Slovník pojmů

Poručnictví je druh zákonného zastoupení. Hlavním účelem poručnictví je ochrana nezletilého dítěte, které vzhledem k věku nemá plnou způsobilost k právním úkonům. Poručníka dítěti ustanoví soud, a to v případech, kdy rodiče: zemřeli, byli zbaveni rodičovské zodpovědnosti, byl jim pozastaven výkon jejich rodičovské zodpovědnosti, nemají způsobilost k právním úkonům v plném rozsahu (například jsou-li sami nezletilí). Soud zpravidla ustanoví poručníkem fyzickou osobu, přednost se dává osobě, kterou doporučili sami rodiče, zejména pokud jde o někoho z příbuzných nebo osob dítěti nebo rodině blízkých. Poručník je zákonným zástupcem dítěte, avšak nevzniká vztah jako mezi rodiči a dětmi, rovněž poručník nemá vyživovací povinnost k dítěti. Zákonem stanovená práva a povinnosti poručníka jsou zejména výchova dítěte, jeho zastupování a správa jeho majetku, při rozhodování o podstatných věcech dítěte je třeba souhlasu soudu. Pokud poručník osobně pečuje o dítě, je zabezpečen dávkami státní sociální podpory jako při pěstounské péči. Poručnická péče je pod dohledem soudu, kterému poručník podává pravidelné zprávy o výkonu poručenství.

Poruchami hlasu jsou všechny patologické změny individuální struktury hlasu, které se projeví v akustických kvalitách i ve způsobu tvoření a používání hlasu. Mohou se objevit jako organické poruchy u zánětů hrtanu, hormonálních poruch nebo úrazů či anomálií hrtanu, ale mohou vznikat i jako funkční poruchy z přemáhání hlasu a hlasivek.
Je reakcí na extrémní traumatickou událost. Podle diagnostických kritérií jde o události, které ohrožují na životě, zdraví, tělesné integritě nebo důležitých hodnotách. Typickými takovými událostmi jsou válečné zážitky, mučení, přepadení, znásilnění, havárie, přírodní pohromy, týrání, zneužívání. Diagnóza PTSD vyžaduje přetrvávající znovuprožívání traumatické události v živých záblescích nebo děsivých snech, vyhýbání se podnětům připomínajícím trauma, odcizení. Ne u každého, kdo zažije těžkou traumatickou událost, se rozvine PTSD.

Lékařský latinský termín, který označuje souhrnně dobu od početí dítěte až po jeho narození.

Počet nemocných trpících danou nemocí či poruchou v populaci (počet nemocných k počtu obyvatel). Pojem se užívá například u výskytu nemocí. Přesněji prevalence udává počet existujících nemocí či zdravotních problémů ve vybrané populaci k určitému datu. Obvykle se udává do poměru k velikosti populace a vyjadřuje se v procentech.
Zahrnuje veškeré aktivity realizované s cílem předejít problémům spojeným s výskytem sociálně patologických jevů. Dělí se na primární prevenci specifickou (aktivity zaměřené přímo na primární prevenci užívání návykových látek, tedy programy specificky zaměřené na určitou formu sociálně-patologického chování) a primární prevenci nespecifickou (veškeré aktivity podporující zdravý životní styl, jako např. kroužky či sportovní činnosti, napomáhají snižovat riziko vzniku a rozvoje sociálně-patologických forem chování, nemají však přímou souvislost s užíváním návykových látek).

Probační a mediační služba pracuje s pachateli trestné činnosti v oblasti řešení konfliktů spojených s trestnou činností a současně organizuje výkon alternativních trestů a dalších opatření v rámci prevence kriminality. Probační a mediační pracovníci se snaží v rámci probačních programů o znovu začlenění pachatele trestné činnosti do běžného života společnosti bez dalšího porušování zákonů. Klient probačně-mediační služby musí dodržovat pravidla uložená probačním pracovníkem, kterým je pravidelně kontrolován. Kromě probačních služeb poskytuje Probační a mediační služba také mediaci – mimosoudní řešení konfliktů mezi pachatelem a poškozeným. Probační a mediační služba se zaměřuje na dospělé i mladistvé klienty, služby jsou poskytovány bezplatně.

