- Domů
- Těkavé látky u dětí: které se zneužívají, proč jsou nebezpečné a jaké možnosti prevence existují
Těkavé látky u dětí: které se zneužívají, proč jsou nebezpečné a jaké možnosti prevence existují
Autor/ka: Jaroslav Šejvl
Datum publikace: 25. 01. 2026, Aktualizováno: 26. 01. 2026
Těkavé látky patří – mezi laiky – k nejméně pochopeným a zároveň nejrizikovějším komoditám v rámci zneužívání návykových látek u dětí a dospívajících. Tento text je určen rodičům, pedagogickým pracovníkům i všem, kdo se potkávají a pracují s dětmi v období jejich dospívání. Vysvětluje, co jsou těkavé látky, jaké se zneužívají a proč se jejich „rejstřík“ mění. Shrnuje, jak působí na dětský organismus, jaké jsou varovné signály a jak rozlišit záměrné užívání od nechtěné domácí expozice takovou látkou. Závěr patří prevenci, praktickým krokům pro rodinu a školu, a také tomu, jak reagovat, když už se užívání potvrdí – včetně kontaktů na možnou pomoc v České republice.
Obsah článku
- Co jsou těkavé látky a které se zneužívají
- Hlavní skupiny zneužívaných těkavých látek
- Aktuální trendy a data z ČR
- Co se děje v těle a psychice
- Proč děti sahají po návykových látkách
- Signály, že dítě zneužívá těkavé látky
- Nechtěná expozice těkavým látkám v domácnosti
- Prevence užívání těkavých látek
- Co dělat, když ke zneužívání dochází
- Důležité kontakty
Co jsou těkavé látky a které se zneužívají
Těkavé látky jsou chemické sloučeniny (látky), které se již při pokojové teplotě snadno odpařují (vyprchávají / těkají). Když je člověk vdechuje, dostávají se přes plíce rychle do krve a odtud do mozku. Právě rychlost nástupu účinku je jedním z důvodů, proč jsou atraktivní pro experiment – a zároveň jedním z důvodů, proč mohou být nebezpečné. Na rozdíl od alkoholu se „dávka“ u vdechovaných výparů odhaduje těžko: záleží na koncentraci výparů, velikosti místnosti, teplotě, způsobu vdechování i individuální citlivosti.
Hlavní skupiny zneužívaných těkavých látek
1. Organická rozpouštědla: látky používané v ředidlech, odmašťovačích, čističích, odlakovačích, některých barvách a lacích. V této skupině se často zmiňuje toluen – aromatické rozpouštědlo, které bylo historicky typické pro „čichání ředidel“ nebo některých lepidel. Toluen i další rozpouštědla působí tlumivě na centrální nervový systém. Ve vyšších dávkách mohou vyvolávat změny vnímání až {bC&B aI"9S}, zároveň jsou však toxické a při opakovaném užívání mohou poškozovat nervový systém.
2. Aerosoly: deodoranty, laky na vlasy, sprejové barvy, impregnace, technické spreje. Zneužívají se buď přímo vdechováním, nebo prostřednictvím „pomůcek“ (například vdechování ze sáčku).
3. Paliva a podobné směsi: benzín, petrolej, zapalovačové kapaliny. Zde je riziko vysoké i kvůli tomu, že jde o hořlaviny a často o směsi více látek s nepředvídatelným složením.
4. Oxid dusný (N₂O), v běžné řeči „rajský plyn“. V medicíně má své jasné indikace (analgezie a sedace), mimo zdravotnictví se běžně používá i v gastronomii. Zneužívání spočívá v inhalaci plynu (často z balónku naplněného z tlakové bombičky). Akutní účinek bývá krátký a část dospívajících ho bagatelizuje jako neškodnou legraci, protože nejde o „chemii z garáže“. I oxid dusný má svá rizika: akutně může vést k dezorientaci, pádům a úrazům, při častém užívání je významné riziko neurologických potíží spojených s funkčním deficitem vitaminu B12. I když jde o „plyn“, který má medicínské využití, neznamená to automaticky bezpečí při jeho zneužívání (inhalacích).
