Rozvoj psychomotoriky dětí předškolního věku

Obsah článku:

• Pohybový vývoj
• Lezení
• Chůze
• Běh
• Stoj na jedné noze, poskoky, rovnovážná cvičení
• Jemná motorika
• Grafomotorika
• Zrychlený nebo opožděný vývoj
• Co vývoji prospívá
• Hry s míčem
• Prevence nesprávného psychomotorického vývoje 

Motorika znamená pohyb a pojem psychomotorický označuje důležité spojení a vzájemné ovlivňování vývoje pohybu a psychiky. Tato souvislost je nejvíce viditelná v prvních měsících života. Dítě nejdříve reflexně pohybuje končetinami, později jsou pohyby cílené na zvukové a jiné hračky. Zapojuje se zrak sluch, odhad vzdálenosti, vnímání vlastního těla. Vliv pohybu na psychický vývoj je zřejmý i ve školním věku při osvojování psaní, čtení a sportovních aktivit.

Pohybový vývoj

Probíhá v etapách, které je důležité sledovat, ne však se jimi otrocky řídit. Individuální odchylky jsou běžné a nemusí znamenat vývojové opoždění.

Lezení

Po prvních aktivitách dítěte (zvedání hlavičky, otáčení se na bříško a zpět, sezení) nastupuje přibližně v šesti měsících období lezení, které je pro vývoj velmi důležité. Dítě střídá ruce a nohy v protilehlých stranách těla, nervové dráhy z levostranných končetin směřují do motorických oblastí pravé hemisféry a opačně. To znamená, že jsou aktivovány obě části mozku. Rozvíjí se svalstvo pletence ramenního i pánevního, dítě zvedá hlavu, utváří se zakřivení páteře. Vynechání tohoto období může nepříznivě ovlivnit nejen pohybový vývoj dítěte. I když dítě později používá k pohybu chůzi, lezení zůstává významnou pohybovou aktivitou (podlézání překážek, lezení v tunelu, hry využívající lezení).

Chůze

Z etapy lezení dítě přechází do stoje s oporou o nábytek, dělá první krůčky. Chůze se stává nejen prostředkem pohybu ale i poznávání. Zlepšuje se koordinace, chůze je plynulejší, zvyšuje se vytrvalost. Kolem druhého roku dítě zvládá pohyb po schodech nahoru a dolů. Ze zkušeností paní učitelek z mateřských škol vyplývá, že mnozí rodiče považují chůzi po rovině i po schodech za zatěžování dítěte. Do třídy ho přinášejí, nesouhlasí s delšími vycházkami, s výlety na škole v přírodě. Vzdálenost, kterou dítě zvládne, je individuální. , nicméně alespoň dva kilometry může zdravé tříleté dítě bez obtíží ujít. Nezapomínejme, že chůze je nejzdravější pohybovou aktivitou po celý život.

Běh

Jako běh označujeme aktivitu, kdy jsou bez opory a v jednom okamžiku obě nohy nad zemí. Postupně je běh plynulejší (nemusí být rychlejší), zlepšuje se koordinace pohybů rukou a nohou, dítě se učí v běhu zastavit, měnit směr.

Stoj na jedné noze, poskoky, rovnovážná cvičení

Na jednu nohu se dítě postaví kolem třetího roku, později stojí na jedné noze s krátkou výdrží, kolem pátého roku zvládá přeskoky z jedné nohy na druhou. Rovnováha ovlivňuje pohyb po celý život. Nezbytně nutná je pro některé sporty (například sportovní gymnastika, lyžování, krasobruslení), balet a jiné činnosti.

Základní pohybové dovednosti: lezení, chůzi, běh a skok, zvládne dítě do tří let. Poté již tempo rozvoje není tak viditelné. Zrání a stimulace vedou ke zlepšení koordinace, přesnosti a plynulosti pohybů, k orientaci v prostoru, rozvíjení smyslového vnímání, vnímání vlastního těla. Vývoj hrubé motoriky je v základech ukončen před nástupem do školy.

