Slovník pojmů

Paroxysmální znamená záchvatovitý. Slovo je odvozeno od latinského výrazu paroxysmus, tedy záchvat. Například u dětí se setkáváme s poruchou srdečního rytmu, která se nazývá paroxysmální tachykardie. Jde o záchvaty bušení srdce, které spontánně ustupují, ale při větší intenzitě mohou pacienta přímo ohrozit na životě. Léčba spočívá v kardiochirurgickém zákroku, přetětí vláken, ze kterých se vzruch ve svalovině srdeční šíří. Operace se provádí katetrizační metodou. Existuje také paroxysmální migréna nebo paroxysmální vertigo – záchvaty poruchy rovnováhy.
Účast osob na určitém procesu, podíl na rozhodování, řízení, postupech a jiných aktivitách směřujících ke společně stanovenému a akceptovanému cíli. V oblasti vzdělávání je důležitá aktivní participace žáků na procesu výuky, jejíž formy se mění v závislosti na stupni a druhu školy i na samotném klimatu třídy. Jedním z cílů speciálně pedagogické intervence je zvyšování participace zdravotně postižených žáků na vlastním vzdělávání a na aktivitách školy. Podobně participace rodičů významně ovlivňuje jejich vztah ke škole a úspěšnost vzdělávacího procesu. Participace rodičů zdravotně postižených žáků přispívá k dosažení pozitivních výsledků integrativního způsobu vzdělávání.
Poruchy autistického spektra; poruchy, které narušují psychický vývoj dítěte do hloubky v různých oblastech.
Preimplantační genetická diagnostika; speciální, relativně mladá metoda umělého oplodnění, při které je z vyvíjejícího se embrya odebrána jedna buňka k vyšetření sledované vady či choroby. Do dělohy jsou poté implantována jen zdravá embrya.
Grafický znak (stylizovaný obrázek) znázorňující určité sdělení. Většinou jde o malý a srozumitelný nákres věci. Piktogramy se běžně používají na veřejných místech, budovách i v tištěných materiálech s cílem umožnit lidem rychlou orientaci všude tam, kde by se slovní vyjádření mohlo stát překážkou k porozumění. Například v dopravě, v nemocnicích apod. Pomocí piktogramů lze předávat i různé instrukce, příkazy a varování. Při edukaci dětí se zdravotním postižením patří mezi formy alternativní a augmentativní komunikace. S jejich pomocí mohou děti s narušenou komunikační schopností sdělovat své pocity a potřeby a aktivně se zapojit do komunikace i do vzdělávacího procesu. Pro potřeby komunikace lze piktogramy využít u dětí s těžším mentálním postižením, u dětí autistických i u dětí s více vadami. Jsou vhodné všude tam, kde chceme usnadnit postiženým dětem orientaci v běžném životě, naučit je samostatnosti, naučit je adaptovat se na prostředí, v němž žijí. Výuka komunikace pomocí piktogramů se zaměřuje nejdříve na jednoduché předměty a činnosti blízké chápání konkrétního dítěte, nejčastěji se začíná s obrázky členů rodiny.
Patří mezi náročné elektronické kompenzační pomůcky pro zrakově postižené. Mají speciální technické vybavení, jako je braillský řádek, hlasový výstup, hmatový výstup, speciální programové vybavení pro digitální zpracování obrazu, tiskárnu reliéfních znaků pro nevidomé, zařízení pro přenos digitálních dat, zvětšovací program, skenerová lupa, softwarová lupa pro slabozraké a další přídavná zařízení.
Jde o simultánní záznam několika funkcí organismu prováděný ve spánku. Současně se zapisuje EEG, svalová aktivita (například EMG svalstva brady, oční pohyby, EKG, dechový rytmus, krevní tlak a podobně). Metoda umožňuje rozlišit jednotlivé fáze spánku, takzvaný spánkový profil. Používá se při poruchách spánku a při podezření na epilepsii.
Činnost zaměřená na podporu rozvoje osobnosti a řešení problémů, kterou provádí tým odborníků (nejčastěji lékař, psycholog, speciální pedagog, sociální pracovník atd.). Poradenství je složkou rané péče zdravotně postižených dětí, poskytuje pomoc při vzdělávání ve škole, v pozdějším životě má význam při volbě povolání, pracovním zařazení a zaměstnávání.
Porfyrie je skupina metabolických onemocnění, u nichž se projevuje porucha funkce enzymů řídících syntézu hemu v červených krvinkách. Ve většině případů má choroba genetický podklad na základě poškozených genů, pak se jedná o dědičnou metabolickou poruchu. Jsou ale také známy formy získané, tedy pozdější onemocnění touto chorobou. Porfyrie způsobují narušení tvorby hemu, což je molekula porfyrinu a atom železa, které se namísto syntézy ukládají v těle. Charakteristickým projevem nemoci je zbarvení moči dočervena. Tato porucha syntézy hemu se projevuje přecitlivělostí kůže nemocného na světlo. Zuby, moč a stolice získávají červený až hnědý nádech. Dásně ustupují a charakteristický vzhled je označován jako tzv. upíří zuby. K porfyrii patří i neuropsychické problémy (neklid, psychotické stavy). U těžkých forem se může objevit epilepsie. K příznakům také patří nadměrný růst ochlupení v obličejové části.
Poruchami hlasu jsou všechny patologické změny individuální struktury hlasu, které se projeví v akustických kvalitách i ve způsobu tvoření a používání hlasu. Mohou se objevit jako organické poruchy u zánětů hrtanu, hormonálních poruch nebo úrazů či anomálií hrtanu, ale mohou vznikat i jako funkční poruchy z přemáhání hlasu a hlasivek.
Počet nemocných trpících danou nemocí či poruchou v populaci (počet nemocných k počtu obyvatel). Pojem se užívá například u výskytu nemocí. Přesněji prevalence udává počet existujících nemocí či zdravotních problémů ve vybrané populaci k určitému datu. Obvykle se udává do poměru k velikosti populace a vyjadřuje se v procentech.
Odhad dalšího vývoje, budoucího stavu určité reality, který se opírá o objektivní nálezy a vědecké poznatky a má proto značnou míru spolehlivosti. U dětí se zdravotním postižením stanovuje zlepšení či zhoršení daného stavu. Vedle lékařské prognózy je pro zdravý rozvoj osobnosti dítěte důležitá též prognóza jeho vzdělávacích možností, stanovení dílčích cílů a etap, jejich hodnocení a kontrola v průběhu školní docházky.
Speciálně pedagogická technika směřující k nácviku samostatného pohybu nevidomých. Nevidomý člověk si osvojuje základní techniky odhadování vzdáleností a směru pohybu, ovládání a racionální používání dlouhé bílé hole. Nacvičuje se chůze s průvodcem, či vodícím psem. Cílem je dosažení samostatného pohybu mimo domov, na ulici. Součástí prostorové orientace u zrakově postižených dětí je všestranný pohybový rozvoj k dosažení optimálních pohybových kompetencí, zejména zdokonalování lokomoce.
Zobrazuje jednotlivá písmena latinské abecedy použitím ustáleného postavení prstů a dlaně jedné ruky, nebo obou rukou. Zobrazení může být doplněno pohybem. Pro její použití je nutná znalost písemné formy mluveného jazyka. Je integrální součástí znakového jazyka a totální komunikace, kde se využívá k odhláskování cizích slov, jmen, odborných termínů a pojmů, pro které dosud nejsou ustáleny znaky českého znakového jazyka. Využívá se jako komunikační systém hluchoslepých osob.