Odhad dalšího vývoje, budoucího stavu určité reality, který se opírá o objektivní nálezy a vědecké poznatky a má proto značnou míru spolehlivosti. U dětí se zdravotním postižením stanovuje zlepšení či zhoršení daného stavu. Vedle lékařské prognózy je pro zdravý rozvoj osobnosti dítěte důležitá též prognóza jeho vzdělávacích možností, stanovení dílčích cílů a etap, jejich hodnocení a kontrola v průběhu školní docházky.
Speciálně pedagogická technika směřující k nácviku samostatného pohybu nevidomých. Nevidomý člověk si osvojuje základní techniky odhadování vzdáleností a směru pohybu, ovládání a racionální používání dlouhé bílé hole. Nacvičuje se chůze s průvodcem, či vodícím psem. Cílem je dosažení samostatného pohybu mimo domov, na ulici. Součástí prostorové orientace u zrakově postižených dětí je všestranný pohybový rozvoj k dosažení optimálních pohybových kompetencí, zejména zdokonalování lokomoce.
Zobrazuje jednotlivá písmena latinské abecedy použitím ustáleného postavení prstů a dlaně jedné ruky, nebo obou rukou. Zobrazení může být doplněno pohybem. Pro její použití je nutná znalost písemné formy mluveného jazyka. Je integrální součástí znakového jazyka a totální komunikace, kde se využívá k odhláskování cizích slov, jmen, odborných termínů a pojmů, pro které dosud nejsou ustáleny znaky českého znakového jazyka. Využívá se jako komunikační systém hluchoslepých osob.
Označení pro astma. Jde o onemocnění na alergickém, infekčně alergickém, ale i nealergickém podkladu. U dětí se zprvu jedná nejčastěji o infekčně-alergické onemocnění. Infekce dýchacích cest, které u většiny dětí proběhnou jen s přechodnými horečkami a kašlem, vyvolají u jedinců se sklonem k alergii (atopii) závažnou poruchu průchodnosti dolních dýchacích cest vlivem otoku, zúžení průsvitu a zvýšenou produkcí hlenu v průduškách. Výsledkem je dušnost, převážně výdechová. Léčba astmatu je komplexní a dlouhodobá. Nepodstatnou složkou léčby je vyjma medikamentózní terapie a ochranného protialergického režimu také přiměřená fyzická aktivita, která pomáhá udržovat a dále rozvíjet vitální kapacitu plic. Na tento blahodárný vliv přiměřené fyzické námahy se často zapomíná a dítěti s astmatem rodiče často v pohybových aktivitách brání i v době, kdy je relativně bez potíží. K rozvoji plicní tkáně přispívá i hra na dechové nástroje.
Předběžné opatření je nařízení soudu nebo správního orgánu v České republice, kterým jsou dočasně řešeny určité poměry, než je ve věci vydáno definitivní rozhodnutí. Předběžné opatření soud vydává v nejrůznějších záležitostech, jednou z oblastí je úprava výchovy dítěte. V případě, že je výchova dítěte ohrožena a narušena a předchozí opatření nevedla k nápravě, může dát buď sociální orgán, či zákonný zástupce dítěte podnět příslušnému okresnímu soudu podle trvalého bydliště dítěte, aby vydal předběžné opatření a dočasně tak řešil poměry dítěte, a to do té doby, než se v jeho věci rozhodne definitivně. Po tu dobu je dítě svěřeno do péče jiné osoby nebo do ústavu či zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc. Pokud je život a vývoj dítěte vážně ohrožen, může soud vydat předběžné opatření bez odkladu. Platnost tohoto opatření je pak měsíc a jeho platnost se může prodlužovat, neměla by však přesáhnout dobu šesti měsíců.
Přenosná obrna je nakažlivé virové onemocnění vyvolané polioviry, a existuje proti ní očkování. Cca 90 až 95 % infekcí probíhá bez symptomů nebo s méně závažnými symptomy, jako jsou horečka, bolest hlavy, průjem, strnulost krku a bolesti v horních a dolních končetinách. Z těchto nakažených se stávají přenašeči. U zbývajících pacientů se objeví svalová slabost ústící v neschopnost pohybu. Tato ochablost nejčastěji zahrnuje dolní končetiny, ale může řidčeji také zahrnovat svaly hlavy, krku a bránice. Infekce může vést k nevratné paralýze, obvykle svalů dolních končetin. V některých případech dochází k paralýze dýchacího svalstva a postižený člověk může zemřít. Léta po zotavení se může vyskytnout post-polio syndrom, při němž dochází k postupnému rozvoji svalové ochablosti podobné té, kterou osoba prodělala během iniciální infekce. Jiné názvy pro toto onemocnění jsou dětská přenosná obrna, poliomelytida či dětská obrna. Pozor! Nezaměňujte (dětskou) přenosnou obrnu a (dětskou) mozkovou obrnu, tato dvě onemocnění jsou odlišná!
Příprava na pracovní uplatnění je součástí vzdělávání žáků se zdravotním postižením. Má různé formy: na základní škole jde o přípravu předprofesní, na střední škole pak o přípravu profesní. Úspěšní absolventi základních škol (včetně základních škol praktických) mohou ve svém profesním vzdělávání pokračovat na různých typech škol odborných a připravit se na kvalifikovaný výkon povolání. Předprofesní i profesní příprava absolventů základních škol speciálních se uskutečňuje ve školách praktických, nebo v přípravných kurzech pořádaných různými nestátními organizacemi.
Podle svého vynálezce také nazýván Pichtův psací stroj je základní pomůckou usnadňující komunikaci a možnost psaní textu v reliéfním slepeckém Braillově písmu. Šesti bodům odpovídá šest kláves a žádaný znak se získá současným stisknutím jejich příslušné kombinace. Jednotlivé body jsou vytlačeny proti pisateli, který si záznam může ihned přečíst a zkontrolovat. Donedávna byl nepostradatelnou učební pomůckou a provázel studenty i ostatní nevidomé po celý život. V současné době se stále více uplatňují elektronická zařízení, z nich některá využívají podobné klávesnice, jako má tento stroj. Psaní slepeckého textu se provádí také pomocí Pražské tabulky, která se skládá ze dvou plastových listů. Spodní je opatřen vylisovanými dolíky, v horním jsou řádky šablon se šesti body. Mezi tyto plátky se vloží papír a pomocí speciálního bodátka se vytvářejí jednotlivé body.
Psychiatr je lékař, který vystudoval klasickou medicínu, prošel nemocniční praxí na interně, neurologii, chirurgii a dále se zaměřil na psychiatrii. Lékař věnující se dětské psychiatrii je pedopsychiatr a zabývá se duševními poruchami. Ty mohou být způsobeny změněným myšlenkovým pochodem jako takovým nebo může jít o následek poškození mozku, případně změny v chemických přenašečích signálu v mozku. K jejich léčbě může psychiatr předepsat léky či doporučí další odbornou péči psychologa, neurologa či internisty.
