Slovník pojmů
Poskytování podpory, pomoci a služeb dětem s mentálním, tělesným, smyslovým a jiným postižením a jejich rodinám. Smyslem osobní asistence je napomáhat jedinci v běžných každodenních činnostech, které sám nezvládá, současně přispívat k rozvoji jeho osobnosti, k uspokojování vzdělávacích i sociálních potřeb a k samostatnosti získáváním potřebných dovedností běžného života. Asistence má velký význam při zařazení dítěte do přirozeného školního prostředí, neboť přispívá k tomu, aby žák zvládal učivo přiměřené svým schopnostem a mohl se zúčastnit výchovně-vzdělávacího procesu s co nejmenším omezením.
Afázie je porucha způsobená poškozením určitých oblastí mozku. Jedná se o získané postižení řečových dovedností v době, kdy už byla řeč rozvinuta. Člověk může například po cévní mozkové příhodě, úrazu či operaci hlavy přijít o schopnost mluvit, rozumět řečenému, opakovat slova, pojmenovávat věci nebo číst, psát či počítat. Afázie může být chápána také jako porucha schopnosti jazykové produkce a percepce, projevující se rozmanitými obtížemi v porozumění, v produkování řeči, čtení nebo psaní.
Týkající se chování (z anglického behave = chovat se; behaviour = chování).
Achondroplazie je geneticky vázané vrozené onemocnění. Častěji postihuje mužské pohlaví. Porucha tvorby kostí ovlivní růst kostí do délky, ty jsou nápadně krátké, zakřivené, avšak normálně široké. Nejčastěji jsou postiženy kosti končetin. Porušen je růst kostí do délky. Disproporční růst je patrný již po porodu. Dítě má krátké prsty, kyfotickou páteř, nápadně vyklenuté čelo. Krk je krátký, téměř neznatelný. Porucha růstu pokračuje po narození a výsledkem je disproporcionální trpaslictví. Dosažená výška je cca 120 až 130 cm. Psychomotorický a pohlavní vývoj není postižen. V současné době díky ultrazvukovému vyšetření plodu lze tuto vývojovou vadu včas odhalit a těhotenství ukončit.
AIDS, česky Syndrom získaného selhání imunity, je soubor příznaků a infekcí, který je následkem poškození imunitního systému člověka virem HIV. Přestože se léky na tlumení HIV/AIDS neustále zdokonalují, nemoc stále zůstává téměř vždy nevyléčitelnou a smrtelnou. Přenáší se krví a pohlavním stykem, k přenosu viru HIV z matky na dítě může dojít jak během vlastního těhotenství, tak během porodu. K přenosu dochází v 15–30 % případů. Vhodnou antivirovou léčbou během těhotenství a při porodu císařským řezem lze toto riziko významně snížit (1 %). Další riziko přenosu představuje kojení, kterého by se HIV pozitivní matky měly vyvarovat.
Jedna z léčebných metod tradiční čínské medicíny – do akupunkturních bodů, které dle tradiční čínské nauky leží na akupunkturních drahách (drahách energie, takzvaných meridiánech) v těle, se zapichují jehly. Energetickými drahami, které jsou spojené s jednotlivými orgány v lidském těle, proudí životní energie
čchi
. Akupunktura má předcházet nerovnováze v toku této energie a odstraňovat ji.
Amnézie je ztráta paměti Nejčastěji jí předchází zranění. Amnézii však může způsobit i otrava některými látkami („alkoholové okénko“) či některé vývojové procesy spojené především se stárnutím. Může být způsobena i psychogenně nebo se objevit při některých
neurotických
obtížích. Rozlišujeme dva základní druhy amnézie: 1. anterográdní – jedná se o neschopnost vštípit si do paměti jakékoliv nové informace a zážitky po spouštěcím stimulu; 2. retrográdní – neschopnost vybavit si poznatky a zážitky uchované před vznikem amnézie před spouštěcím stimulem.
Také předchorobí, z řeckého pojmu αναμνήσις,
anamnésis
= rozpomínání, vzpomenutí. Jedná se o soubor údajů (informací), které slouží k posouzení zdravotního stavu pacienta a bližší analýze jeho stavu. Většinou probíhá formou rozhovoru lékaře a pacienta (jde o přímou anamnézu), který začíná krátkou informací o současných subjektivně vnímaných obtížích nemocného, zahrnuje údaje o prodělaných nemocech pacienta (jde o anamnézu osobní, AO), rodičů a sourozenců (jde o anamnézu rodinnou, AR), dále mohou být součástí údaje o sociálním zázemí pacienta. Pořadí jednotlivých částí a rozsah informací se obvykle řídí zvyky oboru a konkrétního pracoviště.
Jde o lékařský obor, který se zabývá chorobami mužských reprodukčních orgánů, jejich léčbou a prevencí.
Mentální anorexie je nemoc, která spočívá v poruše přijímání potravy a zkreslené představě o svém těle. Postihuje především ženy, muže také, ale v mnohem menší míře. Anorexie může vyústit až do podvýživy a dalších problémů spjatých s hladověním.
Anxieta je stav úzkosti. Tento stav bývá spojen s pocitem ohrožení, s nespavostí, dráždivostí, poruchami libida, poruchami koncentrace a často je doprovázen vegetativními tělesnými příznaky, jako je například hyperventilace, zkrácení dechu, poruchy čití, pocení, zrychlená srdeční akce, průjem, častější močení, rudnutí či blednutí a podobně.
Asfyxie je nedostatek kyslíku, který má za následek dušení. Nastane-li k takovému stavu před porodem, během porodu či bezprostředně po porodu, může dojít k nenávratnému poškození mozku novorozence. Asfyktický novorozenec je cyanotický, až bledý, nedostatečně dýchá, má sníženou srdeční frekvenci nebo nepřítomnou srdeční akci, snížené svalového napětí, malou až chybějící reakci na podráždění. Pokud není včas zahájena resuscitace a adekvátní intenzivní péče, dojde vlivem nedostatku kyslíku k destrukci mozkových struktur. Výsledkem může být dětská mozková obrna, v krajním případě úmrtí novorozence.