Označení pro astma. Jde o onemocnění na alergickém, infekčně alergickém, ale i nealergickém podkladu. U dětí se zprvu jedná nejčastěji o infekčně-alergické onemocnění. Infekce dýchacích cest, které u většiny dětí proběhnou jen s přechodnými horečkami a kašlem, vyvolají u jedinců se sklonem k alergii (atopii) závažnou poruchu průchodnosti dolních dýchacích cest vlivem otoku, zúžení průsvitu a zvýšenou produkcí hlenu v průduškách. Výsledkem je dušnost, převážně výdechová. Léčba astmatu je komplexní a dlouhodobá. Nepodstatnou složkou léčby je vyjma medikamentózní terapie a ochranného protialergického režimu také přiměřená fyzická aktivita, která pomáhá udržovat a dále rozvíjet vitální kapacitu plic. Na tento blahodárný vliv přiměřené fyzické námahy se často zapomíná a dítěti s astmatem rodiče často v pohybových aktivitách brání i v době, kdy je relativně bez potíží. K rozvoji plicní tkáně přispívá i hra na dechové nástroje.
Příprava na pracovní uplatnění je součástí vzdělávání žáků se zdravotním postižením. Má různé formy: na základní škole jde o přípravu předprofesní, na střední škole pak o přípravu profesní. Úspěšní absolventi základních škol (včetně základních škol praktických) mohou ve svém profesním vzdělávání pokračovat na různých typech škol odborných a připravit se na kvalifikovaný výkon povolání. Předprofesní i profesní příprava absolventů základních škol speciálních se uskutečňuje ve školách praktických, nebo v přípravných kurzech pořádaných různými nestátními organizacemi.
Podle svého vynálezce také nazýván Pichtův psací stroj je základní pomůckou usnadňující komunikaci a možnost psaní textu v reliéfním slepeckém Braillově písmu. Šesti bodům odpovídá šest kláves a žádaný znak se získá současným stisknutím jejich příslušné kombinace. Jednotlivé body jsou vytlačeny proti pisateli, který si záznam může ihned přečíst a zkontrolovat. Donedávna byl nepostradatelnou učební pomůckou a provázel studenty i ostatní nevidomé po celý život. V současné době se stále více uplatňují elektronická zařízení, z nich některá využívají podobné klávesnice, jako má tento stroj. Psaní slepeckého textu se provádí také pomocí Pražské tabulky, která se skládá ze dvou plastových listů. Spodní je opatřen vylisovanými dolíky, v horním jsou řádky šablon se šesti body. Mezi tyto plátky se vloží papír a pomocí speciálního bodátka se vytvářejí jednotlivé body.
Jedna ze základních disciplín psychologie, zabývá se duševními poruchami, psychickou tísní a abnormálním chováním člověka. Jinak řečeno: zabývá se otázkami normality a abnormality lidského chování. Termínu psychopatologie se nejčastěji užívá v psychiatrii – patologie se zde vztahuje k symptomům (příznakům) a průběhu duševní nemoci.
Zaměřuje se nejčastěji na osoby, které zasáhly mimořádné události (živelné pohromy, autonehody atd., příp. vážné onemocnění) a negativně ovlivnily dosavadní způsob jejich života se všemi následky. Do podobné situace se dostávají i rodiče, kterým se narodilo (či později onemocnělo) dítě se zdravotním postižením. Zásah v takovýchto rodinách má charakter psychosociální pomoci, je kombinací pomoci psychologické, speciálně pedagogické a sociální. Účinná je dlouhodobá psychosociální pomoc, jejímž cílem je podpořit rodiče, aby mohli přijmout novou životní situaci a obtížnou rodičovskou roli.
Rakovina je laický název zhoubného bujení různého charakteru. V našem těle trvale dochází ke snaze buněk o nekontrolované dělení a tím k bujení tkáně na základě různých vnějších vlivů – od virových infekcí přes genetickou dispozici až po stresové stavy. U zdravého člověka je takový proces již v zárodku zastaven buňkami imunitního systému. Při poruše této rovnováhy získají buňky, které se vymanily kontrole, navrch a dochází k růstu nádoru, laicky rakoviny.
Terénní služba, popřípadě doplněná ambulantní formou, poskytovaná dítěti se zdravotním postižením ve věku od narození do sedmi let a jeho rodičům. Týká se také dětí bez diagnostikovaného zdravotního postižení, jejichž vývoj je ohrožen v důsledku nepříznivého zdravotního stavu. Zaměřuje se na podporu rodiny a vývoje dítěte s ohledem na jeho specifické potřeby. Tuto službu poskytují Střediska rané péče, jejichž síť se stále rozrůstá.
Soubor speciálně pedagogických metod a postupů zaměřených na rozvoj nevyvinuté nebo porušené funkce postiženého orgánu (reedukace sluchu, zraku, řeči, pohybových a rozumových schopností). Reedukační metody se uplatňují i při ovlivňování a odstraňování poruch čtení, psaní a počítání, jsou-li tyto podmíněny funkčními vadami analyzátorů. Mají svůj specifický význam v oblasti individuální i skupinové převýchovy.
Ve speciální pedagogice soubor metod a postupů zaměřených na úpravu vztahů jedince se zdravotním postižením se společností rozvíjením jeho praktických schopností a dovedností, zmírněním následků postižení, vyhledáváním možností jeho seberealizace a společenským uplatnění. Rehabilitace vede ke zlepšení kvality života. Komprehensivní (ucelená) rehabilitace je společenský proces, který se týká všech aspektů společenského života a zahrnuje složku zdravotnickou, sociální, pedagogickou, kulturní, pracovní, legislativní, ekonomickou, organizační i politickou.
Respitní neboli odlehčovací služba je krátkodobá úlevová péče pro rodinné příslušníky a opatrovníky, kteří trvale pečují o vážně duševně nebo tělesně postiženou osobu (dítě nebo dospělého). Respitní péče těmto pečujícím osobám umožňuje přenechat opakovaně péči o handicapovaného na určenou dobu jinému člověku. V uvolněném čase mohou rodinní příslušníci či opatrovníci relaxovat a načerpat nové síly. Respitní péče se řídí zákonem č. 108/2006 Sb., konkrétně § 44 Odlehčovací služby.
Rettův syndrom je geneticky vázaná nemoc, projevující se klinicky v naprosté většině u dívek. V případě mužského pohlaví dochází buď k potratu plodu, nebo k úmrtí v několika dnech až měsících po porodu. Děvče s Rettovým syndromem se většinou v prvních 6–18 měsících života normálně vyvíjí. Poté následuje stagnace psychomotorického vývoje, zhoršuje se kontakt s okolím a zmenšuje se zájem o hru. Chováním dítě připomíná autistu. Někdy již v tomto věku dochází k rozvoji záchvatového onemocnění pod obrazem epilepsie. Následuje období charakterizované poruchou hrubé i jemné motoriky. Dítě má problémy s chůzí, s uchopováním předmětů. Po 10. roce věku dochází ke snižování celkové hybnosti. Dítě neprospívá ani po tělesné stránce, hubne, až kachektizuje. Záchvatové onemocnění v tomto období již nebývá nejvýraznějším problémem.
Rhinolalie neboli huhňavost je porucha nosní rezonance. Je to patologické snížení nebo zvýšení nosovosti v mluvené řeči. Nejnápadnější obtíže se objevují u nosovek (M, N, Ň). Obtíže se však mohou projevit v usměrňování vydechovaného proudu nebo v jeho úniku do nosní dutiny. Některé děti, například po zvětšení nosní mandle nebo po operaci vrozeného rozštěpu rtu či patra, začnou mluvit jako s ucpaným nosem nebo nejsou schopny u nosových hlásek upouštět část výdechového proudu nosem.

