Nejčastější kožní problémy u dětí a dospívajících

Dětská pokožka se od kůže dospělého výrazně liší, je mnohem citlivější a náchylnější k podráždění. Zatímco nejmenší děti trápí například plenková dermatitida, dospívající se nejčastěji setkávají s projevy akné. Některé kožní nemoci (atopický ekzém) se vyskytují bez ohledu na věk. Jak nejrůznějším kožním problémům u dětí předcházet a jak je účinně řešit?

Obsah článku:

• Novorozenecké akné
• Plenková dermatitida
• Impetigo
• Virové bradavice a moluska
• Keratosis pilaris
• Akné
• Seboroická dermatitida
• Atopický ekzém 

Nejcitlivější je pokožka novorozenců, zejména nedonošených dětí. Porod znamená pro dítě a jeho pokožku první dramatickou změnu prostředí. Z naprosto sterilní plodové vody přichází dítě již v jeho průběhu do kontaktu s prvními cizorodými látkami, bakteriemi a viry. Kůže novorozence je v porovnání s pokožkou dospělého průměrně o polovinu tenčí, a je tudíž velice citlivá na nepříznivé vnější vlivy, například na toxické látky a alergeny. Zejména u nejmenších dětí je pak extrémně citlivá na vnější podráždění, má znatelně sníženou obranyschopnost, a je tak náchylnější k podráždění. Přizpůsobit se na nové prostředí trvá pokožce přibližně jeden rok.

Do skupiny diagnóz, které jsou běžným projevem adaptace, zařazujeme například novorozenecké akné nebo plenkovou dermatitidu. Potrápit miminko mohou i změny, které nepatří mezi choroby v pravém slova smyslu a jsou spíše výrazem geneticky podmíněného charakteru kůže – například jednotka odborně označovaná termínem keratosis pilaris.

Později v dětském věku patří mezi nejčastější kožní choroby infekce:

• Impetigo
• Virové bradavice
• Moluska

Charakteristickým kožním problémem v období puberty je akné. Atopický ekzém a seboroická dermatitida jsou diagnózy, s nimiž se můžeme setkat jak u dětí ve velice útlém věku, tak v období adolescence.

Novorozenecké akné

Objevuje se v prvních týdnech po narození jako drobné záněty vázané na vyústění mazových žlázek, a to zejména na tvářích.

Příčiny

Za vznik projevů je nejspíše odpovědná zvýšená hladina některých hormonů, které podporují sekreci kožního mazu.

Klinický obraz

Drobné jednotlivé pupínky vázané na ústí mazových žlázek, někdy s hnisavou neštovičkou v centru. Postižen bývá hlavně obličej, projevy nečiní žádné obtíže.

Zhoršující faktory

Zánětlivých pupínků přibývá a jsou nápadnější, pokud se k ošetření pleti použije nevhodná kosmetika. Hlavně promazávání kůže příliš mastným přípravky může stav zhoršovat, protože například vazelína má komedogenní efekt, což se projeví přibýváním a přetrváváním zánětlivých uhříků.

Diagnóza

Vyplývá z anamnézy, průběhu a klinických projevů.

Prevence

Základním doporučením je vhodná péče o pleť u malého děťátka.

Léčba

Většinou není nutná, při masivnějším výsevu a větší intenzitě zánětů se ke zklidnění používají pasty s obsahem zinku a přísad s dezinfekčním účinkem.

↑ nahoru

Plenková dermatitida

Patří mezi nejčastější kožní zánětlivá onemocnění v kojeneckém a batolecím věku. Postihuje až padesát procent dětí, které nosí plenky, obvykle se projeví mezi devátým a dvanáctým měsícem věku.

Příčiny

Faktory, které se podílejí na vzniku onemocnění, je možné rozdělit na fyzikální, chemické, enzymatické a bakteriální. Zásadní moment představuje mechanické podráždění. Objevuje se v místech, kde materiál pleny naléhá na citlivou dětskou pokožku. Jednotlivé momenty přispívající k rozvoji klinického obrazu se sčítají. Při kontaktu kůže s močí a se stolicí pod okluzivním krytím dochází rozkladem močoviny k uvolňování amoniaku. V terénu zvýšeně hydratované pokožky, která je vystavená působení alkalického prostředí, vyvolávají další dráždění enzymy obsažené ve stolici. U kojených dětí má stolice nižší pH a obsahuje méně bakterií, proto je u nich vznik plenkové dermatitidy méně častý. V době, kdy se dítě začíná více pohybovat, se zvyšuje vliv mechanického tření, které vede ke vzniku mikrotraumat.

