Prevence poruch učení začíná hned po narození

Jako rodiče si přejeme, aby naše děti byly zdravé, chytré, spokojené a úspěšné. Zdá se nám ale, že v mateřských i základních školách přibývají děti, které mají problémy s učením, soustředěním, chováním anebo koordinací pohybů. Když se dítě nedokáže naučit, jak zavázat tkaničku nebo jezdit na kole, nedokáže rovně sedět v lavici nebo má problémy se psaním (grafomotorikou), může to být vina přetrvávajících primárních reflexů. Prevence těchto problémů začíná již hned po narození, protože pohybem se učíme.

Obsah článku

• Primární reflexy
• Symptomy přetrvávajících primárních reflexů
• Prevence přetrvání primárních reflexů
• Intervence

Primární reflexy

Dítě přichází na svět se všemi nervovými buňkami, které bude potřebovat. Spojení mezi jednotlivými buňkami a nervovými centry ale ještě nejsou (zcela) vytvořená. Proto každé miminko reaguje na podněty vrozenými primárními reflexy. Jsou to automatické, stereotypní pohyby, které vycházejí z mozkového kmene a v prvních měsících života mají za úkol zajistit životně důležité funkce. Díky primárním reflexům se mozek postupně naučí správně kontrolovat fungování těla.  Když miminko dělá jakýkoli pohyb (otáčí hlavičkou, reaguje na podněty), spustí primární reflex, který nejen představuje reakci na onen podnět, ale zároveň stimuluje mozek. Tak se dítě postupně naučí zpracovávat vizuální a zvukové informace, získávat rovnováhu a prostorové vidění, hrubou a jemnou motoriku, koordinaci ruka-oko a další. Když tyto reflexy splní svůj úkol, jsou potlačeny vyššími mozkovými funkcemi. První primární reflexy by se měly inhibovat již po třech měsících od narození, většina pak během prvních šesti, nejpozději dvanácti měsíců. Pokud kontrola vyššími mozkovými funkcemi nad primárními reflexy není dostačující, mohou tyto reflexy zůstat aktivní i v pozdějším věku a pak v dalším optimálním vývoji naopak „překážejí“. 

Představte si například dítě, u kterého přetrvává tonický labyrintový reflex (TLR). Ten u miminka způsobuje, že pokud předkloníte hlavičku, schoulí se do klubíčka (ruce a nohy se pokrčují), a naopak pokud hlavičku zakloníte, zcela se natáhne. Pokud tento reflex přetrvává, bude mít dítě problém sedět rovně v lavici, protože pokud se potřebuje dívat do sešitu (a tedy předklonit hlavu), pak se mu automaticky změní svalový tonus tak, že se svaly na přední straně trupu stáhnou a na zádech povolí, přičemž ruce a nohy se chtějí pokrčit. Proto si takové dítě rádo sedí na nohou nebo si opírá hlavu.

Dítě s přetrvávajícím TLR bude mít také problémy s koordinací pohybů. Další dobrý příklad je Moroův reflex, což je lekavý reflex novorozenců. Pokud se miminko něčeho lekne, „rozhodí“ ručičky do stran a pravděpodobně začne i brečet. U této reakce se mu uvolní zároveň adrenalin a kortizol. Když se Moroův reflex inhibuje, dokážeme vytvořit tzv. filtr na vjemy. Pokud sedíme v rušném prostředí, dokážeme potlačit vjemy, které nepotřebujeme (štěkot psa v dálce, zvuk projíždějícího auta, šum lidí v okolí), a zesílit to, co potřebujeme (např. hlas komunikačního partnera). Pokud tento reflex ale přetrvává, nedokážeme vytvořit tento filtr na vjemy a slyšíme vše stejně silně. Pak je ale hrozně těžké se v tom zorientovat. Dítě je spoustou těchto vjemů přetížené, může být hodně unavené nebo naopak hyperaktivní, a to vše v začarovaném kruhu. Často odpočívá tak, že se dívá do prázdna, nevnímá okolí a třeba se i úplně uzavře. Další možnost je, že potřebuje stres „vyběhat“ a je hodně divoké.

