Slovník pojmů
Jedná se o ubližování oběti prostřednictvím e-mailů, SMS, sociálních sítí, tedy přes kyberprostor.
Smrtelný, smrtící, mající za následek smrt.
V současné době je méně používaným pojmem, nahrazuje jej pojem ADHD (Attention Deficit Hyperactivity Disorder).
ADHD (z angl. Attention Deficit Hyperactivity Disorders) – syndrom poruchy pozornosti spojený s hyperaktivitou a impulzivitou. Děti se syndromem ADHD mají obtíže nejen ve školním výkonu, ale i v chování. Kvůli poruše nevyužívají naplno své schopnosti, a často tak zbytečně selhávají. Ve škole se projevují výrazným neklidem, nevydrží sedět v lavici, vstávají během výuky, často si s něčím hrají, ruší ostatní žáky. Neumějí vyčkat, až na ně přijde řada, proto vykřikují či odpovídají dříve, než si vše rozmyslí. Ve škole i v domácím prostředí jsou stále velmi aktivní, čímž se rychle unaví a reagují posléze podrážděně. V chování jsou impulzivní, často jednají zkratkovitě a nedomýšlí následky svých činů. Emoční labilita u nich způsobuje výkyvy nálad a určitou nevyrovnanost, reagují zbrkle a nepřiměřeně. Mají obtíže s pozorností, ať při učení, či při hře.
Mediace je způsob pokojného mimosoudního řešení sporů, jehož cílem je dohoda. Základem mediace je, že mezi znesvářené strany vstoupí třetí, nezávislá osoba, tzv. mediátor, která se jim stává prostředníkem ke smírnému, kompromisnímu řešení sporných otázek. V mediaci jsou zahrnuty nejen právní, ale také psychologická či sociální specifika. Mediace je proces, k němuž se aktéři rozhodují dobrovolně, za průběh je zodpovědný mediátor, za obsah procesu a jeho výsledky jsou pak zodpovědni sami aktéři.
Mediátor je nestranná osoba (zpravidla se jedná o osoby s právním, psychologickým nebo jiným humanitním vzděláním), která umožňuje znesvářeným stranám lépe komunikovat a vede je za pomoci specifických komunikačních technik a strategií k řešení. Mediátor sám ale spory nerozhoduje.
Přístup charakterizovaný spoluprací více vědních oborů.
Tato závažná forma syndromu CAN, která ohrožuje zdraví i bezpečnost dítěte, je poměrně vzácná. V extrémních případech může končit smrtí. Charakteristické je, že dospělí (častěji matky) záměrně předstírají nebo vytváří zdravotní potíže u svého dítěte, kvůli nimž pak vyhledávají zdravotnickou péči. Mechanismus spočívá v získání pozornosti od okolí a zástupné role nemocného. Výsledkem je, že dítě zbytečně podstupuje různá vyšetření a je zbytečně hospitalizováno. Münchhausenův syndrom v zastoupení je těžké rozpoznat a potvrdit. Jiný název pro toto onemocnění je syndrom barona Prášila.
Náhradní rodinná péče je uskutečňována v následujících formách: pěstounská péče, včetně pěstounské péče na přechodnou dobu, osvojení (adopce), poručenská péče a svěření do výchovy jiné fyzické osoby než rodiči. Náhradní rodinná péče se řídí zejména zákony č.94/1963 Sb., o rodině a č. 359/1999 Sb., o sociálně právní ochraně dětí.
Pojem vystihuje situaci, kdy o dítě nepečují jeho vlastní rodiče a jeho výchovu zajišťuje jiná osoba či instituce. V ČR existují dvě základní formy náhradní výchovné péče – ústavní výchova (diagnostický ústav, dětský domov, výchovný ústav, dětský domov se školou) a náhradní rodinná péče (osvojení, pěstounská péče). Když je zjištěno, že výchova dítěte v biologické rodině je vážně ohrožena nebo narušena a jiná výchovná opatření nevedla k nápravě nebo se rodiče nemohou o dítě ze závažných důvodů starat, může soud dítě nad dítětem nařídit ústavní výchovu. Před nařízením ústavní výchovy je však soud povinen přezkoumat, zda výchovu dítěte nelze zajistit formou náhradní rodinné péče. Zprostředkování náhradní rodinné péče se řídí zákonem o sociálně právní ochraně dětí (č. 359/1999 Sb.), potřebné informace o zprostředkování poskytnou sociální pracovnice sociálního oddělení obcí s rozšířenou působností a také neziskové organizace.
Skupina obyvatel, kterou pojí společný původ, specifické kulturní znaky, tradice, mentalita, náboženské či jazykové charakteristiky, které jsou odlišné od charakteristik většiny obyvatel, a dále má tato skupina vědomí vzájemné soudržnosti a pospolitosti. Z pohledu legislativy je u nás statut národnostní menšiny přiznán dvanácti menšinám: bulharské, chorvatské, maďarské, německé, polské, romské, rusínské, ruské, řecké, slovenské, srbské a ukrajinské.
Pojem obecně označuje blaho dítěte. Jde o termín z oblasti dětských práv a objevuje se i v mezinárodních smlouvách, k jejichž dodržování se Česká republika zavázala. Tímto „zájmem" se myslí především možnost dítěte vyrůstat v rodinném prostředí a v atmosféře štěstí, lásky a porozumění, za účelem plného a harmonického rozvoje osobnosti a schopností, a to přednostně v péči vlastní rodiny. Označuje se tak i životní úroveň a podmínky nezbytné pro zdravý tělesný, duševní, duchovní, mravní a sociální vývoj dítěte a plnohodnotné dětství, kdy osobní potenciál dítěte je plně vyvinut v rámci rodiny; cizí péče a podpora je dítěti poskytována jen v nezbytně nutné míře. Nejlepší zájem dítěte je ale nutné zkoumat individuálně a brát při tom v úvahu konkrétní situaci každého dítěte.
