Zanedbávané děti: nejméně viditelné, s vážnými následky

Obsah článku:

• Nebojte se kontaktovat odbornou pomoc, a to i anonymně
• Všichni můžeme pomoci zanedbávaným dětem
• Oznamovací povinnost
• Jak poznáme zanedbávání a co dělat
• Co se stane, až případ ohlásíte
• Do problémů se může dostat kdokoli z nás
• Změny, ale jen pomalu
• Nezapomeňte!

V pražské základní škole ve Stodůlkách jsou dva sourozenci: třináctiletá Monika a devítiletý Martin. Ve škole si u dětí všimli, že často nemají svačinu, občas nejsou dostatečně oblečené, a ani hygiena není úplně v pořádku. Martin se také začal prát a zhoršil se v učení.

Třídní učitelka Martina při třídní schůzce nabídla matce možnost doučování a zeptala se jí, zda nemá nějaké starosti, se kterými by potřebovala pomoct. Matka se rozplakala a začala se omlouvat. Dostala se do velmi těžké situace. Je na všechno sama a její rodiče bydlí daleko. Aby zvládla péči o děti a domácnost, chodí do dvou zaměstnání. V poslední době navíc začala mít zdravotní potíže a je objednána do nemocnice na operaci.

Paní učitelka doporučila kontaktovat sociální pracovnici úřadu městské části, kde rodina bydlí a uklidnila maminku, že se řešení jistě najde.

Sociální pracovnice na městském úřadě mamince doporučila odborné pracoviště zaměřené na práci s dětmi a rodiči. Matka s dětmi nejdříve docházela na ambulanci a pracovnice organizace přímo do rodiny. Monika a Martin se také postupně seznámili s pobytovým zařízením rodinného typu, které jim posléze poskytlo útočiště a bezpečí po nezbytnou dobu, kdy byla maminka v nemocnici na operaci.

Nebojte se kontaktovat odbornou pomoc, a to i anonymně

Zahájení odborné pomoci a podpory od prvních projevů toho, že se dětem a jejich rodičům nedaří dobře, vyžaduje spolupráci nejen odborníků. V první řadě je to také na nás všech – občanech.

↑ nahoru

Zájem a následná pomoc dětem i rodičům je jednou z možných cest. Někdy stačí vlídné slovo a naslouchání. Namístě je neutrální, nehodnotící a neodsuzující postoj, přijetí a také pochopení, že se rodiče mohou dostat do situace, kdy si prostě nevědí rady. Rodiče totiž mohou vnímat svou bezradnost a potřebu obrátit se na odborníka jako selhání svých schopností vychovávat a pečovat o děti. Mohou mít obavy z negativního hodnocení.

Je v takovém případě důležité podpořit jejich rozhodnutí oslovit odborníka jako projev dobré rodičovské péče. Je též dobré vědět o možnosti obrátit se na sociální pracovnice městského úřadu či anonymně zavolat na linku důvěry. Tam vám jistě poradí, jak konkrétně postupovat.

Všichni můžeme pomoci zanedbávaným dětem

Aktivní účastí a včasnou spoluprací můžeme zabránit zanedbávání dětí v míře, která je vážně ohrožuje. Podílíme se tak na předcházení situacím, kdy jsou sociální pracovnice úřadů městských částí či odborníci oslovováni příliš pozdě. Tedy až když se hasí požár a kdy již dochází k těžkému zanedbávání, nebo dokonce k týrání.

Když se v tisku objeví zprávy o tragických případech vážného zanedbávání či týrání, většinou se dočteme i o tom, jak ten který pracovník v systému péče o ohrožené děti selhal. Článek vyvolá vlnu strachu, hněvu. Obvykle hledáme viníka a chceme, aby byl potrestán. 

V oblasti péče o ohrožené děti tedy panuje mnoho obav, úzkostí, nejistot, vzájemné nedůvěry, až otevřeného hněvu a pocitů bezmoci. I to nám často brání spolehnout se nejdříve na sebe a posléze na pracovníky, kteří se těmto dětem a rodinám věnují v rámci svých profesí.

↑ nahoru

Oznamovací povinnost

Při zjištění vážného zanedbávání podléhá tato skutečnost oznamovací povinnosti, která se týká nás všech. A když už něco musíme, klademe si často otázky jako: Mám se do toho vůbec plést? Co z toho pro mne vlastně vyplyne? Nezpůsobím, že bude dítě rodičům odebráno, aniž je k tomu skutečně důvod?

Tyto otázky jsou sice přirozené, ale vzbuzují v nás často obavy, které nejsou zcela namístě a které mohou vést až k naší pasivitě. Neuvědomujeme si ale při tom, že nesplněním oznamovací povinnosti se vystavujeme trestnímu stíhání, neboť jsme včasným oznámením nezabránili vážnému ohrožení dítěte.

Videorozhovor s pracovníkem Linky bezpečí: Jak oznámit podezření na týrání nebo zneužívání dítěte

↑ nahoru

Jak poznáme zanedbávání a co dělat

Samotné zanedbávání je těžko odhalitelné a obavy z křivého obvinění na základě nedostatečných informací jsou pochopitelné. Tím spíš je důležité i v případech nejistoty oznámit tuto skutečnost orgánu sociálně-právní ochrany dětí na městkém úřadu. Sociální pracovnice či pracovníci každé takové oznámení musí prošetřit, koordinují další postup a posoudí, kdy je namístě informovat Policii ČR. Ohlásit podezření na zanedbávání je možné i anonymně telefonicky.