Astma je onemocnění dýchacích cest, při kterém dochází k dlouhodobému zánětu sliznic v dýchacím ústrojí, což postupem času vede ke ztíženému dýchání, až k dechové nedostatečnosti. Podstatou potíží je otok sliznic dýchacích cest spojený s nadměrnou tvorbou hlenu a zúžením průsvitu dýchacích cest. Astma je součástí atopických onemocnění, k nimž řadíme ještě ekzém a sennou rýmu. Atopie znamená, že člověk, respektive jeho sliznice, reaguje na vnější podněty nadměrnou reakcí.
Autismus je vrozená porucha některých mozkových funkcí. Jejím důsledkem je, že dítě dobře nerozumí tomu, co vidí, slyší a prožívá, a na základě toho je narušen jeho vývoj v oblasti komunikace, sociální interakce a představivosti.
Balbuties znamená koktavost – je považována za jednu z nejtěžších forem narušení komunikačních schopností. Nejnápadnějšími příznaky jsou nedobrovolné a nekontrolovatelné křeče mluvidel doprovázené nadměrnou námahou a psychickou tenzí (napětím). Dochází tak k narušení plynulosti projevu, který může být pro příjemce informace nepříjemný. Osoby s koktavostí se komunikaci často vyhýbají a jejich obtíže mohou vést až k chronickému strachu z komunikace, nazývanému též logofobie.
Jde o koncept podpory, péče a vedení těžce nemocných osob či lidí s postižením s narušenou schopností vnímání, komunikace a pohybu. Cílem bazální stimulace je podpora individuálního vývoje těchto osob. Koncept, který se stal uznávaným v mnoha evropských zemích a je používán v oblasti speciální pedagogiky a v oblasti ošetřovatelství, vyvinul speciální pedagog Andreas Fröhlich při práci s tělesně a mentálně postiženými dětmi.
Užívání dvou jazyků –
znakového jazyka
a českého jazyka – při vzdělávání neslyšících žáků ve škole. S českým jazykem se nejčastěji seznamují ve formě grafické (čtení a psaní), v případě funkčních zbytků sluchu pak i ve formě zvukové. Využíváním bilingvální metody ve výuce je možné lépe uspokojovat vzdělávací, psychické i sociální potřeby žáků se sluchovým postižením. V bilingválním vzdělávání je dominantním vyučovacím jazykem znakový jazyk, který je též hlavním komunikačním prostředkem ve výuce ve všech předmětech a činnostech. Prostřednictvím jazyka znakového i mluveného může jedinec lépe reagovat na bikulturní identitu neslyšících a rozvíjet komunikační schopnosti.
Speciální druh písma, který používají lidé se zrakovým postižením (nejčastěji nevidomí) ke čtení i psaní. Písmo je tvořeno kombinací šesti bodů uspořádaných do dvou sloupců a tří řad. Funguje na principu plastických bodů vyražených do papíru, které čtenář vnímá hmatem. Pro zápis textů se používá česká základní znaková sada Braillova písma, která umožňuje 64 kombinací. Pro zápis všech znaků však tento počet kombinací nestačí, a proto existují tzv. prefixy, které mění význam znaku nebo skupiny znaků, před nimiž stojí. Tímto písmem lze zapisovat nejenom celou abecedu (včetně interpunkčních znamének), ale i matematické operace, chemické vzorce či hudební notové party. K zapisování jednotlivých znaků se používá speciální psací stroj – tzv.
Pichtův psací stroj
. Pro tisk se používá speciální tvrzený papír. Písmo je pojmenováno podle francouzského učitele Louise Brailla.
Celiakie je chronické autoimunitní onemocnění sliznice tenkého střeva způsobené přecitlivělostí na lepek obsažený v některých obilovinách. Celiakie může vést k těžké podvýživě, průjmům, vzniku osteoporózy nebo zvýšenému riziku maligních nádorů. V současnosti je tato choroba nevyléčitelná, dodržováním bezlepkové diety je ale možné potlačit její příznaky.
Je to
biologický
rytmus
, biorytmus, s
periodou
o délce 20 až 28 hodin. Biorytmy jsou periodická kolísání aktivity a bdělosti. Perioda biorytmů bývá přibližně denní, měsíční a roční. Cirkadiánní rytmy můžeme pozorovat nejen u živočichů, ale i u rostlin. Některé rostliny například na noc zavírají své květy, a to i v případě, že jsou umístěny v temné místnosti. U
savců
jsou cirkadiální rytmy řízeny párovými strukturami v mozku, které mají přímé propojení se sítnicí.
Takzvané plicní srdce (cor pulmonale) je zvětšení pravé srdeční komory v důsledku onemocnění, které postihuje funkci a současně nebo izolovaně i strukturu plic. U starších lidí bývá součástí chronických dýchacích potíží v rámci takzvané chronické obstrukční bronchopulmonální choroby. Akutní cor pulmonale vzniká nejčastěji při embolii (vmetku) do plic, tedy při náhle vzniklém zvýšení plicního odporu ucpáním průsvitu cév a zároveň reflexní vasokonstrikcí zbylého plicního řečiště.
Cystická fibróza je u nás jedno z nejčastějších dědičných onemocnění, s přibližným výskytem jedno na tři tisíce novorozených dětí. Onemocnění postihuje dýchací a zažívací systém postižených jedinců a je charakteristické tvorbou abnormálně hustého hlenu v těchto orgánech. Cystickou fibrózou, starším názvem mukoviscidosou, onemocní bez rozdílu jedinci mužského i ženského pohlaví. Je to onemocnění, které se i přes intenzivní inhalační a rehabilitační léčbu, kterou je nutné provádět několikrát denně, s rostoucím věkem zhoršuje. Mezi hlavní problémy pacientů s cystickou fibrózou patří náchylnost k infekcím dýchacích cest, porucha vstřebávání živin a vlivem nedostatečné funkce slinivky břišní i projevy cukrovky prvního typu z nedostatečné tvorby inzulinu.