Jemná motorika

Zahrnuje pohyby prstů, při kterých se zapojují menší svalové skupiny. Její rozvoj umožňuje zvládání běžných denních činností souvisejících s oblékáním, hygienou, jídlem a dalším. Opět souvisí s celkovým psychickým vývojem, protože jednotlivé pohyby jsou cílené, vyžadují koncentraci pozornosti, výše uvedené dovednosti, přesnější koordinaci pohybu se zrakovým vnímáním. Přirozený vývoj vede k větší samostatnosti dítě. Pokud rodiče dítě oblékají, zapínají mu knoflíky, obouvají ho a krmí, brzdí přirozený vývoj. Je sice hezké, že dítě ovládá prsty tablet nebo počítač, jsou to ale pohyby dosti jednotvárné. Ruka je vybavena k provádění mnohem náročnějších úkonů.

Součástí jemné motoriky je též cvičení artikulačních orgánů (rty, jazyk, pohyb čelistí), které zajišťují správnou výslovnost. (Střídavé nafukování tváří, olizování lžičky, lízání zmrzliny, pohyby jazyka zleva doprava, cvičení rtů, podporování komunikace dítěte.) Ve skupině dětí s nesprávnou výslovností bývá více těch, které mají nedostatky v pohybovém vývoji.

Grafomotorika

Je značení pro činnosti spojené se psaním, kreslením a malováním. Kresba se vyvíjí přibližně od druhého roku. Dítě má radost z toho, že jeho pohyb zanechává stopu. Od tří let postupně zvládá svislé a vodorovné čáry i kruh. V dalších letech následuje křížek a čtverec, před nástupem do školy též trojúhelník. Od „hlavonožce“ (hlava a končetiny bez těla) mezi druhým a třetím rokem se v kresbě objevuje více detailů, které jsou ukazatelem úrovně kresby (oči, nos, prsty, knoflíky, vlasy a další)

Uvedené poznatky patří k odborné výbavě každého pedagoga v běžné mateřské škole. Citlivý rodič vnímá tyto vývojové etapy jako přirozené. Shrneme-li uvedené poznatky a náměty, je zřejmé, že běžný život staví dítě do situací, které postupně ovládá na základě psychomotorického vývoje. Je nepochybně dobré přicházet s dalšími podněty. Stejně důležité je ale sledovat, jak dítě na nové a nové podněty reaguje, zda je schopno náměty dospělých opakovat a samostatně je rozvíjet, zda není nabídkou aktivit přehlcené.

Zrychlený nebo opožděný vývoj

Co dělat, když vývoj dítěte neprobíhá podle uvedených etap, je zrychlený nebo opožděný? Je-li zrychlený pohybový vývoj přirozeným projevem všestranně zdravě se rozvíjejícího dítěte, je vše v pořádku. Přílišná snaha o urychlení dítěti neprospívá. Například vynechání období lezení je na škodu, i když dítě „uteče roku“ a staví se i chodí o několik měsíců dříve. Jestliže je dítě vývojově opožděné nebo neobratné, je nevhodné učit ho v předškolním věku například bruslit a přihlašovat do hokejového oddílu. Vývojovými etapami musí procházet postupně. Jestliže nezvládá činnosti běžné v mladším věku, je třeba se k nim vrátit a postupovat v souladu s vývojem. Opožděný pohybový vývoj nemusí rodiče znepokojovat. Variabilita vývoje je běžný jev a dítě ve většině případů vše dožene. Pokud tomu tak není, je třeba konzultovat obtíže s dětskou lékařkou, která může doporučit další odborné vyšetření u neurologa, fyzioterapii a další.

Co vývoji prospívá

Nejrůznější prolézačky, žebříky a další nářadí vedou ke koordinaci pohybů, vnímání prostoru a uvědomování si vlastního těla i posilování svalstva. Dítě cítí, jak vysoko dosáhne, kam zvedne nohu, cvičí rovnováhu. Pokud je bojácné a neví si rady, není třeba ztrácet nervy, ale pomoci, ukázat mu, „jak být šikovný“. Položit nohu na nejbližší příčku, přehmátnout rukou a další. Dítě musí mít jistotu, že ho dospělý v případě potřeb zachytí a pomůže zdolat překážku. Naopak vůbec nepomohou „podpory“ typu „lez, podívej se na… Je mladší, a jak je šikovná“.

Hry s míčem

Pro zdravě se vyvíjející dítě není problém zvládnout kutálení míče, házení a chytání i kopání do míče. Pro děti neobratné jsou míčové hry černou můrou ještě na základní škole. Připomínám spojení psychiky a motoriky. Chytání míče vyžaduje odhad vzdálenosti a tím i doby, kdy míč přiletí. Ruce jdou míči naproti a ve správnou dobu se přiblížují, aby míč neskončil uprostřed obličeje. Kopnutí do míče vyžaduje rovnováhu pro stoj na jedné noze, když druhá míč vykopává, odhad prostoru a též vnímání vlastního těla (kam dosáhnu nohou).

