Doporučení pro osoby v kontaktu s dětmi s poruchami řeči

Vždy je potřeba brát na vědomí druh a typ narušení spolu s individuálními zvláštnostmi daného dítěte, platí však určité zásady, které podporují rozvoj mezilidské komunikace a socializace.

Dítě by mělo být vedeno k odbourávání strachu z komunikace v nejrůznějších komunikačních situacích i s nejrůznějšími komunikačními partnery a mělo by pravidelně v krátkých intervalech procvičovat řečové dovednosti.

Pokud rodič s dítětem procvičují například „problémovou" hlásku – gymnastika mluvidel, je důležité, aby cvičení probíhalo bez přehnaného úsilí a napětí artikulačních orgánů, nenásilně. Proto je dobré cvičit nové hlásky na počátku tiše – šeptem nebo polohlasně. Teprve až později hlasitěji. Je ale vhodné dávat přednost vždy funkčnímu použití řeči, zájmu o mluvení a radosti z komunikace, před perfektní výslovností každého jednotlivého slova, aby dítě zažívalo v procesu předávání informací úspěch.

Čtěte také:
Dávky pro rodiny dětí se zdravotním postižením
Mýty o rozvoji řeči a poruchách řeči
Vztek, lhaní, neposlušnost – jak si poradit s dětským zlobením?

Doporučení pro pedagogy

Pojem komunikační kompetence vychází z klíčových kompetencí vymezených Rámcovým vzdělávacím programem. Jednou ze šesti stanovených kompetencí jsou právě kompetence komunikativní. Již zmiňované klíčové kompetence představují souhrn vědomostí, dovedností, schopností, postojů a návyků, které dítě/žák získává v průběhu výchovně-vzdělávacího procesu. Ve spojení s pojmem komunikační, se tedy jedná o jakousi způsobilost (kompetence), neboli soubor dovedností a schopností ovládat řečové dovednosti, vhodně a adekvátně svému věku se vyjadřovat, dorozumívat a komunikovat (RVP ZV, 2016).

Pedagog by měl brát zřetel na druh a typ narušení řečových dovedností a individuální zvláštnosti daného žáka, měl by spolupracovat s logopedem nebo speciálním pedagogem, v jehož péči se dítě nachází, a věnovat pozornost jeho doporučením. Také by měla probíhat úzká spolupráce s rodiči žáka.

S žákem by měl pedagog komunikovat klidně, dávat mu více času na porozumění řečenému a na formulaci odpovědi, případně častěji pokyny opakovat nebo je předávat v jednodušších větách. Komunikace mezi pedagogem a žákem s poruchou řeči by měla probíhat v radostné atmosféře, která podporuje chuť komunikovat, neupozorňuje neustále jen na komunikační chyby, ale naopak chválí úspěchy a motivuje žáka k rozvoji dalších dovedností. Pro navození společné uvolněné atmosféry si může pedagog s dítětem i s ostatními dětmi společně zazpívat písničku nebo zarecitovat básničku.

Doporučení pro sociální pracovníky

Sociální pracovník by měl mít na paměti, že i porucha řeči může být pro dítě a jeho rodinu stresujícím faktorem a může způsobovat mnohé obtíže. S dítětem i s rodiči by mělo být jednáno v klidné atmosféře, která přináší dostatek času na vzájemné porozumění řečeného i na formulaci odpovědí. Pokud dochází k nedorozuměním v komunikaci s dítětem s poruchou řeči, je dobré trpělivě pokyny a dotazy zopakovat a ujistit se doplňujícími otázkami, že dítě porozumělo.

Vhodnější než upozorňovat dítě na chyby v projevu je přístup, kdy nesprávně řečená slova či věty zopakujeme po dítěti ve správné podobě a postupně jej motivujeme, aby po nás znovu opakovalo. Dítě je klidnější a méně stresované. Nejvhodnější je trpělivě naslouchat a nedávat žádným způsobem najevo, že by takovéto dítě bylo považováno za méněcenné. Komunikace s dětmi s poruchou řeči by měla být podobná komunikaci běžné, které probíhá v klidné atmosféře a bez předsudků.

Čtěte také:
Dávky pro rodiny dětí se zdravotním postižením
Mýty o rozvoji řeči a poruchách řeči
Vztek, lhaní, neposlušnost – jak si poradit s dětským zlobením?

Doporučení pro lékaře

Lékař i další zdravotní personál by měli mít na paměti, že i porucha řeči může být pro dítě a jeho rodinu stresujícím faktorem a může způsobovat mnohé obtíže. S dítětem i s rodiči by mělo být jednáno v klidné atmosféře, která přináší dostatek času na vzájemné porozumění řečeného i na formulaci odpovědí, zvlášť jedná-li se o různé lékařské zákroky a léčbu. Pokud dochází k nedorozuměním v komunikaci s dítětem s poruchou řeči, je dobré trpělivě pokyny a dotazy opakovat a ujistit se doplňujícími otázkami, že dítě porozumělo.

Dítě by nemělo být stresováno neustálým upozorňováním na chyby v řeči, ale pozitivně motivováno, aby se nebálo ptát, komunikovat a vyjadřovat své pocity. Nejvhodnější je trpělivě naslouchat a nedávat žádným způsobem najevo, že by takovéto dítě bylo považováno za méněcenné. Komunikace s dětmi s poruchou řeči by měla být podobná komunikaci běžné, které probíhá v klidné atmosféře a bez předsudků vůči dítěti.

Doporučení pro veřejnost

Setkání s dítětem či s osobou s poruchou řeči může být pro mnoho lidí stresující situací, v níž nevědí jak jednat. Nejvhodnější je trpělivě naslouchat a nedávat žádným způsobem najevo, že by takovýto člověk byl považován za méněcenného nebo za člověka se sníženým intelektem. Komunikace s osobami i s dětmi poruchou řeči by měla být podobná komunikaci běžné, které probíhá v klidné atmosféře a bez předsudků vůči dítěti či osobě s obtížemi v komunikaci.

Související literaturu a další zdroje informací najdete v naší Odborné knihovně.

Zaujal Vás článek a chcete každý měsíc dostávat informace o nových příspěvcích? Přihlaste se k odběru newsletteru!