Neurologické vyšetření má za úkol zjistit případné onemocnění mozku, míchy a nervů z nich vycházejících, zajišťujících hybnost, citlivost, vnímání chladu, tepla. Není před ním nutná žádná příprava, pouze vysazení určitých léků. Začíná rozhovorem, následuje vyšetření zraku, hybnosti očí, čichu, hybnosti jazyka. Štětičkou se vyšetří citlivost kůže. Poklepávání kladívkem má vyvolat určitý reflex – testuje se tím funkce míchy (například po poklepání na šlachu u kolene dochází k výkopu nohy). Pomocí jednoduchých úkonů – prst na nos, stoj na jedné noze a podobně – se zjišťuje rovnováha. Dále se zjišťuje svalová síla a celkově hybnost svalů. O výsledku těchto vyšetření vás lékař informuje ihned a dle nálezu pak rozhodne o dalším postupu.
Nízkoprahová zařízení mohou nabízet volnočasové (kluby, klubovny, dílny) a vzdělávací aktivity, ale také různé typy poradenství a další doplňkové programy dle svého zaměření a cílové skupiny (děti z nepodnětného prostředí, drogově závislí). Jsou pro ně typické takzvané terénní programy, což znamená, že jejich pracovníci chodí do terénu, do míst, kde se vyskytuje jejich cílová skupina (vyloučené lokality, squaty a podobně) a potenciální klienty oslovují s nabídkou svých služeb. Nízkoprahovost (neboli snadná dostupnost) je dána tím, že poskytované služby těchto zařízení nejsou zpoplatňovány, člověk může tyto služby přijímat anonymně, nemusí se zavazovat k žádnému pravidelnému docházení. Nízkoprahová zařízení pro lidi závislé na omamných látkách se nazývají K-centra.
Občanské poradny poskytují nezávislé, odborné, nestranné a bezplatné sociálně odborné poradenství v řadě právních oblastí a upozorňují příslušné státní a místní orgány na neřešené problémy občanů. Občanské poradny se zaměřují na poradenství v oblasti sociálních dávek, výpočet mateřské dovolené, důchodu, na oblast sociálního a zdravotního pojištění. Dále poskytují poradenství v situaci rozvodu, v otázkách vyživovací povinnosti, péče o děti. Občanští poradci mohou pomoci sepsat žaloby, poradit s nájemními smlouvami, se zadlužením a podobně. Více naleznete na
www.obcanskeporadny.cz
.
Rodiče jsou takzvaní zákonní zástupci svých dětí. Mají tedy rodičovskou zodpovědnost. Zákonné zastoupení vzniká přirozeně, narozením dítěte, a končí, jakmile dítě dosáhne dospělosti. Jestliže rodiče nejsou schopni rodičovskou zodpovědnost řádně vykonávat, potom musí soud jmenovat nezletilému dítěti opatrovníka, který zastupuje jeho zájmy. Tento druh zákonného zastoupení se nazývá opatrovnictví. Opatrovníkem může být jmenována jiná příbuzná osoba nebo blízká osoba, která s opatrovnictvím souhlasí. Opatrovníkem může být jmenován také orgán místní správy, tedy městský úřad, obvykle zastupovaný sociální pracovnicí, pokud žádná příbuzná ani blízká osoba dítě zastupovat nemůže. Opatrovník může být soudem stanoven také dospělému člověku, který byl zbaven způsobilosti k právním úkonům. Na rozdíl od poručníka opatrovník bývá stanoven k ochraně zájmů dítěte v jednotlivých konkrétních případech, například při soudech o stanovení dohledu nad výchovou rodičům.
Lze charakterizovat jako zneužití dítěte mnoha pachateli, kteří se spojují k dosažení tohoto cíle. Patří sem dětská pornografie, komerční zneužívání dětí, dětská prostituce.
Úřad, který dbá o to, aby nedocházelo k narušování výchovy dětí a který zastupuje i zájmy dětí v soudních řízeních. Dohlíží na problémové rodiny, zprostředkovává osvojení dětí, pomáhá řešit některé rodinné situace týkající se dětí, pokud není nutné rozhodnutí soudu apod. Tento orgán může i sám podávat návrhy na soudní rozhodnutí ve věcech nezletilých dětí, považuje-li to za nutné, například návrh na nařízení ústavní výchovy dítěte. Nejčastěji bývá součástí městského úřadu. Důležité kontakty a odkazy na pracovníky OSPOD naleznete na stránkách
Ministerstva práce a sociálních věcí ČR.
Pokud získá osoba hodnověrným způsobem poznatky o tom, že někdo připravuje, páchá nebo již spáchal jednání, které lze posoudit jako týrání dítěte, má podle platných zákonů takzvanou oznamovací povinnost podle § 167 (tzv. povinnost oznámit trestný čin) a § 168 (tzv. povinnost překazit trestný čin) trestního zákona (Zákon. č. 40/2009 Sb.). V případě zanedbání této povinnosti nastupuje pro tuto osobu trestní odpovědnost za nepřekažení nebo neoznámení trestného činu. Překazit trestný čin lze včasným oznámením policejnímu orgánu nebo státnímu zástupci, ale také každým jednáním, které je způsobilé v konkrétní situaci zabránit dokončení protiprávního jednání.
Pedagogicko-psychologická poradna je školské poradenské zařízení, které poskytuje bezplatně odborné psychologické a speciálně pedagogické služby dětem, mládeži, jejich rodičům a učitelům na všech stupních škol, tedy od mateřských až po střední školy. Objednat dítě do poradny mohou rodiče či zákonní zástupci, podnět může vznést i škola, kam dítě dochází. Poradny řeší především obtíže při výchově a vzdělávání dětí. Posuzují tak školní zralost dítěte s ohledem na možný odklad školní docházky, školní neúspěšnost žáků (nezvládání školních nároků, vyšetřují specifické poruchy učení či poruchy pozornosti), výchovné obtíže dítěte (poruchy chování, odchylky v osobnostním a sociálním vývoji), zjišťují studijní předpoklady žáků v souvislosti s volbou střední školy. Dále pak spolupracují se školami a učiteli, kterým poskytují odbornou pomoc, nabízejí vzdělávací programy a metodické materiály.