Klinický obraz

K rozvoji klinicky manifestních projevů dochází velmi rychle, často během několika hodin. V místě naléhání plenky, někdy pod její obrubou vznikají erytematozní lehce infiltrované plochy, později s macerací a erozemi. Kvasinková superinfekce se projeví jako bělavé povláčky na povrchu, v okrajích jako drobné okrouhlé eroze s bělavým lemem. Při přetrvávání zánětu se mohou vytvořit hlubší oděrky až vředy, později i gluteální granulomy. I při mírném nekomplikovaném průběhu je děťátko neklidné, pláče, špatně spí.

Diagnóza

Určit diagnózu bývá snadné podle průběhu a klinického obrazu a často není ani třeba, aby dítě vyšetřil lékař. V běžné péči o batole však může být problém v tom, že se matka snaží řešit situaci střídáním různých prostředků, čímž může stav ještě zhoršit.

Zhoršující faktory

Nevhodně zvolené hygienické prostředky a kosmetika mohou situaci zhoršit a zevní rohovou vrstvu narušit. V posledních letech vzrůstá počet případů kontaktních alergických reakcí u dětí. Mezi časté příčiny této přecitlivělosti patří některá antiseptika. Na obalu kosmetických a hygienických prostředků pro dospělé i pro děti je povinně uveden seznam obsažených látek. Konzervanty a parfemace představují z hlediska vzniku kontaktní alergie významný problém, a proto je rozumné omezit jejich působení na citlivou dětskou pokožku. V mastech, které jsou z hlediska stability výhodnější, konzervační látky většinou není třeba používat. Tukové složky navíc brání prostupu vody a ve vodě rozpuštěných látek přes kožní bariéru.

Prevence

Poučení rodiny by mělo být zaměřené na rozdíl v péči o pokožku zdravou, kdy je doporučeno dodržovat režim preventivního ošetření kůže, a na vlastní léčbu onemocnění, které se již rozvinulo.

Prevence v době, kdy je pokožka zvýšeně namáhaná, ale je bez projevů zánětu:

• 1. Šetrná, ale důkladná hygiena – nejlépe vyhovuje osprchování teplou vodou, pokud je třeba, lze použít i mýdlo.
• 2. Výměna plen podle aktuální potřeby.
• 3. Při každém přebalení nechat pokožku alespoň několik minut odpočinout od okluzivního krytí.
• 4. Aplikace bariérové masti či krému, který by měl splňovat kritéria doporučovaná pro preventivní ošetření namáhané dětské pokožky pod plenkou:
  • Zajišťuje optimální hydrataci.
  • Má jednoduchou recepturu a neobsahuje žádné zbytečné přísady.
  • Neobsahuje toxické látky nebo látky, u kterých není dostatečná dokumentace.
  • Je bez parfémů, konzervačních látek a dezinfekčních přísad.
  • Jeho klinická účinnost a bezpečnost byla vědecky prokázána u dětí.

Léčba

Pokud již došlo k plnému rozvoji zánětu, je vhodné dodržet shodná režimová opatření používaná v období prevence. Hygienu a výměnu plenek je nutné maximálně přizpůsobit aktuálnímu stavu. Stejně jako možnost ponechat kůži ošetřenou, ale nezakrytou. K lokální léčbě se zpravidla používají antiseptické přípravky ve formě vodného roztoku nebo pasty. Při volbě účinné látky se snažíme vyhnout léčivům, která mohou být zdrojem kontaktní alergie (neomycin). Totéž platí i o prostředcích lidové medicíny (propolis, tea tree olej).

↑ nahoru

Impetigo

Názvem impetigo se označuje akutní povrchová kožní infekce.