5. Alkylnitritové přípravky známé jako „poppers“. Ty se také užívají inhalací, ale jejich mechanismus se liší od rozpouštědel. Způsobují rozšíření cév, krátký pocit tepla a euforie a uvolnění hladké svaloviny. Rizikem je náhlý pokles krevního tlaku, bolesti hlavy, a hlavně nebezpečné interakce s některými léky (například na erektilní dysfunkci). Poppers se vyskytují spíše v určitých subkulturách a věkových skupinách, ale stojí za zmínku, protože je často provází mylný pocit „legální = bezpečné“.
Rejstřík těkavých látek, které děti zneužívají, se v čase mění a má to několik důvodů. Část tradičních produktů mění složení (například kvůli legislativní regulaci nebo technickým inovacím), některé látky jsou hůře dostupné, jiné naopak snadno dostupné a „viditelné“ na sociálních sítích. Vedle toho se mění i kultura užívání. Dříve se v mediálním obrazu objevovalo „čichání lepidla“, dnes se v některých regionech diskutuje spíše oxid dusný. To ale neznamená, že starší formy zmizely – spíše se střídají podle dostupnosti, lokálních zvyklostí a sociálních podmínek (znalosti vrstevníků, finanční možnosti, lokalita, vzory ve starších).
Aktuální trendy a data z ČR
Obrázek
Česká republika má dlouhodobě robustní systém monitorování užívání návykových látek, mimo jiné přes školní průzkumy u patnácti až šestnáctiletých a pravidelné zprávy o drogové situaci. U těkavých látek je ale interpretace dat složitější než u alkoholu nebo konopí. Důvod je prostý: jde o chování, které je často epizodické, může být velmi krátké (jednorázový experiment), a zároveň je stigmatizované. Děti tedy mohou odpovídat nepřesně – někdy nadsazují, jindy zamlčují.
Obecný obraz v Evropě i v České republice je nicméně stabilní: zkušenost s inhalanty se objevuje spíše v ranější adolescenci, u části dětí zůstane u experimentu, ale u menšiny přechází do opakovaného užívání. V posledních letech je v evropském prostoru viditelný trend zvýšené popularity oxidu dusného v některých skupinách mladých lidí. Současně platí, že „klasické“ inhalování rozpouštědel a aerosolů může přetrvávat lokálně – typicky tam, kde je snadná dostupnost chemie (dílna, garáž, domácí rekonstrukce) a kde se kumuluje více rizikových faktorů (slabší dohled zákonných zástupců, sociální zátěž, vrstevníci).
Je nutné mít neustále na vědomí, že inhalanty jsou rizikové i při relativně nízkém „rozšíření“, protože jejich užívání je spojeno s vysokým rizikem akutní zdravotní komplikace.
Co se děje v těle a psychice
Účinky těkavých látek se mohou podobat opilosti – euforie, uvolnění, smích, někdy „zvláštní“ vnímání, jindy naopak otupělost. Zároveň se ale velmi rychle objevují rizika: zhoršená koordinace, zpomalené reakce, impulzivní jednání a tedy vyšší pravděpodobnost úrazu. Těkavé látky dráždí sliznice, vyvolávají kašel a sípání, mohou způsobit nevolnost a zvracení. V některých situacích se přidává nejnebezpečnější kombinace: útlum vědomí a zvracení, což zvyšuje riziko vdechnutí zvratků a v ojedinělých případech i smrt.
Obrázek
Zvlášť varující je riziko srdečních arytmií u některých inhalantů. V praxi to znamená, že během intoxikace může dojít k náhlé poruše srdečního rytmu – a to i bez dlouhodobého užívání. Riziko roste při stresu, leknutí nebo fyzické aktivitě v intoxikovaném stavu. Tento fenomén je jedním z důvodů, proč se o inhalantech někdy mluví jako o látkách, u nichž může dojít k tragédii „na první pokus“. Nejde o strašení – jde o popis mechanismu, který u jiných látek v běžné populaci nebývá tak výrazný.