Poradna pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy patří mezi zařízení sociálních služeb, jež poskytuje odbornou psychologickou, terapeutickou a sociálně-právní pomoc lidem, kteří se ocitli v tíživé životní situaci a řeší obtíže v osobním životě, v rodinných či partnerských vztazích. Služby jsou poskytovány bezplatně a při objednání není nutné mít žádné předchozí doporučení. Klient může zůstat v anonymitě, je mu zaručena mlčenlivost o poskytnutých informacích. S pomocí odborníků se snaží získat náhled na danou situaci, hledat možná řešení, aby se mohl zapojit zpět do normálního života. Poradny nejčastěji řeší partnerské a manželské krize, rozvodové situace a pomoc při následné úpravě styku s dětmi, obtíže při výchově dětí, mezigenerační problémy, závislostní chování jedince či problémy v mezilidských vztazích obecně. Spolupracují s dalšími odbornými pracovišti.
Poručnictví je druh zákonného zastoupení. Hlavním účelem poručnictví je ochrana nezletilého dítěte, které vzhledem k věku nemá plnou způsobilost k právním úkonům. Poručníka dítěti ustanoví soud, a to v případech, kdy rodiče: zemřeli, byli zbaveni rodičovské zodpovědnosti, byl jim pozastaven výkon jejich rodičovské zodpovědnosti, nemají způsobilost k právním úkonům v plném rozsahu (například jsou-li sami nezletilí). Soud zpravidla ustanoví poručníkem fyzickou osobu, přednost se dává osobě, kterou doporučili sami rodiče, zejména pokud jde o někoho z příbuzných nebo osob dítěti nebo rodině blízkých. Poručník je zákonným zástupcem dítěte, avšak nevzniká vztah jako mezi rodiči a dětmi, rovněž poručník nemá vyživovací povinnost k dítěti.
Zákonem stanovená práva a povinnosti poručníka jsou zejména výchova dítěte, jeho zastupování a správa jeho majetku, při rozhodování o podstatných věcech dítěte je třeba souhlasu soudu. Pokud poručník osobně pečuje o dítě, je zabezpečen dávkami státní sociální podpory jako při pěstounské péči. Poručnická péče je pod dohledem soudu, kterému poručník podává pravidelné zprávy o výkonu poručenství.
Zákonem stanovená práva a povinnosti poručníka jsou zejména výchova dítěte, jeho zastupování a správa jeho majetku, při rozhodování o podstatných věcech dítěte je třeba souhlasu soudu. Pokud poručník osobně pečuje o dítě, je zabezpečen dávkami státní sociální podpory jako při pěstounské péči. Poručnická péče je pod dohledem soudu, kterému poručník podává pravidelné zprávy o výkonu poručenství.
Je reakcí na extrémní traumatickou událost. Podle diagnostických kritérií jde o události, které ohrožují na životě, zdraví, tělesné integritě nebo důležitých hodnotách. Typickými takovými událostmi jsou válečné zážitky, mučení, přepadení, znásilnění, havárie, přírodní pohromy, týrání, zneužívání. Diagnóza PTSD vyžaduje přetrvávající znovuprožívání traumatické události v živých záblescích nebo děsivých snech, vyhýbání se podnětům připomínajícím trauma, odcizení. Ne u každého, kdo zažije těžkou traumatickou událost, se rozvine PTSD.
Probační a mediační služba pracuje s pachateli trestné činnosti v oblasti řešení konfliktů spojených s trestnou činností a současně organizuje výkon alternativních trestů a dalších opatření v rámci prevence kriminality. Probační a mediační pracovníci se snaží v rámci probačních programů o znovu začlenění pachatele trestné činnosti do běžného života společnosti bez dalšího porušování zákonů. Klient probačně-mediační služby musí dodržovat pravidla uložená probačním pracovníkem, kterým je pravidelně kontrolován. Kromě probačních služeb poskytuje Probační a mediační služba také mediaci – mimosoudní řešení konfliktů mezi pachatelem a poškozeným. Probační a mediační služba se zaměřuje na dospělé i mladistvé klienty, služby jsou poskytovány bezplatně. Více na
www.pmscr.cz
.
Zahrnuje veškeré aktivity realizované s cílem předejít problémům spojeným s výskytem sociálně patologických jevů. Dělí se na primární prevenci specifickou (aktivity zaměřené přímo na primární prevenci užívání návykových látek, tedy programy specificky zaměřené na určitou formu sociálně-patologického chování) a primární prevenci nespecifickou (veškeré aktivity podporující zdravý životní styl, jako např. kroužky či sportovní činnosti, napomáhají snižovat riziko vzniku a rozvoje sociálně-patologických forem chování, nemají však přímou souvislost s užíváním návykových látek).
Předběžné opatření je nařízení soudu nebo správního orgánu v České republice, kterým jsou dočasně řešeny určité poměry, než je ve věci vydáno definitivní rozhodnutí. Předběžné opatření soud vydává v nejrůznějších záležitostech, jednou z oblastí je úprava výchovy dítěte. V případě, že je výchova dítěte ohrožena a narušena a předchozí opatření nevedla k nápravě, může dát buď sociální orgán, či zákonný zástupce dítěte podnět příslušnému okresnímu soudu podle trvalého bydliště dítěte, aby vydal předběžné opatření a dočasně tak řešil poměry dítěte, a to do té doby, než se v jeho věci rozhodne definitivně. Po tu dobu je dítě svěřeno do péče jiné osoby nebo do ústavu či zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc. Pokud je život a vývoj dítěte vážně ohrožen, může soud vydat předběžné opatření bez odkladu. Platnost tohoto opatření je pak měsíc a jeho platnost se může prodlužovat, neměla by však přesáhnout dobu šesti měsíců.
