Slovník pojmů
Nejvhodnějším českým výrazem pro abstinenci je zdrženlivost. Jedná se o zřeknutí se určitých věcí, které nám způsobují požitek. Nejčastěji o abstinenci hovoříme ve spojení s alkoholem, drogami a kouřením. Na věcech, které člověku způsobují požitek, se může jedinec stát závislým. To znamená, že se požitku oddává na úkor jiných věcí, a to i za cenu, že ví, že mu to způsobuje problémy (společenské i zdravotní). Pokud mu je zamezeno v jejich užívání, mohou se u něj projevit abstinenční příznaky. Například silný kuřák, který si nemůže zapálit, začne být po určité době nervózní, nesoustředěný, podrážděný, mohou se objevit bolesti hlavy, zvýšená chuť k jídlu. Abstinenční příznaky jsou ukazatelem vzniklé závislosti. Po určité době abstinence (neužívání) tyto příznaky vymizí.
Nadměrné užívání, zneužívání.
ADD (z angl. Attention Deficit Disorders) – syndrom poruchy pozornosti. Hlavním problémem je neschopnost udržet pozornost a dlouhodobě se soustředit, ať doma či ve škole. Děti trpící tímto syndromem během vyučování často nereagují na slovní pokyny, nevnímají instrukce učitelky, a proto si nepamatují, co mají dělat, či pracují na jiném zadání. Při výpadcích pozornosti mohou někdy působit zasněným dojmem, často jsou pak neprávem označovány za líné. Jejich pozornost je značně kolísavá, rychle ji odpoutá jakýkoliv okolní podnět. I z toho důvodu problematicky dokončují úkoly, chybí jim vytrvalost. S tím vším souvisí i obtíže s pamětí, hůře si zapamatovávají informace a po čase si je již nedovedou zpětně vybavit (například doma látku umí a druhý den ve škole už si nic nepamatují). Opakovaně ztrácí věci, stále něco hledají, zapomínají úkoly. Vzhledem k tomu, že si nedokážou činnosti patřičně uspořádat a naplánovat, jejich jednání působí chaoticky a nepromyšleně.
ADHD (z angl. Attention Deficit Hyperactivity Disorders) – syndrom poruchy pozornosti spojený s hyperaktivitou a impulzivitou. Děti se syndromem ADHD mají obtíže nejen ve školním výkonu, ale i v chování. Kvůli poruše nevyužívají naplno své schopnosti, a často tak zbytečně selhávají. Ve škole se projevují výrazným neklidem, nevydrží sedět v lavici, vstávají během výuky, často si s něčím hrají, ruší ostatní žáky. Neumějí vyčkat, až na ně přijde řada, proto vykřikují či odpovídají dříve, než si vše rozmyslí. Ve škole i v domácím prostředí jsou stále velmi aktivní, čímž se rychle unaví a reagují posléze podrážděně. V chování jsou impulzivní, často jednají zkratkovitě a nedomýšlí následky svých činů. Emoční labilita u nich způsobuje výkyvy nálad a určitou nevyrovnanost, reagují zbrkle a nepřiměřeně. Mají obtíže s pozorností, ať při učení, či při hře.
Obor zabývající se zneužíváním drog, drogovými závislostmi a odbornou pomocí osobám a skupinám, které jsou drogami ohroženy.
Adolescence (z lat. adolescens, dospívající, mladý), také dorostové období či dospívání je vývojové období mladého člověka mezi pubertou (pohlavním dozráváním) a ranou dospělostí, zpravidla od 11–13 do 21 let věku. Dospívání charakterizuje napětí mezi prakticky plnou fyzickou a sexuální dospělostí, kdežto sociálně-psychologicky mladý člověk teprve zraje.
Afázie je porucha způsobená poškozením určitých oblastí mozku. Jedná se o získané postižení řečových dovedností v době, kdy už byla řeč rozvinuta. Člověk může například po cévní mozkové příhodě, úrazu či operaci hlavy přijít o schopnost mluvit, rozumět řečenému, opakovat slova, pojmenovávat věci nebo číst, psát či počítat. Afázie může být chápána také jako porucha schopnosti jazykové produkce a percepce, projevující se rozmanitými obtížemi v porozumění, v produkování řeči, čtení nebo psaní.
Vrozená vývojová vada centrálního nervového systému, při níž se plodu prenatálně nevyvine (nebo se vyvine jen částečně) svazek nervových vláken nazývaný corpus callosum, který propojuje obě mozkové hemisféry.
Achondroplazie je geneticky vázané vrozené onemocnění. Častěji postihuje mužské pohlaví. Porucha tvorby kostí ovlivní růst kostí do délky, ty jsou nápadně krátké, zakřivené, avšak normálně široké. Nejčastěji jsou postiženy kosti končetin. Porušen je růst kostí do délky. Disproporční růst je patrný již po porodu. Dítě má krátké prsty, kyfotickou páteř, nápadně vyklenuté čelo. Krk je krátký, téměř neznatelný. Porucha růstu pokračuje po narození a výsledkem je disproporcionální trpaslictví. Dosažená výška je cca 120 až 130 cm. Psychomotorický a pohlavní vývoj není postižen. V současné době díky ultrazvukovému vyšetření plodu lze tuto vývojovou vadu včas odhalit a těhotenství ukončit.
AIDS, česky Syndrom získaného selhání imunity, je soubor příznaků a infekcí, který je následkem poškození imunitního systému člověka virem HIV. Přestože se léky na tlumení HIV/AIDS neustále zdokonalují, nemoc stále zůstává téměř vždy nevyléčitelnou a smrtelnou. Přenáší se krví a pohlavním stykem, k přenosu viru HIV z matky na dítě může dojít jak během vlastního těhotenství, tak během porodu. K přenosu dochází v 15–30 % případů. Vhodnou antivirovou léčbou během těhotenství a při porodu císařským řezem lze toto riziko významně snížit (1 %). Další riziko přenosu představuje kojení, kterého by se HIV pozitivní matky měly vyvarovat.