Přiznání práva na vzdělávání každému dítěti bez ohledu na jeho zdravotní postižení. Rovnost vzdělávacích příležitostí je zakotvena v Listině základních práv a svobod a je součástí české legislativy. Realizace tohoto principu souvisí s vytvářením a zkvalitňováním podmínek pro inkluzivní vzdělávání, přeměnou školy na „školu pro všechny“, zlepšováním organizačních forem výuky a respektováním individuality každého žáka (vytvářením individuálních vzdělávacích plánů).

Nakažlivé virové onemocnění projevující se vyrážkou. V současné době patří mezi nemoci, proti kterým se pravidelně očkuje (očkování ze zákona povinné). Rubeola je nebezpečná především pro možné poškození plodu při onemocnění matky v prvních měsících těhotenství. Před érou očkování běžně docházelo k těžkým nenávratným poškozením plodu a novorozence (hluchota, slepota, srdeční vady). Samotné onemocnění se projevuje příznaky podobnými chřipce, se zvýšenou teplotou, horečkou, bolestmi svalů, katarem horních dýchacích cest, zduřením mízních uzlin a vyrážkou.

Latinský výraz pro slovo nasycení. Nejčastěji se používá v souvislosti s množstvím kyslíku v krvi. Saturace krve kyslíkem je snížena při hypoxemii, což je stav, se kterým se v pediatrii setkáváme především u novorozenců krátce po porodu nebo u dětí s některými vrozenými srdečními vadami či vrozenou, nebo získanou plicní chorobou. Akutní kritické snížení saturace krve kyslíkem bývá důvodem k zahájení umělé plicní ventilace, protože hrozí poškození organismu, především mozkových buněk při nedostatku kyslíku. V případě hypoxie z důvodu vrozené srdeční vady je řešením anatomická nebo funkční korekce této vady. Snížená saturace kyslíku provází záchvaty dušnosti při astmatu i těžké stavy zápalu plic. Kritický nedostatek kyslíku v krvi vzniká při obstrukci dýchacích cest vdechnutím cizího tělesa.

Vnitřní motivace závisející na ochotě jedince pracovat na rozvoji vlastní osobnosti, podílet se aktivně na vzdělávacím procesu, snažit se o pochopení sama sebe, svého postavení ve společnosti. Sebemotivace pomáhá při překonávání potíží každodenního života, podílí se na osobní i pracovní (vzdělávací) úspěšnosti.
Významná lidská potřeba, související s pocitem společenské potřebnosti. Projevuje se snahou po dosažení vzdělávacích, pracovních, společenských i životních úspěchů, touhou po docílení uznání a obdivu druhých lidí. Ovlivňuje zdraví a pocit duševní pohody, naopak pocity pochybnosti o sebeuplatnění zvyšují subjektivní obavy o budoucnost a stávají se překážkou v rozvoji osobnosti.
Uvědomování si sebe sama je jedním z povahových rysů jedince. Projevuje se v činnosti, v jednání a chování. U osob se zdravotním postižením je častým jevem nedostatek sebevědomí nebo nízké sebevědomí, což je vlastně špatné mínění o sobě samém, z něhož vzniká pocit nedostatečnosti a na něj navazující neúspěšnosti. Sebevědomí se vyvíjí ve vztahu k okolnímu světu, vzniká ve společenském styku a je odrazem toho, jak se k danému jedinci chovají druzí lidé. Zvyšování sebevědomí je důležitou součástí speciálně pedagogické intervence.
Jedná se o diagnostickou kategorii, která není přesně definována. Slovní zásoba dítěte je přiměřená, vyjadřování je plynulé. Deficit v sémantické složce řeči označuje narušení v oblasti porozumění řeči (například pochopení mnohovýznamových slov, řeč není používána ve správném kontextu; potíže s porozuměním ironie, nadsázky, rčení), řeč působí mechanicky, dítě opakuje slyšené. Pragmatický deficit je označením pro nedostatečné praktické využití jazyka v sociálním kontextu, omezenou schopnost vést dialog. Sémanticko-pragmatický deficit bývá velmi často součástí diagnózy poruchy autistického spektra.
Skolióza je trojrozměrná deformita páteře. Dochází k jejímu vychýlení do stran i v předozadním rozměru. V podstatě jde o to, že přirozené zahnutí páteře je vystupňované a tvoří hrb, zvláště v hrudní části, nebo dojde ke zhroucení páteře do stran či ke kombinaci obojího. Skolióza patří k častým problémům dospívajících dívek. V době rychlého růstu může u štíhlých jedinců se slabšími zádovými svaly dojít k deformitám, které následně mohou vést ke strukturálním změnám obratlů. Větší predispozici ke skolióze mají děti s vadným držením těla. Prvním stupněm léčby a prevence skoliózy je posílení zádového svalstva a tím i pevnosti správného postavení obratlů. Pokročilá skolióza vyžaduje pasivní podporu páteře pomocí korzetu.
Elektronická pomůcka, jejíž hlavní funkcí je zesílení zvuku, především řeči. Je to miniaturní zesilovač zvuku, který napomáhá kompenzaci sluchové vady. Sluchadla mají různé tvary, jsou závěsná, nitroušní, kapesní i brýlová. Podle zpracování signálu se dělí na analogová a digitální. Součástí sluchadla je mikrofon, zesilovač s regulátorem hlasitosti, filtry, reproduktor, ušní tvarovka (vložka) a baterie.

Výraz je odvozen od slova spasticita, což je výrazné napětí svalů ve vnitřních orgánech, zejména v kosterních svalech. Spastická obrna je stav, kdy svaly postižené končetiny jsou zvýšeně napjaté. Je porušena hybnost, končetiny kladou odpor pasivnímu ohýbání. Ke spastické obrně dochází vlivem poškození mozku v důsledku krvácení, hypoxie nebo při poškození míchy. V souvislosti se slovem spastický se ale můžeme setkat také s pojmem spastická bronchitida, kde jde o zánět průdušek provázený zvýšeným svalovým napětím v hladké svalovině průdušek, jež vede ke zúžení jejich průsvitu. Spastická bronchitida je častá u kojenců a batolat se skonem k atopii. Může být ekvivalentem astmatu.