Oxid dusný má odlišný profil: akutně vede ke krátké změně vědomí, smíchu, pocitu odtržení, někdy mravenčení. Významným faktorem jsou i podmínky, kde je užíván. Pokud je při užívání nedostatek kyslíku, jde o užití ve stoje, užití ve velkých dávkách nebo kombinaci s alkoholem, roste riziko pádů, úrazů a nehod. Při častém užívání je významná možnost neurologických komplikací souvisejících s vitaminem B12. Pro dospívající organismus je navíc problémem i to, že „krátký účinek“ svádí k opakování během jednoho večera.
Pro děti a dospívající je klíčové riziko, že mozek se vyvíjí. Dozrávají oblasti, které souvisí s plánováním, kontrolou impulzů a posuzováním rizika. Rané užívání návykových látek obecně souvisí s vyšším rizikem, že se z experimentu stane pravidelné chování s důsledky jako jsou horší školní výsledky a větší zátěž pro duševní zdraví. U některých dětí se užívání stává formou „samoléčby / sebemedika“ – subjektivně pro ně dochází ke krátkému ztišení úzkosti, smutku nebo vnitřního napětí. Tady je důležité připomenout, že látka problém neřeší: jen ho na chvíli přehluší a často přidá další – konflikty doma, zhoršení školního prospěchu, ztrátu důvěry, riziko úrazu.
Proč děti sahají po návykových látkách
Obrázek
Při pátrání po příčinách je lákavé hledat jednoduché vysvětlení („špatná parta“, „zlobí“, „nemá morálku“), ale realitu nelze takto jednoduše interpretovat. U těkavých látek se často potkávají tři typické scénáře.
- Zvědavost a experiment. Dítě slyší, že „to něco dělá“, a protože je látka dostupná, vyzkouší ji.
- Nuda a hledání intenzivnějších zážitků. Když chybí struktura volného času, bezpečné aktivity a pocit, že „někam patřím“, je riziko experimentu vyšší.
- Únik od psychické zátěže. Stres doma, šikana, školní neúspěch, úzkost, deprese nebo impulzivita spojená například s ADHD. V tomto případě je užívání signálem, že dítě něco nezvládá – a potřebuje pomoc, ne jen zákazy a příkazy bez dalšího zájmu rodičů.
Společným jmenovatelem je velmi snadná dostupnost. Inhalanty jsou často „látka bez dealera“. To znamená, že prevence musí pracovat nejen s dětmi, ale i s prostředím, kde dítě vyrůstá, kde tráví volný čas apod.
Signály, že dítě zneužívá těkavé látky
U inhalantů existují některé relativně typické znaky, ale žádný sám o sobě není důkaz. Varovný je spíše vzorec: opakování, kombinace více znaků a souvislost s konkrétními situacemi (po návratu zvenku, po pobytu v garáži, po „pauze“ mimo dohled).
V praxi je důležité sledovat i širší kontext: zhoršení prospěchu, záškoláctví, změna party, tajnůstkářství a časté pobyty na místech bez dozoru či přítomnosti druhých.
Příznaky zneužívání těkavých látek:
- Chemický zápach z dechu, oblečení nebo vlasů, skvrny od barvy či rozpouštědel, ulepené ruce, podráždění kůže kolem nosu a úst, zarudlé oči, slzení a rýma bez nachlazení.
- Chování může připomínat opilost: nejistá chůze, nezřetelná a setřelá řeč, zpomalené reakce, někdy naopak agitovanost (rozrušení) a smích „bez důvodu“.
- Objevují se změny nálady, podrážděnost, apatie, výpadky paměti.
- V domácnosti se mohou najít prázdné spreje, hadry se zápachem, igelitové sáčky nebo podezřele rychle mizící chemie.