Příčiny

Onemocnění je vyvoláno bakteriemi – streptokoky nebo stafylokoky.

Klinický obraz

Na kožním povrchu vznikají zánětlivá ložiska s puchýřky, často se brzy tvoří mokvající místa, na kterých zasychá strup medové barvy. Projevy pálí, až svědí, škrábáním se infekce šíří do jiných lokalizací, kontaktem nebo pomocí předmětů se může přenést na další osoby. Výskyt tohoto onemocnění bývá častější v dětských kolektivech a ani přenos na dospělé osoby není výjimkou.

Diagnóza

K podezření na tuto chorobu vede klinický nález. Na počátku bývá nehojící se drobné poranění – třeba i mnohočetné rozškrábané štípance. Léze se šíří do okolí, svědí, mokvají a na povrchu se tvoří typické medové krusty. K impetiginizaci (druhotné bakteriální infekci) může dojít i u jiných poranění kůže a také u ekzému.

Zhoršující faktory

Zvýšené opatrnosti je nutné dbát u ekzematiků, kteří mají porušenou kožní bariéru a jsou k těmto infekčním komplikacím velmi náchylní.

Léčba

K ošetření počínajících kožních projevů jsou vhodné dezinfekce v roztoku nebo v masti, při šíření a zhoršování potíží je nutná návštěva lékaře, který zpravidla předepíše lokálně aplikovaná antibiotika nebo i celkovou léčbu.

Prevence

Dezinfekce a správné ošetření drobných oděrek je nejdůležitějším opatřením při předcházení této nemoci. Pokud se již impetigo v dětském kolektivu objeví, snažíme se zabránit přenosu infekce na další děti i dospělé, a to především důsledným dodržováním hygieny a okamžitým ošetřováním oděrek nebo jiných drobných kožních poranění. Nutné je dbát na oddělení lůžkovin nemocného. Do doby kompletního zhojení se zakazuje koupání v bazénech.

Čtěte také:

• Psychosomatické problémy u dětí
• Infekční a parazitární nemoci u dětí: jak jim předcházet a jak je léčit
• Deprese u dětí

↑ nahoru

Virové bradavice a moluska

Jde o virové onemocnění, které ve statistice dětských pacientů ošetřených v kožních ambulancích zaujímá jedno z vedoucích míst. A protože často dochází k reinfekcím nebo recidivám projevů, není výjimkou, že se ošetření musí opakovat.

Příčiny

Bradavice (veruky) i moluska patří do skupiny virových kožních infekcí.

Klinický obraz

Veruky se nejčastěji objevují na ploskách a prstech nohou nebo na rukou. Mohou se ale tvořit kdekoliv na těle. Jde o hnědavé nebo světle šedé drsné hrbolky nebo do kůže zanořené ohraničené rohovinové struktury. Vyskytují se jednotlivě nebo splývají do mozaikovitých ložisek. Na nohou často tlačí a působí bolest při chůzi. Specifickou variantou je výsev drobných plochých bradaviček označovaných jako verrucae planae (ploché bradavice).

Diagnóza

Klinický obraz je většinou typický, na nohou může být někdy při vzniku jednotlivého ložiska problém i pro zkušeného lékaře odlišit bradavici a kuří oko.

Prevence

Infekce tohoto druhu se nejčastěji objevuje po návštěvě plaveckých bazénů, saun nebo tělocvičen. Riziko přenosu roste, pokud se po těchto prostorách pohybují lidé naboso. Osoby, které se s bradavicemi léčí, by se měly samy snažit zabránit šíření infekce na okolí. Mezi obecná doporučení patří nošení obuvi, případně použití vhodných dezinfekčních přípravků po použití sprch. Zabránit přenosu této infekce zcela nelze, náchylnější jsou atopici–ekzematici.

Léčba

V současné době se při léčbě používají různé metody, většinou zaměřené na zničení vzniklého projevu. Každé odstranění bradavic, zejména těch, které jsou uvězněné v okolní zesílené rohové vrstvě, je provázené různým stupněm bolesti. Bohužel ani velmi radikální zásah, jakým je například chirurgické odstranění postižené tkáně nebo likvidace bradavice pomocí energie laseru, nemusí znamenat konečné řešení. Nová recidiva původního projevu v jizvě je vždycky vnímána ze strany pacienta jako selhání metody nebo pochybení ošetřujícího lékaře. I při pečlivém odstranění však není opětovný vznik bradavice v jizvě ničím výjimečným.