Co se stane, až případ ohlásíte

Vyhodnocení rodinné situace a posouzení míry zanedbávání a ohrožení dítěte je obtížné i pro odborníky. Proto pracují v týmech a posuzují situaci dítěte z různých odborných pohledů. Mohou pak dětem a jejich rodičům podporu a péči ušít na míru podle jejich potřeb a možností. A když se podaří společně s rodiči situaci doma zlepšit, mohou děti nadále vyrůstat v přirozeném prostředí rodiny.

↑ nahoru

Do problémů se může dostat kdokoli z nás

Často se stává, že děti zanedbávají takoví rodiče, kteří to neměli ve svém vlastním životě zrovna jednoduché. Někdy se sami v dětství setkali s nepřijatelným příkořím doma, takže vyrůstali mimo rodinu. I jiné nešťastné okolnosti mohou vést k tomu, že se o své děti neumí či nemohou postarat. Přesto i oni mohou dospět ke změně, osvojit si dovednosti potřebné k péči a výchově dětí, je-li jim včas věnována náležitá podpora. V opačném případě je důležité rozpoznat, kdy je vývoj dětí vážně ohrožen a hledat pro ně optimální náhradní řešení. V současné době, kdy přibývá stresových situací, se do neočekávaných těžkostí může dostat kdokoli z nás a našich dětí.

Čtěte také:
Syndrom CAN
Mýty a fakta o sexuálním zneužívání dětí
Problémy se sebepoškozováním

Změny, ale jen pomalu

Je řada odborníků, kteří usilují o zlepšení systému péče o ohrožené děti. Systém není až tak slepý a hluchý, ale je to stále málo pro ochranu a bezpečí těch nejzranitelnějších.

Možnost otevřít dialog mezi laickou a odbornou veřejností, osvěta, znalost zájmových podpůrných aktivit pro děti a rodiny i odborných pracovišť poskytujících služby ohroženým dětem a rodinám je krokem k prevenci selhávání rodin. Krokem směřujícím ke zlepšování systému péče o ohrožené děti, na kterém se můžeme podílet každý dle svých možností. Naděje, že můžeme pro děti a jejich rodiče něco udělat a jejich situaci zlepšit, tak kompenzuje pocit bezmoci, který v nás utrpení dětí může vyvolávat.

↑ nahoru

Příběh se šťastným koncem

Štěpánovi je dvanáct let a do pražského pobytového zařízení rodinného typu pro děti se dostal na doporučení sociální pracovnice. Paní ze sousedství ohlásila sociální pracovnici na úřadě městské části Prahy 10, že se obává o zdraví Štěpána. V poslední době ho vídá často samotného na ulici, špinavého a nevhodně oblečeného a pozoruje také změnu v jeho chování: dříve byl usměvavý, hovorný, kamarádský, nyní je uzavřený, skleslý, sotva odpoví na pozdrav. Obě ženy byly dobrými sousedkami, navštěvovaly se. Nyní ale s babičkou, u které chlapec bydlí, není řeč, je výbušná, z bytu je často slyšet její křik. Paní sousedka řekla Štěpánovi i babičce, co chce učinit a proč.

Sociální pracovnice oslovila třídní učitelku Štěpána, která potvrdila, že též pozoruje u Štěpána nápadnou uzavřenost, stranění se kamarádů a zhoršení soustředění i známek. Při návštěvě doma vysvětlila sociální pracovnice babičce i Štěpánovi další postup a zprostředkovala jim kontakt na pobytové zařízení, kam je při první návštěvě doprovodila. Štěpán si rychle zvykl, opět byl tím veselým upovídaným klukem, začala ho zajímat škola a učení. S babičkou a rodiči Štěpána byl připraven dlouhodobý podpůrný plán, který měl za cíl svěření Štěpána do péče matky a odlehčení babičce, která vzhledem k věku nemohla dále Štěpánovi poskytovat náležitou péči a výchovu.

Štěpán byl po narození svěřen do péče babičky poté, co jeho matka odešla z domova a žila se svým partnerem – otcem Štěpána, který byl v té době závislý na drogách. S matkou se chlapec vídal pravidelně a často, s otcem se začal vídat až po odvykací léčbě, kterou otec ukončil před rokem. Matka pracuje, dokončila studium s maturitou, otec v současnosti absolvuje rekvalifikační kurz, po kterém též nastoupí do práce. Oba rodiče mají o Štěpána zájem. Pro Štěpána se tak otevřely nové možnosti být se svými nejbližšími a pro rodiče nová šance, jak svému rodičovství dostát. Tým odborníků připravil společně se Štěpánem, babičkou a rodiči podpůrné aktivity tak, aby rodiče postupně přebírali výchovné kompetence do svých rukou a Štěpánovi zajistili vše potřebné ke zdravému vývoji.

Zanedbávání péče o dítě – související článek k tématu zanedbávaných dětí na našem webu 

Zaujalo Vás Téma měsíce a chcete každý měsíc dostávat informace o nových příspěvcích? Přihlaste se k odběru newsletteru!

Související literaturu najdete v naší Odborné knihovně.