Nechtěná expozice těkavým látkám v domácnosti
Vedle záměrného užívání existuje i druhý, často přehlížený problém: nechtěná expozice těkavým látkám v domácnosti. Dítě může být vystaveno výparům při malování, lakování, lepení podlah, při používání silných čističů nebo v důsledku špatného skladování chemie v malém a nevětraném prostoru. Zvlášť citlivé jsou malé děti: mají rychlejší dechovou frekvenci a menší tělesnou hmotnost, takže relativně „dostanou“ vyšší dávku.
Příznaky nechtěné expozice těkavým látkám:
- Pálení očí, slzení, dráždění nosu a krku, kašel, někdy sípání a dušnost (u astmatiků výrazněji).
- Bolesti hlavy, závratě, nevolnost a ospalost. Ve vyšší expozici se může objevit zmatenost a zvracení. Pokud se potíže objevují u více členů domácnosti současně, nebo se zhoršují v konkrétní místnosti a venku se rychle lepší, je to důležitá informace.
Prevence domácí expozice je z velké části „hygiena domácího prostředí“: chemické přípravky skladovat v původních obalech mimo dosah dětí, ideálně zamčené. K tragickým omylům dochází, pokud je chemická látka nalita do láhve od běžného nápoje – od šťávy, alkoholu, apod. Velmi často to vede k neúmyslnému požití, což může mít i fatální následky. Jak zabránit nechtěné expozici těkavým látkám? Při práci intenzivně větrat, děti do čerstvě natřených či lepených místností nepouštět, omezit aerosoly v malých nevětraných koupelnách, v garáži a dílně zabránit průniku výparů do obytné části. A je třeba připomenout ještě jednu věc, která se sice neřadí mezi „těkavá rozpouštědla“, ale v domácnostech je kriticky důležitá: oxid uhelnatý (CO) z topidel. Ten je bez zápachu a může způsobit otravu – detektor CO a pravidelné revize spotřebičů jsou zde zásadní.
Prevence užívání těkavých látek
Obrázek
Účinná prevence u zneužívání těkavých látek stojí na třech pilířích: snížit jejich dostupnost, posílit vztah k dítěti (zejména dítě a rodič) a rozvíjet dovednosti dítěte. Každý pilíř sám o sobě nestačí. Dítě, které má pevný vztah s rodičem, ale doma volně dostupná ředidla a spreje a zároveň tráví večery bez dozoru v garáži s partou, je stále v riziku. A naopak: domácnost může být „zajištěná“, ale pokud dítě prožívá úzkost, šikanu nebo dlouhodobý tlak, a nemá s kým mluvit, může si najít cestu jinam.
Co dělat, když ke zneužívání dochází
Když dítě nebo dospívající užívá těkavé látky, je nutné to brát jako vysoce rizikovou situaci, protože může dojít k akutní otravě, náhlé zástavě srdce, dušení, úrazu i k rychlému rozvoji návykového chování. V takové chvíli je důležité zachovat klid a zaměřit se především na bezpečí. Pokud přistihnete dítě při užívání těkavé látky, je vhodné zajistit čerstvý vzduch, přesunout dítě do větraného prostoru nebo ven a nenechávat ho bez dohledu. Hrozí totiž kolaps, zvracení a vdechnutí zvratků nebo náhlé zhoršení stavu. Zároveň není dobré křičet, vyhrožovat ani se s dítětem fyzicky přetahovat o látku, protože to může vést k panice, pádu nebo k tomu, že vdechne ještě větší množství.
Obrázek
Kdy volat záchrannou službu na čísle 155 nebo 112? V případě, že se objeví bezvědomí, extrémní spavost (dítě nejde probudit), křeče, silná zmatenost, halucinace, agresivita, dušnost nebo modrání rtů, bolest na hrudi, bušení srdce, kolaps, opakované zvracení, podezření na vdechnutí zvratků, vážný úraz nebo si nejste jistí, co přesně (jakou látku) dítě zneužilo a jaké množství. Pokud je dítě při vědomí, je vhodné ho posadit, zklidňovat a dohlížet na něj, nepodávat alkohol ani energetické nápoje a snažit se udržet klidný režim. Jestliže je v bezvědomí, ale dýchá, je správným postupem stabilizovaná poloha, a pokud nedýchá normálně, je nutné zahájit resuscitaci. Operátor na tísňové lince obvykle diktuje přesný postup krok za krokem.