Rozmanitá cvičení, která ovlivňují správný vývoj řeči – zaměřují se především na prohloubení dýchání a zvládnutí fyziologicky správného vdechu a výdechu při mluvení. Výdechový proud vzduchu je nezbytný při výslovnosti hlásek. Dechová cvičení se provádějí nejčastěji v kombinaci s hlasovými cvičeními, která jsou důležitá pro nácvik správného hlasového začátku a hlasové hygieny. Lze je též doplňovat cvičeními rezonančními, asociačními, rytmickými a dalšími. Správně prováděná dechová cvičení působí jako prevence nežádoucích jevů – například arytmie dýchání – a jsou také součástí terapie koktavosti, brebtavosti a dalších řečových poruch u rozmanitých druhů postižení.
Z latinského slova
privo
= zbavit, ve své české podobě vznikl tento termín pravděpodobně odvozením od anglického slovesa
deprive
– odepřít (něco někomu). Jde o dlouhodobý nedostatek (nedostatečné uspokojení) tělesných či psychických potřeb jednotlivce.
Jde o soubor svalových vláken, která slouží v močovém měchýři k vypuzování moče. Močový měchýř nemá vlastní svěrač, za vypuzování moči je odpovědný sval stěny močové trubice, tedy jeho kontrakce. Poruchy funkce vyprazdňování močového měchýře bývají spojeny s častějšími infekcemi močových cest.
Dětská mozková obrna (DMO) je neurovývojové postižení dítěte v důsledku poruchy vývoje mozku během těhotenství, při porodu a v prvních měsících života. Při DMO dochází ke špatnému vývoji nebo poškození motorických (hybných) oblastí mozku a to má za následek nedostatečnou kontrolu hybnosti a vadné držení trupu a končetin. DMO se začne projevovat už v prvních měsících nebo rocích života. Existuje DMO získaná a vrozená. Základem léčby DMO je rehabilitace, ale vyléčitelná není.
Diabetes mellitus neboli cukrovka je autoimunitní onemocnění projevující se poruchou metabolismu sacharidů. Diabetes se dělí na dvě formy – 1. typu a 2. typu. Děti postihuje častěji diabetes 1. typu, kdy slinivka břišní přestane vyrábět inzulin. Léčba diabetu spočívá v podávání inzulinu, dodržování dietních opatření a fyzické aktivitě.
Nedílnou součástí pojetí školního vzdělávání je diferenciace žáků, tedy jejich seskupování podle různých proměnných kritérií, a tím vytváření podmínek pro úspěšné učení každého jedince. Zvláště důležitá je diferenciace vnitřní, tedy diferenciace žáků ve třídě. Ta respektuje rozmanitost osobnosti, individualitu, kapacitu i momentální výkonnost žáka. V rukou učitele je nástrojem k odhalování a uplatňování rozdílných vzdělávacích přístupů a metodických postupů, vytváření speciálních úkolů zaměřených na individuální schopnosti a zájmy žáka.
Z angl. disability, tj. nezpůsobilost, handicap. Znamená omezení, až znemožnění některých fyzických, psychických nebo sociálních funkcí a činností jedince – například kvůli nějakému onemocnění či jinému znevýhodnění.
Nerovnoměrnost, nevyváženost, nesoulad (diskrepance ve vývoji = nerovnoměrný vývoj).
Syndrom popsal v druhé polovině 19. století lékař John Langdon Down, podle kterého je tato chromozomální vrozená vada vyznačující se jedním chomozomem navíc pojmenována. Přítomnost nadbytečného chromozomu není možné nijak ovlivnit a syndrom nelze nijak vyléčit. K typickým znaků syndromu patří například menší hlava, nedostatečně vyvinuté obličejové kosti, šikmý tvar očí, mohutnější a kratší krk, pojí se s ním však také skryté vady – například až čtyřicet procent dětí s Downovým syndromem trpí srdečním onemocněním. Podle statistik se v České republice Downův syndrom vyskytuje u jednoho z 1 500 živě narozených dětí.
Dysartrie je narušení artikulace jako celku, je úzce spojena s obtížemi v dýchání, tvorbě hlasu, v artikulačním procesu i v melodičnosti řeči. Jde o poruchu neurologického původu, která vzniká v důsledku ochrnutí, slabosti nebo poruchy koordinace svalstva podílejícího se na tvorbě řeči.
Narušená či odchylná funkce některého orgánu v těle.
Porucha artikulace hlásky nebo skupiny hlásek se nazývá dyslalie. Je to nejznámější porucha řeči, která se projevuje nejčastěji v dětském věku, ale může přetrvat i do adolescence nebo do dospělosti. Hláska může být nesprávně tvořena, vynechávána ve slabikách nebo slovech nebo může být také zaměňována za hlásku jinou. Jedná se tedy o sníženou schopnost využívat nebo tvořit některé hlásky mateřského jazyka podle jazykových norem.
Dysmelie je porucha zárodečného vývoje končetin (chybění části končetin při narození). Příčinou dysmelie mohou být nově vzniklé mutace genů, ale i toxické postižení plodu, jako tomu v minulosti bylo například u sedativního léku Talidomid, který byl podáván i v těhotenství. Příčinou mohou být také některá virová onemocnění v prvním trimestru těhotenství. Pečlivé pravidelné sledování a vyšetřování těhotné, stejně jako důsledné vyhýbání se toxickým noxám (a to zdaleka nejsou jen léky, ale mimo jiné i alkohol a jiné návykové látky), je prevencí toho, aby se narodilo dítě s takovou vadou vývoje končetin.