Psychiatrická péče je poskytována lidem s duševní chorobou (například schizofrenie). Péče může být člověku poskytována ambulantně, tedy docházkově. V tomto případě přichází člověk na smluvené schůzky, kde je probrán jeho aktuální stav, účastní se terapeutického sezení či mu je pouze zkontrolováno nastavení léků. Stacionáře poskytují specializovanější program, od individuální a skupinové terapie po terapii pracovní a sociální. Pacient do tohoto zařízení dochází jako do školy či do práce, tráví v něm tedy podstatnou část dne. Léčebna potom slouží pro léčbu těžších forem duševních poruch (dlouhodobé či aktuálně zhoršené stavy), kdy není možné zajistit pro člověka jinou dostupnou péči v domácím prostředí (není, kdo by se staral, člověk je nebezpečný sobě či svému okolí). Psychiatrická péče je poskytována na specializovaných pracovištích zvlášť pro děti a zvlášť pro dospělé.
Psychiatrické vyšetření má za úkol odhalit případné duševní poruchy. Ty mohou být způsobeny buď změněným myšlenkovým pochodem jako takovým, nebo může jít o následek poškození mozku, případně změny v chemických přenašečích signálu v mozku. Lékař postupuje rozdílně podle povahy obtíží. Zpravidla se jedná pouze o rozhovor, někdy doplněný jednoduchou lékařskou prohlídkou. Zjišťuje, zda dítě vnímá realitu a dokáže racionálně uvažovat. Pokud ano, zaměřuje se lékař na jeho stesky, obtíže, potřeby, zabývá se jeho minulostí, jeho zájmy a vším, co může mít souvislost s jeho aktuálním stavem. Dále vyšetří psychické funkce. K tomu mu slouží jednoduché testy a otázky. Zkoumá vědomosti a všeobecnou orientovanost přiměřenou věku, paměť. Dále ho zajímá úsudek a schopnost logického myšlení, může dostat za úkol zdánlivě banální věc, jako například rozlišit dva podobné předměty nebo vysvětlit abstraktní pojem. Výsledek je znám ihned.
Odborník na duševní zdraví, který se snaží pomáhat lidem v psychických nesnázích. V praxi se lidé mohou setkávat s psychology různé odbornosti a odlišného zaměření. Klinický psycholog se zabývá závažnějšími psychickými problémy, které vyplývají z narušení duševního zdraví jedince a často již souvisí s psychickou poruchou (deprese, úzkostné stavy, neurotické projevy a podobně). Tito odborníci pracují převážně v oblasti zdravotnických služeb. Specializují se na dospělé jedince či na dětské klienty. Školní psycholog působí nejčastěji ve školském poradenském zařízení nebo přímo ve škole a řeší převážně obtíže spojené s výchovou a vzděláváním dětí (školní neúspěšnost, poruchy učení a chování). Poskytuje podporu nejen dítěti a rodičům, ale úzce spolupracuje se školou a jednotlivými učiteli.
Psychologické vyšetření – u dětí probíhá se souhlasem rodičů na odborném pracovišti. Součástí vyšetření je podrobný rozhovor s rodiči o dosavadním vývoji dítěte, popis aktuálních problémů. Následuje část diagnostická, kdy psycholog pracuje s vhodnými testy, aby zmapoval schopnosti a dovednosti dítěte, případná oslabení související s jeho obtížemi. Podstatnou součástí vyšetření je i pozorování dítěte během práce a rozhovor s ním. Výsledky vyšetření by měly být rodičům srozumitelně popsány, a to společně s návrhy na možná řešení dané situace (zda se jedná o poruchu, či ne, jaká opatření zkusit zavést v rodině, ve škole, případně kam docházet na nápravy či terapii). Výsledky vyšetření mohou být sděleny dalším osobám pouze se souhlasem rodičů.
Jedna ze základních disciplín psychologie, zabývá se duševními poruchami, psychickou tísní a abnormálním chováním člověka. Jinak řečeno: zabývá se otázkami normality a abnormality lidského chování. Termínu psychopatologie se nejčastěji užívá v psychiatrii – patologie se zde vztahuje k symptomům (příznakům) a průběhu duševní nemoci.
Zaměřuje se nejčastěji na osoby, které zasáhly mimořádné události (živelné pohromy, autonehody atd., příp. vážné onemocnění) a negativně ovlivnily dosavadní způsob jejich života se všemi následky. Do podobné situace se dostávají i rodiče, kterým se narodilo (či později onemocnělo) dítě se zdravotním postižením. Zásah v takovýchto rodinách má charakter psychosociální pomoci, je kombinací pomoci psychologické, speciálně pedagogické a sociální. Účinná je dlouhodobá psychosociální pomoc, jejímž cílem je podpořit rodiče, aby mohli přijmout novou životní situaci a obtížnou rodičovskou roli.
Psychosomatika se zabývá vztahem mezi tělesným stavem a psychikou. Pomáhá objasnit vznik psychosomatických chorob, při nichž se emoční konflikt přenáší do fyzického stavu a projevuje se jako onemocnění.
Osoba s vysokoškolským vzděláním v oboru psychologie a s výcvikem v určitém druhu psychoterapie, která provozuje psychoterapii.
  • Ambulantní péčeklient dochází na terapeutická „sezení“ do psychoterapeutického zařízení. Sezení trvají obvykle jednu hodinu. Podle druhu terapie a typu „problému“ dochází klient na terapii obvykle jednou týdně, ale vždy závisí na dohodě s terapeutem. Sezení mohou být častější nebo naopak méně častá (jednou za tři měsíce).
  • Stacionární péčeklient dochází na terapii do terapeutického zařízení – stacionáře – na celý den nebo na celý týden. Na noc nebo na víkend se vrací domů. Terapeutický program bývá intenzivnější. Tento typ péče se využívá pro klienty s kombinovaným postižením, pro seniory či pro lidi se závažnějšími psychickými poruchami.
  • Komunitní péče – jde o široký soubor služeb, programů a zařízení, jehož cílem je pomoci lidem s duševní poruchou žít co nejvíce v podmínkách běžného života. Péče je poskytována klientům v jejich běžném prostředí.
  • Terapeutická komunitaklient podstupuje terapii v uzavřené komunitě – skupině podobně postižených lidí – pod vedením několika terapeutů, oddělen od svého běžného prostředí, které na něj má negativní vliv. Nejčastěji se terapeutické komunity zaměřují na léčbu drogové nebo alkoholové závislosti. Klient žije v komunitě dlouhodobě – od několika měsíců, až roků. Přispívá k jejímu chodu svou prací – jde o úklid, vaření, zemědělství, chov zvířat a podobně. Na druhou stranu práce a soužití s ostatními přispívá k vytvoření zdravých životních návyků, dobrému vztahu k lidem, ke světu i k sobě samému.

