Návrat do práce s dítětem - letité dilema v novém světle

Obsah článku:

• Dvouletí do školky?
• Šťastná máma - šťastné dítě
• Není školka jako školka
• Řešení - částečné úvazky a možnost volby

Pracovat lze i s miminkem. Problémem je jen množství práce. Od zaměstnaných matek často slýchám:

„Vstávám v šest a do půlnoci se nezastavím. Přitom mám pocit, že nic nedělám pořádně."
„Vím, že se dětem nevěnuju dostatečně, manžela vyloženě zanedbávám a v práci jen trnu, kdy udělám z únavy nějaký větší průšvih."
„Čas na sebe? O tom si můžu nechat jen zdát."

Matky na rodičovské „dovolené“ bývají traumatizované opačným způsobem:

„Ničí mě ta rutina, potřebuju nějaké výzvy."
„Je to dlouhý a moje pracovní sebevědomí klesá. Bojím se, že si pak nenajdu práci."
„Můj obor se vyvíjí a já z toho vypadávám. Čím dýl budu doma, tím horší bude návrat."

Vidět zažité klišé, že ženy jsou, nehledě na okolnosti, vždy nespokojené, by byla chyba. Většina by byla spokojená s odpovídajícím množstvím práce. Matky často potřebují, chtějí či dokonce touží pracovat, ovšem nikoli na plný úvazek. Studie i praxe ukazují, že ve věku zhruba do jednoho roku dítěte by pracovní nasazení primární pečující osoby (tedy většinou matky) nemělo překročit zhruba čtvrt úvazek, u matek batolat půl úvazek.

Zde jsou možnosti, které v našem státě máme, naopak velmi omezené. Nabídka zkrácených úvazků je stále malá|1| a i když zákon uvádí, že zaměstnavatel je povinen těhotné ženě či rodiči pečujícímu o dítě mladší patnácti let|2| na jeho žádost úvazek zkrátit, v praxi se tak děje velmi zřídka. Částečně proto, že se zaměstnavatelé ze zmíněné povinnosti vyvlíknou s poukazem na „vážné provozní důvody", částečně proto, že zaměstnanci ani nevěří, že by mohli být vyslyšeni a žádost nepodají.

Dvouletí do školky?

Proti docházce dvouletých dětí do školky se obvykle objevují argumenty typu:

• absolutně nejdůležitější v tomto období je bezpečná vazba mezi mámou a dítětem,

• malé dvouleté dítě například vnímá sebe a mámu jako „jednu bytost a neumí se od mámy oddělit,

• předčasným umisťováním do mateřských škol rodiče riskují, že jejich děti budou agresivní, neklidné, budou mít poruchy chování, spánku, alergie, ekzémy.

Z výzkumných studií ale nic takového nevyplývá. Jde o smyšlenky autorů, matení a strašení veřejnosti. Máma je pro dvouleté děti samozřejmě důležitá a měla by s nimi trávit dost času. Není však nutné, aby s dítětem byla neustále. Dokonce lze říci, že pro sociální zrání dítěte je zdravé, má-li možnost trávit nějaký čas i bez matky, v přítomnosti jiné blízké osoby (otec, prarodiče, starší sourozenci, tety/strýcové či učitelky/učitelé). Zdravá je také možnost trávit čas s jinými dětmi.

Sociální hra – hra „na něco" (na rodinu, na učitele a žáka...) sice nabývá na významu až po třetím roce života, starší batolata však již velmi ráda pozorují při takové hře větší děti, a některá se do ní ráda nechají zatáhnout. Děti s takovýmto tréninkem sociálních schopností si pak lépe zvykají na školku, lépe se zařazují do kolektivu a více si užívají společnost jiných dětí.

Šťastná máma - šťastné dítě

V naší společnosti stále existuje jakýsi „kult mateřství", kdy jsou matky uctívané a v péči o malé děti považované za nenahraditelné. Někomu to může lichotit, většina žen se tímto společenským nastavením cítí emocionálně vydíraná a uvězněná v roli stoprocentní matky. Není pak optimální ani pro ně, ani pro ostatní zúčastněné, především děti a jejich otce.