Dystonicko-dyskinetický syndrom je jedna z forem dětské mozkové obrny (DMO). Tato forma tvoří kolem deseti případů případů dětských mozkových obrn (DMO). Základní rizikové faktory pro vznik jsou hypoxie (před- a kolemporodní) a hyperbilirubinemie (zvýšená hladina žlučových barviv u novorozence, vznikající v tomto případě ve spojení s hypoxií a nezralostí). U pacientů dochází ke střídání svalového napětí. Můžeme pozorovat abnormální pohyby nebo postury, základní poruchou je tedy neschopnost organizovat a správně vykonat volní pohyb, koordinovat automatické pohyby a udržet posturu. Nejčastěji se tato forma vyvíjí z hypotonického syndromu a abnormální pohyby se objevují až mezi pátým a desátým měsícem věku. Děti mají tendenci k opistotonu. Plně rozvinutý klinický obraz s dyskinezemi se objevuje v průběhu prvního až třetího roku věku dítěte. Mimovolní pohyby končetin, nedostatečná kontrola trupu, která brání rozvoji stoje a chůze, postižení orofaciální koordinace ruší schopnost mluvit. Jsou zjevné obtíže s výslovností a artikulací. Jen malá část dětí s DMO dosáhne schopnosti samostatné chůze. Při každém pokusu o pohyb se objevuje grimasování a neúčelné pohyby, při emočních podnětech se dyskineze zvýrazňují. Značným problémem je nadměrné slinění. Mentální schopnosti jsou většinou v normě. Problémem je jemná motorika, například psaní. Rozvoj epilepsie je vzácný. Časté jsou zrakové vady – jedna třetina dětí šilhá, může se připojit porucha sluchu.
Cílená odborná výchovná a vzdělávací optimalizační opatření.
Opakování celých slov a slovních spojení pronesených druhou osobou, ale bez porozumění obsahu – takzvané papouškování. Vyskytuje se u některých duševních onemocnění (schizofrenie), u některých afázií nebo u duševně zaostalých jedinců. Jako součást vývoje řeči je běžná v rané fázi dětství. Četné echolálie se vyskytují také u jedinců s poruchou autistického spektra.
Týkající se životního prostředí.
Epidermolysis bullosa congenita je puchýřnaté genetické onemocnění kůže vyskytující se ve třech formách – simplex, junkční a dystrofické. Projevuje se tvorbou puchýřů po celé ploše těla už při minimálním kontaktu s oblečením, při opření rukou o stůl, při chůzi a podobně. V současné se EB nedá úspěšně léčit a je nezbytné denní ošetřování kůže (až 3 hodiny).
Týkající se přenosu genetické informace a vnějších vlivů (fyzikálních, biologických, společenských), které mohou ovlivnit změny v genech.
Epilepsie je záchvatovité onemocnění mozku, které může být vrozené, nebo získané. K léčbě epilepsie se užívají režimová opatření, podávání antiepileptik a u těžkých a sekundárních epilepsií připadá v úvahu i chirurgické řešení.
Také aetiologie, aitiologie (z řeckého slova
aitia
, tj. příčina), znamená soustavné hledání a výklad příčin. Používá se nejen v lékařství (nauka o původu a příčinách nemocí), ale také v psychologii a filozofii.
Fenylketonurie je metabolické onemocnění, vrozená porucha látkové výměny, způsobená neschopností těla štěpit aminokyselinu fenylalanin na tyrosin. Bez aktivního vyhledávání se onemocnění zjistí až v době nenávratného poškození mozkových funkcí dítěte. Proto se provádí screening – plošné vyhledávací vyšetření z kapky krve novorozence. Výsledky zpracovávají centrální laboratoře a v případě podezření na tuto nemoc je dítě znovu vyšetřeno. Pokud se podezření potvrdí, je dítě ihned léčeno. Jedinou účinnou léčbou je přísná nízkobílkovinová a nízkofenylalaninová dieta, která je nutná právě v dětském věku, a přísná dieta v období těhotenství, která umožní snížit vysoké hladiny fenylalaninu v krvi, jež přechází do dělohy. Tím se předejde výše zmíněnému poškození mozku a dalším vadám plodu.
Fetální alkoholový syndrom (FAS) je soubor tělesných a mentálních vývojových vad lidského plodu, které vznikají následkem nadměrné konzumace alkoholických nápojů v těhotenství. Hlavním příznakem FAS je opožděný vývoj, až mentální retardace, dále malá hlava, opožděný růst, dlouhé končetiny, rýhy na dlaních, abnormity a malformace (poškození) nosu, srdce aj.
Dědičný, vývojový.
Individuální schopnost číst, psát, počítat a používat těchto znalostí v životních situacích. Například ve čtení nejde pouze o poznávání, rozlišování a čtení jednotlivých písmen, slov či kratších textů, ale o schopnost plynule číst i delší texty, porozumět jejich obsahu a získané poznatky (informace) umět v životě uplatnit při řešení nově nastalých situací. Podobně je tomu i v matematice. V tomto smyslu hovoříme o funkční gramotnosti, která se v průběhu života se stoupajícími nároky společnosti na jedince dále rozvíjí.
Řada cviků pro rozvoj motoriky mluvidel k získání citu polohy a pohybu pro jednotlivé hlásky. Zaměřuje se na jednotlivé řečové orgány, jako jsou rty, dolní čelist, jazyk a měkké patro, jejich pohyblivost a polohování. Cviky respektují vývojové hledisko a jsou metodicky uspořádány od jednodušších ke složitějším. To znamená od pohybů větších částí mluvidel k jemně rozlišeným a koordinovaným pohybům jen některých svalů či svalových skupin.
Hemofilie je vrozené onemocnění projevující se poruchou srážlivosti krve, což se navenek projevuje chorobnou krvácivostí – krevními výrony do svalů či kloubů a omezenou schopností organismu zastavit krvácení. Hemofilie postihuje pouze osoby mužského pohlaví, ale ženy jsou nositelkami vadného genu. Léčba se provádí podáváním srážecích faktorů získaných z krevní plazmy a léků zastavujících opětovné rozpouštění již sražené krve.