Psychiatr je lékař, který vystudoval klasickou medicínu, prošel nemocniční praxí na interně, neurologii, chirurgii a dále se zaměřil na psychiatrii. Lékař věnující se dětské psychiatrii je pedopsychiatr a zabývá se duševními poruchami. Ty mohou být způsobeny změněným myšlenkovým pochodem jako takovým nebo může jít o následek poškození mozku, případně změny v chemických přenašečích signálu v mozku. K jejich léčbě může psychiatr předepsat léky či doporučí další odbornou péči psychologa, neurologa či internisty.
Psychiatrické vyšetření má za úkol odhalit případné duševní poruchy. Ty mohou být způsobeny buď změněným myšlenkovým pochodem jako takovým, nebo může jít o následek poškození mozku, případně změny v chemických přenašečích signálu v mozku. Lékař postupuje rozdílně podle povahy obtíží. Zpravidla se jedná pouze o rozhovor, někdy doplněný jednoduchou lékařskou prohlídkou. Zjišťuje, zda dítě vnímá realitu a dokáže racionálně uvažovat. Pokud ano, zaměřuje se lékař na jeho stesky, obtíže, potřeby, zabývá se jeho minulostí, jeho zájmy a vším, co může mít souvislost s jeho aktuálním stavem. Dále vyšetří psychické funkce. K tomu mu slouží jednoduché testy a otázky. Zkoumá vědomosti a všeobecnou orientovanost přiměřenou věku, paměť. Dále ho zajímá úsudek a schopnost logického myšlení, může dostat za úkol zdánlivě banální věc, jako například rozlišit dva podobné předměty nebo vysvětlit abstraktní pojem. Výsledek je znám ihned.
Psychiatrická péče je poskytována lidem s duševní chorobou (například schizofrenie). Péče může být člověku poskytována ambulantně, tedy docházkově. V tomto případě přichází člověk na smluvené schůzky, kde je probrán jeho aktuální stav, účastní se terapeutického sezení či mu je pouze zkontrolováno nastavení léků. Stacionáře poskytují specializovanější program, od individuální a skupinové terapie po terapii pracovní a sociální. Pacient do tohoto zařízení dochází jako do školy či do práce, tráví v něm tedy podstatnou část dne. Léčebna potom slouží pro léčbu těžších forem duševních poruch (dlouhodobé či aktuálně zhoršené stavy), kdy není možné zajistit pro člověka jinou dostupnou péči v domácím prostředí (není, kdo by se staral, člověk je nebezpečný sobě či svému okolí). Psychiatrická péče je poskytována na specializovaných pracovištích zvlášť pro děti a zvlášť pro dospělé.
Odborník na duševní zdraví, který se snaží pomáhat lidem v psychických nesnázích. V praxi se lidé mohou setkávat s psychology různé odbornosti a odlišného zaměření. Klinický psycholog se zabývá závažnějšími psychickými problémy, které vyplývají z narušení duševního zdraví jedince a často již souvisí s psychickou poruchou (deprese, úzkostné stavy, neurotické projevy a podobně). Tito odborníci pracují převážně v oblasti zdravotnických služeb. Specializují se na dospělé jedince či na dětské klienty. Školní psycholog působí nejčastěji ve školském poradenském zařízení nebo přímo ve škole a řeší převážně obtíže spojené s výchovou a vzděláváním dětí (školní neúspěšnost, poruchy učení a chování). Poskytuje podporu nejen dítěti a rodičům, ale úzce spolupracuje se školou a jednotlivými učiteli.
Psychologické vyšetření – u dětí probíhá se souhlasem rodičů na odborném pracovišti. Součástí vyšetření je podrobný rozhovor s rodiči o dosavadním vývoji dítěte, popis aktuálních problémů. Následuje část diagnostická, kdy psycholog pracuje s vhodnými testy, aby zmapoval schopnosti a dovednosti dítěte, případná oslabení související s jeho obtížemi. Podstatnou součástí vyšetření je i pozorování dítěte během práce a rozhovor s ním. Výsledky vyšetření by měly být rodičům srozumitelně popsány, a to společně s návrhy na možná řešení dané situace (zda se jedná o poruchu, či ne, jaká opatření zkusit zavést v rodině, ve škole, případně kam docházet na nápravy či terapii). Výsledky vyšetření mohou být sděleny dalším osobám pouze se souhlasem rodičů.
Psychosomatika se zabývá vztahem mezi tělesným stavem a psychikou. Pomáhá objasnit vznik psychosomatických chorob, při nichž se emoční konflikt přenáší do fyzického stavu a projevuje se jako onemocnění.
Způsob zvyšování duševního zdraví a zkvalitňování života člověka prostřednictvím různých druhů technik. Obvykle se odehrává mezi psychoterapeutem a klientem formou rozhovoru –
individuální psychoterapie
. Psychoterapeut také může pracovat se skupinou klientů, kteří řeší podobné problémy –
skupinová psychoterapie
. V psychoterapii se může pracovat i s celou rodinou, pak se jedná o rodinnou psychoterapii. Vedle rozhovoru se může k terapii využívat celá řada dalších technik, například výtvarných, hudebních, divadelních, ale také třeba hypnóza. Někdy psychoterapie navazuje na lékařskou diagnostiku a léčbu zejména psychiatrickou. Psychoterapie se využívá především jako druh pomoci při řešení osobních či vztahových problémů, v životních krizích či po prožití nějakého traumatu (ztráta blízké osoby, povodeň, autohavárie, závažné život ohrožující onemocnění a podobně). Bývá také součástí léčby psychických nemocí (neurózy, deprese a jiné), závislostí (například na alkoholu, drogách, hracích automatech).
Druh psychoterapie, při které se pracuje s celou rodinou nebo alespoň s některými jejími členy společně. Zaměřuje se na pomoc rodinám jako celku, neboť věří, že problém nepatří pouze jednotlivci, ale ovlivňuje celou rodinu jako systém.
Osoba s vysokoškolským vzděláním v oboru psychologie a s výcvikem v určitém druhu psychoterapie, která provozuje psychoterapii.
