Covid-19 nás všechny v prevenci postavil před nečekanou výzvu, ale ukázal i novou cestu

Obsah článku:

• Covid dopadl na všechny rodiny, zejména samoživitele
• V prevenci se ukázaly i nové cesty
• Z frustrace vyrostl systém IPREV

Není pochyb o tom, že jde o krizi. Velmi těžkou a bezprecedentní krizi. Naše generace nic podobného nikdy nezažila. Současně jsme od roku 1989 prošli, pokud jde o prevenci rizikového chování u dětí, velmi složitou a dlouhou cestou. Například ještě v letech 2016–2019 jsme se potýkali s těžkými implementačními problémy celého národního systému prevence rizikového chování, který jsme začali budovat po roce 2003 v reakci na smutné výsledky zásadního systémového Phare projektu Twinning 2000. Ten zadala Vláda ČR v roce 1999 a pro oblast prevence pak koordinací pověřila Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT). Prošli jsme tak cestou, kdy jsme sjednotili slovník, vytvořili modelová programová schémata pro školy, rozběhli první systematické vzdělávací programy, ale právě v letech 2016–2018 se projevila stará bolest naší porevoluční situace, známá i z jiných oblastí. Neschopnost udržet kontinuální rozvoj a proces, držet se dohodnutých a vyjednaných cílů a kontrolovat jejích plnění. 

Obrázek

Ačkoli jsme tedy v ČR do vývoje celého systému (také díky obrovskému příspěvku Evropské unie) investovali přes sto milionů korun a jen málokterý expert v ČR do tohoto procesu nebyl nějak zapojen, najednou nám došel dech a zdálo se, že nikdo z klíčových hráčů už nemá energii a zájem jej dokončit. Do této krize v prevenci – protože tříleté přešlapování a stání na místě bezpochyby svého druhu krizí bylo – přišel covid. Zkusme tedy začít právě tím, co pandemie způsobila specificky v oblasti rizikového chování a pak se na ni zkusme podívat, jako na výzvu. I proto, že nyní prožíváme další, možná ještě hlubší krizi, spojenou s Ruskou válkou vůči Ukrajině. A přesto je každá, i ta největší a nejtěžší krize, současně obrovskou výzvou a příležitostí k posunu.

Covid dopadl na všechny rodiny, zejména samoživitele

Oblast rizikového chování u dětí funguje vždy a „spolehlivě“ jako určitý lakmusový papírek stavu společnosti a světa okolo nás. Děti ho jen různým způsobem a svojí vlastní logikou zrcadlí zpět. Kalamitu v rodinách způsobenou pandemií covid-19 odhalila již jedna z prvních větších tuzemských studií, podpořená a koordinovaná Nadací Sirius. Ukázala, že obavy spojené s konzumací alkoholu a dalších návykových látek v rodinách byly oprávněné. Nemožnost (v mnoha profesích) chodit do práce a nutnost trávit na malém prostoru většinu času, alkohol a obrovská stresová zátěž, daná mimo jiné existenčním ohrožením a ekonomickými dopady protipandemických opatření, nebyly v mnoha rodinách zvládnutelné. Vedle školy nefungovaly kroužky a v podstatě se zhroutila kompletně celá standardní strukturace časového rámce dětí i dospěláků. Bylo také zcela jasné (a studie to potvrdila), že dojde k nárůstu domácího násilí a dalších a dalších problémů.

Obrázek

Platí přitom tvrdá a nemilosrdná logika. Čím slabší jsou rodiny ekonomicky (nižší příjem nebo dokonce některý z rodičů bez práce) v kombinaci s nižším vzděláním, tím jsou problémy větší. Jednoduše proto, že nemají ani ekonomické rezervy ani možnost alternativních příjmů, mají tyto rodiny logicky také menší schopnost adaptovat se na nečekanou zátěž a hledat a nacházet nové strategie, jak ji zvládat. To platí jak u dospěláků, tak u dětí.

Největší ránu pak celá situace zasadila samoživitelům, tedy především ženám-matkám, pečujícím o zejména menší děti. I pro běžné a vysoce funkční rodiny s dětmi školou povinnými, byla situace běžnými prostředky a strategiemi nezvládnutelná. Je až neuvěřitelné, co dokázaly a dokazují. Že se dokáží nějak vypořádat s takovými podmínkami i dnes, ačkoli je zřejmé, že to není bez ztráty oné pomyslné „kytičky“. Ale žijeme v době a podmínkách, kdy si není třeba hrát na ztráty kytiček. Jde o přežití, pokračování ve výchově dětí a zajištění jejich základních potřeb. Tento proces nelze přerušit, nejde „udělat přestávku“. Pro samoživitele, kteří jsou obvykle na vše sami, bylo vyčerpání rezerv a jakékoli podpory a pomoci samozřejmě rychlejší a mělo drtivější dopady.