Nevýhoda (znevýhodnění) jako důsledek zdravotního postižení omezuje člověka v běžných životních úkonech, ztěžuje jeho výkonnost, dosahování vzdělávacích i společenských cílů, narušuje sociální vztahy a kvalitu života. Společenské podmínky, v nichž jedinec s hendikepem žije, mohou míru znevýhodnění snížit vhodnou úpravou prostředí, které poskytne dostatek příležitostí k naplňování různých potřeb postiženého jedince.
Různorodost je frekventovaný pojem v oblasti speciální pedagogiky, kde se jedná o zařazení jedince s postižením do sociální skupiny nebo do sociálního (nejčastěji školního) prostředí. Heterogenní skupina je tvořena z jedinců rozdílných schopností, různé úrovně dosaženého vzdělání a sociálních dovedností a uplatňuje se ve školách s integrovanými žáky.
Zařazení žáků se zdravotním postižením do běžných škol. Podmínkou integrace je diagnostika speciálních vzdělávacích potřeb jedince a zajištění odborné speciálně pedagogické péče v dané škole nebo ve školském zařízení. Školy s integrovanými žáky jsou ze zákona finančně podporovány. Jednou z podmínek úspěšnosti školní integrace je spolupráce s rodiči a organizacemi poskytujícími sociální služby lidem se zdravotním postižením.
Pobyt v nemocnici nebo v jiném lůžkovém zdravotnickém zařízení. Důvody hospitalizace jsou různé: od vážného zranění nebo závažného onemocnění až po podezření na nějaké vnitřní poranění nebo skryté onemocnění či podezření na infekční chorobu (hospitalizace karanténní). Při dlouhodobém pobytu dítěte v nemocnici působí mnoho negativních faktorů. Například ztráta rodiny, změna sociálního i životního prostředí, nedostatek odpočinku i spánku. Dítě může také strádat nedostatkem podnětů, ať již psychických, fyzických či sociálních, a vzniká u něj deprivační syndrom nazvaný hospitalismus.
Fyzický stav projevující se abnormální aktivitou, impulzivností, vznětlivostí.
Jde o jednu z metod psychoterapie, která je s poměrně velkým úspěchem využívána k léčbě či odstranění řady psychických, psychosomatických a somatických problémů či alespoň k jejich výraznému potlačení. Má také relaxační či relaxačně-motivační účinky.
Snížená (menší) tělesná aktivita, tělesná inaktivita (nečinnost).
Struktura v buněčném jádře, v níž je zapsána dědičná informace. Jedná se v podstatě o dlouhý kus speciálně seskupené DNA.
Nepohyblivost, nehybnost, neschopnost se hýbat.
Schopnost jedince vnímat sám sebe, chápat svou svébytnost, smysl své existence, stejnost, shodnost, rovnost i totožnost jako člena lidské společnosti. Též sebepojetí jedince, které se vytváří v sociálních interakcích v průběhu života a vyjadřuje jeho postoje a očekávání vůči sobě samému. V důsledku zdravotního postižení bývá identita člověka narušena.
Pravidlo, podle něhož mají učitele a jiní výchovní pracovníci poznávat a respektovat specifické vlastnosti a zvláštnosti jednotlivých žáků a studentů, jejich styl a tempo učení či případná omezení v určitých oblastech. Je předpokladem úspěšného rozvíjení klíčových kompetencí každého žáka a základním principem takzvaného inkluzivního vzdělávání.
Soustava vlastností charakteristických pro daného jedince. Osobnost každého člověka je zcela individuální, spojují se v ní prvky biologické (genetické), psychologické i sociální. V průběhu života se každá osobnost rozvíjí. Na její rozvoj působí vztahy mezi lidmi a vztahy jedince s jeho prostředím. Individuální rozvoj člověka s postižením má svá specifika, zvláštnosti, které je třeba odhalovat a respektovat, chceme-li rozvoj jeho osobnosti účinně podporovat.
Je určen žákům a studentům se speciálními vzdělávacími potřebami, jedincům se zdravotním postižením, poruchami učení nebo mimořádně talentovaným. Vychází ze školního vzdělávacího programu příslušné školy. Na jeho vypracování se podílejí nejen učitelé, ale i další odborní pracovníci (psycholog, speciální pedagog, lékař), kteří spolupracují se školským poradenským zařízením, nejčastěji speciálně-pedagogickým centrem. Centrum diagnostikuje speciální vzdělávací potřeby žáka a navrhuje míru podpůrných opatření. Podle Metodického pokynu Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR musí být IVP vypracován pro každého integrovaného žáka či studenta na jeden školní rok. V průběhu roku je potom dále hodnocen, doplňován a upravován. Vždy musí být v souladu s možnostmi školy a měl by být projednán s rodiči žáka, které je třeba do jeho plnění zainteresovat. IVP je součástí dokumentace žáka, stanoví konkrétní cíle výuky v jednotlivých předmětech nebo oblastech, určuje vhodné výukové metody a doporučuje učební pomůcky a materiály.
Začlenění, zahrnutí, zařazení jedince do určité sociální skupiny, do společnosti a zároveň jeho přijetí ze strany ostatních členů té které skupiny, komunity, společnosti. Zahrnuje v sobě i přijetí odlišnosti jako základního aspektu porozumění zvláštnostem jedince a vzájemného pochopení soužití mezi lidmi. Významným nástrojem inkluzivní školy je individualizace výuky. Inkluzivní vzdělávání znamená vytváření podmínek pro vzdělávání všech dětí ve společném školním prostředí, takzvaném hlavním vzdělávacím proudu, při plném respektování rovnosti vzdělávacích příležitostí. Inkluze bývá rovněž chápána jako vyšší stupeň integrace.