Nejčastějším způsobem, který se k ošetření projevu používá, je zmrazení tkáně tekutým dusíkem. Jde o nekrvavou metodu, ošetření tekutým dusíkem však vyvolává tvorbu bolestivého puchýře, a protože postup je nutné většinou s odstupem 2–3 týdnů opakovat, není tato metoda mezi pacienty příliš oblíbená. Rozumné ošetření zejména těch projevů, které se vyklenují nad úroveň okolí, lze ale považovat za šetrnou, nekomplikovanou a jednoduchou metodu léčby. Použití lokálního znecitlivění před výkonem se v tomto případě nepoužívá.

Za méně bolestivé, šetrnější a prakticky stejně spolehlivé je možné považovat všechny metody, které používají k odleptání tkáně chemické látky – používají se nejrůznější koncentrované kyseliny ve formě rychle zasychajících laků nebo tekutiny přímo aplikované na spodinu bradavičky, ze které se nejprve odstraní mechanicky ztvrdlé části rohoviny. Součástí některých přípravků jsou i lokální cytostatika. Podmínkou úspěchu a co nejmenší bolestivosti je pečlivé ošetření okolí, které je nutné chránit před nežádoucím poleptáním.

Do skupiny těchto postupů patří i některé lidové léčitelské metody. Oblíbené je např. přikládání plátků česneku, které se nejprve naloží na několik hodin do octa. Ponechávají se na povrchu bradavice vždy 24 hodin – zalepené pod náplastí. Stejně jako při zmrazení a jiných metodách chemického ošetření může i při tomto postupu vzniknout bolestivý zánět.

Kromě moderních chirurgických metod – odstranění bradavic klasickým chirurgickým postupem nebo pomocí laseru – samozřejmě v lokálním umrtvení – se u některých typů bradavic využívá také metoda imunoterapie. Při této léčbě nevzniká bolestivý puchýř, v ošetřené oblasti dojde ale přechodně k rozvoji zánětlivého ložiska.

Bradavice mohou také vymizet po čase spontánně bez léčení a mohou také dobře reagovat na sugesci nebo hypnózu. Úspěch těchto léčebných metod závisí jednak na osobě ošetřující, ale i na vnímavosti pacienta.

Léčba výsevu mnohočetných molusek má svoje specifika. Někdy je možné, podobně jako u běžných bradavic, použít zmrazení tekutým dusíkem. Často je ale rychlejší provést ostrým nástrojem (kyretou) seškrábnutí projevů a ošetřená místa pak natřít dezinfekcí. Tento postup se považuje za velmi šetrný. Lepší spolupráci dítěte lze zajistit aplikací krému, který místně celou oblast znecitliví. U větších dětí se zpravidla dá odstranění provést docela dobře i bez něj. Řada rodičů to zvládne po zácviku doma, bez lékaře. Při domácím odstraňování těchto bradaviček jde o to, postupně narušit povrch všech projevů sterilní jehlou. Mírně krvácející povrch moluska je nutné ihned ošetřit vatovým tamponkem namočeným v dezinfekčním roztoku. Dezinfekce se dále nanáší na stroupky opakovaně, a to jedou až dvakrát denně do úplného vymizení projevů.

  ↑ nahoru

Keratosis pilaris

Spíše než o chorobu jde v tomto případě o estetickou vadu. Patří ale mezi velmi časté potíže, se kterými se rodiče a jejich malé i dospívající děti dostaví do ambulance dermatologa.

Příčiny

Podstatou těchto změn jsou drobné čepy rohoviny (folikulární keratózy), které se tvoří v ústích mazových žlázek a vlasových míšků. U některých osob se sklon k rozvoji projevů objevuje již v útlém dětství, intenzita potíží může kolísat. K tomuto charakteru pokožky bývá rodová dispozice.