Název vychází ze slova stacionární, tedy neměnný v čase. Denní stacionáře jsou typem zdravotnického zařízení, do kterého nemocný dochází k dennímu pobytu, na noc však odchází domů (jde o péči nelůžkovou). Stacionáře se uplatňují u lidí se zdravotním postižením, s duševním onemocněním či u osob závislých. Podle cílové skupiny a zaměření mají charakter ošetřovatelský, rehabilitační, resocializační nebo léčebný. V léčbě závislých se léčba v denním stacionáři pokládá za alternativu ústavní či rezidenční léčby pro klienty, kteří jsou schopni abstinovat bez vyčlenění z původního prostředí.
Výraz místně specifikující uložení expanze v mozku. Znamená, že kupříkladu mozkový nádor (například kraniofaryngeom – jeden z nejčastějších dětských nádorů v této lokalizaci) je uložen nad tureckým sedlem. Turecké sedlo je kostěná jamka na spodině lební, obsahující podvěsek mozkový.

Speciálně pedagogická disciplína zabývající se výchovou, vzděláváním a rozvojem jedince se sluchovým postižením a snahou o jeho plné začlenění (sociální, pracovní) do společnosti. Název je odvozen z latinského slova surdus = hluchý a řeckého paideia = výchova. Surdopedie se stala samostatnou disciplínou teprve roku 1983, kdy se oddělila od logopedie. Vyžaduje multioborovou spolupráci (foniatrie, psychologie, pedagogika, logopedie a ORL). Pro sluchové vady obecně je nejdůležitější včasné rozpoznání a následná včasná korekce vady prostřednictvím kompenzační pomůcky. Jedině tak se dítě může učit řeči.

Narušení komunikační schopnosti se taktéž mohou vázat jako symptom na jiná zdravotní postižení, ať už somatická, mentální, zraková, sluchová nebo poruchy autistického spektra. Potom bývají označovány jako symptomatické poruchy řeči.
Označení pro symptomy (projevy) nemoci či poruchy.
Syndrom fragilního X chromosomu je dědičné genetické onemocnění postihující především chlapce. Ženské pohlaví má dva X chromosomy (muž XY, žena XX), proto se u nich neprojeví onemocnění v plné míře. Chlapci jsou mentálně retardovaní od hluboké retardace až k mírně snížené inteligenci v kombinaci s různě závažnými projevy autismu, hyperkinetického chování a opožděného vývoje řeči. Léčba zatím neexistuje, ale podávání léků může zmírnit některé obtíže spojené s nemocí.

Jde o autozomálně recesivně dědičnou poruchu projevující se zároveň výskytem hluchoty a slepoty. Začíná zúžením zorného pole a noční slepotou. Postupně se během dospívání rozvíjí úplná slepota. Pro člověka s poruchou sluchu i zraku je charakteristické vzájemné ovlivňování a umocňování obou složek postižení. Výsledný handicap přináší mnohem závažnější ztížení podmínek života, než by byl jen pouhý součet obou handicapů dílčích. Kombinace postižení obou hlavních smyslů zabraňuje možnosti kompenzovat jedním ze smyslů výpadek druhého (jak je to běžné u osob pouze se zrakovým nebo pouze se sluchovým postižením). Hluchoslepota proto extrémně komplikuje výchovu, vzdělávání, pracovní uplatnění, ale i rodinný a společenský život postižených.

