- Domů
- Zdravotní problémy dítěte
- Děti s poruchami řeči
- Rodina dítěte s poruchou řeči
Rodina dítěte s poruchou řeči
Autor/ka: PhDr. Mgr. Pavla Sychrová, Ph.D.
Datum publikace: 13. 04. 2012, Aktualizováno: 22. 09. 2023
Porucha řeči nebo obtíže v průběhu rozvoje řeči mohou být pro rodiče stresovou situací. Způsob, jakým ji rodiče zvládnou a jak na ni zareagují, spoluurčuje, jak velkou zátěží budou obtíže také pro dítě.
Je vhodné, když mohou rodiče dítěti vysvětlit, co se děje, protože mají více informací než dítě a mohou ho také postupně motivovat ke spolupráci při řešení obtíží (Blažek, Olmrová, 1988).
Vzniká určitý rozdíl mezi realitou a standardním očekáváním zdravého řečového vývoje dítěte. Rodiče by měli být na tento rozdíl citliví a v brzké době po odhalení obtíží vyhledat odbornou pomoc. Ochota rodiny spolupracovat s pedagogy, logopedy i dalšími odborníky, podporovat dítě, věnovat se doma cvičením na rozvoj komunikačních dovedností, flexibilita rodiny a její motivační podpora při terapii řeči, jsou vhodnými faktory, které mohou pomoci k odstranění obtíží v komunikačním procesu (Vágnerová, 2008).
Postoj a podpora rodiny při terapii
Rodina dítěte s poruchou řeči, obzvláště pokud se jedná o těžší typ poruchy řeči, potřebuje pravidelné vedení a pomoc, aby se dokázala vyrovnat s reakcí a s chováním širšího okolí a podpořila vhodným způsobem rozvíjení komunikačních kompetencí (rozvoj vlastní jazykové tvorby) svého dítěte. Narušená komunikační schopnost u dětí totiž může mít poměrně dobrou prognózu a v mnoha případech je možné obtíže v řečových dovednostech úplně odstranit.
U dětí, které nesprávně tvoří některé hlásky, je možné vytvořit zvuk hlásky nový a správný. Děti, u nichž se v průběhu rozvoje řeči projeví porucha plynulosti řeči, je možné vhodnou intervencí (zásahem) plynulost vytvářet, děti narozené s rozštěpovými poruchami obličeje mají dnes obrovské možnosti pomoci na poli medicíny a chirurgie, takže vývojové poruchy obličejové části mohou být zcela odstraněny.
I přesto je však vhodné, když má rodina reálná očekávání a trpělivě postupuje po menších krocích, aby dítě nebylo stresováno. Velmi vhodné je, když sama rodina se na terapii řeči vytrvale podílí.
Není žádoucí, aby rodina k dítěti s narušenou komunikační schopností zaujala nadměrně ochranný, rozmazlující nebo naopak lhostejný či přehnaně přísný přístup.
Nejvhodnějším přiměřeným přístupem rodiny při terapii řeči je vytváření klidného, laskavého a nestresujícího prostředí pro dítě, v němž je podporována chuť vzájemně komunikovat, v němž se dítě rozvíjí ve všech složkách své osobnosti, je odměňováno za své pokroky a motivováno ke snaze se samo zlepšovat. Rodiče mohou podpořit rozvoj komunikačních dovedností pravidelným společným čtením, zpěvem, rozhovory s dítětem a participací na logopedických cvičeních, která pro dítě doporučí odborník (Klenková, Švojgrová, In Němec, Vítková, Vojtová 2009).
Zaujal Vás článek a chcete pravidelně dostávat informace o nových příspěvcích? Přihlaste se k odběru newsletteru a sledujte nás na facebooku.
Odebírat newsletter Sledovat na Facebooku
- Dávky pro rodiny dětí se zdravotním postižením
- Charakteristika poruch řeči
- Vztek, lhaní, neposlušnost – jak si poradit s dětským zlobením?
Související literaturu najdete v naší Odborné knihovně.
Pomohly vám informace v tomto článku?