Způsob zvyšování duševního zdraví a zkvalitňování života člověka prostřednictvím různých druhů technik. Obvykle se odehrává mezi psychoterapeutem a klientem formou rozhovoru – individuální psychoterapie . Psychoterapeut také může pracovat se skupinou klientů, kteří řeší podobné problémy – skupinová psychoterapie . V psychoterapii se může pracovat i s celou rodinou, pak se jedná o rodinnou psychoterapii. Vedle rozhovoru se může k terapii využívat celá řada dalších technik, například výtvarných, hudebních, divadelních, ale také třeba hypnóza. Někdy psychoterapie navazuje na lékařskou diagnostiku a léčbu zejména psychiatrickou. Psychoterapie se využívá především jako druh pomoci při řešení osobních či vztahových problémů, v životních krizích či po prožití nějakého traumatu (ztráta blízké osoby, povodeň, autohavárie, závažné život ohrožující onemocnění a podobně). Bývá také součástí léčby psychických nemocí (neurózy, deprese a jiné), závislostí (například na alkoholu, drogách, hracích automatech).

Puberta, tj. období vymezené věkem od 11 do 15 let; bývá dále rozdělováno na fázi prepuberty (1. pubertální fáze trvá od 11 do 13 let věku) a fázi vlastní puberty (2. pubertální fáze zahrnuje období od 13 do 15 let věku).
Rakovina je laický název zhoubného bujení různého charakteru. V našem těle trvale dochází ke snaze buněk o nekontrolované dělení a tím k bujení tkáně na základě různých vnějších vlivů – od virových infekcí přes genetickou dispozici až po stresové stavy. U zdravého člověka je takový proces již v zárodku zastaven buňkami imunitního systému. Při poruše této rovnováhy získají buňky, které se vymanily kontrole, navrch a dochází k růstu nádoru, laicky rakoviny.
Terénní služba, popřípadě doplněná ambulantní formou, poskytovaná dítěti se zdravotním postižením ve věku od narození do sedmi let a jeho rodičům. Týká se také dětí bez diagnostikovaného zdravotního postižení, jejichž vývoj je ohrožen v důsledku nepříznivého zdravotního stavu. Zaměřuje se na podporu rodiny a vývoje dítěte s ohledem na jeho specifické potřeby. Tuto službu poskytují Střediska rané péče, jejichž síť se stále rozrůstá.
Soubor speciálně pedagogických metod a postupů zaměřených na rozvoj nevyvinuté nebo porušené funkce postiženého orgánu (reedukace sluchu, zraku, řeči, pohybových a rozumových schopností). Reedukační metody se uplatňují i při ovlivňování a odstraňování poruch čtení, psaní a počítání, jsou-li tyto podmíněny funkčními vadami analyzátorů. Mají svůj specifický význam v oblasti individuální i skupinové převýchovy.
Ustupovat, vracet se na nižší úroveň. Regrese znamená ústup onemocnění (například nádoru) nebo návrat na nižšímu, méně zralému stupni vývoje. Termín regrese se často užívá v psychiatrii k označení chování, které má znaky chování v nižším věku.
Ve speciální pedagogice soubor metod a postupů zaměřených na úpravu vztahů jedince se zdravotním postižením se společností rozvíjením jeho praktických schopností a dovedností, zmírněním následků postižení, vyhledáváním možností jeho seberealizace a společenským uplatnění. Rehabilitace vede ke zlepšení kvality života. Komprehensivní (ucelená) rehabilitace je společenský proces, který se týká všech aspektů společenského života a zahrnuje složku zdravotnickou, sociální, pedagogickou, kulturní, pracovní, legislativní, ekonomickou, organizační i politickou.
Vzdělávání poskytované pracovními úřady, nestátními vzdělávacími organizacemi nezaměstnaným i ostatním lidem, kteří si chtějí zvýšit vzdělání a tak zlepšit vlastní uplatnění na pracovním trhu.
Je návratem k původnímu stavu pacienta před vypuknutím onemocnění. Jedná se vlastně o dosažení bezpříznakového období. Předpokládá se, že nemoc je stále přítomna, ale bez zjevných příznaků.

