Příběhy ze života dětí

------------------------------------------------

Příklad 1.

Problematika dyslalie a význam vhodné spolupráce a komunikace s rodiči

------------------------------------------------

Po předchozí domluvě mne navštívil tatínek s pětiletou dcerou. Tatínek byl značně znepokojen až zděšen tím, že jeho dcera, která má za šest měsíců nastoupit do základní školy, ještě stále neříká hlásku R, a to i navzdory intenzivní a dlouhodobé spolupráci s logopedkou. Což bylo prý důvodem pro vyhledání jiné logopedické péče. Při bližším obeznámení se se situací jsem zjistila, že dívka nejen, že neříká hlásku R, ale nemá rovněž zafixovánu správnou artikulaci hlásek T, D a dále hlásky L a samozřejmě i Ř. Příčinou čehož, jak by se na první pohled mohlo zdát, nebyla neobratnost mluvidel dívky, ale (dle tatínka) nevhodná předchozí logopedická péče, která spolu s ambiciózností tatínka (kterému bylo vcelku jedno, že ostatní hlásky činí dívce potíže, ale jehož primárně a jedině zajímala a stresovala vadná výslovnost hlásky R) zapříčinila a negativně ovlivnila dceřin řečový vývoj.

Vysvětlila jsem tatínkovi, že je nezbytné a prvotní, nejdříve se zaměřit na hlásky T, D a L a až poté se zabývat výslovností hlásky R. I přes veškerá vysvětlování byl tatínek značně skeptický a argumentoval tím, že je přeci jedno, jaké písmenko se jeho dcera bude učit. Velmi se mýlil, neboť pokud dítě nezvládá a správně neartikuluje hlásky T, D a L nemá připravena mluvidla na artikulaci hlásky R. Neboť právě hlásky T, D a L jsou „základními stavebními elementy" pro správnou výslovnost hlásky R.

Teprve až poté, co tatínek pochopil smysluplnost i účelnost posloupnosti a nenásilného procvičování, došlo v poměrně krátké době u dívky k postupnému vyvození na správném artikulačním základě, fixaci a automatizaci hlásky T (poté i D). Následně naskočila (v důsledku provádění cviků gymnastiky mluvidel pro zvýšení pohyblivosti jazyka) i hláska L. Celý tento, u některých dětí velmi pozvolný a zdlouhavý proces, postupné nápravy těchto tří hlásek (T, D, L – vždy vyvozujeme pouze jednu hlásku) zvládla dívka za poměrně krátkou dobu. A to také díky poměrně dobré obratnosti mluvních orgánů, dobré napodobovací schopnosti i dobré úrovni sluchového vnímání.

Příznivý vývoj řeči dívky také ovlivnila skutečnost, že tatínek začal spolupracovat a procvičovat s dcerou vždy aktuální hlásku. Po automatizaci hlásky L naskočilo, dříve problémové R, a to vcelku okamžitě – k tatínkovu velkému údivu.

Finální tečkou celého tohoto příběhu je skutečnost, že tatínek v závěru naší spolupráce, kdy dívka zvládla výslovnost všech dříve problematických hlásek před vstupem na základní školu, přiznal pravou podstatu dřívějšího neúspěchu. Příčinou nebyla, původně tatínkem uváděná „neschopnost" logopedky, kterou dříve navštěvovali, ale neschopnost tatínka respektovat aktuální cvičení, která ignoroval a neustále s dcerou procvičoval výhradně a pouze R.

Související literaturu najdete v naší Odborné knihovně.

------------------------------------------------

Příklad 2.

Vývojová dysfázie versus opožděný vývoj řeči

------------------------------------------------

Do logopedické třídy byl zařazen čtyřletý chlapec s diagnózou narušeného vývoje řeči, konkrétní vývojovou dysfázií (matka absolvovala pouze vyšetření logopedické a psychologické, nikoliv foniatrické a neurologické, jak jí bylo doporučováno).

Při prvotním seznámení se s maminkou chlapce, bylo zcela evidentní její zděšení a obavy z diagnostikovaného druhu narušení řeči. Obavy vzrostly i díky malé informovanosti matky, věděla pouze to, co vyhledala internetu. Třídní učitelka (speciální pedagožka) spolu s logopedkou matce vysvětlily postup podpory vývoje řeči u dětí se specificky narušeným vývojem řeči. Nicméně pro její částečné uklidnění, ji upozornily na to, že u tohoto typu je diagnostický proces dlouhodobý a prvotní diagnóza nemusí odpovídat konečnému „verdiktu". Po navázání bližšího kontaktu s matkou bylo zjištěno, že chlapec žije sám se svou matkou samoživitelkou. Otec s nimi neudržoval kontakt. Matka pracovala s plným nasazením, aby uživila rodinu a o chlapce se občas staral děda, který rovněž pracoval.

Dítě bylo tedy povětšinu času samo doma. Chlapec při snaze o komunikaci používal svůj „specifický" slovník – nebylo mu tedy vůbec rozumět, na dotazy reagoval sporadicky, zdánlivě se zdálo, že požadavkům nerozumí. Sluchové vnímání bylo v pásmu podprůměru (neurčoval ani počáteční slabiku, nebyl schopen rytmizace), zrakové vnímání a motorické dovednosti chlapce však byly na velmi dobré úrovni. Bylo tu však reálné podezření, že nízká úroveň sluchového vnímání je zapříčiněna častými rýmami (chlapec nebyl schopen si správně vyčistit nos, neuměl vydechovat nosem, nosem pouze vdechoval, dýchal výhradně ústy).