- Ambulantní péče – klient dochází na terapeutická „sezení“ do psychoterapeutického zařízení. Sezení trvají obvykle jednu hodinu. Podle druhu terapie a typu „problému“ dochází klient na terapii obvykle jednou týdně, ale vždy závisí na dohodě s terapeutem. Sezení mohou být častější nebo naopak méně častá (jednou za tři měsíce).
- Stacionární péče – klient dochází na terapii do terapeutického zařízení – stacionáře – na celý den nebo na celý týden. Na noc nebo na víkend se vrací domů. Terapeutický program bývá intenzivnější. Tento typ péče se využívá pro klienty s kombinovaným postižením, pro seniory či pro lidi se závažnějšími psychickými poruchami.
- Komunitní péče – jde o široký soubor služeb, programů a zařízení, jehož cílem je pomoci lidem s duševní poruchou žít co nejvíce v podmínkách běžného života. Péče je poskytována klientům v jejich běžném prostředí.
- Terapeutická komunita – klient podstupuje terapii v uzavřené komunitě – skupině podobně postižených lidí – pod vedením několika terapeutů, oddělen od svého běžného prostředí, které na něj má negativní vliv. Nejčastěji se terapeutické komunity zaměřují na léčbu drogové nebo alkoholové závislosti. Klient žije v komunitě dlouhodobě – od několika měsíců, až roků. Přispívá k jejímu chodu svou prací – jde o úklid, vaření, zemědělství, chov zvířat a podobně. Na druhou stranu práce a soužití s ostatními přispívá k vytvoření zdravých životních návyků, dobrému vztahu k lidem, ke světu i k sobě samému.
Puberta, tj. období vymezené věkem od 11 do 15 let; bývá dále rozdělováno na fázi prepuberty (1. pubertální fáze trvá od 11 do 13 let věku) a fázi vlastní puberty (2. pubertální fáze zahrnuje období od 13 do 15 let věku).
Vzdělávání poskytované pracovními úřady, nestátními vzdělávacími organizacemi nezaměstnaným i ostatním lidem, kteří si chtějí zvýšit vzdělání a tak zlepšit vlastní uplatnění na pracovním trhu.
Je návratem k původnímu stavu pacienta před vypuknutím onemocnění. Jedná se vlastně o dosažení bezpříznakového období. Předpokládá se, že nemoc je stále přítomna, ale bez zjevných příznaků.
Znovuzačlenění (znovuzakotvení) jedince do společnosti.
Nepoddajný, ztuhlý, nehybný.
Souhrn práv a povinností rodičů při péči o nezletilé dítě nazýváme rodičovská zodpovědnost. Zahrnuje zejména péči o zdraví, tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj dítěte, dále souhrn práv a povinností při zastupování nezletilého dítěte a při správě jeho jmění. Děti jsou až do dosažení plnoletosti nebo do osamostatnění zaopatřovány rodiči. Rodiče mají právo a povinnost své děti řádně vzdělávat a vychovávat, pečovat o jejich zdraví a vytvářet jim s ohledem na jejich fyzický i duševní stav příznivé podmínky pro jejich úplný a harmonický vývoj tak, aby byly děti připraveny na samostatný život ve společnosti. Jsou zákonnými zástupci dítěte, a mají tak právo činit za dítě právní úkony, ke kterým není samo způsobilé. Práva rodičů (rodičovská zodpovědnost) mohou být omezena pouze rozhodnutím soudu v zákonem vymezených případech.
Způsob sociální práce s ohroženou rodinou. Sociální služby jsou zaměřeny na úpravu podmínek v rodině do té míry, aby nedošlo k odebrání dítěte do dětského domova nebo aby se dítě z dětského domova mohlo vrátit domů. Sociální práce se zaměřuje na podporu klientů a nácvik konkrétních dovedností přímo v domácím prostředí rodiny. Rodiče se učí se sociální pracovnicí například zvládat péči o kojence, vařit, hospodařit bez dluhů a podobně.
Druhotné zraňování a vystavování dítěte nadbytečné psychické zátěži v průběhu vyšetřování. Dítě jako oběť trestného činu se stává ještě obětí vyšetřování. Dítě je nuceno svou výpověď opakovat několikrát, dospělí mohou přenášet zodpovědnost na samotné dítě. Necitlivé vedení rozhovoru, výslechu dítěte.
Zákon o sociálních službách vyčleňuje osmnáct druhů služeb sociální prevence, jejichž cílem je napomáhat osobám, jež jsou potencionálně ohroženy sociálním vyloučením, k překonání jejich nepříznivé sociální situace. Zároveň tyto sociální služby usilují o ochranu společnost před vznikem a šířením nežádoucích společenských jevů. Služby sociální prevence jsou poskytovány ve formě pobytové, ambulantní či terénní. Patří k nim: raná péče, telefonická krizová pomoc, tlumočnické služby, azylové domy, domy na půli cesty, kontaktní centra, krizová pomoc, intervenční centra, nízkoprahová denní centra, noclehárny, služby následné péče, sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi, sociálně aktivizační služby pro seniory a osoby se zdravotním postižením a sociálně terapeutické dílny.
Nebo kurátor pro dospělé poskytuje sociální poradenství osobám ohroženým sociálním vyloučením. Tedy osobám opouštějícím ochrannou a ústavní výchovu, osobám z výkonu trestu, osobám, jejichž práva a zájmy jsou ohroženy trestnou činností jiné osoby, osobám, jejichž způsob života může vést ke konfliktu se společností, osobám bez přístřeší, osobám s extrémním zadlužením, osobám se závislostmi, osobám ohroženým domácím násilím, osobám v jiných nepříznivých sociálních situacích. Dále spolupracuje s Vězeňskou službou České republiky, Probační a mediační službou, správními úřady a územními samosprávnými celky. Vykonává sociální práci s pachateli trestné činnosti – návštěvy ve věznicích a vazebních věznicích během vazby, výkonu trestu odnětí svobody a před propuštěním z výkonu trestu.