Společné vzdělávání v takzvaném hlavním vzdělávacím proudu, zohledňující individuální potřeby žáků a studentů. Předpokládá zařazení všech dětí do běžné školy, která by měla být na tento způsob výuky a všech dalších činností řádně připravena. Nabízí rozličné a flexibilní cesty, jak kvalitního vzdělání dosáhnout, založené na individuálním přístupu ke každému jedinci. V jedné třídě se společně vzdělávají děti zdravotně postižené, nadané, děti cizinců či děti jiného etnika s dětmi z většinové společnosti. Pedagog používá rozličné metody výuky a věnuje se rovnocenně všem dětem.
Vzájemné působení dvou nebo více činitelů a ovlivňování jedinců, skupiny i společenství na sebe navzájem. K interakci dochází všude tam, kde se klade důraz na vzájemnost a oboustrannou aktivitu, což je výrazným aspektem integrativního/inkluzivního vzdělávání. Sociální interakce předpokládá obousměrné působení a vzájemnou komunikaci mezi osobami, čímž dochází k vytváření, posilování a rozvíjení mezilidských vztahů.
Invazivní vyšetření (například amniocentéza) – v lékařství, způsob vyšetřování, při němž vyšetřovací nástroje (přístroje) pronikají dovnitř organismu.
Jde o nástroje pro pacienty s diabetem, určené k aplikaci inzulinu. Umožňují jednoduchou a prakticky nebolestivou aplikaci. V současné době je možné volit mezi takzvaně předplněnými pery, která již obsahují inzulin v zataveném aplikátoru, nebo pery, do kterých se vkládají ampule s inzulinem.
Znakový jazyk je přirozený a plnohodnotný systém komunikace neslyšících. Je tvořen specifickými vizuálně-pohybovými prostředky: jako tvary rukou, jejich postavením a pohyby, mimikou, pozicemi hlavy a horní části trupu. Rozlišujeme mezi vlastním znakovým jazykem a národním (českým) znakovaným jazykem, který je uměle vytvořený systém využívající gramatické prostředky češtiny a usnadňující dorozumívání mezi slyšícími a neslyšícími. Zákonem o znakové řeči byl definován termín znaková řeč, který označuje jak český znakový jazyk, tak i znakovanou češtinu.
Je založená na vedení pohybu v úhlopříčném směru s rotací. Tedy tak, aby docházelo k co největšímu dostředivému pohybu kloubních ploch. Vedení pohybu podporuje protažení svalů – to právě pacienti se spinální muskulární atrofií potřebují. Zapojují se svaly celého těla, což je velmi žádoucí.
Zachycující příčinu; kauzální terapie = léčba zaměřená na příčinu.
Jedná se o poznávací dovednosti – například o čtení a psaní, manipulaci se slovy a čísly, rozlišování tvarů, zpracovávání informací, doplňování dílčích informací a poznatků do celků a systémů a jejich propojování.
Rehabilitační pomůcka pro děti i dospělé s těžkou percepční vadou sluchu. Jde o elektronickou funkční smyslovou náhradu, která transformuje zvuk na elektrický signál, zprostředkovává sluchové vjemy přímou elektrickou stimulací sluchového nervu uvnitř hlemýždě vnitřního ucha. Má dvě části: vnitřní část, která se skládá z přijímače stimulátoru, umístěného do jamky skalní kosti, a jemného svazku 22/24 elektrod, který je zaveden do hlemýždě vnitřního ucha. Druhou vnější část tvoří řečový procesor a mikrofon s vysílací cívkou, které jsou umístěny za ušním boltcem a slouží k přenosu informace a energie do vnitřního přijímače. Kochleární implantát nezprostředkovává rozumění řeči, ale poskytuje sluchové vjemy a umožňuje komunikaci mluvenou řečí. Původně byl určen pouze pro dospělé osoby později ohluchlé, nyní se využívá i u dětí ohluchlých i u vrozeně neslyšících.
Soubor speciálně pedagogických metod a postupů zaměřených na zdokonalování výkonnosti jiného orgánu a jeho funkce, než je oblast postižená. Kompenzace pomáhá jedinci vyrovnávat se s omezením výkonu v dané oblasti zvýšením funkce jiného orgánu (například rozvíjení sluchového vnímání při postižení zraku). Kompenzační metodické postupy soustavně podporují výkonnost neporušených funkcí, které se stávají náhradou za funkci porušenou či zcela vyřazenou.
Soubor požadavků na vzdělávání zahrnující podstatné schopnosti, vědomosti, dovednosti, postoje i hodnoty, které jsou důležité pro osobní rozvoj člověka a zároveň jsou použitelné v běžných životních situacích. Kompetence jsou součástí obecného základu vzdělání, jejich výběr odpovídá hodnotám obecně přijímaným v dané společnosti. Proces utváření a rozvíjení kompetencí je dlouhodobý, prolíná celým vzdělávacím obsahem i činnostmi od mateřské až po střední školu.
Jedna z nejběžnějších, zároveň i nejobtížnějších dovedností v lidském životě slouží k dorozumívání mezi lidmi. Dorozumívání a dorozumění je předpokladem vzájemného pochopení, spolupráce, soužití. Komunikace má mnoho forem, probíhá od prvních chvil života a rozvíjí se po celý život v různých situacích. V běžné komunikaci jde o sdělování informací, poznatků, zkušeností, problémů, prožitků apod. a zároveň o porozumění, pochopení toho druhého, porozumění tomu, co od nás žádá, jaké jsou jeho potřeby i priority. Komunikace nejčastěji probíhá pomocí řeči, důležitá je též mimika, gesta, síla a zabarvení hlasu, postoj i celkové chování člověka (tedy takzvaná řeč těla).
Vychází z pozorování chování lidí s centrálně podmíněnými poruchami motoriky, které se projevují silným svalovým napětím a nižšími svalovými reflexy. Není to klasická metoda, ale ucelený komplexní přístup k pacientovi, jenž zahrnuje čtyřiadvacetihodinovou péči terapeutů a členů rodiny.