Klinický obraz

Projevy se vyskytují zejména na zevních plochách paží a na tvářích, často i na hýždích a zevně na stehnech. V oblasti zablokovaných ústí mazových žláz a chloupků se tvoři drobné rohovinové čepy, celkově je povrch kůže drsný a suchý, občas může docházet i k zánětlivým změnám.

Zhoršující faktory

Ke zhoršení dochází při nedostatečné nebo nevhodné či nárazově prováděné péči.

Diagnóza

Klinický obraz je typický, většinou bývá v příbuzenstvu více postižených jedinců.

Léčba

Z léčebného hlediska se doporučuje u dětí pokožku v místech výskytu projevů ošetřovat pravidelně při mytí přísadou olejových koupelí (přípravků je více druhů a jejich působení je nutné vyzkoušet, lze je použít i pro mytí ve sprše), případně se mohou do koupele přidávat přísady ve formě solí. U větších dětí je možné provádět masáže jemnými peelingovými přípravky.

Postižená místa je vhodné po koupeli ošetřovat mastnými hydratačními pleťovými mléky a krémy. Hydratační účinek má nejen urea, ale také glycerin, aloe vera a další. Vybraná kosmetika by měla obsahovat látky, které mají schopnost uvolňovat rohovinu z ústí mazových žlázek a bránit tak jejich ucpávání. Pokud s pomocí léčebné kosmetiky potíže zvládnout nelze, je nutné poradit se s lékařem o dalším postupu.

Prevence

U dětských pacientů lze pravidelnou péči popsanou v odstavci léčba považovat za cílenou prevenci zhoršování kožních projevů. Zlepšení je možné jen při každodenním důsledném ošetřování.

↑ nahoru

Akné

Komedonické a mírné papulopustulozní formy tohoto onemocnění patří k pubertě a často nejsou ani považovány za chorobu v pravém slova smyslu. Kosmetická péče je chápána jako alternativa léčebných postupů zejména u lehčích forem choroby, při zahájení léčby nebo jako její doplněk. Akné je kožní choroba, která postihuje zejména mladé pacienty v období dospívání. Nejčastěji se vyskytuje v těch oblastech pokožky, kde jsou četněji zastoupeny mazové žlázy.

Příčiny

Podstatou problému je jednak porucha dozrávání buněk rohoviny v ústích mazových žláz a zároveň zvýšená sekrece kožního mazu, která se objevuje v období dospívání. Teprve následně dochází k zánětu postižených struktur. K jeho vyvolání vedou chemické změny v kožním mazu a přítomnost některých bakterií.

Zhoršující faktory

Zhoršit potíže může nevhodně zvolená kosmetika a nárazová péče ve formě neodborně prováděného čištění zánětlivých ložisek.

Klinický obraz

Během dospívání se nejprve začínají v lokalizacích bohatých na výskyt mazových žláz objevovat drobné pupínky barvy kůže – bílé komedony, někdy se v centru objevuje zátka tmavé barvy. Ucpaný vývod mazové žlázy podléhá zánětlivým změnám. Povrchověji uložené záněty tvoří červený pupínek s hnisavou neštovičkou v centru, o hlubším zánětu svědčí růžový bolestivý hrbolek, jehož obsah zpravidla nelze uvolnit. V těžkých případech vznikají v podkoží silně bolestivé zánětlivé procesy velikosti několika milimetrů. Zhoršení se u dívek často objevuje před menstruací.

Diagnóza

Výskyt typických projevů (bělavých a tmavých komedonů, uhříků a hlubších bolestivých zánětlivých hrbolků) v typických lokalizacích (obličej, dekolt, ramena, záda) v období puberty.

Prevence

Používání mýdel nebo gelů s peelingovým efektem u kůže se sklonem k akné pomáhá odstraňovat rohovinové zátky, které blokují ústí mazových žláz. Toto ošetření je možné provádět jen v době, kdy je zánětlivých projevů minimum. Kožní povrch lze po umytí ještě ošetřit pleťovou vodou s dezinfekčními přísadami. Pokud je pleť suchá a citlivá, může po aplikaci peelingu dojít ke zčervenání, přesušení a olupování pokožky.