Pro všechny děti ve věku dvou až čtyř let, bez ohledu na jejich pohybovou zdatnost, je vhodné cvičení rodičů s dětmi, které od sedmdesátých let šířila u nás i v zahraničí doc. Jana Berdychová. Společný prožitek pohybu je přínosem pro dítě i rodiče. Rodič poznává možnosti svého potomka, dítě se neobává ani náročnějších cviků, protože cítí oporu. Méně obratnému dítěti pomůže rodič při zvládnutí cvičení bez strachu z neúspěchu.

Rozvíjení pohybových dovedností dítěte pomáhají různé formy základní tělesné výchovy (sokolská všestrannost), plavání, stimulační programy pro rozvoj psychomotoriky pro předškoláky. I vrcholoví sportovci se shodují v názoru, že nejzdravější je všestranný pohyb dítěte jako základ pozdější specializace. Stimulace psychomotorického vývoje dítěte probíhá od narození dítěte, vychází z letitých zkušeností celých generací a je obohacována moderními znalostmi a postupy. Zdravý rozum a zkušenost jsou mnohdy prospěšnější než hodiny strávené na internetu s cílem zajistit co nejvíce aktivit pro psychomotorický vývoj svého dítěte. Příliš mnoho zájmových činností slouží spíše k podpoře sebevědomí „supermatky“ než vývoji dítěte. Dítě potřebuje mít ke svému vývoji dostatek podnětů. Současně ale potřebuje čas, aby se naučilo hrát si samostatně a tvořivě. Aby vše, co dělá, naplno prožívalo.

Prevence nesprávného psychomotorického vývoje

Respektování a podpora vývojových etap. Nepřetěžovat dítě. Je obtížné přesně říci, co je přetěžování dítěte. Zdravé a nadané dítě ochotně absolvuje všechny kroužky a pohybové aktivity, které rodiče najdou. Jiné dítě se podřídí přání rodičů, ačkoliv ho některé činnosti nebaví. Obecně lze říci, že dítě má mít možnost výběru a radost z pohybu, bez ohledu na přání rodičů. Signálem, že je něco špatně, může být neklid a únava dítěte, obtíže s usínáním, buzení v noci, podrážděnost a další.

Omezení mobilních telefonů a tabletů. Technický pokrok nelze zastavit, můžeme ale zamezit nepříznivému dopadu na vývoj dítěte. U předškolního dítěte bychom měli čas trávený na telefonu nebo tabletu počítat na minuty a preferovat jiné činnosti.

Totéž platí o sledování televize. Několikahodinové sledování televize nebo hra na tabletu většinou vede k nesprávným návykům při sezení a k oslabování svalstva. S nedostatkem pohybu souvisí mělké dýchání, narušení krevního oběhu i obezita.

Výběr vhodných programů pro dítě. Agresivita, která se projevuje při některých počítačových hrách a ve filmech, se může přenášet do běžného života.

Zvážení, zda je pro dítě vhodná jednostranná zátěž. Některé sportovní oddíly provádějí nábor předškolních dětí. Rodič rozhoduje za dítě, zda bude vystaveno v tomto věku zátěži, která je na budoucí sportovce kladena. 

Každé dítě je osobnost s fyzickými, psychickými a emočními zvláštnostmi. Základní potřeby jsou však lidským bytostem společné. Je to potřeba lásky, bezpečí a přijetí rodiči bez ohledu na výkon. V posledních letech se individualitě věnuje mnoho pozornosti. Sledujeme, co si dítě přeje, jeho přání plníme, respektujeme, co chce, a co nechce. Je to zcela správně? Má malé dítě dostatek zkušeností a vědomostí, aby si mohlo diktovat, co se bude kolem něho odvíjet? Svoboda dítěte a podpora individuality musejí mít své hranice, které umí vytyčit milující a rozumný rodič. 

Zaujal Vás článek a chcete pravidelně dostávat informace o nových příspěvcích? Přihlaste se k odběru newsletteru a sledujte nás na facebooku.

Odebírat newsletter   Sledovat na Facebooku

Související literaturu a další zdroje informací najdete v naší Odborné knihovně.