Symptomy přetrvávajících primárních reflexů

Primární reflexy představují automatickou reakci na podněty – například pokud předkloníte miminku hlavičku, automaticky pokrčuje ručičky a nožičky. Pokud otáčíte hlavičku na stranu, ručičku a nožičku na jedné straně natahuje a na druhé straně pokrčuje (možná to znáte pod názvem „poloha šermíře“).  Pokud se miminko něčeho lekne, automaticky rozhodí ručičky do stran a pravděpodobně začne i brečet. Představte si, že tyto reakce přetrvávají i u dětí v předškolním nebo školním věku (nebo dokonce v dospělosti). Pak je jasné, že tyto děti budou mít problémy s koordinací pohybů, jemnou motorikou nebo například se soustředěním. Pokud pak vidíme, jak dítě něco dělá neuvěřitelně komplikovaně, jde často o snahu něco vykompenzovat. Dítě pak na konci vyučovací hodiny skoro „leží“ na židli, při psaní si podpírá hlavu jednou rukou nebo si ji při čtení drží oběma rukama.

Primární reflexy hluboce ovlivňují základní fyzické a psychické reakční vzory dítěte. Každý primární reflex má jinou funkci, a tak ovlivňuje vývoj dítěte jiným způsobem. Proto jsou příznaky přetrvávajících reflexů velice různé. Primární reflexy ovlivňují nejen svalové napětí (může být zvýšené nebo snížené), ale i například plynulost očních pohybů, vnímání těla (tzv. bodymap) a psychiku (sebedůvěru, strach z výšek). A tak přetrvávající primární reflexy mohou způsobit například problémy se psaním, čtením, symptomy ADHD a ADD, dyslexii, dyspraxii, logopedické a ortoptické vady, vertebrogenní potíže (bolesti zad), neurózy, chronickou únavu, autismus a další.

Prevence přetrvání primárních reflexů

Přetrvávající primární reflexy ovlivňují psychomotorický vývoj dítěte, a pokud (psycho)motorický vývoj v prvním roce dítěte neproběhne standardně, tak často vidíme, že primární reflexy přetrvávají. Bohužel je hodně faktorů, kterým nemůžeme zabránit. Sem patří například problémy v těhotenství (vysoký krevní tlak, preeklampsie, nemoci) nebo během porodu (překotný nebo naopak protahovaný porod, porod císařským řezem, kleštěmi nebo vyvolaný porod). Co ale můžeme ovlivnit, je správný motorický vývoj dítěte. Je nutné, aby dítě mělo dost možností pohybu, a to už hned po narození. Není správné si myslet, že novorozenci ještě nepotřebují pohyb. Naopak, podívejte se, kolik se toho musí dítě naučit během prvního roku života: zvedat hlavičku, otáčet, plazit se, lézt, a dokonce i stát a chodit. Výše uvedené se ale nenaučí, pokud nemá možnost pohybu. Není tedy dobrý nápad nechat dítě celý den ležet v měkkých polštářích, autosedačkách nebo dlouho nosit v šátcích/nosítkách, naopak je velmi důležité střídat aktivity.

Pokud vidíte nestandardní vývoj (dítě „nepase koníčky“ ve třech měsících od narození, drží hlavičku jen na jedné straně a na druhou se nechce otočit), nebojte se zajít za zkušeným fyzioterapeutem. Pokud stimulujete správný vývoj ještě v této době, možná primární reflexy dokážete včas přirozeně inhibovat. Zbystřete také, pokud se dítě plazí nebo leze nestandardním způsobem. Za standardní způsob považujeme plazení křížovým vzorem, kdy se dítě plazí s bříškem na zemi, střídavě s pravou rukou a levou nohou a obráceně. Jiné způsoby lezení, například jen rukama nebo pouze jednostranně, ukazují na přetrvání primárních reflexů. Fázi lezení by dítě rozhodně nemělo přeskočit. Je to velmi důležitý vzorec pohybu, nejen pro zapojení hlubokých svalů trupu při pohybu, ale i pro propojení mozkových hemisfér, pro zlepšení koordinace pohybů, a dokonce pro oční pohyby. Pokud vidíme něco nestandardního v tomto období, máme velkou šanci, že na vině jsou právě přetrvávající primární reflexy. Po jednom roce to klasickou fyzioterapií již nevyřešíme a bude potřeba cvičit speciální cviky na inhibici primárních reflexů pomocí Neuro-vývojové terapie nebo Neuro-vývojové stimulace.

Intervence

Jsme hodně zvyklí dívat se na to, co dítěti nejde, například čtení, psaní nebo mluvení.  Jak ale výstižně napsal uznávaný britský odborník zabývající se poruchami učení u dětí A. E. Tansley : „ ... předtím než se podíváme na sociálně-emocionální aspekty, musíme se zeptat: má toto dítě potřebné neurologické nástroje, s ohledem na svůj věk, na to, aby uspělo...???“ („... before looking for social-emotional aspects, first we must ask: does this child have the neurological equipment needed to succeed at his age...???“).

