Mateřská vina: když pocity selhání ničí mámu i dítě

Obsah článku:

• Co si žena může vyčítat…
• Jak mateřská vina ovlivňuje ženu i dítě
• Jak se vyrovnat s pocity vážné viny
• I rodičovské chyby mají svůj smysl

Co si žena může vyčítat…

1. Po porodu jsem šla příliš brzo do práce, měla jsem raději být s dítětem.
2. Nevěnuji svému dítěti tolik času, kolik by potřebovalo.
3. Často na dítě křičím.
4. Bylo ve školce navzdory nemoci.
5. Nezvládám jeho výchovu, mojí vinou kňourá, křičí a je drzé.
6. Nemám dost trpělivosti a porozumění.
7. Mám pocit, že ho snad ani nemiluji.
8. Jsem vůbec dobrý rodič?

Seznam toho, co si matky mohou vyčítat, je nekonečný. Jen málokdy se přitom jedná o skutečné provinění, spíše to jsou jen domnělé nebo málo závažné chyby. Výčitky svědomí, které je provázejí, ubírají energii, narušují dobrý pocit z mateřství (a ze života vůbec) a mohou dokonce poškodit vztah s dítětem či partnerem.

Proč ženy tak často trpí mnohdy nepodloženými pocity, že ve své rodičovské roli selhávají?

Psycholožka Pavla Koucká to považuje za důsledek dlouhodobějšího vývoje ve společnosti. „Nejistota dnešních matek pramení jednak v jejich nezkušenosti: Naši předci žili ve větších rodinách, více komunitním životem a rodili více dětí. To znamená, že dívky měly zkušenost s výchovou svých mladších sourozenců, sousedů, sestřenic, bratranců, neteří, synovců a dalších dětí z okolí. Dnes je běžné, že prvním miminkem, které drží novopečená maminka v náručí, je její vlastní,“ popisuje. Dále došlo k poměrně velké mezigenerační změně ve výchovných přístupech. Dnešní rodiče se snaží chovat k dětem jinak než předchozí generace. To je často dobře, nicméně výchovu, o kterou se snaží, z vlastní zkušenosti neznají – a tak mohou tápat.

Další pramen rodičovské nejistoty souvisí s rostoucím sklonem spoléhat se nejen ve výchově, ale i v životě na rady expertů. „Máloco dnes opravujeme, domácí přístroje buď odneseme do značkového servisu, nebo rovnou vyhodíme a koupíme nové. A podobně máme tendenci méně věřit sami sobě a více spoléhat na experty v rodičovství. Znejistěná, pochybující matka má pochopitelně k výčitkám svědomí podstatně blíže než matka přesvědčená o správnosti svého přístupu,“ myslí si psycholožka.

Za cíl péče a výchovy se dnes považuje dítě nejen zdravé, ale také šťastné, spokojené a úspěšné. Pokud má nějaké problémy, velice často se to považuje za selhání jeho rodičů. Hlavní osobou zodpovědnou za prospívání dítěte byla matka vždy, v současnosti je však tato představa snad ještě silnější než v minulosti. Není pak divu, že žena má tendenci vyčítat si vše, co ji podle vlastního úsudku vzdaluje od představy dokonalé (tedy v jejích očích normální) matky.

Jak mateřská vina ovlivňuje ženu i dítě

Pocity viny obecně nejsou špatné, neboť pomáhají chovat se správně, myslet na druhé. Potíže nastávají, jsou-li nepřiměřené – zcela chybějí nebo je jich příliš. Když svědomí nadmíru trestá, do obludných rozměrů mohou narůst i ty nejmenší a mnohdy jen iluzorní prohřešky. Výčitky pak mohou matky velmi trápit, až ničit.

Žena v takové situaci prožívá úzkost či depresi, pro dítě a jeho duševní prospívání je přitom jen máloco důležitější než matčina psychická pohoda. Matka, která se obviňuje z nevyhovující péče či výchovy, je také často znejistěna ve své roli. Nevěří si, není dostatečně rozhodná, nedokáže se vůči dítěti projevit jako zdravá autorita. Její potomek tuto nejistotu cítí a důsledkem pro něj může být ztráta důvěry v matku a potažmo v pocit bezpečí ve světě. Z toho pak vyplývají poruchy chování, poruchy nálady či snížené sebevědomí.

 „Přílišné pocity viny navíc negativním způsobem ovlivňují i vztah a chování matky k dítěti. Vyvolávají například nepřiměřené kompenzační chování. Matka si může vyčítat, že tráví s dítětem málo času, a tak se mu věnuje s maximálním nasazením,“ popisuje Pavla Koucká. Dítě najednou ale tolik péče nepotřebuje, neužije si ji a může mu být i na škodu. Pokud bylo celý den ve školce či škole a pak na kroužcích, potřebuje na chvíli vypnout. Jenže máma ho nenechá a vyptává se, co bylo ve škole, nabízí společné aktivity a podobně.