Koordinace probíhá na různých úrovních. Pro osoby se zdravotním postižením je důležitá koordinace služeb, tedy složky zdravotně léčebné, rehabilitační, vzdělávací, psychologické, pracovní a sociální. Integrace žáků se zdravotním postižením v běžné škole se neobejde bez koordinace poskytované podpory ze strany školy, mimoškolních organizací a rodiny.
Vede k vytváření a nácviku správné výslovnosti. Působí preventivně proti upevnění narušené komunikační schopnosti a nesprávného řečového vývoje u dětí. Rozvíjí slovní zásobu dětí, zlepšuje jejich vyjadřovací schopnosti, zabývá se smyslovým vnímáním, přispívá k rozvoji motorické dovednosti a tím i k obratnosti mluvidel. Je součástí logopedické péče.
Soubor různorodých podmínek materiálních i duchovních, důležitých pro zdravý a spokojený život. Závisí jak na vnějších podmínkách prostředí, v němž jedinec žije, tak i na vnitřních podmínkách jeho osobnosti. Znakem kvality života je různorodost a zároveň komplexnost faktorů, které ji ovlivňují v různých etapách života. Zdravotní postižení nemusí být vždy provázeno snížením kvality života. Sami lidé se zdravotním postižením ji často nepovažují ve srovnání s ostatními za horší. Ke zvyšování kvality života zdravotně postižených dětí je nutná podpora všech jejích složek, zvláště pak rovnocenný přístup ke vzdělávání, v pozdějším věku k pracovním i společenským příležitostem. Kvalita života je významným kritériem při hodnocení zdravotních, sociálních i vzdělávacích intervencí u osob se zdravotním postižením.
Tento výraz je v medicíně užíván buď v souvislosti s opožděním určité aktivity, nebo při průběhu onemocnění, které ve fázi latence probíhá skrytě, jaksi z pohledu vnějších projevů a příznaků utajeně.
Leukémie jsou zhoubná onemocnění krvetvorby. Nádorový proces postihuje bílé krvinky (leukocyty), které se začnou nekontrolovatelně dělit a narušují normální funkce krve (transport kyslíku, krevní srážení, imunitní funkce). Léčba záleží na tom, o jaký typ leukémie se jedná a jak dlouho trvá. Zahrnuje chemoterapii, ozařování a transplantaci kostní dřeně. Přesto někdy není úspěšná a onemocnění končí úmrtím. Mezi dětmi jsou leukémie vůbec nejčastějším nádorovým onemocněním.
Zabývá se diagnostikou a terapií vad řeči a komunikačního procesu, a to především u dětí. Spolupracuje s rodiči a také se školskými zařízeními.
Jazykový program, který poskytuje základní prostředky komunikace a podněcuje jak rozvoj mluvené řeči, tak i porozumění pojmům u dětí a dospělých s komunikačními problémy, s obtížně srozumitelnou řečí nebo neschopností verbálního vyjadřování (nejčastěji u jedinců s mentálním postižením, sluchovým postižením, autismem či kombinovanými postiženími). Jako primární prostředek komunikace podněcuje rozvíjení jazyka, přispívá též k rozvoji čtenářských dovedností. Využívá speciální znaky, pocházející většinou z přirozeného znakového jazyka neslyšících a doplněné mluvenou řečí a symboly. Při počátečním užívání jazykového programu Makaton je vhodné používat současně znaky i mluvenou řeč.
Marfanův syndrom je poměrně vzácné dědičné onemocnění spojené s poruchou pojiva. Postihuje především aortu, kostru, oči a durální vak. Lidé s Marfanovým syndromem bývají vysocí s nápadně dlouhými končetinami, nejvíce je ale na životě ohrožuje postižení krevních cév. Pro Marfanův syndrom doposud neexistuje žádná léčba, ale některé léky zpomalují průběh nemoci.
Meningitida je zánět mozkových blan. Rozlišujeme dva druhy tohoto zánětu: jednak hnisavý, bakteriální a jednak nehnisavý, virový. Představitelem hnisavého zánětu mozkových blan je například meningokoková meningitida. Představitelem virového zánětu je kupříkladu zánět způsobený klíštětem. V obou případech jde o zánět mozkových obalů, který se projeví bolestmi hlavy, horečkami a neurologickými příznaky. Hnisavý zánět mozkových blan probíhá velmi rychle a zánět se rozšíří do celého těla. Pacienta záhy ohrožuje přímo na životě. Ani virový zánět ale není bez rizik. Po tomto zánětu mohou různě dlouho přetrvávat neurologické potíže, jako jsou obrny.
Meningokéla je stav, kdy mozkové pleny vyhřezávají skrz rozštěp kostěného obalu, nejčastěji v oblasti dolní části páteře, někdy s hromaděním likvidu, pak se jedná o meningocystokélu. Tato vrozená vada by měla být zachycena v rámci sonografických vyšetření v těhotenství. V současné době se tak děti s touto vrozenou vadou, která limituje jejich přežití a může velmi komplikovat porod, rodí jen zcela vzácně.
Latinský název pro močení. S poruchami mikce se pojí neurologická onemocnění spojená s poraněním míchy nebo poruchou inervace svaloviny močového měchýře. Poruchy mikce mohou být způsobeny také infekcí močových cest, dehydratací, rozvratem vnitřního prostředí organismu.
Podporují proces učení a s ním spojené úspěchy ve vzdělávání. Učitelé uplatňují celé soubory aktivizačních a dynamických způsobů povzbuzování založených na poznání osobnosti žáka, podpoře jeho poznávacích a sociálních potřeb, hodnocení jeho výkonu, předcházení strachu ze školy nebo ze zkoušení. Patří sem i metody hodnocení a odměňování.