Je to činnost, kterou zabezpečují poskytovatelé sociálních služeb. Jde o subjekty (fyzické a právnické osoby) registrované jako poskytovatelé sociální služeb, tedy ty, které získaly oprávnění k poskytování sociálních služeb. Uživatelem sociální služby může být kdokoli, kdo vstoupí do smluvního vztahu s poskytovatelem sociální služby – dočasně či trvale je pak tomuto uživateli zabezpečována pomoc a podpora v dohodnutém rozsahu. Dále viz služby sociální prevence.
Soudní vykonavatel je pracovník soudu, který zajišťuje, aby byly vykonány některé úkony nařízené soudem nebo potřebné pro soudní řízení. Například vymáhání soudních pohledávek, sepisování a označování věcí určených k exekuci, vydávání věcí nebo odebraných peněz, vyrozumívání účastníků soudního řízení apod.
Speciálně pedagogické centrum (SPC) je školské poradenské zařízení, které poskytuje bezplatně odborné psychologické a speciálně pedagogické služby dětem a mládeži se zdravotním postižením a zdravotním znevýhodněním. Jednotlivá SPC se liší svým zaměřením podle typu postižení, většinou působí při speciálních školách. Existují tak centra pro sluchově, zrakově, tělesně, mentálně postižené, pro děti s vadami řeči, s poruchami autistického spektra či s kombinovanými vadami. Odborníci v těchto zařízeních se snaží pomoci rodičům již s ranou péčí o dítě, zajišťují včasnou diagnostiku, terapii či nápravy. Pomáhají se vzděláváním žáků, úzce spolupracují s učiteli na speciálních školách či na běžných školách, kam může být dítě při vhodných podmínkách také vřazeno. Jsou schopni rodičům předat kontakty i na další odborná pracoviště.
Speciální pedagog (etoped) – odborník, který se zaměřuje na výchovu a vzdělávání dětí s určitým typem postižení (například etoped – specialista na poruchy chování). Speciální pedagog může pracovat přímo na škole jako učitel nebo funguje na odborných pracovištích (SPC, poradny, střediska výchovné péče). Zajišťuje diagnostiku postižení dítěte, dále pak pedagogickou nápravu souvisejících obtíží. Jeho hlavním úkolem je stanovit aktuální schopnosti a dovednosti dítěte, možnosti nápravy oslabených oblastí a případnou kompenzaci postižení (například doporučení speciálních pomůcek, výběr pedagogického asistenta). Rodičům pomáhá s volbou vhodné školy pro dítě, dále pak s výběrem povolání, spoluvytváří individuální vzdělávací plány pro děti integrované v běžných školách.
Jedná se o vrozené poruchy způsobené odchylkami centrální nervové soustavy. Děti s průměrnou či nadprůměrnou inteligencí mají obtíže naučit se základním dovednostem čtení, psaní a počítání. Poruchy se nejčastěji objevují při zahájení školní docházky, dosahují různých stupňů závažnosti, mohou se vyskytovat buď samostatně, či v kombinaci. Mezi nejčastější poruchy patří porucha čtení (dyslexie), psaní (dysgrafie), pravopisu (dysortografie) a matematických schopností (dyskalkulie). Vyšetřením na odborném pracovišti jsou stanoveny metody a způsoby náprav, vhodné přístupy k učení. Systematickou prací se dají projevy těchto poruch zmírňovat.
Prožívání pocitu hanby. Dotyčný se cítí být odlišný od většiny s negativním sociálním dopadem.
Jde o specifickou pozitivní vazbu a závislost oběti (například rukojmí) na pachateli (například únosci). V případě domácího násilí je Stockholmský syndrom tím, co poutá týrané ženy k jejich trýznitelům (ale také týrané muže k ženám) či týrané děti k jejich matkám.
Zaškrcení.
Ve střediscích výchovné péče působí psychologové, speciální pedagogové a sociální pracovníci. Může se na ně obrátit rodič či učitel v případě, že řeší výchovné problémy se svým dítětem či žákem (například záškoláctví, experimenty s návykovými látkami, nedodržování dohodnutých pravidel a jiné). K objednání není zapotřebí žádné doporučení. Někdy se může jednat pouze o jedno poradenské sezení, jindy se může jednat o diagnostické vyšetření dítěte, pravidelné setkávání s terapeutem nebo zařazení dítěte do terapeutické skupiny (setkávání jednou týdně).
Obecně se pojmu subkultura používá pro nevědomě vytvořenou či bezprostředně vzniklou podmnožinu kultury. Jedná se o kulturu osobité menšinové skupiny v rámci kultury většinové, převládající nebo oficiální. Příklady subkultur: Emo, Hip hop, Skate, Skinheads či Freetekno.
Substituce znamená náhrada, něco zastupuje něco jiného. Substituční léčbou se většinou myslí léčba závislosti na návykových látkách, kdy za ilegální drogu (například heroin) je podávána látka legální (například methadon) pod lékařským dohledem a za současného terapeutického vedení. Smyslem tohoto postupu je, aby pacient netrpěl silnými abstinenčními příznaky, které jsou s odvykáním heroinu spojeny, a člověk sám je bez medikace velmi obtížně překonává.
Sebevražedný.
Sebevražda.
Podléhající působení jiných osob, příliš přístupný vnějším podmanivým vlivům.
Skupina lidí, která se pravidelně schází a řeší své problémy bez účasti odborníka. Skupiny se sdružují na podkladě podobného problému jejich členů (vlastní závislost či závislost některého ze členů rodiny, smrtelná nemoc v rodině, problémy s jídlem a podobně). Hlavním principem je sdílet své problémy a učit se z postupů či chyb ostatních. Nejznámější svépomocnou skupinou je skupina Anonymních alkoholiků (AA), která vznikla již v roce 1935.
Syndrom CAN (z angl. Child Abuse and Neglect) – syndrom týraného, zanedbávaného a zneužívaného dítěte. Jakékoliv nenáhodné, vědomé i nevědomé konání rodičů, vychovatelů nebo jiné osoby vůči dítěti, které je v dané společnosti nepřijatelné či odmítané a které poškozuje tělesný, duševní i společenský stav a vývoj dítěte, v krajním případě způsobuje dokonce jeho smrt.