Léčba

U tohoto onemocnění jsou léčebné postupy zaměřeny na omezení mazotoku, na uvolnění rohoviny z ústí mazových žláz a na působení proti mikrobům a zánětlivé složce onemocnění. Základem péče je pravidelné šetrné čištění pleti, které zajistí uvolnění přebytečné rohoviny a odstraní nahromaděný kožní maz. Tato hygienická část ošetření by měla být příjemná a neměla by vést k podráždění pleti. Působení různých kosmetických přípravků, které jsou běžně na našem trhu dostupné, je třeba zejména u citlivějších jedinců individuálně vyzkoušet. Případné podráždění bývá někdy vyvoláno nepřesným dodržením návodu k použití.

Jsou-li přítomny výraznější projevy – byť jen ve formě komedonů – je vhodné neztrácet čas a doplnit základní ošetření moderními zevně aplikovanými léčivy. Některá z nich předepisuje pouze lékař, jiné jsou také složkou komerčně vyráběných přípravků. Mezi nejúčinnější patří látky odvozené od vitaminu A – retinoidy. Upravují rohovění buněk v ústích mazových žláz a brání tak jejich uzavření. Tato léčba však bývá někdy provázena vysušením a podrážděním pokožky, což vede k horší spolupráci pacientů při terapii. K léčbě černých komedonů a také mírných jizevnatých změn se hodí nejlépe. Srovnatelný efekt má také kyselina azelaová – působí proti tvorbě komedonů a má i protibakteriální účinky. Ovocné – tzv. AHA – kyseliny jsou součástí některých přípravků léčebné kosmetiky, dobře fungují hlavně, pokud jsou obsaženy aspoň v množství osm až deset procent.

Zánětlivé procesy je možné ovlivnit lokálně používanými antibiotiky nebo jinými protizánětlivými léčivy. Z antibiotik se používá nejčastěji erytromycin, z ostatních protizánětlivých přípravků se zpravidla předepisuje benzoylperoxid. V současné době se upřednostňují léčiva kombinující více účinných složek. U nich bývá někdy pozorováno menší riziko vzniku podráždění pleti a rychlejší nástup účinku. I tak je však třeba připravit pacienta na skutečnost, že při zahájení léčení dojde zpravidla na dva až tři týdny k přechodnému zhoršení klinického obrazu a vlastní léčebný efekt je při pravidelném ošetřování možné čekat po čtyřech až šesti týdnech.

Pokud je lokální léčení neúspěšné, zvažuje se podání celkové terapie. U dívek se zpravidla nejprve zkouší nasazení hormonální antikoncepce, která omezuje sekreci kožního mazu. Také celkově podávaná antibiotika při dlouhodobějším podávání vedou ke zlepšení zejména u zánětlivých forem onemocnění. Tam, kde zcela selhávají jiné léčebné postupy, se při středně těžkých a zejména při těžkých formách akné nasazují retinoidy celkově. Velmi dobrý efekt mají hlavně v těch případech, kde je riziko vzniku jizev. Na počátku léčby se obvykle podává úvodní nižší dávka, která se podle reakce pacienta po čase zvyšuje.

Při výskytu nežádoucích účinků jakéhokoliv druhu posoudí ošetřující lékař jejich závažnost a podávanou dávku léčiva upraví nebo tento preparát zcela vysadí. Doba trvání léčby je individuální – obvykle se medikament podává tři až čtyři měsíce. Efekt terapie doznívá ještě po vysazení, dokonce se po ukončení léčení teprve dostaví to nejvýraznější zlepšení. Na rozdíl od jiných typů léčebných postupů bývá dosažený výsledek po užívání preparátů této skupiny trvalý. Lokální a zejména celková léčba akné patří do rukou lékaře specialisty a je vázána na lékařský předpis.

↑ nahoru

Seboroická dermatitida

Jde o onemocnění zařazované do skupiny kožních zánětů – ekzémů.

Příčiny

Problém je pravděpodobně spojený s výskytem některých typů kvasinek na kožním povrchu, a to zejména v oblastech, kde je mazových žláz nejvíce. Ekzémové projevy vznikají jako reakce na mikroorganismy a rozkladné produkty kožního mazu.