V průběhu edukačního (vzdělávacího) procesu, kdy se chlapec například naučil správně dýchat a po absolvování foniatrického a neurologického vyšetření se potvrdilo, že se nejedná o vývojovou dysfázii. Během prvního roku docházky do mateřské školy, poté co se i matka (díky četným apelům ze strany odborníků) začala chlapci vhodným způsobem věnovat, se chlapec začal sám aktivně zapojovat do dění ve třídě, komunikoval a dorozumíval se s dětmi. Jeho slovní zásoba se rapidně zvýšila a došlo také k značnému rozvoji všech složek komunikačního procesu. Protože prognóza byla dobrá a matka se naučila s dítětem pracovat, mohl být chlapec o dva roky později zařazen do běžné základní školy.

------------------------------------------------

Příklad 3.

Rinolalie (huhňavost)

------------------------------------------------

Mateřskou školu s logopedickou třídou začal navštěvovat šestiletý chlapec, jenž vyrůstal od doby, kdy se ve svých třech letech s rodinou přestěhoval do ČR, v bilingvním (dvojjazyčném) prostředí. Matka na chlapce mluvila po většinu času česky a tatínek i širší část rodiny ukrajinsky.

Od jeho tří let, kdy navštěvoval sporadicky běžnou mateřskou školu, nikdo nevěnoval zvýšenou pozornost tomu, že chlapci není rozumět. Rodiče i učitelé původní mateřské školy, kteří chlapce v průběhu docházky viděli zřídka (díky častým nemocem), přisuzovali jeho poněkud „huhňavou" řeč ukrajinskému přízvuku. Po dvou letech, téměř žádného rozvoje české slovní zásoby, vyhledala rodina odbornou pomoc. Na doporučení speciálně-pedagogického centra, byl chlapec zařazen do jiné mateřské školy s logopedickou třídou, jako dítě z bilingvního prostředí.

Záhy po zahájení docházky bylo provedeno zpřesňující logopedické vyšetření, společně s vyšetřením foniatrickým. Na jejich základě byla u chlapce zjištěna hyponazalita (tedy zavřená huhňavost). Díky častým zánětům nosohltanu měl chlapec zbytnělou nosní mandli. Právě ta byla příčinou narušení zvuku řeči, jenž byl zapříčiněný sníženou nosovostí. K adenotomii (odstranění zbytnělé nosní mandle) došlo až po usilovném přemlouvání rodiny, tedy v šesti letech. Chlapec před zákrokem neustále dýchal ústy, nebylo proto možné provádět dechová cvičení, a trénovat tak správný nádech nosem a výdech ústy. Při vyslovování nosových hlásek (M, N, Ň) unikal vzduch do dutiny ústní a zvuk řeči byl tak značně narušen a pozměněn.

Po absolvování zákroku a rekonvalescenci se začal chlapec, v rámci logopedické terapie, učit správně dýchat. Byl podněcován k vytváření dostatečného výdechového proudu vzduchu, dále se učil postupně správně vyslovovat nosové hlásky ve slovech, slovních spojeních a větách. Pro žádoucí zlepšení řeči chlapce bylo nezbytné zapojit rodinu a vysvětlit jim, jak správně a vhodně s chlapcem doma cvičit. Dále byly doporučeny činnosti pro zlepšení dýchání, jako například rytmická cvičení, zpěv, plavání atd. Řeč i srozumitelnost projevu chlapce se poté pozvolně začaly zlepšovat.

------------------------------------------------

Příběh 4.

Poruchy hlasu

------------------------------------------------

Chlapec docházející na základní školu trpěl častými záněty nosohltanu. V průběhu roku jich prodělal několik za sebou. Neustále si stěžoval na „škrábání v krku" a učitelka si všimla výrazného chrapotu, který se v některé dny zhoršoval a byl výraznější. S tímto také souvisela občasná neschopnost hlasitě mluvit či zpívat.

Hlasové možnosti chlapce se postupně snižovaly a zhoršovaly, častěji „ztrácel hlas", a to jak mluvní, tak i zpěvní. Proto byla matce doporučena návštěva foniatrického pracoviště, kde byl chlapec vyšetřen. Byla zjištěna funkční příčina narušení hlasového ústrojí. Po vyšetření byla hlasovou pedagožkou doporučena řada hlasových cvičení a rad pro správnou hlasovou hygienu, které rodina s chlapcem procvičovala a dodržovala.

Mezi jednotlivými postupy byl například nácvik správného vdechu s následným prodlouženým výdechem (fonační a dechová cvičení), dále například nácvik měkkého hlasového začátku či správná rezonance hlasu.

Zaujal Vás článek a chcete pravidelně dostávat informace o nových příspěvcích? Přihlaste se k odběru newsletteru a sledujte nás na facebooku.

Odebírat newsletter   Sledovat na Facebooku

Související literaturu najdete v naší Odborné knihovně.