Znovuzačlenění (opětovné usazení) jedince do společnosti, např. po propuštění z vězení nebo po opuštění jiného státního / ústavního zařízení.

Respitní neboli odlehčovací služba je krátkodobá úlevová péče pro rodinné příslušníky a opatrovníky, kteří trvale pečují o vážně duševně nebo tělesně postiženou osobu (dítě nebo dospělého). Respitní péče těmto pečujícím osobám umožňuje přenechat opakovaně péči o handicapovaného na určenou dobu jinému člověku. V uvolněném čase mohou rodinní příslušníci či opatrovníci relaxovat a načerpat nové síly. Respitní péče se řídí zákonem č. 108/2006 Sb., konkrétně § 44 Odlehčovací služby.
Rettův syndrom je geneticky vázaná nemoc, projevující se klinicky v naprosté většině u dívek. V případě mužského pohlaví dochází buď k potratu plodu, nebo k úmrtí v několika dnech až měsících po porodu. Děvče s Rettovým syndromem se většinou v prvních 6–18 měsících života normálně vyvíjí. Poté následuje stagnace psychomotorického vývoje, zhoršuje se kontakt s okolím a zmenšuje se zájem o hru. Chováním dítě připomíná autistu. Někdy již v tomto věku dochází k rozvoji záchvatového onemocnění pod obrazem epilepsie. Následuje období charakterizované poruchou hrubé i jemné motoriky. Dítě má problémy s chůzí, s uchopováním předmětů. Po 10. roce věku dochází ke snižování celkové hybnosti. Dítě neprospívá ani po tělesné stránce, hubne, až kachektizuje. Záchvatové onemocnění v tomto období již nebývá nejvýraznějším problémem.
Rhinolalie neboli huhňavost je porucha nosní rezonance. Je to patologické snížení nebo zvýšení nosovosti v mluvené řeči. Nejnápadnější obtíže se objevují u nosovek (M, N, Ň). Obtíže se však mohou projevit v usměrňování vydechovaného proudu nebo v jeho úniku do nosní dutiny. Některé děti, například po zvětšení nosní mandle nebo po operaci vrozeného rozštěpu rtu či patra, začnou mluvit jako s ucpaným nosem nebo nejsou schopny u nosových hlásek upouštět část výdechového proudu nosem.
Nepoddajný, ztuhlý, nehybný.
Programy umožňující omezení z důvodu ochrany dítěte. Týkají se především filtrování obsahu a regulace času tráveného na internetu. Více zde: http://www.slunecnice.cz/special/bezpecnost-deti/pro-deti-nevhodny-obsah-a-jeho-filtrovani/.
Souhrn práv a povinností rodičů při péči o nezletilé dítě nazýváme rodičovská zodpovědnost. Zahrnuje zejména péči o zdraví, tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj dítěte, dále souhrn práv a povinností při zastupování nezletilého dítěte a při správě jeho jmění. Děti jsou až do dosažení plnoletosti nebo do osamostatnění zaopatřovány rodiči. Rodiče mají právo a povinnost své děti řádně vzdělávat a vychovávat, pečovat o jejich zdraví a vytvářet jim s ohledem na jejich fyzický i duševní stav příznivé podmínky pro jejich úplný a harmonický vývoj tak, aby byly děti připraveny na samostatný život ve společnosti. Jsou zákonnými zástupci dítěte, a mají tak právo činit za dítě právní úkony, ke kterým není samo způsobilé. Práva rodičů (rodičovská zodpovědnost) mohou být omezena pouze rozhodnutím soudu v zákonem vymezených případech.
Druh psychoterapie, při které se pracuje s celou rodinou nebo alespoň s některými jejími členy společně. Zaměřuje se na pomoc rodinám jako celku, neboť věří, že problém nepatří pouze jednotlivci, ale ovlivňuje celou rodinu jako systém.

Přiznání práva na vzdělávání každému dítěti bez ohledu na jeho zdravotní postižení. Rovnost vzdělávacích příležitostí je zakotvena v Listině základních práv a svobod a je součástí české legislativy. Realizace tohoto principu souvisí s vytvářením a zkvalitňováním podmínek pro inkluzivní vzdělávání, přeměnou školy na „školu pro všechny“, zlepšováním organizačních forem výuky a respektováním individuality každého žáka (vytvářením individuálních vzdělávacích plánů).

Nakažlivé virové onemocnění projevující se vyrážkou. V současné době patří mezi nemoci, proti kterým se pravidelně očkuje (očkování ze zákona povinné). Rubeola je nebezpečná především pro možné poškození plodu při onemocnění matky v prvních měsících těhotenství. Před érou očkování běžně docházelo k těžkým nenávratným poškozením plodu a novorozence (hluchota, slepota, srdeční vady). Samotné onemocnění se projevuje příznaky podobnými chřipce, se zvýšenou teplotou, horečkou, bolestmi svalů, katarem horních dýchacích cest, zduřením mízních uzlin a vyrážkou.
Způsob sociální práce s ohroženou rodinou. Sociální služby jsou zaměřeny na úpravu podmínek v rodině do té míry, aby nedošlo k odebrání dítěte do dětského domova nebo aby se dítě z dětského domova mohlo vrátit domů. Sociální práce se zaměřuje na podporu klientů a nácvik konkrétních dovedností přímo v domácím prostředí rodiny. Rodiče se učí se sociální pracovnicí například zvládat péči o kojence, vařit, hospodařit bez dluhů a podobně.

Latinský výraz pro slovo nasycení. Nejčastěji se používá v souvislosti s množstvím kyslíku v krvi. Saturace krve kyslíkem je snížena při hypoxemii, což je stav, se kterým se v pediatrii setkáváme především u novorozenců krátce po porodu nebo u dětí s některými vrozenými srdečními vadami či vrozenou, nebo získanou plicní chorobou. Akutní kritické snížení saturace krve kyslíkem bývá důvodem k zahájení umělé plicní ventilace, protože hrozí poškození organismu, především mozkových buněk při nedostatku kyslíku. V případě hypoxie z důvodu vrozené srdeční vady je řešením anatomická nebo funkční korekce této vady. Snížená saturace kyslíku provází záchvaty dušnosti při astmatu i těžké stavy zápalu plic. Kritický nedostatek kyslíku v krvi vzniká při obstrukci dýchacích cest vdechnutím cizího tělesa.