Zhoršující faktory

Pocení, nešetrná nebo nevhodně zvolené hygienická a kosmetická péče může stav zhoršovat.

Klinický obraz

Klinicky se projevuje různým stupněm zánětu – u miminek jsou projevy obvykle prakticky bez zarudnutí, v období dospívání může být kůže v postižených oblastech růžová až červená. Další typickou změnou je tvorba žlutavých mastných šupinek. U kojenců je tento projev dominantní a dosti často pozorujeme souvislou vrstvu mazu a odloučených buněk kůže, které se vyskytují v oblasti celé kštice, drží pevně na spodině a pokrývají celý povrch ovlasených partií hlavičky dítěte. Později v období dospívání se souvislejší vrstva šupin na zánětlivé spodině tvoří spíše výjimečně, nejčastěji je projevem tohoto onemocnění svědění kůže, lehké zarudnutí, mazotok a tvorba lupů ve kštici a olupování mastných šupin v okolí nosu nebo na hranici vlasů na čele a za ušními boltci. V kožních záhybech může docházet i k mokvání.

Diagnóza

Klinický obraz je velmi typický a stanovení diagnózy vychází z objektivního nálezu a průběhu choroby.

Prevence

Zásadní se zdá být příznivé ovlivnění mikroflóry na kožním povrchu. I v době ústupu potíží je vhodné používat šampony s obsahem látek, které tlumí růst kvasinek a mírní zánět. Většinou bývají označovány jako „šampony proti lupům“.

Léčba

V léčbě působí příznivě krémy, které mají dezinfekční nebo antimykotické účinky (látky, které působí proti kvasinkám). Do vlasů se používají šampony podobného složení. Jsou to přípravky z řady léčebné kosmetiky nebo i léčiva, která je možné koupit bez receptu v lékárně. Pokud se u dětí vyskytnou pevně lpějící šupiny ve vlasech, používají se k jejich odstranění oleje nebo krémy se salicylem či ureou. Intenzivnější zarudnutí a svědění je nutné léčit podle aktuálního nálezu po poradě s lékařem. Sluneční záření většinou působí při tomto typu kožních projevů příznivě.

↑ nahoru

Atopický ekzém

Atopický ekzém patří mezi velmi častá kožní onemocnění. V našich podmínkách se vyskytuje asi u dvanácti až šestnácti procent dětí, v dospělosti trpí atopickým ekzémem asi tři procenta populace. Pod pojem atopie se zařazují kromě ekzému i další klinické jednotky – alergické záněty spojivek, senná rýma, astma.

Charakter ekzémových projevů, závažnost průběhu a celý vývoj onemocnění závisí na mnoha faktorech. S dospíváním se akutní příznaky většinou klidní, pokožka ale bývá celý život citlivější se sklonem k suchosti. Na to je třeba brát ohled i v době výběru životní profese. Nevhodné pracovní zařazení může vést k novému vzplanutí ekzému na exponovaných místech (nejčastěji na rukou).

Příčiny a zhoršující faktory

Atopický ekzém je nepochybně onemocnění ovlivňované geneticky. Porucha kožní bariéry se projevuje suchostí pokožky a zvýšenou citlivostí k podráždění. Toto spolu s dalšími imunologickými odchylkami vede k tomu, že se u části atopiků projeví přecitlivělost na některé alergeny (pyly, roztoči, plísně a jiné). Velkou úlohu hraje působení vnějších vlivů (snížená odolnost k častému máčení a k mycím a odmašťujícím prostředkům). Známé je také často pozorované zhoršení choroby vlivem stresu. Právě pro tuto složitost působení vnitřních a vnějších faktorů, které se navzájem prolínají, je průběh choroby u každého nemocného jiný.

Klinický obraz

Zpravidla začíná v dětství, nejvíce postihuje obličej, krk a velká ohbí. V období dospívání a v dospělosti se může lokalizovat třeba jen ložiskově na prstech rukou. Typický je chronicky recidivující průběh se zhoršeními zpravidla od podzimu do jara. V letním období se potíže u většiny pacientů mírní. Kůže v postižených místech silně svědí. Intenzita zánětu může být mírná (lehké zarudnutí a přesušení), v období akutního zhoršení mohou postižené plochy mokvat nebo naopak přesychat a praskat.