Jakmile akutní situace pomine a dítě je „střízlivé,“ je důležité s ním mluvit co nejdříve, ale v klidu a bez moralizování. Osvědčuje se popsat konkrétní pozorování a vyjádřit obavu, například že jste si všimli inhalace spreje a máte strach, protože jde o nebezpečné chování. Následně je vhodné se ptát otevřeně na to, co dítě užilo, jak často, s kým a z jakého důvodu. Zneužívání těkavých látek může souviset s nudou, stresem, tlakem vrstevníků, úzkostí, šikanou nebo jinými potížemi či duševní nepohodou. Důležitou součástí rozhovoru je i ověření bezpečí. Tedy citlivě se zeptat, zda dítě nenapadá si ublížit nebo zda nemá sebevražedné myšlenky, protože u části dospívajících se rizikové užívání může překrývat s depresí či sebepoškozováním.
Současně má smysl nastavit jasné hranice a preventivní opatření v domácnosti. Prakticky to znamená odstranit nebo uzamknout látky, které se dají snadno zneužít, omezit dobu, kdy je dítě bez dohledu v rizikových časech, a domluvit se na konkrétních pravidlech ohledně pohybu venku a návratů domů. Je také důležité nezůstávat na situaci sami a zapojit odbornou pomoc. Protože i když dítě slíbí, že už to neudělá, opakované užití se může vracet a často bývá signálem širšího problému, který vyžaduje psychologickou nebo psychiatrickou podporu, případně adiktologickou péči.
Důležité kontakty
- Akutní případy: Záchranná služba tel. 155, Tísňová linka tel. 112
- Podezření na otravu: Toxikologické informační středisko nepřetržitě tel. 224 919 293 nebo 224 915 402
- Další řešení: dětský lékař, dětský a dorostový psychiatr, pedopsychiatrická ambulance či stacionář, dle dostupnosti adiktologická ambulance se zkušeností s mladistvými
- Linka bezpečí pro děti a dospívající: tel. 116111
- Rodičovská linka bezpečí: tel. 606021021
- Národní linka pro odvykání: tel. 800350000
- Krizová centra ve větších městech
- Pedagogicko psychologické poradny: při potížích ve škole, v chování a vztazích
- Středisko výchovné péče: při závažných problémech
- OSPOD: může koordinovat pomoc
Zneužívání těkavých látek nelze zjednodušovat na „zlobení“ nebo výhradně na vliv vrstevníků. Důvody bývají různé – od zvědavosti a nudy až po snahu zvládnout psychickou zátěž, úzkost, šikanu či rodinné problémy. V těchto případech je inhalace často signálem, že dítě potřebuje podporu, bezpečný vztah a odbornou pomoc, nikoli trest. Stejně důležité je umět rozlišit záměrné zneužívání od nechtěné domácí expozice, která může ohrozit zejména menší děti.
Grantová dedikace: Článek byl zpracován v rámci projektu IPREV (Interaktivní platforma podpory duševního zdraví a prevence rizikového chování), který je finanče podpořen Úřadem vlády České republiky (Rada vlády pro koordinace politiky v oblasti závislostí), Hlavním městem Prahou a Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy.
Související literaturu a další zdroje informací naleznete také v naší Odborné knihovně.
Zaujal Vás článek a chcete každý měsíc dostávat informace o nových příspěvcích? Přihlaste se k odběru newsletteru nebo nás sledujte na Facebooku!
Odebírat newsletter Sledovat na Facebooku
Pomohly vám informace v tomto článku?