Slovník pojmů
Strengths and Difficulties Questionnaire (SDQ) je krátký behaviorální screeningový dotazník navržený Goodmanem (1997). Varianta pro hodnocení rodičem, kterou jsme při evaluaci využili, je určena pro hodnocení chování 3 až 16letých dětí či dospívajících. Inventář obsahuje 25 položek, které měří pět dimenzí chování: emocionální symptomy, problémové vztahy s vrstevníky, problémové chování, hyperaktivita a prosociální chování.
Sekundární viktimizace, jinak také druhotné zraňování (míněno oběti) je pojem, užívaný zejm. v kriminologii, kriminalistické psychologii, soudnictví, v mediálním prostoru aj. Označuje stav, během něhož se oběť trestného činu stává obětí znovu, neboť o ní a činu opakovaně hovoří orgány činné v trestním řízení, média nebo společnost a oběť tak trpí znovu, tentokráte psychicky. Zásadním problémem při sekundární viktimizaci bývá zveřejňování identity oběti a podrobností o činu, např. u znásilnění, neboť okolí má tendenci část viny za zločin připsat oběti samotné. Neméně důležité je i sociální prostředí oběti, tedy rodina, přátelé, známí, orgány činné v trestním řízení, znalci při vypracování znaleckých posudků aj. Sekundární viktimizaci lze předcházet vhodnou komunikací s obětí trestného činu a podporou při zdravých způsobech vyrovnávání se s traumatickým zážitkem. Sekundární viktimizace je jedním z nejčastějších důvodů, proč oběti vyhledávají poradny pro oběti trestných činů.
V případě dítěte znamená sekundární viktimizace vystavování dítěte nadbytečné psychické zátěži v průběhu vyšetřování. Dítě jako oběť trestného činu se stává ještě obětí vyšetřování. Dítě je nuceno svou výpověď opakovat několikrát, dospělí mohou přenášet zodpovědnost na samotné dítě.
Vydírání oběti pomocí sexuálního obsahu, který oběť zobrazuje. Účelem může být obohacení, nátlak na osobní schůzku a další.
Výraz je odvozen od slova spasticita, což je výrazné napětí svalů ve vnitřních orgánech, zejména v kosterních svalech. Spastická obrna je stav, kdy svaly postižené končetiny jsou zvýšeně napjaté. Je porušena hybnost, končetiny kladou odpor pasivnímu ohýbání. Ke spastické obrně dochází vlivem poškození mozku v důsledku krvácení, hypoxie nebo při poškození míchy. V souvislosti se slovem spastický se ale můžeme setkat také s pojmem spastická bronchitida, kde jde o zánět průdušek provázený zvýšeným svalovým napětím v hladké svalovině průdušek, jež vede ke zúžení jejich průsvitu. Spastická bronchitida je častá u kojenců a batolat se skonem k atopii. Může být ekvivalentem astmatu.
Speciální pedagog (etoped) – odborník, který se zaměřuje na výchovu a vzdělávání dětí s určitým typem postižení (například etoped – specialista na poruchy chování). Speciální pedagog může pracovat přímo na škole jako učitel nebo funguje na odborných pracovištích (SPC, poradny, střediska výchovné péče). Zajišťuje diagnostiku postižení dítěte, dále pak pedagogickou nápravu souvisejících obtíží. Jeho hlavním úkolem je stanovit aktuální schopnosti a dovednosti dítěte, možnosti nápravy oslabených oblastí a případnou kompenzaci postižení (například doporučení speciálních pomůcek, výběr pedagogického asistenta). Rodičům pomáhá s volbou vhodné školy pro dítě, dále pak s výběrem povolání, spoluvytváří individuální vzdělávací plány pro děti integrované v běžných školách.
Srdeční šelest, také šelest na srdci, jsou zvuky „navíc“ při srdeční činnosti. Šelest je při poslechu srdce vnímán jako vibrace, pískání, foukání nebo skřípání. Zvukové vjemy vznikají při víření krve, pokud některá část srdce, nejčastěji chlopně, nepracuje správně.Šelesty se dělí na šelest systolický, šelest diastolický a šelest kontinuální.
Jde o specifickou pozitivní vazbu a závislost oběti (například rukojmí) na pachateli (například únosci). V případě domácího násilí je Stockholmský syndrom tím, co poutá týrané ženy k jejich trýznitelům (ale také týrané muže k ženám) či týrané děti k jejich matkám.
Zaškrcení, uškrcení.
Sugestibilní znamená podléhající působení jiných osob, příliš přístupný vnějším podmanivým vlivům, ovlivnitelný.
Latinský termín pro slovo sebevražedný. Používá se ponejvíce se slovem tendence.
Latinský termín pro slovo sebevražda, tedy pro dobrovolné ukončení vlastního života.
Speciálně pedagogická disciplína zabývající se výchovou, vzděláváním a rozvojem jedince se sluchovým postižením a snahou o jeho plné začlenění (sociální, pracovní) do společnosti. Název je odvozen z latinského slova surdus = hluchý a řeckého paideia = výchova. Surdopedie se stala samostatnou disciplínou teprve roku 1983, kdy se oddělila od logopedie. Vyžaduje multioborovou spolupráci (foniatrie, psychologie, pedagogika, logopedie a ORL). Pro sluchové vady obecně je nejdůležitější včasné rozpoznání a následná včasná korekce vady prostřednictvím kompenzační pomůcky. Jedině tak se dítě může učit řeči.