Někdy se také stává, že se dítě ve snaze pomoct oslabené matce, jež nezvládá extrémní pocity viny, pokouší být silnějším, než je ona sama. Předčasně vyspívá, a to zvlášť v případech, kdy v důsledku matčina chování došlo k jeho skutečnému poškození. „Snaží se zmírnit matčiny pocity viny a nevědomě se nutí, aby jí své zranění kompenzovalo. Všemožně jí dokazuje, že navzdory svému handicapu je úspěšné, silné a spokojené. Nemusí to však být pravda – jde pouze o masku, kterou si vytváří,“ říká Pavla Koucká.

Rozhovor s psycholožkou Pavlou Kouckou

Čtěte také:
Kolik času svých rodičů potřebují současné děti?
Jsou dnešní děti přetížené?
Mohou syndromem vyhoření trpět i rodiče?

Jak se vyrovnat s pocity vážné viny

Kromě „běžného“ a do jisté míry normálního sebeobviňování existují i závažné pocity mateřské viny, kdy matka v důsledku své nepozornosti nebo špatného odhadu situace způsobí dítěti újmu (pokousání psem, opaření horkou vodou, pád z výšky a podobně). Jedná se o psychicky extrémně náročnou situaci. Podle psycholožky se matka smiřuje se dvěma závažnými skutečnostmi: její dítě je zraněné a způsobila to ona. Což může být to nejtěžší. Žena se na sebe zlobí, vyčítá si to, obviňuje se.

Jak se s pocity viny, pokud dítě bylo skutečně poškozeno, vyrovnat? Pomoct může uvědomění si některých skutečností, následující rady lze přitom uplatnit i v případě, že se jedná o méně závažné nebo dokonce jen iluzorní provinění.

• Zkusit racionální pohled.

Žena sama se podle Pavly Koucké může pokusit o konstruktivní pohled na celou situaci: „Co se stalo, stalo se. Mohu si vzít ponaučení.“ Ovšem pozor na extrémy, matka by neměla přehánět chování v opačném směru. Když si například umíní, že dítě už „nikdy a nikde“ neponechá bez dozoru, časem jej to bude samozřejmě omezovat ve vývoji. Bezpečnost dítěte je sice vysokou hodnotou, ale když upřednostníme jakoukoliv hodnotu před všemi ostatními, má to i své stinné stránky.

• Zoufalá matka není dítěti prospěšná.

Dítěti nepomůže, když se máma bude hroutit. Lepší je jednoduše přijmout, co se stalo, a na trauma se přestat přehnaně soustředit. Je také dobré, když matka s potomkem o události docela normálně mluví. „Pokud se má dítě vyrovnat s něčím, co se mu třeba nedbalostí rodičů stalo, například úraz s následky, mnohem více mu prospěje, když to rodiče přijmou a žijí pak dále, jak nejlépe to jde,“ uvádí Pavla Koucká.

• Život je rizikem.

Je poměrně těžké přijmout myšlenku, že život je principiálně riziková záležitost, ale toto poznání může velmi ulehčit nadměrným výčitkám svědomí. Rodiče nikdy nemohou své dítě ochránit na sto procent. A pokud se chtějí tomuto číslu výrazně přiblížit, ubližují dítěti zase jinak – například mu nedovolují činnosti, které by mu působily radost a rozvíjely by je.

• Pomoc jiných lidí je namístě.

Je dobré, když matce, která se trápí mučivými výčitkami, někdo pomůže. Uzavírat se a nekomunikovat o svých pocitech je v případě krize jedna z nejhorších strategií. Pomoct může někdo blízký tím, že matku vyslechne. Je důležité, aby ji neodsuzoval, nemoralizoval a nevyčítal. To by mohlo její už tak silné výčitky dále posílit. Případně může dát ženě najevo, že si jí jako matky váží. Cenná je zejména podpora ze strany manžela.

• Někdy je nutná psychoterapie.

Pokud se pocity viny nedaří zvládat ani za podpory okolí nebo podpora chybí a matka se příliš trápí, je vhodná psychoterapie, kde se v případě potřeby probírá celá událost šířeji a hlouběji. „Pokoušíme se o náhled, kde se trýznivé svědomí vzalo, oč se může žena opřít a podobně. Kromě toho odborník poskytuje i pochopení a přijetí,“ popisuje Pavla Koucká.