V prevenci se ukázaly i nové cesty

Komplementárně se studií Nadace Sirius proběhla celonárodní studie stavu prevence ve školách pomocí systému SEPA (Národní monitorovací systém prevence ve školách, do kterého je dobrovolně zapojeno téměř dva tisíce tuzemských škol). Standardní systém prevence se v průběhu pandemie prakticky celý zamrazil – což je logické. Prevence stojí a padá s osobním kontaktem s dětmi a možností přímé práci s nimi. Nebylo tak možné realizovat naprostou většinu běžných preventivních programů. Tato společná studie Kliniky adiktologie, krajských koordinátorů prevence a MŠMT však přinesla také zajímavé a povzbudivé výsledky. Jde o zjištění, že velká část školních metodiků prevence, pracovníků některých poraden a neziskových organizací, projevila obrovskou vůli a kreativitu a expandovala do světa virtuální reality a nových informačních technologií. Exponenciálním nárůstem se na trhu objevily nové typy programů a přístupů. Je příliš brzy na hodnocení a nemáme k němu zatím data. To, co ale můžeme říci je, že jsou to bezpochyby zajímavá a slibná řešení a cesta – tedy pokud budeme respektovat limity těchto nástrojů. Lidský kontakt a základní vztahovou práci při prevenci nikdy nahradit nemohou, a naopak s sebou samozřejmě přinášejí riziko sekundárního poškození v důsledku příliš dlouhého času a intenzity pohybu ve virtuálním světě. Nicméně ukázaly alternativu pro určité spektrum programů a způsob, jak je efektivně a s nízkými náklady doručit, kam je třeba. Technologie jsou také obrovským přínosem  pro vzdělávání a odbornou přípravu profesionálů v prevenci. Zde covid paradoxně odkryl obrovské rezervy díky kterým vznikly například unikátní on-line národní referenční vzdělávací kurzy v prevenci pro ředitele škol (INEP-8) a pro pedagogy (INEP-40).

Z frustrace vyrostl systém IPREV

Celá vzniklá situace byla pro náš tým i partnerská pracoviště nejdříve zdrojem obrovské frustrace. Pak jsme pochopili, že se nám nabízí zcela neuvěřitelná příležitost k systémovému posunu v oblasti prevence. A když jsme okolo sebe pozorovali neuvěřitelný nárůst digitalizace ve všech oblastech, zrodil se nápad využít tento trend také v prevenci ve školách. Udělat něco pro pedagogy a pracovníky poraden a neziskových organizací, kteří se prevenci věnují. Tak vznikl projekt IPREV – Interaktivní platforma podpory duševního zdraví a prevence rizikového chování. IPREV (www.iprev.cz) je nástrojem pro rozvoj a šíření ověřených preventivních programů v oblasti duševního zdraví a prevence rizikového chování. Pomáhá zvyšovat dostupnost kvalitních programů a intervencí, poskytuje informace o prevenci a podporuje profesionály v dalším rozvoji. IPREV integruje národní databanku ověřených preventivních programů, implementační podporu a systémovou podporu vzdělávání odborníků v prevenci, nástroje pro podporu kvality (včetně monitorovacího systému SEPA) a metodickou podporu v oblasti certifikací odborné způsobilosti. IPREV zaštiťuje konsorcium institucí se zásadním vlivem na podobu školské prevence. Dochází tak k propojování výzkumné, vědecké a klinické praxe s realizátory, donátory a lidmi v přímém kontaktu s cílovými skupinami preventivních programů. Všechny služby portálu jsou bezplatné. 

Obrázek

Pokud jsem na začátku zmínil problémy z let 2016–2019, pak právě tento projekt je naší odpovědí. Celý systém totiž transformuje zcela přirozenou cestou celých předchozích dvacet let vývoje prevence v ČR a otevírá před námi zcela novou etapu. Pokud bych to měl vyjádřit velmi jednoduše, otevřela se před námi zcela nečekaně úplně nová příležitost, jak dát bezpečné a efektivní prevenci v tuzemských školách nový impuls a poskytnout podporu, jaká se jim doposud v systémové podobě nedostávala. Paradoxem celé situace je, že to byla právě pandemie COVID-19, která nás dohnala až na samý okraj obav o prevenci, a ještě více prohloubila v té době již tři roky trvající krizi, aby nám pomohla podívat se na problém jinak a aby vznikl nápad na zcela odlišné uchopení podpory a pomoci školám a dalším poskytovatelům prevence. Pilotní projekt COPERISK testující celý systém byl shodou okolností podpořen grantem z takzvaných Norských fondů, a tak již dnes na několika místech v ČR (například Orlová, Karviná, nebo Praha Chodov) běží jeho zavádění a ověřování.

Zdroje:

https://www.iprev.cz

https://www.nadacesirius.cz/vyzkumy/prognoza-dopadu-covid-19-na-rodiny-s-detmi

https://www.preventivni-aktivity.cz/files/ZZ_SEPA_2019-20.pdf

Související literaturu a další zdroje informací naleznete také v naší Odborné knihovně.

Zaujal Vás článek a chcete každý měsíc dostávat informace o nových příspěvcích? Přihlaste se k odběru newsletteru nebo nás sledujte na Facebooku!

 

Odebírat newsletter   Sledovat na Facebooku