V těle zodpovídá za energii, motivaci, elán a nadšení. Je také účasten tzv. poplachové fáze vykonávané činnosti. Tato fáze je řízena automaticky, bez zásahu mozkových center a jejím úkolem je připravit naše tělo na boj nebo útěk.
Syndrom CAN (z angl. Child Abuse and Neglect) – syndrom týraného, zanedbávaného a zneužívaného dítěte. Jakékoliv nenáhodné, vědomé i nevědomé konání rodičů, vychovatelů nebo jiné osoby vůči dítěti, které je v dané společnosti nepřijatelné či odmítané a které poškozuje tělesný, duševní i společenský stav a vývoj dítěte, v krajním případě způsobuje dokonce jeho smrt.
Jde o autozomálně recesivně dědičnou poruchu projevující se zároveň výskytem hluchoty a slepoty. Začíná zúžením zorného pole a noční slepotou. Postupně se během dospívání rozvíjí úplná slepota. Pro člověka s poruchou sluchu i zraku je charakteristické vzájemné ovlivňování a umocňování obou složek postižení. Výsledný handicap přináší mnohem závažnější ztížení podmínek života, než by byl jen pouhý součet obou handicapů dílčích. Kombinace postižení obou hlavních smyslů zabraňuje možnosti kompenzovat jedním ze smyslů výpadek druhého (jak je to běžné u osob pouze se zrakovým nebo pouze se sluchovým postižením). Hluchoslepota proto extrémně komplikuje výchovu, vzdělávání, pracovní uplatnění, ale i rodinný a společenský život postižených.
Syntetické kanabinoidy, mezi které patří také hexahydrocannabinol (HHC), jsou heterogenní skupinou látek ovlivňujících endogenní kanabinoidní systém. Endogenní kanabinoidní systém hraje klíčovou roli v regulaci mnoha fyziologických procesů, jako je nálada, chuť k jídlu, bolest a paměť. Skládá se z kanabinoidních receptorů (CB1 a CB2), endokanabinoidů (přirozeně se vyskytující látky v těle podobné kanabinoidům z konopí) a enzymů, které tyto látky syntetizují a rozkládají. Tento systém pomáhá udržovat homeostázu neboli fyziologickou rovnováhu v těle.
THC, což je zkratka pro Tetrahydrocannabinol, je psychoaktivní složka konopí, která způsobuje "high" efekt, může ulevovat od bolesti, nevolnosti a podporovat chuť k jídlu. Konopí (a THC) se užívá pro své psychoaktivní účinky, lze jej také užívat pro léčebné účinky, je obsažen také v potravinových produktech.
Tryptamin je alkaloid obsažený v různých rostlinách, houbách i živočiších, předpokládá se, že v mozku savců plní úlohu neurotransmiteru a tvoří strukturní základ pro další neurotransmitery, halucinogeny a jiné psychoaktivní látky.
Jde o genetické onemocnění, projevující se tělesným i duševním postižením, takto narozené děti se potýkají s vývojovými obtížemi, většinou závažným postižením intelektu a řadou zdravotních komplikací projevujících se v celém organismu dítěte. Wolfův-Hirschhornův syndrom se vyskytuje častěji u žen než u mužů. Syndrom se projevuje výrazným zpomalením růstu v děloze a pomalým poporodním přírůstkem hmotnosti.
Zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc (ZDVOP) poskytuje péči dítěti, které se ocitlo bez jakékoli péče, nebo jsou-li jeho život nebo příznivý vývoj vážně ohroženy. Péče je poskytována po nezbytně nutnou dobu. Lze přijmout i dítě na jeho vlastní žádost. Tato zařízení zřizují obce a kraje (například FOD síť zařízení Klokánek, Dům tří přání, aj.).
Osoby se zdravotním postižením zahrnují osoby mající dlouhodobé fyzické, duševní, mentální nebo smyslové postižení, které v interakci s různými překážkami může bránit jejich plnému a účinnému zapojení do společnosti na rovnoprávném základě s ostatními. (Úmluva o právech osob se zdravotním postižením vyhlášená pod č. 10/2010 Sb.m.s., sdělení Ministerstva zahraničních věcí)
Znakový jazyk je přirozený a plnohodnotný systém komunikace neslyšících. Je tvořen specifickými vizuálně-pohybovými prostředky: jako tvary rukou, jejich postavením a pohyby, mimikou, pozicemi hlavy a horní části trupu. Rozlišujeme mezi vlastním znakovým jazykem a národním (českým) znakovaným jazykem, který je uměle vytvořený systém využívající gramatické prostředky češtiny a usnadňující dorozumívání mezi slyšícími a neslyšícími. Zákonem o znakové řeči byl definován termín znaková řeč, který označuje jak český znakový jazyk, tak i znakovanou češtinu.