Měří míru podpory, kterou člověk s mentálním postižením potřebuje k životu v běžném prostředí. Byla vydána Americkou asociací pro mentální retardaci jako standardizovaná Supports Intensity Scale. Míra zapojení jedince do společnosti není závislá pouze na jeho omezení v intelektu a zvláštnostech adaptivního chování, ale i na vytvoření vhodného prostředí, ve kterém s určitou mírou podpory může realizovat své schopnosti. Škála rozlišuje pět typů podpory: žádná podpora, dohlížení, pobízení slovy a gesty, částečná asistence, úplná asistence.
Je zrychlení srdeční frekvence nad normu (nad 90/min, u novorozence a kojence nad 120/min). Může vycházet z různých oblastí převodního systému srdečního. Sinusová tachykardie je podmíněna zvýšenou tvorbou impulzů v sinoatriálním uzílku, který je ovlivňován vegetativními nervy, sympatikem a parasympatikem. Za normálních okolností je sinusová tachykardie přizpůsobením srdeční činnosti na potřeby organismu, například při fyzické námaze nebo při rozrušení. Sinusová tachykardie ale může kompenzovat jiné poruchy (například při chudokrevnosti nebo při horečce ve snaze zvýšit minutový srdeční výdej). Tachykardie může být projevem nadměrné funkce štítné žlázy, zánětu srdečního svalu. Nesinusové tachykardie jsou způsobeny poruchou místa tvorby vzruchu. Příkladem je takzvaná supraventrikulární paroxysmální tachykardie, která vzniká tvorbou impulzů v oblasti síní a siňokomorového spojení. Velmi závažným stavem je tachykardie vycházející ze srdečních komor. Tachykardie sinová i komorová srdce zatěžuje. Zrychlení srdeční frekvence má tendenci zvyšovat minutový srdeční výdej, je ale zároveň energeticky náročné a zvyšuje spotřebu kyslíku. V určité fázi tachykardie se srdeční pumpa stává neúčinnou, zhoršuje se plnění komor a průtok koronárními cévami, které vyživují srdeční sval. Z tohoto pohledu je tachykardie riziková.
Taktilní (dotekový) znakový jazyk vychází ze znakového jazyka neslyšících, znaky jsou oproti znakům znakového jazyka specificky upraveny tak, aby bylo možné je „odhmatat“. Nemanuální faktory znakového jazyka (mimika, pohyby hlavy a těla), které je možné vnímat pouze zrakem, jsou v taktilním znakovém jazyce vyjadřovány prostřednictvím manuálních komponentů znaku – nejčastěji upraveným pohybem rukou a místem artikulace.
Vnější faktor (chemická látka, infekce, záření), který dovede způsobit vznik vývojové vady plodu; matce většinou neškodí.
Medicínské označení pro hučení či šelest v uších, který může být vnímán jednostranně, nebo v obou uších či v hlavě, nejčastěji v klidném prostředí (často večer před usnutím). Postižení lidé tyto nepříjemné, negativně působící a většinou neexistující zvuky vnímají jako zvonění, pískání, šumění, bzučení, syčení, cvaknutí, ale například i jako zvuky doprovázející jízdu lokomotivy. Tyto potíže se objevují buď jednorázově, nebo jsou stále přítomné s nastupující intenzitou. Rozlišují se různé stupně tinnitu – od slabého až po kritický. Šelest má velmi úzký vztah k problémům s koncentrací, pamětí, únavou a celkovým zdravotním stavem, má vliv také na spánek a jeho kvalitu, omezení aktivit, psychické rozpoložení.Tinnitus se dělí na subjektivní a objektivní – u většiny postižených se jedná o subjektivní příznak, a tedy obtížně měřitelný, sám o sobě není nemocí, jedná se o příznak vyvolaný řadou příčin (nejčastěji výkyvy krevního tlaku, obtíže v oblasti krční páteře, poranění ucha, stres či již zmíněná ateroskleróza). Takzvaný pulzatorický tinnitus je způsoben přirozeným proudem a tokem krve či zvýšenou krevní turbulencí v blízkosti ucha (ateroskleróza, tedy kornatění tepen).
Zprostředkovává komunikaci mezi osobami neslyšícími nebo osobami s částečnou ztrátou sluchu a běžnou populací pomocí znakového jazyka. Tlumočník vytváří podmínky pro to, aby účastníci rozhovoru měli pocit, že nehovoří s ním, ale s člověkem se sluchovým postižením. Respektuje nezávislost sluchově postiženého člověka a přizpůsobuje se způsobu komunikace, kterému dává přednost sluchově postižený. Tlumočníci se sdružují v České komoře tlumočníků znakového jazyka.
Parazit, který je silně rozšířen v naší populaci. Běžným hostitelem jsou kočkovité šelmy. Infikování se Toxoplazmou v těhotenství vede ke vzniku vývojových vad.
Neboli česky breptavost je narušení komunikační schopnosti charakteristické tím, že si ho daná osoba sama neuvědomuje. Dochází zde k poruše plynulosti mluvního procesu, pro kterou je typické extrémně zrychlené tempo řeči. Může být i projevem centrálních poruch řeči a působit na další složky komunikace, jako jsou například čtení, psaní, rytmus či hudebnost.
Představuje kresby zhotovené technikou reliéfních čar nebo velmi nízkých reliéfů. Jsou určeny pro osoby se zrakovým postižením, nejčastěji nevidomé, nebo jsou jimi kresleny. Kresba zobrazuje trojrozměrný objekt reliéfními čarami v dvojrozměrné ploše, který je vnímatelný hmatem. Pro potřeby osob s částečným viděním lze kresbu doplnit i kontrastním barevným provedením. Tyflografika aktivizuje proces vnímání, představivosti o předmětech, rozlišování prostorových představ i myšlení a učitelům poskytuje možnosti názorného vyučování.
Je dnes běžnou pomůckou dětí s opakovanými záněty průdušek, astmatiků, dětí s cystickou fibrózou. Výhodou tohoto inhalátoru je achopnost tvořit velmi malé částice aerosolu, ve kterých je lék vdechován hluboko do plic. Přístroje jsou navíc velmi tiché a v současné době i cenově dostupné. Zdravotní pojišťovny na tyto přístroje chronicky nemocným pacientům přispívají jako na zdravotní pomůcku, předepsanou odborným lékařem (alergolog, pneumolog. Jaký je princip ultrazvukového inhalátoru? Piezoelektrický krystal produkuje vlnění vysoké intenzity rozrušující molekulární vazby. Medikament se převádí na formu aerosolové emise, ta je proudem vzduchu z ventilátoru přenášena k pacientovi. Voda je zde přenosovým mediem. Medikament se aplikuje do kalíšku. Inhalace tří mililitrů fyziologického roztoku probíhá v průměru čtyři až šest minut. Součástí přístroje je ústní a nosní náustek, maska a hadice. Regulátor zajišťuje plynulou regulaci průtoku mlžiny a současně i velikost částic. Ta se pohybuje kolem 0,5 až 8 mikronů.
Kompenzační polohovací zařízení – standery určené především imobilním dětem k uvedení do samostatného stoje. Fixují dolní končetiny, pánev, hrudník i hlavu. Pozice vestoje má význam zdravotní, neboť zlepšuje kvalitu i růst kostí, snižuje vazové kontrakce, zlepšuje zažívání. Umožňuje také dítěti být aktivním spoluúčastníkem dění, během kterého dochází ke stimulaci smyslů, vnímání, myšlení, koncentrace pozornosti a současně mu nabízí více volnosti. Používají se doma i ve škole. Standery, kterých je mnoho druhů, mohou být statické nebo dynamické (pojízdné).
Terapeutický systém, který je důležitý pro pohybové poruchy hlavně u dětí. Ovlivňuje centrální nervový systém, který řídí i procesy motoriky. Aby byla léčba úspěšná, musí být prováděna až čtyřikrát denně. Ideálně tedy v domácím prostředí a s rodiči. Rodiče musí být vyškoleni odbornými terapeuty. Vojtova metoda má význam pro rehabilitaci pacientů v neurologii, ortopedii a chirurgii. Aktivuje bránici a pomocné dýchací svaly, zkvalitňuje dýchání, napřimuje páteř a předchází skolióze. Zlepšuje i polykání a vyprazdňování.
Opak sociálního začleňování, vyloučení jedince z běžných sociálních vazeb a přirozených mezilidských vztahů. Příkladem sociálního vyloučení je i zařazování dětí se zdravotním postižením do speciálních institucí, ústavů a speciálních škol. Proti vyloučení ze společnosti působí všestranná podpora a vhodně volená zdravotní, sociální i vzdělávací intervence po celý život člověka.
Vývojová dysfázie bývá také označována jako specificky narušený vývoj řeči a řadí se k poruchám raně se vyvíjející centrální nervové soustavy. Projevuje se neschopností nebo sníženou schopností naučit se verbálně komunikovat, i když podmínky pro vytvoření této schopnosti jsou dobré, a dítě tedy netrpí žádným jiným závažným postižením či poruchou. Mohou se k ní vázat i obtíže v dalších oblastech, jako je paměť, pozornost, motorika či emocionální sféra osobnosti.

Závislost je stav, kdy člověk je podmíněn nějakou okolností nebo situací, kterou potřebuje (nebo si myslí že ji potřebuje) ke své existenci. Závislost nazíraná jako patologický jev je nekontrolované nutkání opakovat své chování bez ohledu na jeho dlouhodobé důsledky.

Kompenzační prostředek k rozvoji komunikativních dovedností, určený osobám, které nemají rozvinutou aktivní řeč, nebo jejichž expresivní složka řeči není dostatečně vyvinuta, nejčastěji jedincům s mentálním postižením či s centrálním narušením motoriky. Použití znaků pomáhá člověku komunikovat formou založenou na řeči lidského těla, na mimice a na přirozených znacích. Znak je dynamicky, je možné jej zachytit a užívá se snáze než mluvená řeč.
Projevuje se ve dvou základních oblastech – zdravotní a sociální. V pojetí české legislativy je zdravotním znevýhodněním (na rozdíl od zdravotního postižení) zdravotní oslabení, dlouhodobá nemoc nebo lehčí zdravotní poruchy vedoucí k poruchám učení a chování, které vyžadují zohlednění při vzdělávání. Za sociálně znevýhodněné jsou považovány děti pocházející z rodinného prostředí s nízkým sociálně kulturním postavením nebo ohrožené sociálně patologickými jevy. Pro znevýhodněné žáky je třeba vytvářet mechanismy podpory vzdělávacích potřeb a podpory sociálního začlenění.