Pokud je matka ve velmi špatném psychickém stavu a zvažuje například sebevraždu (i takové myšlenky se mohou objevit), může jako první pomoc využít krizová centra, která slouží k okamžitému řešení nelehké životní situace.

• Nepodceňujte roli času.

Vyrovnat se s traumatem a s vlastním podílem na něm vyžaduje čas, nejde to hned. Člověk si obdobím výčitek, trápení a zloby sám na sebe musí projít. Smíření se a odpuštění si je možné až časem, nedá se to uspěchat. U vážnějších traumat se čas počítá v řádu měsíců, někdy i let.

Čtěte také:
Jaké rodiče potřebují dnešní děti? Dost dobré
Vztek, lhaní, neposlušnost – jak si poradit s dětským zlobením
Vývoj dítěte a jeho potřeby

I rodičovské chyby mají svůj smysl

Jak uvádějí psycholožka Lenka Lacinová a vedoucí rodičovské skupiny Petra Škrdlíková ve své knize Dost dobří rodiče aneb Drobné chyby ve výchově dovoleny, pochybnosti o rodičovských kompetencích nejsou v zásadě špatné. „Naopak přesvědčení, že jsem dokonalý rodič a jen já mám recept na bezchybnou výchovu, může zcela jistě napáchat mnohé potíže a komplikace. Jde jen o správnou míru, která se nachází někde mezi absolutním zpochybněním vlastní kompetence a přesvědčením o svojí dokonalosti jako rodiče téměř z povolání,“ píší autorky.

Děti musí zažít i chyby a nedostatky rodičů, jedině to je připraví na náročný život ve vnějším světě. „Hlavně díky tomu, že rodiče byli nedokonalí a dělali chyby, ale měli také spoustu dobrých vlastností a mnoho věcí udělali dobře, mohou děti v dospělosti přijmout samy sebe jako dospělé, byť ne ve všem dokonalé jedince. A to je pro život velmi důležité,“ dodávají.

Skutečné chyby je potřeba přijmout, poučit se z nich, a dokonce je vnímat i jako možný přínos pro další život. Stejně tak je důležité neobviňovat se za věci, které se ve skutečnosti nestaly. I to je velká výzva mateřství. 

Zaujal Vás článek a chcete každý měsíc dostávat informace o nových příspěvcích? Přihlaste se k odběru newsletteru nebo nás sledujte na Facebooku!

Odebírat newsletter   Sledovat na Facebooku

Další související literaturu najdete v naší Odborné knihovně.

Kde hledat pomoc:

• Adresář krizových psychosociálních služeb
• Rodičovská linka
• Katalog psychologů, psychoterapeutů, psychiatrů a dalších pomáhajících pracovníků

Použitá a doporučená literatura:

• KOUCKÁ, P. Zdravý rozum ve výchově. Uvolněné rodičovství v hektické době. Praha. Portál, 2014.
• LACINOVÁ, L., ŠKRDLÍKOVÁ, P.  Dost dobří rodiče aneb Drobné chyby ve výchově dovoleny. Praha. Portál, 2008.
• JUNGWIRTHOVÁ, I. Pohodoví rodiče – pohodové děti. Podporujeme vývoj dítěte. Praha. Portál, 2009.
• LIEDLOFFOVÁ, J. Koncept kontinua. Hledání ztraceného štěstí pro nás a naše děti. Praha. DharmaGaia, 2007.
• ALDORTOVÁ, N. Vychováváme děti a rosteme s nimi. Praha. Práh, 2010.
• GUTMANOVÁ, L. Mateřství a setkání ženy s vlastním stínem. Životní krize a emocionální revoluce. Praha. Maitrea, 2013.
• BIDDULPH, S. Tajemství výchovy šťastných dětí. Praha. Portál, 2006.
• HODGKINSON, T. Líný rodič. Lenošením a nečinností k lepšímu rodičovství. Zaručený návod, jak být pohodovým rodičem. Brno. Jota, 2009.
• MATĚJČEK, Z. Co děti nejvíc potřebují. Praha. Portál, 2007.
• PREKOPOVA. J. I rodiče by měli dělat chyby. Praha. Portál, 2010.
• SMALLOVÁ, M. F. Naše děti, naše světy. Jak biologie a kultura ovlivňují naše rodičovství. Praha. DharmaGaia, 2012.

Další články k tématu, dostupné na internetu:

• Mateřská vina (článek psychoterapeutky PhDr. Evy Labusové)
• Mateřská vina aneb co všechno jsem chtěla dělat jinak (článek psycholožky Mgr. Kateřiny Lipinské)
• Neochránila jsem svoje dítě (text matky dítěte, které pokousal doma chovaný pes)