Jedna z léčebných metod tradiční čínské medicíny – do akupunkturních bodů, které dle tradiční čínské nauky leží na akupunkturních drahách (drahách energie, takzvaných meridiánech) v těle, se zapichují jehly. Energetickými drahami, které jsou spojené s jednotlivými orgány v lidském těle, proudí životní energie
čchi
. Akupunktura má předcházet nerovnováze v toku této energie a odstraňovat ji.
Ambivalence (z latinského ambo, oba a valeo, platit) je dvojakost nebo dvojznačnost, vnitřní rozpornost nebo rozpolcenost. Do psychologie toto slovo bylo zavedeno roku 1910 jako označení pro zvláštní duševní stav, kdy člověk má současně zcela protichůdné pocity - např. sympatie a antipatie nebo lásky a nenávisti zároveň.
Ambivalentní znamená rozpolcený, dvojjaký. Zpravidla jde o citový vztah jednotlivce k nějakému objektu či nějaké osobě, dotyčný pak osobu nebo věc nenávidí a zároveň ji má svým způsobem rád.
Amnézie je ztráta paměti Nejčastěji jí předchází zranění. Amnézii však může způsobit i otrava některými látkami („alkoholové okénko“) či některé vývojové procesy spojené především se stárnutím. Může být způsobena i psychogenně nebo se objevit při některých neurotických obtížích. Rozlišujeme dva základní druhy amnézie: 1. anterográdní – jedná se o neschopnost vštípit si do paměti jakékoliv nové informace a zážitky po spouštěcím stimulu; 2. retrográdní – neschopnost vybavit si poznatky a zážitky uchované před vznikem amnézie před spouštěcím stimulem.
Také předchorobí, z řeckého pojmu αναμνήσις,
anamnésis
= rozpomínání, vzpomenutí. Jedná se o soubor údajů (informací), které slouží k posouzení zdravotního stavu pacienta a bližší analýze jeho stavu. Většinou probíhá formou rozhovoru lékaře a pacienta (jde o přímou anamnézu), který začíná krátkou informací o současných subjektivně vnímaných obtížích nemocného, zahrnuje údaje o prodělaných nemocech pacienta (jde o anamnézu osobní, AO), rodičů a sourozenců (jde o anamnézu rodinnou, AR), dále mohou být součástí údaje o sociálním zázemí pacienta. Pořadí jednotlivých částí a rozsah informací se obvykle řídí zvyky oboru a konkrétního pracoviště.
Jde o lékařský obor, který se zabývá chorobami mužských reprodukčních orgánů, jejich léčbou a prevencí.
Mentální anorexie je nemoc, která spočívá v poruše přijímání potravy a zkreslené představě o svém těle. Postihuje především ženy, muže také, ale v mnohem menší míře. Anorexie může vyústit až do podvýživy a dalších problémů spjatých s hladověním.
Anxieta je stav úzkosti. Tento stav bývá spojen s pocitem ohrožení, s nespavostí, dráždivostí, poruchami libida, poruchami koncentrace a často je doprovázen vegetativními tělesnými příznaky, jako je například hyperventilace, zkrácení dechu, poruchy čití, pocení, zrychlená srdeční akce, průjem, častější močení, rudnutí či blednutí a podobně.
Asfyxie je nedostatek kyslíku, který má za následek dušení. Nastane-li k takovému stavu před porodem, během porodu či bezprostředně po porodu, může dojít k nenávratnému poškození mozku novorozence. Asfyktický novorozenec je cyanotický, až bledý, nedostatečně dýchá, má sníženou srdeční frekvenci nebo nepřítomnou srdeční akci, snížené svalového napětí, malou až chybějící reakci na podráždění. Pokud není včas zahájena resuscitace a adekvátní intenzivní péče, dojde vlivem nedostatku kyslíku k destrukci mozkových struktur. Výsledkem může být dětská mozková obrna, v krajním případě úmrtí novorozence.
Poskytování podpory, pomoci a služeb dětem s mentálním, tělesným, smyslovým a jiným postižením a jejich rodinám. Smyslem osobní asistence je napomáhat jedinci v běžných každodenních činnostech, které sám nezvládá, současně přispívat k rozvoji jeho osobnosti, k uspokojování vzdělávacích i sociálních potřeb a k samostatnosti získáváním potřebných dovedností běžného života. Asistence má velký význam při zařazení dítěte do přirozeného školního prostředí, neboť přispívá k tomu, aby žák zvládal učivo přiměřené svým schopnostem a mohl se zúčastnit výchovně-vzdělávacího procesu s co nejmenším omezením.
Chování jedince, které vykazuje závažnější odchylky od sociálních, etických a pedagogických norem. Jedná se o poruchu chování, porušení společenských norem, které však svou intenzitou nepřesahuje právní předpisy. Je v rozporu s morálkou společnosti, daný jedinec má nedostatečné sociální cítění, jde o setrvalé chování. K asociálním poruchám se řadí krádeže, útěky, záškoláctví, závislostní chování, autoagrese (demonstrativní sebepoškozování).
Astma je onemocnění dýchacích cest, při kterém dochází k dlouhodobému zánětu sliznic v dýchacím ústrojí, což postupem času vede ke ztíženému dýchání, až k dechové nedostatečnosti. Podstatou potíží je otok sliznic dýchacích cest spojený s nadměrnou tvorbou hlenu a zúžením průsvitu dýchacích cest. Astma je součástí atopických onemocnění, k nimž řadíme ještě ekzém a sennou rýmu. Atopie znamená, že člověk, respektive jeho sliznice, reaguje na vnější podněty nadměrnou reakcí.
Autismus je vrozená porucha některých mozkových funkcí. Jejím důsledkem je, že dítě dobře nerozumí tomu, co vidí, slyší a prožívá, a na základě toho je narušen jeho vývoj v oblasti komunikace, sociální interakce a představivosti.