Nejvhodnějším českým výrazem pro abstinenci je zdrženlivost. Jedná se o zřeknutí se určitých věcí, které nám způsobují požitek. Nejčastěji o abstinenci hovoříme ve spojení s alkoholem, drogami a kouřením. Na věcech, které člověku způsobují požitek, se může jedinec stát závislým. To znamená, že se požitku oddává na úkor jiných věcí, a to i za cenu, že ví, že mu to způsobuje problémy (společenské i zdravotní). Pokud mu je zamezeno v jejich užívání, mohou se u něj projevit abstinenční příznaky. Například silný kuřák, který si nemůže zapálit, začne být po určité době nervózní, nesoustředěný, podrážděný, mohou se objevit bolesti hlavy, zvýšená chuť k jídlu. Abstinenční příznaky jsou ukazatelem vzniklé závislosti. Po určité době abstinence (neužívání) tyto příznaky vymizí.

Nadměrné užívání, zneužívání.
ADD (z angl. Attention Deficit Disorders) – syndrom poruchy pozornosti. Hlavním problémem je neschopnost udržet pozornost a dlouhodobě se soustředit, ať doma či ve škole. Děti trpící tímto syndromem během vyučování často nereagují na slovní pokyny, nevnímají instrukce učitelky, a proto si nepamatují, co mají dělat, či pracují na jiném zadání. Při výpadcích pozornosti mohou někdy působit zasněným dojmem, často jsou pak neprávem označovány za líné. Jejich pozornost je značně kolísavá, rychle ji odpoutá jakýkoliv okolní podnět. I z toho důvodu problematicky dokončují úkoly, chybí jim vytrvalost. S tím vším souvisí i obtíže s pamětí, hůře si zapamatovávají informace a po čase si je již nedovedou zpětně vybavit (například doma látku umí a druhý den ve škole už si nic nepamatují). Opakovaně ztrácí věci, stále něco hledají, zapomínají úkoly. Vzhledem k tomu, že si nedokážou činnosti patřičně uspořádat a naplánovat, jejich jednání působí chaoticky a nepromyšleně.

Adolescence (z lat. adolescens, dospívající, mladý), také dorostové období či dospívání je vývojové období mladého člověka mezi pubertou (pohlavním dozráváním) a ranou dospělostí, zpravidla od 11–13 do 21 let věku. Dospívání charakterizuje napětí mezi prakticky plnou fyzickou a sexuální dospělostí, kdežto sociálně-psychologicky mladý člověk teprve zraje.

Ambivalence (z latinského ambo, oba a valeo, platit) je dvojakost nebo dvojznačnost, vnitřní rozpornost nebo rozpolcenost. Do psychologie toto slovo bylo zavedeno roku 1910 jako označení pro zvláštní duševní stav, kdy člověk má současně zcela protichůdné pocity - např. sympatie a antipatie nebo lásky a nenávisti zároveň.

Ambivalentní znamená rozpolcený, dvojjaký. Zpravidla jde o citový vztah jednotlivce k nějakému objektu či nějaké osobě, dotyčný pak osobu nebo věc nenávidí a zároveň ji má svým způsobem rád.