Tato forma týrání je působena systémem, který byl založen pro pomoc a ochranu dětí a jejich rodin a kterému jsou rodiny vystaveny. Zvláště závažné jsou takové systémy, které řeší problém dítěte a jeho rodiny automatickým odebráním dítěte z rodiny, aniž by rodině byla nejdříve poskytnuta potřebná podpora a pomoc, například formou sanace rodiny. Není postupováno v souladu s nejlepším zájmem dítěte. Dále sem patří nedostatečná péče o děti v problémových a dysfunkčních rodinách nebo špatná či nedostatečná péče v denních zařízeních, ve školách a podobně. V neposlední řadě jde také o nadbytečné přetěžování či trauma způsobené dítěti při kontaktu s policejním, soudním systémem (opakování výslechů, konfrontace s dospělým) – viz sekundární viktimizace.
Jedná se o poměrně novou funkci na školách se zaměřením na preventivní práci v oblasti sociálně patologických jevů, jakými jsou například záškoláctví, závislosti, týrání a sexuální zneužívání, vandalismus, xenofobní chování, sebepoškozování, poruchy příjmu potravy. Metodik prevence vytváří každý rok minimální preventivní program školy (zajišťuje vzdělávací akce pro žáky i učitele, materiály pro primární prevenci). Učitelům pomáhá pracovat s třídními kolektivy (adaptační programy pro nově vytvořené kolektivy, pomoc při slučování tříd, odhalování a řešení šikany), vyhledává žáky s problémovým chováním, snaží se s nimi preventivně pracovat, případně je odkázat na jiná odborná pracoviště. Je vhodné, aby úzce spolupracoval s výchovným poradcem, v případě potřeby s orgánem sociálně-právní ochrany dětí či s policií.
Nauka, která se zabývá okolnostmi a otázkami souvisejícími se smrtí a umíráním.
Nejjednodušeji si terapeutickou komunitu můžeme představit jako skupinu lidí, která společně obývá například nějaký statek. Úkolem tohoto společenství je jednak udržet chod a organizaci své společné domácnosti (uklízet, starat se o dobytek, o plodiny, mít připravené jídlo atd.), ale i o řešení svého problému (například závislost na droze) a spolupodílet se na řešení problému ostatních. Členové komunity procházejí psychoterapií, ale i sociální terapií (jak fungovat ve společnosti, učí se nést zodpovědnost, učí se podílet na rozhodování). Tato společenství sdružují omezený počet pacientů či klientů, kteří se rozhodli na svém problému pracovat a terapeutický personál, který jim je při léčbě nápomocen (terapeuti, psychologové, psychiatři, zdravotní sestry a další). Pobyt pacienta v terapeutické komunitě může trvat rok a více.
Druh sociálních služeb, které jsou poskytovány klientům „v terénu“, tedy v přirozeném prostředí klienta – doma, na ulici apod.
Funkce výchovného poradce je zřízena na základních a středních školách, obsazena je většinou někým z učitelů. Práci výchovného poradce je možné rozdělit do několika oblastí. Předně poskytuje žákům pomoc při volbě dalšího studia či povolání, a to s ohledem na posouzení jejich školních výsledků a schopností. V oblasti vzdělávání se zaměřuje na žáky se speciálními vzdělávacími potřebami (například žáci zdravotně znevýhodnění, děti s poruchami učení, nadaní studenti), konzultuje jejich učební výsledky s rodiči, ostatními učiteli a s jinými odbornými pracovišti. Snaží se tak podporovat jejich školní úspěšnost a zabránit možným selháním. Často garantuje i kvalitu péče o děti s individuálním vzdělávacím plánem. Společně s metodikem prevence se snaží včas podchytit žáky s možným problémovým chováním či řešit již vzniklé situace (svolává výchovné komise, spolupracuje s orgánem sociálně právní ochrany dětí).
Školská instituce řízená ministerstvem školství. Výchovný ústav pečuje o děti, starší patnácti let do jejich zletilosti, se závažnými poruchami chování, u nichž byla soudem nařízena ústavní výchova nebo uložena ochranná výchova. Jsou zřizovány zvlášť pro dívky a zvlášť pro chlapce. Samostatně jsou také zřizovány skupiny pro děti s uloženou ochrannou výchovou a také skupiny pro nezletilé matky s dětmi. Ve vztahu k dětem plní zejména úkoly výchovné, vzdělávací a sociální, dětem je poskytována odborná speciálně-pedagogická i psychologická péče. Většinou je součástí výchovného ústavu také odborné učiliště nebo praktická škola (či jiná forma středního vzdělávání), případně děti navštěvují učiliště či střední školu v regionu. Některé výchovné ústavy umožňují zařazení do pracovní skupiny či pomáhají zprostředkovat rekvalifikační kurz.
Zastupování dítěte je součástí rodičovské zodpovědnosti. Rodičovská zodpovědnost náleží oběma rodičům. Při výkonu práv a povinností jsou rodiče povinni důsledně chránit zájmy dítěte, řídit jeho jednání a vykonávat nad ním dohled odpovídající stupni jeho vývoje. Zákonní zástupci mají právo užít přiměřených výchovných prostředků tak, aby nebyla dotčena důstojnost dítěte a ohroženo jeho zdraví, jeho tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj. Soud může ze závažných důvodů rodiče rodičovské zodpovědnosti zbavit. Jde-li o právní úkony ve věcech, při nichž by mohlo dojít ke střetu zájmů mezi rodiči a dítětem, nebo ke střetu zájmů dětí týchž rodičů, v takovém případě určí soud takzvaného kolizního opatrovníka, například při rozvodovém řízení. Pokud je nad dítětem nařízena ústavní výchova, rodiče i nadále zůstávají jeho zákonnými zástupci (pokud jim nebyla rodičovská zodpovědnost zrušena či pozastavena), při osvojení dítěte se zákonnými zástupci stávají osvojitelé.
Zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc (ZDVOP) poskytuje péči dítěti, které se ocitlo bez jakékoli péče, nebo jsou-li jeho život nebo příznivý vývoj vážně ohroženy. Péče je poskytována po nezbytně nutnou dobu. Lze přijmout i dítě na jeho vlastní žádost. Tato zařízení zřizují obce a kraje (například FOD síť zařízení Klokánek, Dům tří přání – seznam všech ZDVOP najdete na
www.mpsv.cz
).
Termín z psychologie; mající poznávací význam.
Termín označuje nutkavé jednání člověka, které je nedostatečně řízené rozumově, případně jde o nedostatečnou schopnost sebekontroly.
Osoby se zdravotním postižením zahrnují osoby mající dlouhodobé fyzické, duševní, mentální nebo smyslové postižení, které v interakci s různými překážkami může bránit jejich plnému a účinnému zapojení do společnosti na rovnoprávném základě s ostatními. (Úmluva o právech osob se zdravotním postižením vyhlášená pod č. 10/2010 Sb.m.s., sdělení Ministerstva zahraničních věcí)
Metadata neboli data o datech. Například jde o informaci u fotografie – kdy byla vytvořena, jakým fotoaparátem. Fotografie například mohou v metadatech obsahovat i GPS informaci. Pokud si tedy fotíte drahé zařízení svého domu a vložíte fotografie s GPS informací v metadatech na internet a opatříte je nedostatečným zabezpečením, fotografie tak mohou být pozvánkou pro nezvané hosty. O metadatech více zde http://cs.wikipedia.org/wiki/Metadata.
Je to číslo, které je přiřazeno vašemu zařízení ze sítě, do které se připojujete. Slouží k rozpoznání zařízení v síti. Více zde: http://cs.wikipedia.org/wiki/IP_adresa.
MAC adresa neboli fyzická adresa je číslo hardwaru, který využívá síťové rozhraní (síťová karta, WiFi adaptér). Číslo je uchováváno v zařízení a není tedy přidělováno externě. Více zde: http://cs.wikipedia.org/wiki/MAC_adresa.
Falešná videosmyčka, na které se například ve čtyřicetiminutové sekvenci usmívá sympatická dívka sedící za počítačem. Uživatel tak získá pocit, že si s danou osobou opravdu píše. Ve skutečnosti komunikuje úplně s někým jiným. Tento jev zažívá celosvětový rozmach.
Programy umožňující omezení z důvodu ochrany dítěte. Týkají se především filtrování obsahu a regulace času tráveného na internetu. Více zde: http://www.slunecnice.cz/special/bezpecnost-deti/pro-deti-nevhodny-obsah-a-jeho-filtrovani/.
Praktika za účelem získání určitých dat (například hesla k e-mailu). Podrobnosti: http://cs.wikipedia.org/wiki/Phishing.
Oproti phishingu je rafinovanější. Cílem je opět získání dat a jejich následné zneužití. Podrobnosti: http://cs.wikipedia.org/wiki/Pharming.
Malware neboli škodlivý software – souhrnné označení pro viry, červi, trojské koně, spyware, adware a podobně. Podrobnosti: http://cs.wikipedia.org/wiki/Malware.
Nástroj pro zabezpečení proti nevyžádaným a nebezpečným připojením z internetu. Podrobnosti: http://cs.wikipedia.org/wiki/Firewall.
Ustupovat, vracet se na nižší úroveň. Regrese znamená ústup onemocnění (například nádoru) nebo návrat na nižšímu, méně zralému stupni vývoje. Termín regrese se často užívá v psychiatrii k označení chování, které má znaky chování v nižším věku.
Podíl počtu nově hlášených nemocných jedinců za dané časové období (nových případů) a počtu všech jedinců ve sledované populaci. Incidence (incidence, incidence rate, incidence density)je statistický ukazatel v epidemiologii, poukazuje na dynamiku onemocnění v populaci.
Ovlivněný, způsobený několika nebo mnoha činiteli, faktory. Termín se užívá hojně v medicíně.
Terminální stadium je konečná fáze života, hranice mezi životem a smrtí, fáze umírání. Tato závěrečná fáze nevyléčitelného onemocnění má prognózu přežití několik týdnů, dnů či hodin.
Obor zabývající se zneužíváním drog, drogovými závislostmi a odbornou pomocí osobám a skupinám, které jsou drogami ohroženy.
Jakákoliv legální či nelegální látka, která povzbuzuje návyk a může na ni vzniknout závislost.
Na rozdíl od termínu pacient neimplikuje označení „klient“ přímo nemocného člověka, považuje se za méně stigmatizující. Klient je uživatelem speciálních služeb, například služby sociální, právní, finanční, psychoterapie, poradenství. Z těchto důvodu se rozšiřuje pojem „klient“ i do léčby závislostí i v České republice.
Snížené napětí svalů, svalová ochablost.
Vrozená vývojová vada centrálního nervového systému, při níž se plodu prenatálně nevyvine (nebo se vyvine jen částečně) svazek nervových vláken nazývaný corpus callosum, který propojuje obě mozkové hemisféry.
Zobrazovací metoda používaná ve zdravotnictví k zobrazení vnitřních orgánů lidského těla.
Lékařský obor zabývající se poruchami centrálního nervového systému (mozek a mícha) a periferního nervového systému (motorické buňky v míše, nervová vlákna a vykonavatelé pohybu – svaly).
Působení různých činitelů na nervy a orgány těla tak, že je podněcuje k nějaké aktivitě.
Týkající se doby mezi početím a narozením.
Označuje se tak chorobná závislost na internetu ve všech formách, ať už jde o hraní počítačových her, nebo sledování e-mailů, chatování, surfování po intenetu apod. V širším pojetí zahrnuje závislost na takzvaných virtuálních drogách, mezi něž kromě internetu patří i mobilní telefon a televize.
Chorobně zvětšený jazyk.
Nedostatečný vývoj zevních pohlavních orgánů.
Pohyblivost, schopnost pohybu, přemístitelnost.