Tato onemocnění patří mezi nejzávažnější choroby imunitního systému. Jejich závažnost spočívá v tom, že si člověk sám v sobě nese sebedestruktivní program. Lékař specialista nemá velkou šanci pomocí syntetických léků tento problém řešit. Může jenom sledovat projevy autoimunitní nemoci a mírnit její následky. Imunitní systém reaguje nepřiměřeně – ve snaze bránit se napadení viru, bacilu, toxinu či alergenu si tvoří protilátky, které pak paradoxně napadají vlastní tkáň. Autoimunitní onemocnění vzniká postupně. Má několik fází, které mohou trvat měsíce i léta. Nejčastější autoimunitní nemoci: Bechtěrevova choroba, celiakie, Crohnova choroba, cukrovka 1. typu, revmatoidní a juvenilní artritida, roztroušená skleróza, ulcerózní kolitida aj. Příčiny vzniku těchto nemocí nejsou většinou zcela jasné.
Sebepoškozování.
Autosomálně recesivní dědičnost znamená, že jedinec musí zdědit dvě změněné kopie určitého genu od obou rodičů, aby se nemoc projevila.
Jde o zařízení pro náhradní ubytování na přechodnou dobu. Azylový dům mohou využívat lidé, kteří z různých důvodů přišli o vlastní bydlení. Azylové domy bývají určené nejčastěji pro matky s dětmi, pro muže bez přístřeší, někdy pro celé rodiny s dětmi. Kromě ubytování za nízkou cenu poskytují azylové domy další služby – sociální poradenství, doprovázení při zařizování osobních záležitostí nebo zprostředkování dalších potřebných služeb. Nabízejí také například možnost ošacení, vaření z vlastních zdrojů a další. Zvláštním druhem azylových domů je dům pro oběti domácího násilí, který má utajenou adresu. Azylové domy provozují obvykle neziskové organizace nebo církevní organizace. Informace o azylových domech (adresy, možnosti ubytování) dostanete na odboru sociální péče při městském úřadu či na internetu.
Balbuties znamená koktavost – je považována za jednu z nejtěžších forem narušení komunikačních schopností. Nejnápadnějšími příznaky jsou nedobrovolné a nekontrolovatelné křeče mluvidel doprovázené nadměrnou námahou a psychickou tenzí (napětím). Dochází tak k narušení plynulosti projevu, který může být pro příjemce informace nepříjemný. Osoby s koktavostí se komunikaci často vyhýbají a jejich obtíže mohou vést až k chronickému strachu z komunikace, nazývanému též logofobie.
Barevné linky jsou taková telefonní čísla v rámci České republiky, která jsou specifickým způsobem zpoplatněna a nebo zdarma vzhledem k tarifu. Tato telefonní čísla začínají číslicí 8 nebo 9. Barevné linky (nebo také duhové linky či barevná čísla) se dále dělí na několik poddruhů.
Zelené linky (začínají trojčíslím 800) - volání na účet volaného, zpravidla technická podpora a zákaznické linky.
Modré linky (začínají trojčíslími 810 až 819, 830 až 839, 843 až 846) - volání se sdílenými náklady, kdy tarif, resp. poskytovatel určí, kolik za takový hovor zákazník zaplatí, cena za volání na tyto linky je zaplacena i tehdy, má-li zákazník neomezený tarif či volné minuty!
Bílé linky (začínají trojčíslími 840 až 842, 847 až 849) - tzv. univerzální čísla, jejichž vytočení bylo zpoplatněno jednotnou cenou, to mělo svůj význam zejména v minulosti, kdy byl jiný tarif pro volání ve městě / okresu a mimo město / okres.
Žluté a duhové linky (začínají trojčíslími 900, 906, 908, 909) - u těchto telefonních čísel platí, že 4. a 5. číslice určuje cenu hovoru za minutu vč. DPH.
Datatarif (začíná trojčíslím 976) - stejně jako u duhových a žlutých linek, i zde 4. a 5. číslice určuje cenu služby vč. DPH, nicméně datatarif je určen pro veřejné internetové sítě.
Státní orgány (začínají dvojčíslím 93, trojčíslími 910, 960 až 969, 970 až 974, 977, 980, 983, nebo čtyřčíslími 9500 až 9599, 9890 až 9899) - volání na tato čísla jsou zpoplatněna podle tarifu, jako každé jiné běžné číslo.
Jde o koncept podpory, péče a vedení těžce nemocných osob či lidí s postižením s narušenou schopností vnímání, komunikace a pohybu. Cílem bazální stimulace je podpora individuálního vývoje těchto osob. Koncept, který se stal uznávaným v mnoha evropských zemích a je používán v oblasti speciální pedagogiky a v oblasti ošetřovatelství, vyvinul speciální pedagog Andreas Fröhlich při práci s tělesně a mentálně postiženými dětmi.
Týkající se chování (z anglického behave = chovat se; behaviour = chování).
Užívání dvou jazyků –
znakového jazyka
a českého jazyka – při vzdělávání neslyšících žáků ve škole. S českým jazykem se nejčastěji seznamují ve formě grafické (čtení a psaní), v případě funkčních zbytků sluchu pak i ve formě zvukové. Využíváním bilingvální metody ve výuce je možné lépe uspokojovat vzdělávací, psychické i sociální potřeby žáků se sluchovým postižením. V bilingválním vzdělávání je dominantním vyučovacím jazykem znakový jazyk, který je též hlavním komunikačním prostředkem ve výuce ve všech předmětech a činnostech. Prostřednictvím jazyka znakového i mluveného může jedinec lépe reagovat na bikulturní identitu neslyšících a rozvíjet komunikační schopnosti.