Vývoj dítěte si můžeme představit jako růst stromu. Čtení, psaní, počítání… to jsou jablíčka na našem stromu. Pokud chceme, aby nám vyrostla krásná červená jablíčka, potřebujeme pořádný a dobře zakořeněný strom. Z kořenů vyrůstá pevný kmen, na něm rostou silné větve, listy a plody. Takže i když je každý strom originální a jedinečný, vychází ze stejných, přírodními zákony daných principů a elementů. Proto je tak důležité ve vývoji a výchově dítěte vnímat:

• kořeny (narození a okamžiky po narození dítěte);
• kmen a větve (psychomotorický vývoj našeho dítěte);
• koruna (smyslové a emocionální schopnosti, spolupráci mozkových hemisfér a spolupráci očí neboli binocularitu);
• plody (školní dovednosti, řeč, správné držení těla a koordinaci pohybů).

Pokud strom není dost silný nebo kořeny nejsou pevné, nemůžeme na nich stavět.

Hodně školáků je kvůli podobným symptomům bohužel mylně diagnostikováno jako například hyperaktivní nebo jako dítě s poruchou pozornosti, autismem nebo různými „dys“-poruchami (dysgrafie, dyslexie…). Abychom dítěti dokázali pomoci, musíme ale vědět, kde je příčina jeho problémů. Dítě, které má problémy se psaním kvůli dysgrafii, potřebuje jiný přistup, něž když jsou symptomy dysgrafie zapříčiněny přetrvávajícími primárními reflexy. To samé platí při symptomech ADHD, autismu a tak dále. Běžně používané metody jsou pro některé děti příliš náročné. Jestliže zjistíme přítomnost přetrvávajících primárních reflexů, musíme začít od začátku! Aplikujeme tedy jednoduché tělesné cvičení, které pomáhá zlepšit nervové spojení mezi mozkem a tělem a také mezi mozkovými centry navzájem. Neuro-vývojová terapie se tedy snaží utlumit činnost nevyhaslých primárních reflexů, čímž mozek dostává druhou šanci vrátit se do prvního roku života, projít si fázemi, které byly opominuty, a zafixovat si správné pohybové stereotypy.

Princip spočívá v tom, že konkrétními cviky často napodobujeme pohyb vyvolaný primárními reflexy. Ty pak postupně slábnou a tím dochází ke změnám v centrální nervové soustavě a zmizení souvisejících potíží. Je ale velmi důležité cvičit poctivě každý den (cca 10 minut) a celou terapii dokončit. Během terapie postupně střídáme různé cviky od snadného zvedání hlavy až po lezení a používání všech částí těla najednou. Je možné, že zpočátku se stav dítěte zhorší. Nejdřív se totiž musí rozložit špatné pohybové a reflexní stereotypy a až poté se začínají vyvíjet nové, správné reakce. Terapie je vhodná jak pro děti, tak pro dospělé.

Zjednodušenou variantu Neuro-vývojové terapie představuje Neuro-vývojová stimulace, se kterou mohou pracovat odborníci, jako jsou logopedi, psychologové, pedagogové a speciální pedagogové, poté, co úspěšně absolvují úvodní teoretický kurz a pokračovací praktický kurz Neuro-vývojové stimulace u Institutu neuro-vývojové terapie a stimulace. Základ Neuro-vývojové stimulace ve školní praxi tvoří Neuro-vývojová terapie. Testy i cviky vycházejí z psychomotorického vývoje dítěte a jsou přizpůsobeny tak, aby mohly být dobře používány i pro větší skupiny dětí. Neuro-vývojovou stimulaci lze využít i jako preventivní program v mateřských a základních školách, kdy se každý školní den cvičí s celou třídou cca 10 minut. Neuro-vývojová stimulace stačí pro většinu dětí, ale pokud je problém s přetrvávajícími primárními reflexy větší, bude pravděpodobně potřebovat individuálnější přístup v rámci Neuro-vývojové terapie.

Související literaturu a další zdroje informací najdete v naší Odborné knihovně.

Zaujal Vás článek a chcete pravidelně dostávat informace o nových příspěvcích? Přihlaste se k odběru newsletteru a sledujte nás na facebooku.

Odebírat newsletter   Sledovat na Facebooku