Vnitřní motivace závisející na ochotě jedince pracovat na rozvoji vlastní osobnosti, podílet se aktivně na vzdělávacím procesu, snažit se o pochopení sama sebe, svého postavení ve společnosti. Sebemotivace pomáhá při překonávání potíží každodenního života, podílí se na osobní i pracovní (vzdělávací) úspěšnosti.
Významná lidská potřeba, související s pocitem společenské potřebnosti. Projevuje se snahou po dosažení vzdělávacích, pracovních, společenských i životních úspěchů, touhou po docílení uznání a obdivu druhých lidí. Ovlivňuje zdraví a pocit duševní pohody, naopak pocity pochybnosti o sebeuplatnění zvyšují subjektivní obavy o budoucnost a stávají se překážkou v rozvoji osobnosti.
Uvědomování si sebe sama je jedním z povahových rysů jedince. Projevuje se v činnosti, v jednání a chování. U osob se zdravotním postižením je častým jevem nedostatek sebevědomí nebo nízké sebevědomí, což je vlastně špatné mínění o sobě samém, z něhož vzniká pocit nedostatečnosti a na něj navazující neúspěšnosti. Sebevědomí se vyvíjí ve vztahu k okolnímu světu, vzniká ve společenském styku a je odrazem toho, jak se k danému jedinci chovají druzí lidé. Zvyšování sebevědomí je důležitou součástí speciálně pedagogické intervence.
Druhotné zraňování a vystavování dítěte nadbytečné psychické zátěži v průběhu vyšetřování. Dítě jako oběť trestného činu se stává ještě obětí vyšetřování. Dítě je nuceno svou výpověď opakovat několikrát, dospělí mohou přenášet zodpovědnost na samotné dítě. Necitlivé vedení rozhovoru, výslechu dítěte.
Jedná se o diagnostickou kategorii, která není přesně definována. Slovní zásoba dítěte je přiměřená, vyjadřování je plynulé. Deficit v sémantické složce řeči označuje narušení v oblasti porozumění řeči (například pochopení mnohovýznamových slov, řeč není používána ve správném kontextu; potíže s porozuměním ironie, nadsázky, rčení), řeč působí mechanicky, dítě opakuje slyšené. Pragmatický deficit je označením pro nedostatečné praktické využití jazyka v sociálním kontextu, omezenou schopnost vést dialog. Sémanticko-pragmatický deficit bývá velmi často součástí diagnózy poruchy autistického spektra.
Skolióza je trojrozměrná deformita páteře. Dochází k jejímu vychýlení do stran i v předozadním rozměru. V podstatě jde o to, že přirozené zahnutí páteře je vystupňované a tvoří hrb, zvláště v hrudní části, nebo dojde ke zhroucení páteře do stran či ke kombinaci obojího. Skolióza patří k častým problémům dospívajících dívek. V době rychlého růstu může u štíhlých jedinců se slabšími zádovými svaly dojít k deformitám, které následně mohou vést ke strukturálním změnám obratlů. Větší predispozici ke skolióze mají děti s vadným držením těla. Prvním stupněm léčby a prevence skoliózy je posílení zádového svalstva a tím i pevnosti správného postavení obratlů. Pokročilá skolióza vyžaduje pasivní podporu páteře pomocí korzetu.
Elektronická pomůcka, jejíž hlavní funkcí je zesílení zvuku, především řeči. Je to miniaturní zesilovač zvuku, který napomáhá kompenzaci sluchové vady. Sluchadla mají různé tvary, jsou závěsná, nitroušní, kapesní i brýlová. Podle zpracování signálu se dělí na analogová a digitální. Součástí sluchadla je mikrofon, zesilovač s regulátorem hlasitosti, filtry, reproduktor, ušní tvarovka (vložka) a baterie.
Zákon o sociálních službách vyčleňuje osmnáct druhů služeb sociální prevence, jejichž cílem je napomáhat osobám, jež jsou potencionálně ohroženy sociálním vyloučením, k překonání jejich nepříznivé sociální situace. Zároveň tyto sociální služby usilují o ochranu společnost před vznikem a šířením nežádoucích společenských jevů. Služby sociální prevence jsou poskytovány ve formě pobytové, ambulantní či terénní. Patří k nim: raná péče, telefonická krizová pomoc, tlumočnické služby, azylové domy, domy na půli cesty, kontaktní centra, krizová pomoc, intervenční centra, nízkoprahová denní centra, noclehárny, služby následné péče, sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi, sociálně aktivizační služby pro seniory a osoby se zdravotním postižením a sociálně terapeutické dílny.
Nebo kurátor pro dospělé poskytuje sociální poradenství osobám ohroženým sociálním vyloučením. Tedy osobám opouštějícím ochrannou a ústavní výchovu, osobám z výkonu trestu, osobám, jejichž práva a zájmy jsou ohroženy trestnou činností jiné osoby, osobám, jejichž způsob života může vést ke konfliktu se společností, osobám bez přístřeší, osobám s extrémním zadlužením, osobám se závislostmi, osobám ohroženým domácím násilím, osobám v jiných nepříznivých sociálních situacích. Dále spolupracuje s Vězeňskou službou České republiky, Probační a mediační službou, správními úřady a územními samosprávnými celky. Vykonává sociální práci s pachateli trestné činnosti – návštěvy ve věznicích a vazebních věznicích během vazby, výkonu trestu odnětí svobody a před propuštěním z výkonu trestu.
Je to činnost, kterou zabezpečují poskytovatelé sociálních služeb. Jde o subjekty (fyzické a právnické osoby) registrované jako poskytovatelé sociální služeb, tedy ty, které získaly oprávnění k poskytování sociálních služeb. Uživatelem sociální služby může být kdokoli, kdo vstoupí do smluvního vztahu s poskytovatelem sociální služby – dočasně či trvale je pak tomuto uživateli zabezpečována pomoc a podpora v dohodnutém rozsahu. Dále viz služby sociální prevence.
Soudní vykonavatel je pracovník soudu, který zajišťuje, aby byly vykonány některé úkony nařízené soudem nebo potřebné pro soudní řízení. Například vymáhání soudních pohledávek, sepisování a označování věcí určených k exekuci, vydávání věcí nebo odebraných peněz, vyrozumívání účastníků soudního řízení apod.

Výraz je odvozen od slova spasticita, což je výrazné napětí svalů ve vnitřních orgánech, zejména v kosterních svalech. Spastická obrna je stav, kdy svaly postižené končetiny jsou zvýšeně napjaté. Je porušena hybnost, končetiny kladou odpor pasivnímu ohýbání. Ke spastické obrně dochází vlivem poškození mozku v důsledku krvácení, hypoxie nebo při poškození míchy. V souvislosti se slovem spastický se ale můžeme setkat také s pojmem spastická bronchitida, kde jde o zánět průdušek provázený zvýšeným svalovým napětím v hladké svalovině průdušek, jež vede ke zúžení jejich průsvitu. Spastická bronchitida je častá u kojenců a batolat se skonem k atopii. Může být ekvivalentem astmatu.