Speciální druh písma, který používají lidé se zrakovým postižením (nejčastěji nevidomí) ke čtení i psaní. Písmo je tvořeno kombinací šesti bodů uspořádaných do dvou sloupců a tří řad. Funguje na principu plastických bodů vyražených do papíru, které čtenář vnímá hmatem. Pro zápis textů se používá česká základní znaková sada Braillova písma, která umožňuje 64 kombinací. Pro zápis všech znaků však tento počet kombinací nestačí, a proto existují tzv. prefixy, které mění význam znaku nebo skupiny znaků, před nimiž stojí. Tímto písmem lze zapisovat nejenom celou abecedu (včetně interpunkčních znamének), ale i matematické operace, chemické vzorce či hudební notové party. K zapisování jednotlivých znaků se používá speciální psací stroj – tzv.
Pichtův psací stroj
. Pro tisk se používá speciální tvrzený papír. Písmo je pojmenováno podle francouzského učitele Louise Brailla.
Nástroj pro zabezpečení proti nevyžádaným a nebezpečným připojením z internetu. Slovo firewall má původ v problematice zabezpečení proti požárům, doslova "(proti)požární zeď".
Celiakie je chronické autoimunitní onemocnění sliznice tenkého střeva způsobené přecitlivělostí na lepek obsažený v některých obilovinách. Celiakie může vést k těžké podvýživě, průjmům, vzniku osteoporózy nebo zvýšenému riziku maligních nádorů. V současnosti je tato choroba nevyléčitelná, dodržováním bezlepkové diety je ale možné potlačit její příznaky.
Jde o biologický rytmus, biorytmus, s periodou o délce 20 až 28 hodin. Biorytmy jsou periodická kolísání aktivity a bdělosti. Perioda biorytmů bývá přibližně denní, měsíční a roční. Cirkadiánní rytmy můžeme pozorovat nejen u živočichů, ale i u rostlin. Některé rostliny například na noc zavírají své květy, a to i v případě, že jsou umístěny v temné místnosti. U savců jsou cirkadiální rytmy řízeny párovými strukturami v mozku, které mají přímé propojení se sítnicí.
V širším smyslu jde o označení procesu, během kterého člověk rozpoznává a akceptuje svoji menšinovou sexuální orientaci („coming out před sebou samým“ či takzvaný vnitřní coming out). V užším smyslu se používá pro okamžik svěření se jiným osobám, případně veřejnosti (takzvaný vnější coming out). V nejobecnějším smyslu lze výraz použít i pro zveřejnění informace, která dosud byla utajována.
Z angl. comply, poddat se. Dodržování předepsaného léčebného režimu či jiné intervence; ochota nemocného spolupracovat při léčbě, přijmout pokyny lékaře a řídit se jimi.
Způsoby/strategie zvládání zátěží či vyrovnávání se s nimi, zahrnuje psychické obranné techniky a mechanismy.
Takzvané plicní srdce (cor pulmonale) je zvětšení pravé srdeční komory v důsledku onemocnění, které postihuje funkci a současně nebo izolovaně i strukturu plic. U starších lidí bývá součástí chronických dýchacích potíží v rámci takzvané chronické obstrukční bronchopulmonální choroby. Akutní cor pulmonale vzniká nejčastěji při embolii (vmetku) do plic, tedy při náhle vzniklém zvýšení plicního odporu ucpáním průsvitu cév a zároveň reflexní vasokonstrikcí zbylého plicního řečiště.
Cystická fibróza je u nás jedno z nejčastějších dědičných onemocnění, s přibližným výskytem jedno na tři tisíce novorozených dětí. Onemocnění postihuje dýchací a zažívací systém postižených jedinců a je charakteristické tvorbou abnormálně hustého hlenu v těchto orgánech. Cystickou fibrózou, starším názvem mukoviscidosou, onemocní bez rozdílu jedinci mužského i ženského pohlaví. Je to onemocnění, které se i přes intenzivní inhalační a rehabilitační léčbu, kterou je nutné provádět několikrát denně, s rostoucím věkem zhoršuje. Mezi hlavní problémy pacientů s cystickou fibrózou patří náchylnost k infekcím dýchacích cest, porucha vstřebávání živin a vlivem nedostatečné funkce slinivky břišní i projevy cukrovky prvního typu z nedostatečné tvorby inzulinu.
Rozmanitá cvičení, která ovlivňují správný vývoj řeči – zaměřují se především na prohloubení dýchání a zvládnutí fyziologicky správného vdechu a výdechu při mluvení. Výdechový proud vzduchu je nezbytný při výslovnosti hlásek. Dechová cvičení se provádějí nejčastěji v kombinaci s hlasovými cvičeními, která jsou důležitá pro nácvik správného hlasového začátku a hlasové hygieny. Lze je též doplňovat cvičeními rezonančními, asociačními, rytmickými a dalšími. Správně prováděná dechová cvičení působí jako prevence nežádoucích jevů – například arytmie dýchání – a jsou také součástí terapie koktavosti, brebtavosti a dalších řečových poruch u rozmanitých druhů postižení.
Z latinského slova
privo
= zbavit, ve své české podobě vznikl tento termín pravděpodobně odvozením od anglického slovesa
deprive
– odepřít (něco někomu). Jde o dlouhodobý nedostatek (nedostatečné uspokojení) tělesných či psychických potřeb jednotlivce.
Vymezení, určení pojmu či vztahu mezi určujícím a určovaným.
Tento pojem označuje proces, ve kterém něco zbavujeme jedovatosti. V dnešní době se s tímto pojmem můžeme často potkat ve spojení se zdravým životním stylem – například detoxikace (pročištění) organismu po zimě, kdy je doporučována konzumace určitých potravin a bylinných čajů. Dále je pojem detoxikace spojován s léčbou závislostí na návykových látkách. Smyslem detoxikace v tomto případě je zbavit organismus drogy a zároveň pomoci danému člověku překonat abstinenční příznaky, které jsou s odnětím drogy spojené. Tento léčebný proces probíhá ve zdravotnických zařízeních, která se jmenují detoxikační jednotky. Proces detoxikace probíhá přibližně týden. Po detoxikaci přichází na řadu léčba závislosti, kdy se nejedná jen o očistu těla, ale i o psychoterapii.