Chování jedince, které vykazuje závažnější odchylky od sociálních, etických a pedagogických norem. Jedná se o poruchu chování, porušení společenských norem, které však svou intenzitou nepřesahuje právní předpisy. Je v rozporu s morálkou společnosti, daný jedinec má nedostatečné sociální cítění, jde o setrvalé chování. K asociálním poruchám se řadí krádeže, útěky, záškoláctví, závislostní chování, autoagrese (demonstrativní sebepoškozování).
Tato onemocnění patří mezi nejzávažnější choroby imunitního systému. Jejich závažnost spočívá v tom, že si člověk sám v sobě nese sebedestruktivní program. Lékař specialista nemá velkou šanci pomocí syntetických léků tento problém řešit. Může jenom sledovat projevy autoimunitní nemoci a mírnit její následky. Imunitní systém reaguje nepřiměřeně – ve snaze bránit se napadení viru, bacilu, toxinu či alergenu si tvoří protilátky, které pak paradoxně napadají vlastní tkáň. Autoimunitní onemocnění vzniká postupně. Má několik fází, které mohou trvat měsíce i léta. Nejčastější autoimunitní nemoci: Bechtěrevova choroba, celiakie, Crohnova choroba, cukrovka 1. typu, revmatoidní a juvenilní artritida, roztroušená skleróza, ulcerózní kolitida aj. Příčiny vzniku těchto nemocí nejsou většinou zcela jasné.
Sebepoškozování.
Jde o zařízení pro náhradní ubytování na přechodnou dobu. Azylový dům mohou využívat lidé, kteří z různých důvodů přišli o vlastní bydlení. Azylové domy bývají určené nejčastěji pro matky s dětmi, pro muže bez přístřeší, někdy pro celé rodiny s dětmi. Kromě ubytování za nízkou cenu poskytují azylové domy další služby – sociální poradenství, doprovázení při zařizování osobních záležitostí nebo zprostředkování dalších potřebných služeb. Nabízejí také například možnost ošacení, vaření z vlastních zdrojů a další. Zvláštním druhem azylových domů je dům pro oběti domácího násilí, který má utajenou adresu. Azylové domy provozují obvykle neziskové organizace nebo církevní organizace. Informace o azylových domech (adresy, možnosti ubytování) dostanete na odboru sociální péče při městském úřadu či na internetu.
V širším smyslu jde o označení procesu, během kterého člověk rozpoznává a akceptuje svoji menšinovou sexuální orientaci („coming out před sebou samým“ či takzvaný vnitřní coming out). V užším smyslu se používá pro okamžik svěření se jiným osobám, případně veřejnosti (takzvaný vnější coming out). V nejobecnějším smyslu lze výraz použít i pro zveřejnění informace, která dosud byla utajována.
Z angl. comply, poddat se. Dodržování předepsaného léčebného režimu či jiné intervence; ochota nemocného spolupracovat při léčbě, přijmout pokyny lékaře a řídit se jimi.
Způsoby/strategie zvládání zátěží či vyrovnávání se s nimi, zahrnuje psychické obranné techniky a mechanismy.
Vymezení, určení pojmu či vztahu mezi určujícím a určovaným.
Tento pojem označuje proces, ve kterém něco zbavujeme jedovatosti. V dnešní době se s tímto pojmem můžeme často potkat ve spojení se zdravým životním stylem – například detoxikace (pročištění) organismu po zimě, kdy je doporučována konzumace určitých potravin a bylinných čajů. Dále je pojem detoxikace spojován s léčbou závislostí na návykových látkách. Smyslem detoxikace v tomto případě je zbavit organismus drogy a zároveň pomoci danému člověku překonat abstinenční příznaky, které jsou s odnětím drogy spojené. Tento léčebný proces probíhá ve zdravotnických zařízeních, která se jmenují detoxikační jednotky. Proces detoxikace probíhá přibližně týden. Po detoxikaci přichází na řadu léčba závislosti, kdy se nejedná jen o očistu těla, ale i o psychoterapii.
Je určen pro děti ve věku zpravidla od tří do osmnácti let, ale mohou žít v domově dále, do doby ukončení přípravy na budoucí povolání, na základě smlouvy mezi ředitelem domova a zletilým žákem (studentem). Základní organizační jednotkou v dětském domově je rodinná skupina dětí zpravidla různého věku i pohlaví. Rodinná skupina má nejméně šest, nejvíce osm dětí, v závislosti na jejich mentální a zdravotní úrovni. Sourozenci se zpravidla zařazují do jedné rodinné skupiny. Při dětském domově není zpravidla zřizována základní škola a děti docházejí do škol v místě či poblíž místa sídla dětského domova.
Je určen do ukončení povinné školní docházky zpravidla pro děti ve věku od šesti let se závažnými poruchami chování nebo pro ty, které potřebují vzhledem ke své přechodné nebo trvalé duševní poruše odpovídající výchovně léčebnou péči. Povinnou školní docházku vykonávají tyto děti v rámci dětského domova se školou, pouze pokud svým chováním přesvědčí, že zvládnou docházku do běžné školy, navštěvují ji dle pravidel běžného dětského domova.
Vyskytuje se jako symptom u těžších forem schizofrenie, jde o nejzávažnější poruchu osobnosti. Osobnost jedince se rozpadne, rozloží, dochází k rozpolcenosti, vyhasínání osobnosti, ke ztrátě zájmu a také k rozpadu sociálních vztahů.
Je určen pro děti ve věku od tří do osmnácti let. Diagnostický pobyt zpravidla trvá osm týdnů. V průběhu pobytu je uskutečněno komplexní vyšetření a poté vydáno doporučení, zda bude dítě umístěno do některého ze zařízení ústavní péče (dětský domov, dětský domov se školou, výchovný ústav), nebo se bude moci vrátit k rodičům, případně k jiným příbuzným. Diagnostické ústavy jsou diferencovány podle věku dětí, popřípadě i podle pohlaví.
Je nazývaný „zlý stres“; je intenzivně prožívaný, negativně působící na organismus, škodlivě zatěžující osobnost člověka.
Dysgrafie – porucha psaní. Děti s dysgrafií již od předškolního věku často nerady kreslí, ve škole je pak při psaní trápí neuvolněná ruka, píší křečovitě, s bolestí. Nejsou schopné správně napodobit tvary písmen. Při psaní proto zaměňují písmena, která jsou tvarově podobná, píšou písmena nebo číslice zrcadlově, vynechávají písmena a diakritická znaménka. Obtížně píšou slova se shluky souhlásek, nerozlišují tvrdé a měkké slabiky při psaní. Žáci často škrtají, přepisují, gumují, písmo nemá stejnou velikost, nejsou schopni udržet písmo na řádku, zapisovat číslice pod sebe. Celkově nestíhají tempo psaní (při diktátech, pětiminutovkách), proces psaní jim odebírá příliš mnoho energie, a proto pak nejsou schopni se zamýšlet nad samotným obsahem – gramatickými jevy či počítáním.
Rozmrzelost, nepříjemné emocionální ladění, stav úzkosti, nespokojenost, subdeprese až deprese.
Dyskalkulie – porucha počítání. Dítě s dyskalkulií má již od počátku školní docházky obtíže zvládnout základní početní dovednosti. Počítání je pomalé, často s pomocí prstů, protože dítě dlouho potřebuje zrakovou oporu. Objevují se problémy už v samotném psaní a čtení číslic, v počítání s přechody přes desítky, při upevnění násobilky. I velmi jednoduché příklady děti raději řeší písemně, neboť zpaměti si nepamatují mezisoučty, pletou se v řádech (zaměňují jednotky, desítky či stovky). Dyskalkulici nejsou schopni řešit úkoly s více navazujícími početními operacemi (například nedovedou převést text slovní úlohy do početních operací). Složitější operace nahrazují jednoduššími (násobení sčítáním). Kvůli oslabené prostorové orientaci mohou selhávat i v geometrii.
Dyslexie – porucha čtení. U dítěte se může projevovat buď velmi pomalým a namáhavým čtením, s malým počtem chyb, nebo naopak čtením rychlým až překotným s výraznou chybovostí. Mezi nejčastější specifické chyby patří záměny tvarově podobných písmen (b-d-p; a-e-o; m-n), vynechávání či přidávání písmen a slabik, domýšlení slov podle obsahu či jejich komolení. Děti čtou často bez intonace, nedodržují diakritická znaménka, opakují některá slova. Celkově se hůře orientují v textu, přeskakují řádky. Problematické je porozumění textu, mnohdy nevědí, o čem čtou, unikají jim podstatné informace, nepamatují si klíčové pojmy. Velmi často se objevuje takzvaná technika dvojího čtení, kdy si slova přečtou nejprve potichu a pak nahlas, což velmi zpomaluje tempo čtení. Děti s dyslexií logicky selhávají i v jiných předmětech, všude tam, kde jsou závislé na výkonu čtení (v cizích jazycích, v matematice – například ve slovních úlohách).
Dysortografie – porucha pravopisu. Děti s dysortografií nejsou schopné naučit se správně gramaticky vyjadřovat. Mezi typické chyby při psaní patří záměny písmen tvarově nebo zvukově podobných, vynechání diakritických znamének, nedodržení hranic slov ve větách (píšou slova dohromady), vynechání či přidání písmen, obtíže s měkčením (nerozlišují měkké a tvrdé slabiky di, ti, ni, dy, ty, ny). Mají celkově oslabený jazykový cit, což způsobuje chybné tvary při skloňování a časování, těžkopádně se vyjadřují i v mluveném slově. To vše se promítá i do výuky cizího jazyka, tam častokrát naráží na neschopnost osvojit si gramatickou strukturu.
Farmakoterapie je léčba pomocí léků. Léky ovlivňující duševní stav jedince jsou označovány za psychofarmaka. Tyto léky zpravidla ovlivňují příznaky onemocnění – tlumí úzkost, zklidňují, potlačují depresi, navozují spánek při nespavosti, působí proti psychózam (schizofrenie, poruchy s halucinacemi, bludy). Některé působí téměř okamžitě (léky na spaní, léky proti úzkosti). Jiné mají delší nástup účinku (léky proti depresi třeba i tři týdny) a při jejich vysazovaní je nutno dávky snižovat pozvolna a opatrně. Při užívání těchto léčiv je nutné znát jejich případné nežádoucí účinky a o jejich užívání vždy informovat lékaře, který vám předepisuje jakýkoli jiný lék.

Frustní znamená neúplný, nekompletní, nedostatečný.

Nepřátelský, agresivní postoj vůči sobě či jiné osobě, tendence ublížit a škodit jiným. Často vyvolána žárlivostí, závistí nebo duševní poruchou.

Inhibice je označení procesu, který brzdí, omezuje, zadržuje, zamezuje, utlumuje nebo zpomaluje jiný subjekt nebo jev. Zdroj inhibice se nazývá inhibitor.