Speciálně pedagogické centrum (SPC) je školské poradenské zařízení, které poskytuje bezplatně odborné psychologické a speciálně pedagogické služby dětem a mládeži se zdravotním postižením a zdravotním znevýhodněním. Jednotlivá SPC se liší svým zaměřením podle typu postižení, většinou působí při speciálních školách. Existují tak centra pro sluchově, zrakově, tělesně, mentálně postižené, pro děti s vadami řeči, s poruchami autistického spektra či s kombinovanými vadami. Odborníci v těchto zařízeních se snaží pomoci rodičům již s ranou péčí o dítě, zajišťují včasnou diagnostiku, terapii či nápravy. Pomáhají se vzděláváním žáků, úzce spolupracují s učiteli na speciálních školách či na běžných školách, kam může být dítě při vhodných podmínkách také vřazeno. Jsou schopni rodičům předat kontakty i na další odborná pracoviště.
Speciální pedagog (etoped) – odborník, který se zaměřuje na výchovu a vzdělávání dětí s určitým typem postižení (například etoped – specialista na poruchy chování). Speciální pedagog může pracovat přímo na škole jako učitel nebo funguje na odborných pracovištích (SPC, poradny, střediska výchovné péče). Zajišťuje diagnostiku postižení dítěte, dále pak pedagogickou nápravu souvisejících obtíží. Jeho hlavním úkolem je stanovit aktuální schopnosti a dovednosti dítěte, možnosti nápravy oslabených oblastí a případnou kompenzaci postižení (například doporučení speciálních pomůcek, výběr pedagogického asistenta). Rodičům pomáhá s volbou vhodné školy pro dítě, dále pak s výběrem povolání, spoluvytváří individuální vzdělávací plány pro děti integrované v běžných školách.
Jedná se o vrozené poruchy způsobené odchylkami centrální nervové soustavy. Děti s průměrnou či nadprůměrnou inteligencí mají obtíže naučit se základním dovednostem čtení, psaní a počítání. Poruchy se nejčastěji objevují při zahájení školní docházky, dosahují různých stupňů závažnosti, mohou se vyskytovat buď samostatně, či v kombinaci. Mezi nejčastější poruchy patří porucha čtení (dyslexie), psaní (dysgrafie), pravopisu (dysortografie) a matematických schopností (dyskalkulie). Vyšetřením na odborném pracovišti jsou stanoveny metody a způsoby náprav, vhodné přístupy k učení. Systematickou prací se dají projevy těchto poruch zmírňovat.
Název vychází ze slova stacionární, tedy neměnný v čase. Denní stacionáře jsou typem zdravotnického zařízení, do kterého nemocný dochází k dennímu pobytu, na noc však odchází domů (jde o péči nelůžkovou). Stacionáře se uplatňují u lidí se zdravotním postižením, s duševním onemocněním či u osob závislých. Podle cílové skupiny a zaměření mají charakter ošetřovatelský, rehabilitační, resocializační nebo léčebný. V léčbě závislých se léčba v denním stacionáři pokládá za alternativu ústavní či rezidenční léčby pro klienty, kteří jsou schopni abstinovat bez vyčlenění z původního prostředí.
Prožívání pocitu hanby. Dotyčný se cítí být odlišný od většiny s negativním sociálním dopadem.
Působení různých činitelů na nervy a orgány těla tak, že je podněcuje k nějaké aktivitě.
Jde o specifickou pozitivní vazbu a závislost oběti (například rukojmí) na pachateli (například únosci). V případě domácího násilí je Stockholmský syndrom tím, co poutá týrané ženy k jejich trýznitelům (ale také týrané muže k ženám) či týrané děti k jejich matkám.

Zaškrcení, uškrcení.

Ve střediscích výchovné péče působí psychologové, speciální pedagogové a sociální pracovníci. Může se na ně obrátit rodič či učitel v případě, že řeší výchovné problémy se svým dítětem či žákem (například záškoláctví, experimenty s návykovými látkami, nedodržování dohodnutých pravidel a jiné). K objednání není zapotřebí žádné doporučení. Někdy se může jednat pouze o jedno poradenské sezení, jindy se může jednat o diagnostické vyšetření dítěte, pravidelné setkávání s terapeutem nebo zařazení dítěte do terapeutické skupiny (setkávání jednou týdně).
Obecně se pojmu subkultura používá pro nevědomě vytvořenou či bezprostředně vzniklou podmnožinu kultury. Jedná se o kulturu osobité menšinové skupiny v rámci kultury většinové, převládající nebo oficiální. Příklady subkultur: Emo, Hip hop, Skate, Skinheads či Freetekno.
Substituce znamená náhrada, něco zastupuje něco jiného. Substituční léčbou se většinou myslí léčba závislosti na návykových látkách, kdy za ilegální drogu (například heroin) je podávána látka legální (například methadon) pod lékařským dohledem a za současného terapeutického vedení. Smyslem tohoto postupu je, aby pacient netrpěl silnými abstinenčními příznaky, které jsou s odvykáním heroinu spojeny, a člověk sám je bez medikace velmi obtížně překonává.

Sugestibilní znamená podléhající působení jiných osob, příliš přístupný vnějším podmanivým vlivům, ovlivnitelný.

Latinský termín pro slovo sebevražedný. Používá se ponejvíce se slovem tendence.

Latinský termín pro slovo sebevražda, tedy pro dobrovolné ukončení vlastního života.

Výraz místně specifikující uložení expanze v mozku. Znamená, že kupříkladu mozkový nádor (například kraniofaryngeom – jeden z nejčastějších dětských nádorů v této lokalizaci) je uložen nad tureckým sedlem. Turecké sedlo je kostěná jamka na spodině lební, obsahující podvěsek mozkový.

Speciálně pedagogická disciplína zabývající se výchovou, vzděláváním a rozvojem jedince se sluchovým postižením a snahou o jeho plné začlenění (sociální, pracovní) do společnosti. Název je odvozen z latinského slova surdus = hluchý a řeckého paideia = výchova. Surdopedie se stala samostatnou disciplínou teprve roku 1983, kdy se oddělila od logopedie. Vyžaduje multioborovou spolupráci (foniatrie, psychologie, pedagogika, logopedie a ORL). Pro sluchové vady obecně je nejdůležitější včasné rozpoznání a následná včasná korekce vady prostřednictvím kompenzační pomůcky. Jedině tak se dítě může učit řeči.

Skupina lidí, která se pravidelně schází a řeší své problémy bez účasti odborníka. Skupiny se sdružují na podkladě podobného problému jejich členů (vlastní závislost či závislost některého ze členů rodiny, smrtelná nemoc v rodině, problémy s jídlem a podobně). Hlavním principem je sdílet své problémy a učit se z postupů či chyb ostatních. Nejznámější svépomocnou skupinou je skupina Anonymních alkoholiků (AA), která vznikla již v roce 1935.
Narušení komunikační schopnosti se taktéž mohou vázat jako symptom na jiná zdravotní postižení, ať už somatická, mentální, zraková, sluchová nebo poruchy autistického spektra. Potom bývají označovány jako symptomatické poruchy řeči.
Označení pro symptomy (projevy) nemoci či poruchy.
Syndrom CAN (z angl. Child Abuse and Neglect) – syndrom týraného, zanedbávaného a zneužívaného dítěte. Jakékoliv nenáhodné, vědomé i nevědomé konání rodičů, vychovatelů nebo jiné osoby vůči dítěti, které je v dané společnosti nepřijatelné či odmítané a které poškozuje tělesný, duševní i společenský stav a vývoj dítěte, v krajním případě způsobuje dokonce jeho smrt.
Syndrom fragilního X chromosomu je dědičné genetické onemocnění postihující především chlapce. Ženské pohlaví má dva X chromosomy (muž XY, žena XX), proto se u nich neprojeví onemocnění v plné míře. Chlapci jsou mentálně retardovaní od hluboké retardace až k mírně snížené inteligenci v kombinaci s různě závažnými projevy autismu, hyperkinetického chování a opožděného vývoje řeči. Léčba zatím neexistuje, ale podávání léků může zmírnit některé obtíže spojené s nemocí.