Spokojenost matky totiž ovlivňuje spokojenost celé rodiny. Dítě v žádném případě nevnímá sebe a matku jako jednu bytost. Přesto jsou na sebe intenzivně emočně napojeni. Není-li šťastné dítě, není šťastná matka a není-li šťastná matka, není šťastné ani dítě. Těžko se může radovat i otec, když po návratu z práce nachází doma frustrovanou ženu a uplakané dítě. Pokud nám jde o blaho dětí a rodin, je nutné vzít v úvahu, jak se cítí matky.

Skutečnost, že matkám práce chybí, by byla překvapivá, pokud bychom dívkám odmala říkali, že úlohou ženy je pečovat o děti, manžela a o domácnost. Pozorovaly by své matky, jak jsou v této roli spokojené, jak je pramenem jejich životního štěstí.

Jenže dnešní matky byly vychovávány v emancipované mladé dámy, oceňované za studijní a později pracovní úspěchy. Roky se dřely na škole, roky v zaměstnání. Věnovaly svému povolání mnoho přesčasů a také velkou část své osobnosti. V zaměstnání navazovaly vztahy, přemýšlely o něm, stalo se jim často i koníčkem. Není divu, že jim pak na mateřské a rodičovské dovolené něco chybí. Pokud nejsou se svou profesí a kolegy v kontaktu, stěžují si často na nedostatek intelektuální činnosti i sociálních kontaktů. Postupně se přidává obava, že doma krní, jejich obor se vyvíjí a ony ztrácejí přehled i kontakty. Nastupuje strach, že po rodičovské neseženou práci. Čím déle jsou tyto ženy doma, tím frustrovanější se cítí.

Do mé poradny přicházejí s úzkostmi, smutkem a obavami. Argumenty okolí, že si „neměly dítě pořizovat, když chtějí raději pracovat!“ jejich psychickému stavu vůbec nepomáhá, naopak je velmi nefér. To, že se nechtějí věnovat svým dětem dvacet čtyři hodin denně, sedm dní v týdnu, neznamená, že je nemají rády. Děti jsou pro ně bezpochyby hodnotou číslo jedna, pouze jí nechtějí obětovat všechny ostatní.

Otázky k řešení jsou pak dvě: jak velké pracovní nasazení si matka chce a může si dovolit, a kdo a jak pečuje o dítě v době její nepřítomnosti. Může to být otec či další příbuzní, ale třeba i chůva. Čím je dítě vyspělejší, tím více můžeme uvažovat o nějakém kolektivním zařízení.

Není školka jako školka

Movitější rodiny mohou pro své dvouleté dítě klidně platit chůvu či je dát do soukromé školky, matky samoživitelky či rodiny s nižšími příjmy a více dětmi si to však dovolit nemohou. Stát by proto měl nějakým způsobem zajistit finančně dostupnou péči o dvouleté děti.

Prozatím se nabízejí následující možnosti:

• Běžné školky: dítě může být přijato do školky od dvou let věku, ale právní nárok má až od tří let věku. Přijetí dítěte mladšího tří let závisí na možnostech a ochotě dané školky.

• (Mikro)jesle: kvalifikovaná chůva pečuje o děti od šesti měsíců do čtyř let, v péči má přitom maximálně čtyři děti. Zřizovatelem mikrojeslí může být obec, zaměstnavatel nebo rodič, který v nich může pečovat o maximálně dvě vlastní děti. Pokud je zřizovatelem někdo jiný než obec, musí být obec partnerem projektu. Jedná se o službu neziskového charakteru.

• Dětské skupiny: Definované v (Zzákonu č. 247/2014 Sb., o poskytování služby péče o dítě v dětské skupině). Zajišťují péči o děti od jednoho roku až do zahájení povinné školní docházky. V jedné skupině může být maximálně dvacet čtyři dětí, většinou se však jedná o skupiny do dvanácti dětí (§7 odst. 6). Na každých šest dětí do počtu dvanáct dětí připadá alespoň jedna pečující osoba, do dvaceti čtyř dětí pak tři osoby. Nejčastěji je zřizovatelem zaměstnavatel, ale mohou to být i další subjekty, viz §3 odst 2.