Jde o soubor svalových vláken, která slouží v močovém měchýři k vypuzování moče. Močový měchýř nemá vlastní svěrač, za vypuzování moči je odpovědný sval stěny močové trubice, tedy jeho kontrakce. Poruchy funkce vyprazdňování močového měchýře bývají spojeny s častějšími infekcemi močových cest.
Dětská mozková obrna (DMO) je neurovývojové postižení dítěte v důsledku poruchy vývoje mozku během těhotenství, při porodu a v prvních měsících života. Při DMO dochází ke špatnému vývoji nebo poškození motorických (hybných) oblastí mozku a to má za následek nedostatečnou kontrolu hybnosti a vadné držení trupu a končetin. DMO se začne projevovat už v prvních měsících nebo rocích života. Existuje DMO získaná a vrozená. Základem léčby DMO je rehabilitace, ale vyléčitelná není.
Je určen pro děti ve věku zpravidla od tří do osmnácti let, ale mohou žít v domově dále, do doby ukončení přípravy na budoucí povolání, na základě smlouvy mezi ředitelem domova a zletilým žákem (studentem). Základní organizační jednotkou v dětském domově je rodinná skupina dětí zpravidla různého věku i pohlaví. Rodinná skupina má nejméně šest, nejvíce osm dětí, v závislosti na jejich mentální a zdravotní úrovni. Sourozenci se zpravidla zařazují do jedné rodinné skupiny. Při dětském domově není zpravidla zřizována základní škola a děti docházejí do škol v místě či poblíž místa sídla dětského domova.
Je určen do ukončení povinné školní docházky zpravidla pro děti ve věku od šesti let se závažnými poruchami chování nebo pro ty, které potřebují vzhledem ke své přechodné nebo trvalé duševní poruše odpovídající výchovně léčebnou péči. Povinnou školní docházku vykonávají tyto děti v rámci dětského domova se školou, pouze pokud svým chováním přesvědčí, že zvládnou docházku do běžné školy, navštěvují ji dle pravidel běžného dětského domova.
Vyskytuje se jako symptom u těžších forem schizofrenie, jde o nejzávažnější poruchu osobnosti. Osobnost jedince se rozpadne, rozloží, dochází k rozpolcenosti, vyhasínání osobnosti, ke ztrátě zájmu a také k rozpadu sociálních vztahů.
Diabetes mellitus neboli cukrovka je autoimunitní onemocnění projevující se poruchou metabolismu sacharidů. Diabetes se dělí na dvě formy – 1. typu a 2. typu. Děti postihuje častěji diabetes 1. typu, kdy slinivka břišní přestane vyrábět inzulin. Léčba diabetu spočívá v podávání inzulinu, dodržování dietních opatření a fyzické aktivitě.
Je určen pro děti ve věku od tří do osmnácti let. Diagnostický pobyt zpravidla trvá osm týdnů. V průběhu pobytu je uskutečněno komplexní vyšetření a poté vydáno doporučení, zda bude dítě umístěno do některého ze zařízení ústavní péče (dětský domov, dětský domov se školou, výchovný ústav), nebo se bude moci vrátit k rodičům, případně k jiným příbuzným. Diagnostické ústavy jsou diferencovány podle věku dětí, popřípadě i podle pohlaví.
Nedílnou součástí pojetí školního vzdělávání je diferenciace žáků, tedy jejich seskupování podle různých proměnných kritérií, a tím vytváření podmínek pro úspěšné učení každého jedince. Zvláště důležitá je diferenciace vnitřní, tedy diferenciace žáků ve třídě. Ta respektuje rozmanitost osobnosti, individualitu, kapacitu i momentální výkonnost žáka. V rukou učitele je nástrojem k odhalování a uplatňování rozdílných vzdělávacích přístupů a metodických postupů, vytváření speciálních úkolů zaměřených na individuální schopnosti a zájmy žáka.
Z angl. disability, tj. nezpůsobilost, handicap. Znamená omezení, až znemožnění některých fyzických, psychických nebo sociálních funkcí a činností jedince – například kvůli nějakému onemocnění či jinému znevýhodnění.
Nerovnoměrnost, nevyváženost, nesoulad (diskrepance ve vývoji = nerovnoměrný vývoj).
Je nazývaný „zlý stres“; je intenzivně prožívaný, negativně působící na organismus, škodlivě zatěžující osobnost člověka.
Ze zákona musí mít každý pěstoun svoji takzvanou doprovázející organizaci. Termín „doprovázení pěstounských rodin“ v sobě zahrnuje několik základních služeb, na které mají pěstounské rodiny nárok daný zákonem č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí.
Tento svůj nárok uplatňuje na základě smlouvy o výkonu pěstounské péče, kterou uzavírá s některým z k tomu pověřených subjektů (orgán sociálně-právní ochrany dětí, pověřená právnická osoba, pověřená fyzická osoba), zkráceně „doprovázející organizace“.
Jedná se o tyto služby: účelová odlehčovací péče, neúčelová odlehčovací péče (respitní péče), zajištění či zprostředkování odborné pomoci, zajištění průběžného vzdělávání pěstounů, podpora vztahu s rodiči a dalšími blízkými osobami, dohled nad naplňováním dohody o výkonu pěstounské péče.
Syndrom popsal v druhé polovině 19. století lékař John Langdon Down, podle kterého je tato chromozomální vrozená vada vyznačující se jedním chomozomem navíc pojmenována. Přítomnost nadbytečného chromozomu není možné nijak ovlivnit a syndrom nelze nijak vyléčit. K typickým znaků syndromu patří například menší hlava, nedostatečně vyvinuté obličejové kosti, šikmý tvar očí, mohutnější a kratší krk, pojí se s ním však také skryté vady – například až čtyřicet procent dětí s Downovým syndromem trpí srdečním onemocněním. Podle statistik se v České republice Downův syndrom vyskytuje u jednoho z 1 500 živě narozených dětí.