Jde o autozomálně recesivně dědičnou poruchu projevující se zároveň výskytem hluchoty a slepoty. Začíná zúžením zorného pole a noční slepotou. Postupně se během dospívání rozvíjí úplná slepota. Pro člověka s poruchou sluchu i zraku je charakteristické vzájemné ovlivňování a umocňování obou složek postižení. Výsledný handicap přináší mnohem závažnější ztížení podmínek života, než by byl jen pouhý součet obou handicapů dílčích. Kombinace postižení obou hlavních smyslů zabraňuje možnosti kompenzovat jedním ze smyslů výpadek druhého (jak je to běžné u osob pouze se zrakovým nebo pouze se sluchovým postižením). Hluchoslepota proto extrémně komplikuje výchovu, vzdělávání, pracovní uplatnění, ale i rodinný a společenský život postižených.

Tato forma týrání je působena systémem, který byl založen pro pomoc a ochranu dětí a jejich rodin a kterému jsou rodiny vystaveny. Zvláště závažné jsou takové systémy, které řeší problém dítěte a jeho rodiny automatickým odebráním dítěte z rodiny, aniž by rodině byla nejdříve poskytnuta potřebná podpora a pomoc, například formou sanace rodiny. Není postupováno v souladu s nejlepším zájmem dítěte. Dále sem patří nedostatečná péče o děti v problémových a dysfunkčních rodinách nebo špatná či nedostatečná péče v denních zařízeních, ve školách a podobně. V neposlední řadě jde také o nadbytečné přetěžování či trauma způsobené dítěti při kontaktu s policejním, soudním systémem (opakování výslechů, konfrontace s dospělým) – viz sekundární viktimizace.
Měří míru podpory, kterou člověk s mentálním postižením potřebuje k životu v běžném prostředí. Byla vydána Americkou asociací pro mentální retardaci jako standardizovaná Supports Intensity Scale. Míra zapojení jedince do společnosti není závislá pouze na jeho omezení v intelektu a zvláštnostech adaptivního chování, ale i na vytvoření vhodného prostředí, ve kterém s určitou mírou podpory může realizovat své schopnosti. Škála rozlišuje pět typů podpory: žádná podpora, dohlížení, pobízení slovy a gesty, částečná asistence, úplná asistence.
Jedná se o poměrně novou funkci na školách se zaměřením na preventivní práci v oblasti sociálně patologických jevů, jakými jsou například záškoláctví, závislosti, týrání a sexuální zneužívání, vandalismus, xenofobní chování, sebepoškozování, poruchy příjmu potravy. Metodik prevence vytváří každý rok minimální preventivní program školy (zajišťuje vzdělávací akce pro žáky i učitele, materiály pro primární prevenci). Učitelům pomáhá pracovat s třídními kolektivy (adaptační programy pro nově vytvořené kolektivy, pomoc při slučování tříd, odhalování a řešení šikany), vyhledává žáky s problémovým chováním, snaží se s nimi preventivně pracovat, případně je odkázat na jiná odborná pracoviště. Je vhodné, aby úzce spolupracoval s výchovným poradcem, v případě potřeby s orgánem sociálně-právní ochrany dětí či s policií.
Je zrychlení srdeční frekvence nad normu (nad 90/min, u novorozence a kojence nad 120/min). Může vycházet z různých oblastí převodního systému srdečního. Sinusová tachykardie je podmíněna zvýšenou tvorbou impulzů v sinoatriálním uzílku, který je ovlivňován vegetativními nervy, sympatikem a parasympatikem. Za normálních okolností je sinusová tachykardie přizpůsobením srdeční činnosti na potřeby organismu, například při fyzické námaze nebo při rozrušení. Sinusová tachykardie ale může kompenzovat jiné poruchy (například při chudokrevnosti nebo při horečce ve snaze zvýšit minutový srdeční výdej). Tachykardie může být projevem nadměrné funkce štítné žlázy, zánětu srdečního svalu. Nesinusové tachykardie jsou způsobeny poruchou místa tvorby vzruchu. Příkladem je takzvaná supraventrikulární paroxysmální tachykardie, která vzniká tvorbou impulzů v oblasti síní a siňokomorového spojení. Velmi závažným stavem je tachykardie vycházející ze srdečních komor. Tachykardie sinová i komorová srdce zatěžuje. Zrychlení srdeční frekvence má tendenci zvyšovat minutový srdeční výdej, je ale zároveň energeticky náročné a zvyšuje spotřebu kyslíku. V určité fázi tachykardie se srdeční pumpa stává neúčinnou, zhoršuje se plnění komor a průtok koronárními cévami, které vyživují srdeční sval. Z tohoto pohledu je tachykardie riziková.
Taktilní (dotekový) znakový jazyk vychází ze znakového jazyka neslyšících, znaky jsou oproti znakům znakového jazyka specificky upraveny tak, aby bylo možné je „odhmatat“. Nemanuální faktory znakového jazyka (mimika, pohyby hlavy a těla), které je možné vnímat pouze zrakem, jsou v taktilním znakovém jazyce vyjadřovány prostřednictvím manuálních komponentů znaku – nejčastěji upraveným pohybem rukou a místem artikulace.
Nejjednodušeji si terapeutickou komunitu můžeme představit jako skupinu lidí, která společně obývá například nějaký statek. Úkolem tohoto společenství je jednak udržet chod a organizaci své společné domácnosti (uklízet, starat se o dobytek, o plodiny, mít připravené jídlo atd.), ale i o řešení svého problému (například závislost na droze) a spolupodílet se na řešení problému ostatních. Členové komunity procházejí psychoterapií, ale i sociální terapií (jak fungovat ve společnosti, učí se nést zodpovědnost, učí se podílet na rozhodování). Tato společenství sdružují omezený počet pacientů či klientů, kteří se rozhodli na svém problému pracovat a terapeutický personál, který jim je při léčbě nápomocen (terapeuti, psychologové, psychiatři, zdravotní sestry a další). Pobyt pacienta v terapeutické komunitě může trvat rok a více.
Vnější faktor (chemická látka, infekce, záření), který dovede způsobit vznik vývojové vady plodu; matce většinou neškodí.
Druh sociálních služeb, které jsou poskytovány klientům „v terénu“, tedy v přirozeném prostředí klienta – doma, na ulici apod.
Terminální stadium je konečná fáze života, hranice mezi životem a smrtí, fáze umírání. Tato závěrečná fáze nevyléčitelného onemocnění má prognózu přežití několik týdnů, dnů či hodin.
Nauka, která se zabývá okolnostmi a otázkami souvisejícími se smrtí a umíráním.
Medicínské označení pro hučení či šelest v uších, který může být vnímán jednostranně, nebo v obou uších či v hlavě, nejčastěji v klidném prostředí (často večer před usnutím). Postižení lidé tyto nepříjemné, negativně působící a většinou neexistující zvuky vnímají jako zvonění, pískání, šumění, bzučení, syčení, cvaknutí, ale například i jako zvuky doprovázející jízdu lokomotivy. Tyto potíže se objevují buď jednorázově, nebo jsou stále přítomné s nastupující intenzitou. Rozlišují se různé stupně tinnitu – od slabého až po kritický. Šelest má velmi úzký vztah k problémům s koncentrací, pamětí, únavou a celkovým zdravotním stavem, má vliv také na spánek a jeho kvalitu, omezení aktivit, psychické rozpoložení.Tinnitus se dělí na subjektivní a objektivní – u většiny postižených se jedná o subjektivní příznak, a tedy obtížně měřitelný, sám o sobě není nemocí, jedná se o příznak vyvolaný řadou příčin (nejčastěji výkyvy krevního tlaku, obtíže v oblasti krční páteře, poranění ucha, stres či již zmíněná ateroskleróza). Takzvaný pulzatorický tinnitus je způsoben přirozeným proudem a tokem krve či zvýšenou krevní turbulencí v blízkosti ucha (ateroskleróza, tedy kornatění tepen).
Zprostředkovává komunikaci mezi osobami neslyšícími nebo osobami s částečnou ztrátou sluchu a běžnou populací pomocí znakového jazyka. Tlumočník vytváří podmínky pro to, aby účastníci rozhovoru měli pocit, že nehovoří s ním, ale s člověkem se sluchovým postižením. Respektuje nezávislost sluchově postiženého člověka a přizpůsobuje se způsobu komunikace, kterému dává přednost sluchově postižený. Tlumočníci se sdružují v České komoře tlumočníků znakového jazyka.
Parazit, který je silně rozšířen v naší populaci. Běžným hostitelem jsou kočkovité šelmy. Infikování se Toxoplazmou v těhotenství vede ke vzniku vývojových vad.
Neboli česky breptavost je narušení komunikační schopnosti charakteristické tím, že si ho daná osoba sama neuvědomuje. Dochází zde k poruše plynulosti mluvního procesu, pro kterou je typické extrémně zrychlené tempo řeči. Může být i projevem centrálních poruch řeči a působit na další složky komunikace, jako jsou například čtení, psaní, rytmus či hudebnost.
Představuje kresby zhotovené technikou reliéfních čar nebo velmi nízkých reliéfů. Jsou určeny pro osoby se zrakovým postižením, nejčastěji nevidomé, nebo jsou jimi kresleny. Kresba zobrazuje trojrozměrný objekt reliéfními čarami v dvojrozměrné ploše, který je vnímatelný hmatem. Pro potřeby osob s částečným viděním lze kresbu doplnit i kontrastním barevným provedením. Tyflografika aktivizuje proces vnímání, představivosti o předmětech, rozlišování prostorových představ i myšlení a učitelům poskytuje možnosti názorného vyučování.
Je dnes běžnou pomůckou dětí s opakovanými záněty průdušek, astmatiků, dětí s cystickou fibrózou. Výhodou tohoto inhalátoru je achopnost tvořit velmi malé částice aerosolu, ve kterých je lék vdechován hluboko do plic. Přístroje jsou navíc velmi tiché a v současné době i cenově dostupné. Zdravotní pojišťovny na tyto přístroje chronicky nemocným pacientům přispívají jako na zdravotní pomůcku, předepsanou odborným lékařem (alergolog, pneumolog. Jaký je princip ultrazvukového inhalátoru? Piezoelektrický krystal produkuje vlnění vysoké intenzity rozrušující molekulární vazby. Medikament se převádí na formu aerosolové emise, ta je proudem vzduchu z ventilátoru přenášena k pacientovi. Voda je zde přenosovým mediem. Medikament se aplikuje do kalíšku. Inhalace tří mililitrů fyziologického roztoku probíhá v průměru čtyři až šest minut. Součástí přístroje je ústní a nosní náustek, maska a hadice. Regulátor zajišťuje plynulou regulaci průtoku mlžiny a současně i velikost částic. Ta se pohybuje kolem 0,5 až 8 mikronů.
Kompenzační polohovací zařízení – standery určené především imobilním dětem k uvedení do samostatného stoje. Fixují dolní končetiny, pánev, hrudník i hlavu. Pozice vestoje má význam zdravotní, neboť zlepšuje kvalitu i růst kostí, snižuje vazové kontrakce, zlepšuje zažívání. Umožňuje také dítěti být aktivním spoluúčastníkem dění, během kterého dochází ke stimulaci smyslů, vnímání, myšlení, koncentrace pozornosti a současně mu nabízí více volnosti. Používají se doma i ve škole. Standery, kterých je mnoho druhů, mohou být statické nebo dynamické (pojízdné).
Primární viktimizace – proces, kdy se z člověka stává oběť trestného činu (např. je přepaden, okraden, vydírán) Sekundární viktimizace – poškození oběti vyšetřovacími a jinými procesními postupy (např. nepravdivé obvinění oběti, že si vymyslela napadení; protahování případu, konfrontace s pachatelem…)
Terapeutický systém, který je důležitý pro pohybové poruchy hlavně u dětí. Ovlivňuje centrální nervový systém, který řídí i procesy motoriky. Aby byla léčba úspěšná, musí být prováděna až čtyřikrát denně. Ideálně tedy v domácím prostředí a s rodiči. Rodiče musí být vyškoleni odbornými terapeuty. Vojtova metoda má význam pro rehabilitaci pacientů v neurologii, ortopedii a chirurgii. Aktivuje bránici a pomocné dýchací svaly, zkvalitňuje dýchání, napřimuje páteř a předchází skolióze. Zlepšuje i polykání a vyprazdňování.
Funkce výchovného poradce je zřízena na základních a středních školách, obsazena je většinou někým z učitelů. Práci výchovného poradce je možné rozdělit do několika oblastí. Předně poskytuje žákům pomoc při volbě dalšího studia či povolání, a to s ohledem na posouzení jejich školních výsledků a schopností. V oblasti vzdělávání se zaměřuje na žáky se speciálními vzdělávacími potřebami (například žáci zdravotně znevýhodnění, děti s poruchami učení, nadaní studenti), konzultuje jejich učební výsledky s rodiči, ostatními učiteli a s jinými odbornými pracovišti. Snaží se tak podporovat jejich školní úspěšnost a zabránit možným selháním. Často garantuje i kvalitu péče o děti s individuálním vzdělávacím plánem. Společně s metodikem prevence se snaží včas podchytit žáky s možným problémovým chováním či řešit již vzniklé situace (svolává výchovné komise, spolupracuje s orgánem sociálně právní ochrany dětí).