Mukopolysacharidóza je metabolické onemocnění, vrozená porucha látkové výměny, způsobená neschopností těla štěpit látky mukopolysacharidy. Mukopolysacharidy tvoří mezibuněčnou hmotu v pojivových tkáních. Při poruše jejich štěpení dochází k vážným poruchám funkce kloubů, srdečních chlopní, rohovky. Mukopolysacharidóza vede často k poruše růstu dítěte, neprospívání, zvětšení jater a sleziny. Neprospívající dítě má nápadně velké břicho a jeho psychomotorický vývoj se opožďuje. Jedinou možností léčby jsou speciální dietní opatření a výživové doplňky.
Současné působení na více smyslů, na jehož základě vznikají speciální pedagogické metody využívané při vyučování žáků se speciálními vzdělávacími potřebami. Uplatňuje se zvláště v oblasti komunikace. Dětem jsou nabízeny podněty a vjemy, které pokrývají celou škálu jejich možností vnímat a osvojovat si poznatky přiměřeně jejich věku a zkušenostem. Díky tomuto přístupu mohou děti využívat více možností zapamatování, učí se rychleji a učivo si lépe zapamatují. Multisenzoriální přístup se uplatňuje také při výuce cizích jazykům.
Ztráta řeči na základě neurotizujících faktorů se označuje jako mutismus. Znamená nepřítomnost nebo ztrátu řečových projevů, která není podmíněna organickým poškozením centrálního nervového systému. Osoba stižená mutismem by ráda komunikovala, ale nemůže. Mutismus je v současnosti členěn do mnoha typů, z nichž nejznámější a nejčastěji uváděný je selektivní mutismus. V tomto případě se jedná o úzkostnou sociální poruchu nebo fobii, při níž je člověk, jinak běžně schopný řečové komunikace, neschopen promluvit v závislosti na dané situaci, ve které se nachází, nebo na osobě, s níž má komunikace proběhnout.
Mydriáza je rozšíření zornice. Za normálních okolností vzniká při slabém osvětlení. Opakem mydriázy je mióza (miosa). Zjištění velikosti zornic, zda jsou zornice stejně velké na obou stranách a zda reagují na osvit, se často provádí v urgentní medicíně, neboť abnormálnímu chování zorniček odpovídají především některé akutní stavy. Rozšíření jedné nebo obou zornic může být příznakem otřesu mozku, nitrolebního krvácení, cévní mozkové příhody, diabetické ketoacidózy, otravy některými rostlinami, otravy antidepresivy a atropinem, ale i drogami, jako jsou marihuana, kokain, LSD a podobně.
V životě osob se zdravotním postižením existuje mnoho mýtů, nepravd, neověřených, spíše vymyšlených tvrzení, která lze jen obtížně vyvracet. Nejčastěji se týkají mimořádných schopností lidí s určitým druhem postižení (například nadměrně vyvinutý sluch u nevidomých lidí). Mýty zůstávají stejné po dlouho dobu a jsou jen málo ovlivnitelné vědeckými poznatky. Stávají se překážkou v účinné intervenci, pomoci i podpoře lidem se zdravotním postižením.
Základ budoucího mozku a míchy. Poruchami jejího vývoje vznikají většinou závažné a se životem neslučitelné vady.
Obstrukce je zamezení průchodnosti dutým trubicovým orgánem. Může ji vyvolat cizí těleso, nádor, hlen, zúžení ústí. O obstrukci dýchacích cest mluvíme u vdechnutí cizího tělesa nebo při infekčním zánětu dýchacích cest či astmatické dušnosti. Obstrukci močových cest může způsobit močový kamen nebo vrozené zúžení. V trávicím systému může jít o překážku způsobenou zúžením nebo poruchou vyprazdňování střev. Obstrukci žlučových cest zapřičiňují žlučníkové kameny. Snaha organismu překážku překonat se většinou projevuje bolestí, v případě obstrukce dýchacích cest je spojena s dušností.
Speciální pomůcky pro zrakově postižené: dioptrické brýle, čočky, příložní lupy, lupy s podstavcem, stojanové lupy, televizní lupy, příložní polokoule, hlavové lupy, dalekohledové brýle a jiné. Používají se jak při hledění na blízko, tak do dálky. Vedle běžných optických pomůcek se stále více používají i pomůcky optoelektronické (kamerové lupy), ale i audioknihy, e-knihy apod.
Způsob rozvoje a osvojování mluvené řeči spojený s výcvikem v odezírání. Uplatňuje se nejčastěji u dětí nedoslýchavých s využitelnými zbytky sluchu. Dítě poslouchá řeč pomocí sluchadla a sleduje pohyby rtů, úhel čelistí, pohyb jazyka, který je charakteristický pro určitou hlásku. Odezírání je doplňováno gestikulací i mimikou. Pro úspěšnost orální metody je nutné vytvořit vhodné podmínky, jako je dokonalé osvětlení místnosti, vhodná vzdálenost a postoj mluvící osoby, dokonalá artikulace i mimoslovní komunikace.
Týkající se oblasti úst a obličeje. Například infekce horních dýchacích cest se projevují zduřením mízních uzlin v orofaciální oblasti.
V důsledku rozštěpových poruch obličeje vzniká palatolalie. Novorozenci narození s rozštěpem rtu nebo patra mají problémy se základními vrozenými reflexy, jako je sání a polykání, někdy je u nich narušeno i dýchání. Rozvoj řeči je potom narušen po stránce zvukové i artikulační, kdy je artikulační báze posunuta dozadu, až za rozštěp. Také mimické svalstvo nebo sluchové vnímání může být oslabeno.
Komplexní, aktivní a na kvalitu života zaměřená péče poskytovaná pacientům, kteří trpí nevyléčitelnou, smrtelnou nemocí v pokročilém nebo terminálním stadiu. Nabízí účinnou pomoc k naplňování ideje důstojného a kvalitního života až do jeho konce. Jejím nástrojem je odborná léčba příznaků provázejících umírání a účinná léčba bolesti. Poskytuje také útěchu rodině v průběhu onemocnění jejího člena i v období smutku po jeho smrti. Uskutečňuje se ve speciálních zařízeních – hospicech.