Dysartrie je narušení artikulace jako celku, je úzce spojena s obtížemi v dýchání, tvorbě hlasu, v artikulačním procesu i v melodičnosti řeči. Jde o poruchu neurologického původu, která vzniká v důsledku ochrnutí, slabosti nebo poruchy koordinace svalstva podílejícího se na tvorbě řeči.
Rozmrzelost, nepříjemné emocionální ladění, stav úzkosti, nespokojenost, subdeprese až deprese.
Narušená či odchylná funkce některého orgánu v těle.
Dysgrafie – porucha psaní. Děti s dysgrafií již od předškolního věku často nerady kreslí, ve škole je pak při psaní trápí neuvolněná ruka, píší křečovitě, s bolestí. Nejsou schopné správně napodobit tvary písmen. Při psaní proto zaměňují písmena, která jsou tvarově podobná, píšou písmena nebo číslice zrcadlově, vynechávají písmena a diakritická znaménka. Obtížně píšou slova se shluky souhlásek, nerozlišují tvrdé a měkké slabiky při psaní. Žáci často škrtají, přepisují, gumují, písmo nemá stejnou velikost, nejsou schopni udržet písmo na řádku, zapisovat číslice pod sebe. Celkově nestíhají tempo psaní (při diktátech, pětiminutovkách), proces psaní jim odebírá příliš mnoho energie, a proto pak nejsou schopni se zamýšlet nad samotným obsahem – gramatickými jevy či počítáním.
Dyskalkulie – porucha počítání. Dítě s dyskalkulií má již od počátku školní docházky obtíže zvládnout základní početní dovednosti. Počítání je pomalé, často s pomocí prstů, protože dítě dlouho potřebuje zrakovou oporu. Objevují se problémy už v samotném psaní a čtení číslic, v počítání s přechody přes desítky, při upevnění násobilky. I velmi jednoduché příklady děti raději řeší písemně, neboť zpaměti si nepamatují mezisoučty, pletou se v řádech (zaměňují jednotky, desítky či stovky). Dyskalkulici nejsou schopni řešit úkoly s více navazujícími početními operacemi (například nedovedou převést text slovní úlohy do početních operací). Složitější operace nahrazují jednoduššími (násobení sčítáním). Kvůli oslabené prostorové orientaci mohou selhávat i v geometrii.
Porucha artikulace hlásky nebo skupiny hlásek se nazývá dyslalie. Je to nejznámější porucha řeči, která se projevuje nejčastěji v dětském věku, ale může přetrvat i do adolescence nebo do dospělosti. Hláska může být nesprávně tvořena, vynechávána ve slabikách nebo slovech nebo může být také zaměňována za hlásku jinou. Jedná se tedy o sníženou schopnost využívat nebo tvořit některé hlásky mateřského jazyka podle jazykových norem.
Dyslexie – porucha čtení. U dítěte se může projevovat buď velmi pomalým a namáhavým čtením, s malým počtem chyb, nebo naopak čtením rychlým až překotným s výraznou chybovostí. Mezi nejčastější specifické chyby patří záměny tvarově podobných písmen (b-d-p; a-e-o; m-n), vynechávání či přidávání písmen a slabik, domýšlení slov podle obsahu či jejich komolení. Děti čtou často bez intonace, nedodržují diakritická znaménka, opakují některá slova. Celkově se hůře orientují v textu, přeskakují řádky. Problematické je porozumění textu, mnohdy nevědí, o čem čtou, unikají jim podstatné informace, nepamatují si klíčové pojmy. Velmi často se objevuje takzvaná technika dvojího čtení, kdy si slova přečtou nejprve potichu a pak nahlas, což velmi zpomaluje tempo čtení. Děti s dyslexií logicky selhávají i v jiných předmětech, všude tam, kde jsou závislé na výkonu čtení (v cizích jazycích, v matematice – například ve slovních úlohách).
Dysmelie je porucha zárodečného vývoje končetin (chybění části končetin při narození). Příčinou dysmelie mohou být nově vzniklé mutace genů, ale i toxické postižení plodu, jako tomu v minulosti bylo například u sedativního léku Talidomid, který byl podáván i v těhotenství. Příčinou mohou být také některá virová onemocnění v prvním trimestru těhotenství. Pečlivé pravidelné sledování a vyšetřování těhotné, stejně jako důsledné vyhýbání se toxickým noxám (a to zdaleka nejsou jen léky, ale mimo jiné i alkohol a jiné návykové látky), je prevencí toho, aby se narodilo dítě s takovou vadou vývoje končetin.
Dysortografie – porucha pravopisu. Děti s dysortografií nejsou schopné naučit se správně gramaticky vyjadřovat. Mezi typické chyby při psaní patří záměny písmen tvarově nebo zvukově podobných, vynechání diakritických znamének, nedodržení hranic slov ve větách (píšou slova dohromady), vynechání či přidání písmen, obtíže s měkčením (nerozlišují měkké a tvrdé slabiky di, ti, ni, dy, ty, ny). Mají celkově oslabený jazykový cit, což způsobuje chybné tvary při skloňování a časování, těžkopádně se vyjadřují i v mluveném slově. To vše se promítá i do výuky cizího jazyka, tam častokrát naráží na neschopnost osvojit si gramatickou strukturu.