Diagnóza

Pro atopický ekzém bývá typický začátek v útlém dětství – často kolem šestého až osmého týdne věku, zánětlivé projevy v typických lokalizacích – u malých dětí obličej, krk, trup a končetiny, později velká ohbí, jako jsou loketní, podkolenní jamky, zápěstí a nárty, případně ekzémové projevy na rukou. U příbuzných pacienta často zjistíme ekzém nebo jiné atopické onemocnění a nemocný sám může též trpět některou z dalších atopických diagnóz.

Prevence

Běžná péče, která je nedílnou součástí léčby, je nutná i v období zklidnění ekzému a lze ji považovat za zásadní preventivní opatření. Jedním z ověřených faktorů, které se podílejí na vzplanutí projevů, je působení alergenů – látek nebo biologických struktur, na které je osoba s atopickou dispozicí přecitlivělá. Ochranou před působením vypozorovaných nebo vyšetřením prokázaných alergenů je možné stav zlepšit. Některé alergeny se ale vyskytují kolem nás tak často, že není možné se jim při nejlepší vůli vyhnout. Na některé si může organizmus po čase při správné léčbě přivyknout (desenzibilizace na některé alergeny, kterou provádí alergolog), jindy je možné celkově tlumit alergickou reakci a tím stav zlepšit natolik, že se ekzémové projevy daří zvládnout běžnými léčebnými prostředky. Každý z pacientů vyžaduje individuální vyšetření a zvážení nejvhodnějšího postupu.

Léčba

K nejdůležitějším opatřením u atopika patří šetrná hygiena a pravidelné promazávání. Velice záleží na aktuálním stavu onemocnění, co je možné povolit a čeho naopak se v tom okamžiku raději vyvarovat. Dobře snášenou skupinou přípravků na mytí jsou koupelové oleje. K promaštění kožního povrchu je vhodné používat prostředky s minimem obsahu látek, které by mohly vyvolávat dráždění kůže (zpravidla parfémy a konzervační látky).

V dnešní době je k dispozici mnoho vhodných mastí, krémů i pleťových mlék, které kůže atopika snese alespoň ve fázi stabilizace základního onemocnění. Nové kosmetické výrobky je vhodné do běžného používání zařazovat postupně a jen tehdy, když se ekzém uklidnil. Při náznaku svědění nebo zčervenání kůže je třeba přejít zpět k tomu, co dříve kůže snášela bez problémů, a pokus později znovu zopakovat. Každý z pacientů vyžaduje individuální vyšetření a zvážení nejvhodnějšího léčebného postupu. Pokud jsou potíže horší v určitém prostředí, je nutné zvážit, jak by bylo možné zvýšit účinnost prevence (např. omezení výskytu biologických prachů, plísní, pylů).

Ve fázi akutního zhoršení se často používají ke zklidnění kortikoidy. Pokud se pacient řídí pokyny lékaře, není třeba se této terapie obávat. Naopak, trvá-li nepříznivý stav, může vést dlouhodobé odmítání účinných protizánětlivých léků k trvalému poškození kůže. Novou skupinou lokálních i celkových léčebných prostředků pro terapii velmi závažných forem atopie jsou lokálně nebo i celkově podávané imunomodulátory. Předepsat tato léčiva může pouze specialista. Pojem vyléčení je u atopických onemocnění problematický. Důslednou prevencí je ale možné zabránit atakám akutního zhoršení.

Zaujal Vás článek a chcete pravidelně dostávat informace o nových příspěvcích? Přihlaste se k odběru newsletteru a sledujte nás na facebooku.

 

Odebírat newsletter   Sledovat na Facebooku

Literatura:

• ŠTORK, J. et al. Dermatovenerologie. 1. vyd. Praha: koedice Galén - Karolinum, 2008.
• BENÁKOVÁ, N. Ekzémy a dermatitidy. Praha: Maxdorf, 2013.

Související literaturu najdete v naší Odborné knihovně pod pojmy "dermatitida", "akné" a "ekzém".