• Sousedské dětské skupiny: možné od 1.5. 2025. Principem služby je možnost poskytovat péči také v obydlí profesionální pečující osoby (sousedskou dětskou skupinu je možné zřídit i v jiných vhodných prostorách). Je zde kladen důraz na dětem přirozené a známé prostředí v menším kolektivu o maximálně čtyř dětech, včetně těch vlastních. Podrobněji v článku: "Sousedské dětské skupiny".

• Dětský klub / mateřské centrum: placené služby, kvalita poskytovaných služeb a jejích dostupnost se liší v závislosti na místě a čase.

Dostupnost služeb je tak často stále problematická.

Řešení - částečné úvazky a možnost volby

Slaďování rodinného a pracovního života nemá jedno optimální řešení pro všechny. Každá rodina je jiná, každá matka i otec mají jiné možnosti a jiné preference; každé dítě má své konkrétní potřeby, jež se s věkem mění.

Současná praxe, kdy matka přechází z plného pracovního nasazení na nulové pracovní nasazení, aby pak po několika letech zase náhle začala plně pracovat, je nanejvýš nešťastná. Obě změny jsou příliš náhlé a svým způsobem šokující. Když žena odejde na mateřskou, nastává pro ni najednou nezvyklá prázdnota. Druhá změna pak citelně zasáhne celou rodinu. Pro dítě, které nemá zkušenost s pobytem ve skupině, neumí se podřizovat řádu a jiné než rodičovské autoritě, je náhlé zařazení do školky obtížné. A potíže mohou nastat i v partnerském vztahu. Muž si totiž zpravidla během let, kdy byla žena doma, zvykl na to, že vedle dětí obstarávala i domácnost a organizační záležitosti. Zpravidla nechce, a často ani nemůže, polovinu této agendy převzít. Kolem rozdělení povinností vznikají spory a někdy dochází až k partnerské krizi.

Pro tak náhlé změny v pracovním nasazení ženy přitom nejsou biologické ani psychologické důvody. Částečně jde o tradici, částečně o znění zákoníku práce.

Zlepšit skloubení rodinného a pracovního života mohou nejlépe zaměstnavatelé. Poskytovat částečné úvazky může být výhodné i pro ně, obzvláště v období nízké nezaměstnanosti. Firmy, jež částečné úvazky neposkytují, se připravují o řadu kvalitních kandidátů. Významně mohou pomoci politici: hlubší podporou částečných úvazků, sdílených pracovních míst, pružné pracovní doby a práce z domova. V neposlední řadě pak mohou situaci měnit i sami zaměstnanci: tím, že se nebudou bát o částečné úvazky žádat a budou si vědomi svých práv. Například toho, že nevyhoví-li zaměstnavatel žádosti o zkrácení úvazku, musí „vážné provozní důvody" specifikovat a případně obhájit.

Řada matek touží pracovat i s malým dítětem a řada matek to dokonce z existenčních důvodů potřebuje. Ani ty však zpravidla netouží trávit v práci 8,5 hodiny pět dní v týdnu. Jde jim spíše o kontakt se svým oborem, s kolegy, přemýšlení nad jinými problémy, než jsou prdíky, zoubky a bábovičky z písku. Plný úvazek bývá pro matku zatěžující i v době, kdy jsou děti školou povinné. Pracující mámy bývají na roztrhání a často si stěžují, že nemají dobrý pocit prakticky z ničeho: mají málo času na děti, šidí práci, zanedbávají partnerský vztah a nemají ani chvilku pro sebe. Stále více mužů navíc také touží umenšit své pracovní nasazení a trávit více času s rodinou.

Dejme matkám i otcům více možností a svobodu volby. Věřme, že si rodiče z dostupných možností vyberou tu, která je pro ně nejlepší. Nikdo jiný to nemůže vědět lépe.

Související literaturu a další zdroje informací najdete v naší Odborné knihovně.

Zaujal Vás článek a chcete každý měsíc dostávat informace o nových příspěvcích? Přihlaste se k odběru newsletteru nebo nás sledujte na Facebooku!

Odebírat newsletter   Sledovat na Facebooku