Dystonicko-dyskinetický syndrom je jedna z forem dětské mozkové obrny (DMO). Tato forma tvoří kolem deseti případů případů dětských mozkových obrn (DMO). Základní rizikové faktory pro vznik jsou hypoxie (před- a kolemporodní) a hyperbilirubinemie (zvýšená hladina žlučových barviv u novorozence, vznikající v tomto případě ve spojení s hypoxií a nezralostí). U pacientů dochází ke střídání svalového napětí. Můžeme pozorovat abnormální pohyby nebo postury, základní poruchou je tedy neschopnost organizovat a správně vykonat volní pohyb, koordinovat automatické pohyby a udržet posturu. Nejčastěji se tato forma vyvíjí z hypotonického syndromu a abnormální pohyby se objevují až mezi pátým a desátým měsícem věku. Děti mají tendenci k opistotonu. Plně rozvinutý klinický obraz s dyskinezemi se objevuje v průběhu prvního až třetího roku věku dítěte. Mimovolní pohyby končetin, nedostatečná kontrola trupu, která brání rozvoji stoje a chůze, postižení orofaciální koordinace ruší schopnost mluvit. Jsou zjevné obtíže s výslovností a artikulací. Jen malá část dětí s DMO dosáhne schopnosti samostatné chůze. Při každém pokusu o pohyb se objevuje grimasování a neúčelné pohyby, při emočních podnětech se dyskineze zvýrazňují. Značným problémem je nadměrné slinění. Mentální schopnosti jsou většinou v normě. Problémem je jemná motorika, například psaní. Rozvoj epilepsie je vzácný. Časté jsou zrakové vady – jedna třetina dětí šilhá, může se připojit porucha sluchu.
Cílená odborná výchovná a vzdělávací optimalizační opatření.
Schopnost tkání a orgánů vytvářet při ultrazvukovém vyšetření znatelný obraz.
Opakování celých slov a slovních spojení pronesených druhou osobou, ale bez porozumění obsahu – takzvané papouškování. Vyskytuje se u některých duševních onemocnění (schizofrenie), u některých afázií nebo u duševně zaostalých jedinců. Jako součást vývoje řeči je běžná v rané fázi dětství. Četné echolálie se vyskytují také u jedinců s poruchou autistického spektra.
Týkající se životního prostředí.
Epidermolysis bullosa congenita je puchýřnaté genetické onemocnění kůže vyskytující se ve třech formách – simplex, junkční a dystrofické. Projevuje se tvorbou puchýřů po celé ploše těla už při minimálním kontaktu s oblečením, při opření rukou o stůl, při chůzi a podobně. V současné se EB nedá úspěšně léčit a je nezbytné denní ošetřování kůže (až 3 hodiny).
Týkající se přenosu genetické informace a vnějších vlivů (fyzikálních, biologických, společenských), které mohou ovlivnit změny v genech.
Epilepsie je záchvatovité onemocnění mozku, které může být vrozené, nebo získané. K léčbě epilepsie se užívají režimová opatření, podávání antiepileptik a u těžkých a sekundárních epilepsií připadá v úvahu i chirurgické řešení.
Také aetiologie, aitiologie (z řeckého slova
aitia
, tj. příčina), znamená soustavné hledání a výklad příčin. Používá se nejen v lékařství (nauka o původu a příčinách nemocí), ale také v psychologii a filozofii.
Farmakoterapie je léčba pomocí léků. Léky ovlivňující duševní stav jedince jsou označovány za psychofarmaka. Tyto léky zpravidla ovlivňují příznaky onemocnění – tlumí úzkost, zklidňují, potlačují depresi, navozují spánek při nespavosti, působí proti psychózam (schizofrenie, poruchy s halucinacemi, bludy). Některé působí téměř okamžitě (léky na spaní, léky proti úzkosti). Jiné mají delší nástup účinku (léky proti depresi třeba i tři týdny) a při jejich vysazovaní je nutno dávky snižovat pozvolna a opatrně. Při užívání těchto léčiv je nutné znát jejich případné nežádoucí účinky a o jejich užívání vždy informovat lékaře, který vám předepisuje jakýkoli jiný lék.
Fenylketonurie je metabolické onemocnění, vrozená porucha látkové výměny, způsobená neschopností těla štěpit aminokyselinu fenylalanin na tyrosin. Bez aktivního vyhledávání se onemocnění zjistí až v době nenávratného poškození mozkových funkcí dítěte. Proto se provádí screening – plošné vyhledávací vyšetření z kapky krve novorozence. Výsledky zpracovávají centrální laboratoře a v případě podezření na tuto nemoc je dítě znovu vyšetřeno. Pokud se podezření potvrdí, je dítě ihned léčeno. Jedinou účinnou léčbou je přísná nízkobílkovinová a nízkofenylalaninová dieta, která je nutná právě v dětském věku, a přísná dieta v období těhotenství, která umožní snížit vysoké hladiny fenylalaninu v krvi, jež přechází do dělohy. Tím se předejde výše zmíněnému poškození mozku a dalším vadám plodu.
Fetální alkoholový syndrom (FAS) je soubor tělesných a mentálních vývojových vad lidského plodu, které vznikají následkem nadměrné konzumace alkoholických nápojů v těhotenství. Hlavním příznakem FAS je opožděný vývoj, až mentální retardace, dále malá hlava, opožděný růst, dlouhé končetiny, rýhy na dlaních, abnormity a malformace (poškození) nosu, srdce aj.
Frustní znamená neúplný, nekompletní, nedostatečný.
Dědičný, vývojový.
Individuální schopnost číst, psát, počítat a používat těchto znalostí v životních situacích. Například ve čtení nejde pouze o poznávání, rozlišování a čtení jednotlivých písmen, slov či kratších textů, ale o schopnost plynule číst i delší texty, porozumět jejich obsahu a získané poznatky (informace) umět v životě uplatnit při řešení nově nastalých situací. Podobně je tomu i v matematice. V tomto smyslu hovoříme o funkční gramotnosti, která se v průběhu života se stoupajícími nároky společnosti na jedince dále rozvíjí.
Řada cviků pro rozvoj motoriky mluvidel k získání citu polohy a pohybu pro jednotlivé hlásky. Zaměřuje se na jednotlivé řečové orgány, jako jsou rty, dolní čelist, jazyk a měkké patro, jejich pohyblivost a polohování. Cviky respektují vývojové hledisko a jsou metodicky uspořádány od jednodušších ke složitějším. To znamená od pohybů větších částí mluvidel k jemně rozlišeným a koordinovaným pohybům jen některých svalů či svalových skupin.
