Slovník pojmů

Školská instituce řízená ministerstvem školství. Výchovný ústav pečuje o děti, starší patnácti let do jejich zletilosti, se závažnými poruchami chování, u nichž byla soudem nařízena ústavní výchova nebo uložena ochranná výchova. Jsou zřizovány zvlášť pro dívky a zvlášť pro chlapce. Samostatně jsou také zřizovány skupiny pro děti s uloženou ochrannou výchovou a také skupiny pro nezletilé matky s dětmi. Ve vztahu k dětem plní zejména úkoly výchovné, vzdělávací a sociální, dětem je poskytována odborná speciálně-pedagogická i psychologická péče. Většinou je součástí výchovného ústavu také odborné učiliště nebo praktická škola (či jiná forma středního vzdělávání), případně děti navštěvují učiliště či střední školu v regionu. Některé výchovné ústavy umožňují zařazení do pracovní skupiny či pomáhají zprostředkovat rekvalifikační kurz.
Opak sociálního začleňování, vyloučení jedince z běžných sociálních vazeb a přirozených mezilidských vztahů. Příkladem sociálního vyloučení je i zařazování dětí se zdravotním postižením do speciálních institucí, ústavů a speciálních škol. Proti vyloučení ze společnosti působí všestranná podpora a vhodně volená zdravotní, sociální i vzdělávací intervence po celý život člověka.
Vývojová dysfázie bývá také označována jako specificky narušený vývoj řeči a řadí se k poruchám raně se vyvíjející centrální nervové soustavy. Projevuje se neschopností nebo sníženou schopností naučit se verbálně komunikovat, i když podmínky pro vytvoření této schopnosti jsou dobré, a dítě tedy netrpí žádným jiným závažným postižením či poruchou. Mohou se k ní vázat i obtíže v dalších oblastech, jako je paměť, pozornost, motorika či emocionální sféra osobnosti.
Falešná videosmyčka, na které se například ve čtyřicetiminutové sekvenci usmívá sympatická dívka sedící za počítačem. Uživatel tak získá pocit, že si s danou osobou opravdu píše. Ve skutečnosti komunikuje úplně s někým jiným. Tento jev zažívá celosvětový rozmach.
Zastupování dítěte je součástí rodičovské zodpovědnosti. Rodičovská zodpovědnost náleží oběma rodičům. Při výkonu práv a povinností jsou rodiče povinni důsledně chránit zájmy dítěte, řídit jeho jednání a vykonávat nad ním dohled odpovídající stupni jeho vývoje. Zákonní zástupci mají právo užít přiměřených výchovných prostředků tak, aby nebyla dotčena důstojnost dítěte a ohroženo jeho zdraví, jeho tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj. Soud může ze závažných důvodů rodiče rodičovské zodpovědnosti zbavit. Jde-li o právní úkony ve věcech, při nichž by mohlo dojít ke střetu zájmů mezi rodiči a dítětem, nebo ke střetu zájmů dětí týchž rodičů, v takovém případě určí soud takzvaného kolizního opatrovníka, například při rozvodovém řízení. Pokud je nad dítětem nařízena ústavní výchova, rodiče i nadále zůstávají jeho zákonnými zástupci (pokud jim nebyla rodičovská zodpovědnost zrušena či pozastavena), při osvojení dítěte se zákonnými zástupci stávají osvojitelé.

Zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc (ZDVOP) poskytuje péči dítěti, které se ocitlo bez jakékoli péče, nebo jsou-li jeho život nebo příznivý vývoj vážně ohroženy. Péče je poskytována po nezbytně nutnou dobu. Lze přijmout i dítě na jeho vlastní žádost. Tato zařízení zřizují obce a kraje (například FOD síť zařízení Klokánek, Dům tří přání, aj.).

Závislost je stav, kdy člověk je podmíněn nějakou okolností nebo situací, kterou potřebuje (nebo si myslí že ji potřebuje) ke své existenci. Závislost nazíraná jako patologický jev je nekontrolované nutkání opakovat své chování bez ohledu na jeho dlouhodobé důsledky.

Osoby se zdravotním postižením zahrnují osoby mající dlouhodobé fyzické, duševní, mentální nebo smyslové postižení, které v interakci s různými překážkami může bránit jejich plnému a účinnému zapojení do společnosti na rovnoprávném základě s ostatními. (Úmluva o právech osob se zdravotním postižením vyhlášená pod č. 10/2010 Sb.m.s., sdělení Ministerstva zahraničních věcí)  
Kompenzační prostředek k rozvoji komunikativních dovedností, určený osobám, které nemají rozvinutou aktivní řeč, nebo jejichž expresivní složka řeči není dostatečně vyvinuta, nejčastěji jedincům s mentálním postižením či s centrálním narušením motoriky. Použití znaků pomáhá člověku komunikovat formou založenou na řeči lidského těla, na mimice a na přirozených znacích. Znak je dynamicky, je možné jej zachytit a užívá se snáze než mluvená řeč.
Projevuje se ve dvou základních oblastech – zdravotní a sociální. V pojetí české legislativy je zdravotním znevýhodněním (na rozdíl od zdravotního postižení) zdravotní oslabení, dlouhodobá nemoc nebo lehčí zdravotní poruchy vedoucí k poruchám učení a chování, které vyžadují zohlednění při vzdělávání. Za sociálně znevýhodněné jsou považovány děti pocházející z rodinného prostředí s nízkým sociálně kulturním postavením nebo ohrožené sociálně patologickými jevy. Pro znevýhodněné žáky je třeba vytvářet mechanismy podpory vzdělávacích potřeb a podpory sociálního začlenění.