Speciální potřeby dětí s poruchami řeči

Narušení schopnosti komunikovat dopadá na osobnost člověka. Naráží například na nepochopení poslouchajících osob, protože nemají trpělivost naslouchat nebo nemusí osobě s narušenou komunikační schopností vždy správně a přesně porozumět. Dítě s poruchou řeči má své speciální potřeby, které je potřeba naplňovat, aby se komunikační kompetence (schopnosti) rozvíjely a dítě zažívalo úspěch.

Dítě s obtížemi v komunikaci potřebuje speciálně-pedagogickou podporu při svém rozvoji a vzdělávání v mateřské i základní škole. Vhodné je pro takovéto dítě zajištění logopedické péče přímo v mateřské škole, na základní škole, v blízkém školském poradenském pracovišti nebo u klinického logopeda. Pro žáky s těžšími typy narušení komunikačních schopností je vhodné, aby byl jejich učitelem přímo speciální pedagog logoped. Logopedická péče umožňuje žákovi s narušenou komunikační schopností postupně pod odborným vedením rozvíjet komunikační kompetence na všech jazykových rovinách, odbourávat strach z komunikace a překonávat komunikační bariéry (Klenková, Švojgrová, In Němec, Vítková, Vojtová, 2009).

U dětí s poruchami řeči je důležité, aby docházelo k podpoře socializace (začlenění do společnosti). Narušená komunikační schopnost totiž může mít na socializaci negativní dopad. Obtíže mohou bránit ve vyjadřování prožitků, pocitů nebo přání a také okolí jedince nemusí na projev osoby s narušenou komunikační schopností reagovat odpovídajícím způsobem. Osoba je tedy neustále vystavována stresu a její sebevědomí může neúměrně klesat.

Dítě s obtížemi v komunikaci není schopno naplnit očekávání svého okolí, učitelů nebo své rodiny a jeho výkon bude pravděpodobně i nadále klesat, pokud nedojde k podpoře jeho sebevědomí. Vlastní sebeúcta hraje hlavní roli v dětském úspěchu či neúspěchu ve škole, v sociální interakci i v dětském vnímání okolního světa a také v úspěšné komunikaci (Ramsey, 2002).

Vývoj dítěte je ale určován i aktivitami poskytujícími možnost rozvoje herních dovedností, obratnosti či vytváření sociálních vztahů, a může poskytnout i dobrou kompenzaci (vyrovnání) menších komunikačních neúspěchů. Je proto velice vhodné u dětí s poruchami řeči rozvíjet zájmové činnosti a podporovat jejich případný talent a nadání k nejrůznějším činnostem ve školním i mimoškolním prostředí (Newman, Sternberg, 2004).

Dítě s narušením komunikačních schopností, neboli s poruchami v oblasti řeči, potřebuje na zvládnutí některých řečových dovedností více času a je třeba, aby postupovalo vlastním tempem a okolí ho v tomto trpělivě akceptovalo a chápalo (Mash, Wolfe, 2008).

Obtíže jsou sice závislé na hloubce a typu postižení, ale děti s poruchami řeči mohou potřebovat více času na zvládnutí správné výslovnosti, gramatické stavby vět, na ovládnutí techniky čtení či psaní, dále při učení cizího jazyka, jeho odlišné výslovnosti, slovní zásobě, gramatice či praktickému užívání cizojazyčných frází. U některých dětí s obtížemi v řeči se mohou objevit nedostatečné zkušenosti se sluchovou analýzou (rozklad na části) nebo syntézou (složení v celek) slov a hlásek nebo s motorickou realizací vlastní promluvy.

K prožitku úspěchu v komunikaci vhodně přispívá využívání speciálních podpůrných a motivačních metod. Zařadit mezi ně můžeme například využívání digitální a počítačové techniky, úpravu učebních textů nebo využívání obrázkových materiálů. Pro dítě s obtížemi v komunikačním procesu je důležitá také volba správné komunikační techniky a možnost využití i komunikace neverbální (Bočková, In Klenková, Vítková 2008).

Zaujal Vás článek a chcete pravidelně dostávat informace o nových příspěvcích? Přihlaste se k odběru newsletteru a sledujte nás na facebooku.

Odebírat newsletter   Sledovat na Facebooku

Čtěte také:

• Nejčastější nedostatky ve stravování dětí
• Nedostatek času na dítě
• Tresty ve výchově dětí: ano, či ne?
• Úrazy u dětí a jejich prevence

Související literaturu najdete v naší Odborné knihovně.