Hemofilie je vrozené onemocnění projevující se poruchou srážlivosti krve, což se navenek projevuje chorobnou krvácivostí – krevními výrony do svalů či kloubů a omezenou schopností organismu zastavit krvácení. Hemofilie postihuje pouze osoby mužského pohlaví, ale ženy jsou nositelkami vadného genu. Léčba se provádí podáváním srážecích faktorů získaných z krevní plazmy a léků zastavujících opětovné rozpouštění již sražené krve.
Nevýhoda (znevýhodnění) jako důsledek zdravotního postižení omezuje člověka v běžných životních úkonech, ztěžuje jeho výkonnost, dosahování vzdělávacích i společenských cílů, narušuje sociální vztahy a kvalitu života. Společenské podmínky, v nichž jedinec s hendikepem žije, mohou míru znevýhodnění snížit vhodnou úpravou prostředí, které poskytne dostatek příležitostí k naplňování různých potřeb postiženého jedince.
Různorodost je frekventovaný pojem v oblasti speciální pedagogiky, kde se jedná o zařazení jedince s postižením do sociální skupiny nebo do sociálního (nejčastěji školního) prostředí. Heterogenní skupina je tvořena z jedinců rozdílných schopností, různé úrovně dosaženého vzdělání a sociálních dovedností a uplatňuje se ve školách s integrovanými žáky.
Pobyt v nemocnici nebo v jiném lůžkovém zdravotnickém zařízení. Důvody hospitalizace jsou různé: od vážného zranění nebo závažného onemocnění až po podezření na nějaké vnitřní poranění nebo skryté onemocnění či podezření na infekční chorobu (hospitalizace karanténní). Při dlouhodobém pobytu dítěte v nemocnici působí mnoho negativních faktorů. Například ztráta rodiny, změna sociálního i životního prostředí, nedostatek odpočinku i spánku. Dítě může také strádat nedostatkem podnětů, ať již psychických, fyzických či sociálních, a vzniká u něj deprivační syndrom nazvaný hospitalismus.
Nepřátelský, agresivní postoj vůči sobě či jiné osobě, tendence ublížit a škodit jiným. Často vyvolána žárlivostí, závistí nebo duševní poruchou.
Fyzický stav projevující se abnormální aktivitou, impulzivností, vznětlivostí.
Jde o jednu z metod psychoterapie, která je s poměrně velkým úspěchem využívána k léčbě či odstranění řady psychických, psychosomatických a somatických problémů či alespoň k jejich výraznému potlačení. Má také relaxační či relaxačně-motivační účinky.
Snížená (menší) tělesná aktivita, tělesná inaktivita (nečinnost).
Jde o vrozenou vývojovou vadu, při které se nedostatečným způsobem vyvíjejí zevní pohlavní orgány z hlediska jejich velikosti.
Snížené napětí svalů, svalová ochablost.
Struktura v buněčném jádře, v níž je zapsána dědičná informace. Jedná se v podstatě o dlouhý kus speciálně seskupené DNA.
Schopnost jedince vnímat sám sebe, chápat svou svébytnost, smysl své existence, stejnost, shodnost, rovnost i totožnost jako člena lidské společnosti. Též sebepojetí jedince, které se vytváří v sociálních interakcích v průběhu života a vyjadřuje jeho postoje a očekávání vůči sobě samému. V důsledku zdravotního postižení bývá identita člověka narušena.
Nepohyblivost, nehybnost, neschopnost se hýbat.
Podíl počtu nově hlášených nemocných jedinců za dané časové období (nových případů) a počtu všech jedinců ve sledované populaci. Incidence (incidence, incidence rate, incidence density)je statistický ukazatel v epidemiologii, poukazuje na dynamiku onemocnění v populaci.
Pravidlo, podle něhož mají učitele a jiní výchovní pracovníci poznávat a respektovat specifické vlastnosti a zvláštnosti jednotlivých žáků a studentů, jejich styl a tempo učení či případná omezení v určitých oblastech. Je předpokladem úspěšného rozvíjení klíčových kompetencí každého žáka a základním principem takzvaného inkluzivního vzdělávání.
Soustava vlastností charakteristických pro daného jedince. Osobnost každého člověka je zcela individuální, spojují se v ní prvky biologické (genetické), psychologické i sociální. V průběhu života se každá osobnost rozvíjí. Na její rozvoj působí vztahy mezi lidmi a vztahy jedince s jeho prostředím. Individuální rozvoj člověka s postižením má svá specifika, zvláštnosti, které je třeba odhalovat a respektovat, chceme-li rozvoj jeho osobnosti účinně podporovat.
Je určen žákům a studentům se speciálními vzdělávacími potřebami, jedincům se zdravotním postižením, poruchami učení nebo mimořádně talentovaným. Vychází ze školního vzdělávacího programu příslušné školy. Na jeho vypracování se podílejí nejen učitelé, ale i další odborní pracovníci (psycholog, speciální pedagog, lékař), kteří spolupracují se školským poradenským zařízením, nejčastěji speciálně-pedagogickým centrem. Centrum diagnostikuje speciální vzdělávací potřeby žáka a navrhuje míru podpůrných opatření. Podle Metodického pokynu Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR musí být IVP vypracován pro každého integrovaného žáka či studenta na jeden školní rok. V průběhu roku je potom dále hodnocen, doplňován a upravován. Vždy musí být v souladu s možnostmi školy a měl by být projednán s rodiči žáka, které je třeba do jeho plnění zainteresovat. IVP je součástí dokumentace žáka, stanoví konkrétní cíle výuky v jednotlivých předmětech nebo oblastech, určuje vhodné výukové metody a doporučuje učební pomůcky a materiály.