Interpersonální (z latinského inter = mezi a řeckého persona = osoba) znamená mezilidský, používá se ponejvíce např. v sousloví interpersonální komunikace.

Intrapsychický (z latiny intra- vstup, dovnitř a řeckého psýché - duše) znamená vnitřní, skrytý, odehrávající se uvnitř duše.

Z latinské předpony "i" znamenající zápor, negaci a slova "revers / reverz" - zvrátit, dát zpátky, znamená nezvratný, nevratný.

Kontaktní centrum neboli káčko. Jedná se o typ nízkoprahového zařízení, kam se může člověk obrátit, pokud řeší problém s drogovou závislostí. A to ať se svou vlastní, či někoho blízkého. Kromě poradenství nabízí toto zařízení specifickou službu – takzvanou HARM REDUCTION, tedy programy zaměřené na snižování rizik, která jsou s užíváním drog spojeny. Například výměnný program injekčních jehel a stříkaček. Nitrožilní uživatel má možnost přinést použitý injekční materiál a od pracovníků zařízení obdrží materiál nový. Kromě toho, že je takto předcházeno šíření určitých nemocí a infekcí, přichází uživatel do kontaktu s terapeuty, kteří ho mohou motivovat k abstinenci.
Kauzální atribuce je řada psychologických teorií, které vysvětlují, čím se lidé řídí, když mají označit jednu věc za příčinu druhé věci či jevu. Sousloví kauzální atribuce znamená doslova připisování příčiny, například když nám při četbě detektivky dojde, že vrah je zahradník, tak jsme provedli kauzální atribuci. Když rodinu postihne nějaký neúspěch, pak i tento neúspěch je třeba někomu připsat. Rosenzweig dělí osobnosti na intropunitivní, extropunitivní, respektive impunitivní podle toho, zda vinu za neúspěch člověk připisuje sám sobě, druhým lidem, nebo se použití termínu vina zcela vyhýbá. Když se nepovede výchova dítěte, tak opět mají rodiče či zaměstnanci ústavu puzení tento neúspěch někomu připsat, atribuovat. Obecně je pozorovatelný sklon vysvětlovat vlastní neúspěch nepříznivými vnějšími podmínkami, kdežto neúspěch cizích lidí jejich osobními nedostatky a chybami. Další okolností, která rozhoduje o způsobu, jak budou rodiče vysvětlovat výchovné neúspěchy, je vyčerpání vlastních možností. Pokud vyčerpali všechny možnosti, které měli, pak mají sklon k obviňování okolí. Pokud si vzpomínají na svá výchovná opomenutí, tak mají problém lehce připsat výchovné selhání na vrub dítěte či okolí, proto vidíme jako reaktivní výtvor nekonečné sebeobhajování či debaty s představovanými protějšky.
Odborná psychologická metoda, určená pro osoby, které se ocitnou v krizi, tedy v subjektivně obtížně prožívané životní situaci, na jejíž zvládnutí jim nestačí vlastní mechanismy a způsoby reagování. Krizová intervence je poskytována odborníky s výcvikem v krizové intervenci, a to krátkodobě. Pomáhá tak překlenout období krize klienta, kdy rozšiřuje jeho dovednosti situaci zvládnout vlastními silami, minimalizuje možná rizika, staví na jeho předchozích zkušenostech a hledá podporu v jeho přirozené sociální síti. Odborník v případě potřeby směřuje klienta na další odbornou pomoc dlouhodobého charakteru, například psychoterapeutickou, a předává další kontakty na odborná pracoviště.
Odborné pracoviště, kde vyškolení odborníci poskytují krizovou intervenci a často také psychologické poradenství po telefonu. Linky důvěry deklarují určité hodiny, kdy jsou v provozu (některé fungují nonstop a bezplatně, aby umožnily co největší nízkoprahovost a dostupnost). Linka důvěry může být buď všeobecná, nebo zaměřená na určitou skupinu populace (například osoby s postižením, děti, senioři, gay komunita). V rámci hovoru pracovník (který je odborníkem v telefonické krizové intervenci a snižuje akutní rizika, která klientovi hrozí) hledá spolu s klientem možné způsoby řešení krizové situace. Většina linek důvěry disponuje databází kontaktů na další odborná pracoviště.
Zařízení poskytující krizovou intervenci lidem, kteří se ocitli v situaci krize. Krizová centra se řadí mezi nízkoprahová zařízení, kam je obvykle možné přijít osobně bez objednání, v některých krizových centrech také nonstop. K dispozici klientům bývá psycholog i psychiatr, některá krizová centra mají i omezený počet krizových lůžek na krátkodobý pobyt v případech, kdy ambulantní návštěvy nestačí. Krizové centrum informuje klienty o možnosti pro ně vhodných návazných psychologických a psychiatrických služeb.
Kurátor je specializovaný sociální pracovník, který na základě diagnostické činnosti a ve spolupráci s dalšími institucemi poskytuje sociální služby a dávky. Zároveň poskytuje, doporučuje, případně zprostředkovává sociální, právní a psychologickou pomoc osobám, kterým hrozí bez pomoci společnosti sociální vyloučení a propadnutí se do chudoby, z důvodu jejich tíživé životní situace.
Kvalifikovaný nezájem rodičů – pojem, který je používán v Zákoně o rodině (č. 94/1964 Sb.), zejména v souvislosti s osvojením, adopcí dítěte. Je to právní termín, kdy v souvislosti s nezájmem rodičů hraje nejdůležitější roli čas. Pojem určuje dobu, po které již není třeba souhlasu rodičů s osvojením dítěte, jestliže jeho rodiče neprojevovali po dobu nejméně šesti měsíců soustavně o dítě opravdový zájem. Tím se myslí, že dítě pravidelně nenavštěvovali, neplnili pravidelně a dobrovolně vyživovací povinnost k dítěti a neprojevovali snahu upravit si v mezích svých možností své rodinné a sociální poměry tak, aby se mohli osobně ujmout péče o dítě. U novorozených dětí je tato doba ještě kratší. K vyslovení takzvaného žádného nebo absolutního nezájmu není třeba souhlasu rodičů, jestliže po dobu nejméně dvou měsíců po narození dítěte neprojevili o dítě žádný zájem, ačkoli jim v projevení zájmu nebránila závažná překážka. O otázce kvalifikovaného nezájmu a žádného nezájmu rozhoduje soud.
Jedná se o novodobou formu zneužívání dětí související s kyberprostorem (prostředí internetu). Pro kybergrooming se skvěle hodí chat, Skype, ICQ, různé seznamky a v posledních letech mu nahrávají zejména sociální sítě. Za kybergrooming se označuje chování člověka, který se „na síti“ snaží pod falešnou identitou ulovit oběť, získává postupně její důvěru tím, že jí nabízí pocit „někdo mi konečně rozumí“, kontakt se mění v osobní za účelem zjistit co nejvíce informací o důvěřivém dítěti (telefon, adresa) a podrobnosti o jeho rodině. Cílem tohoto „kamarádského“ chování je pak dítě dovést k osobnímu setkání a zneužít jej.