Užívání halucinogenních drog u dětí a mladistvých

Obsah článku

• Definice halucinogenů
• Chemické kategorie halucinogenů
• Nejčastěji užívané halucinogenní drogy mezi mladistvými
• Rizika spojená s užíváním halucinogenních drog
• První pomoc v případě komplikací
• Prevence a informovanost mladistvých
• Terapeutický potenciál halucinogenů

Historie užívání halucinogenních látek sahá až do období před vznikem písemných záznamů. Starověké kultury v různých částech světa je užívaly při náboženských a rituálních obřadech. Věřily, že jim tyto látky umožňují komunikovat s bohy a duchy nebo vstoupit do jiných dimenzí. Například ve starověkých indických védách existuje zmínka o látce „soma“, pravděpodobně halucinogenu, používané při rituálech. Podobně staří Aztékové využívali houby obsahující psilocybin, které nazývali „teonanacatl“ neboli „boží maso“. V Severní Americe indiáni užívali kaktus peyote, který obsahuje meskalin, při obřadech Národní církve amerických indiánů, a dodnes je tento zvyk zachován. Tyto látky byly a někdy stále jsou považovány za prostředek k získání duchovních vhledů a prohloubení náboženských zkušeností.

Definice halucinogenů

Halucinogeny jsou chemicky rozmanité látky, ale sdílejí podobný účinek na lidskou psychiku, zejména v oblasti změn vnímání a nálad. Tento termín však může být někdy zavádějící, neboť „halucinace“ ve smyslu vizuálních nebo sluchových přeludů nemusí být vždy hlavním rysem jejich účinku. Naopak, při běžném dávkování spíše dochází ke zkreslení nebo posílení vnímání a smyslového prožitku než ke skutečným halucinacím.

V odborné literatuře se termín „halucinogeny“ dnes používá nejčastěji, i když byl v minulosti často zaměňován s pojmy jako „psychotomimetika“ (látky napodobující psychotické stavy) nebo „psychedelika“ (označující látky „rozšiřující mysl“), což více vystihuje jejich schopnost vyvolat intenzivní vnitřní zážitky. V některých kruzích se rozšířil i pojem „entheogeny“ (z řeckého „entheos“ – božství uvnitř), který zdůrazňuje jejich využití k duchovním a náboženským účelům.

Chemické kategorie halucinogenů

Halucinogeny lze rozdělit do dvou hlavních chemických tříd podle jejich struktury a způsobu, jakým interagují s neurotransmiterovými systémy v mozku:

Obrázek

1. Tryptaminy: Tato třída zahrnuje látky jako DMT (dimethyltryptamin), psilocybin (přítomný v některých druzích hub), a LSD (dietylamid kyseliny lysergové). Tryptaminy mají základní chemickou strukturu podobnou serotoninu, což je neurotransmiter klíčový pro regulaci nálady, vnímání a mnoho dalších mozkových funkcí. Tyto látky obvykle působí prostřednictvím serotoninových receptorů v oblastech mozku spojených s vnímáním a kognitivními procesy. Tryptaminy jsou často považovány za klasické psychedelické látky a mohou vyvolávat intenzivní vizuální a senzorické změny.
    
2. Fenylethylaminy: Typickým příkladem fenylethylaminů je meskalin, hlavní aktivní složka kaktusu peyote. Tento typ halucinogenů má chemickou strukturu blízkou adrenalinu a dopaminu, což jsou neurotransmitery zodpovědné mimo jiné za regulaci nálady, motivace a „odměňující“ efekty v mozku. Fenylethylaminy mají podobné účinky jako tryptaminy, ale mohou mít poněkud odlišné senzorické účinky a u některých jedinců vyvolávat euforické pocity.

Kromě těchto dvou kategorií existují i další látky, které mohou vyvolávat halucinogenní účinky, i když nepůsobí primárně na serotoninový systém. Mezi ně patří například ketamin, což je disociační anestetikum, a PCP (fencyklidin), obojí známé svými jedinečnými a často nepředvídatelnými účinky.

Nejčastěji užívané halucinogenní drogy mezi mladistvými

Ve srovnání s jinými evropskými zeměmi mají české patnáctileté děti, především chlapci, nadprůměrné zkušenosti s užíváním nelegálních návykových látek. Studie dlouhodobě potvrzují, že mezi mladistvými v ČR dominuje, i přes postupný pokles, užívání konopných látek. Užívání halucinogenů (hub nebo LSD) vykazuje relativně nižší, ale stabilní úroveň s občasnými nárůsty v zájmu. Zachovávají si své místo jako příležitostná experimentální látka.

V roce 2023 mělo zkušenost s užitím halucinogenních hub přibližně 2,9 % studentů středních škol, přičemž za posledních dvanáct měsíců tento podíl činil 1,7 %. Užití LSD a jiných halucinogenů je mezi mladistvými ještě méně časté, i když tyto látky vykazují rostoucí zájem u některých specifických skupin dospívajících. Mezi chlapci a dívkami jsou jen malé rozdíly v preferenci jednotlivých látek – chlapci uvádějí o něco častěji užití LSD a halucinogenních hub, zatímco dívky mají mírně vyšší tendenci užívat extázi, pervitin a kokain.

Rizika spojená s užíváním halucinogenních drog

Pokud jde o jejich přímý toxický účinek na orgány jsou halucinogeny obecně považovány za relativně bezpečné. Například podle některých studií LSD v běžných dávkách nezpůsobuje fyzické poškození lidských orgánů. Závažnější rizika se týkají psychických stavů, kdy může dojít ke spuštění paniky, paranoie nebo „špatných tripů“ (negativních psychických zážitků), které mohou přetrvávat i dlouho po odeznění účinku látky. Dalším rizikem jsou takzvané flashbacky nebo halucinogenní perzistující percepční porucha (HPPD), kdy uživatelé zažívají trvalé nebo opakující se vizuální nebo percepční vjemy i po ukončení užívání.

Obrázek

Přestože halucinogeny nepovažujeme za návykové, existuje riziko nadužívání, zvláště u lidí, kteří hledají intenzivní zážitky nebo chtějí uniknout realitě. U některých jedinců může opakované užívání vést k dlouhodobým psychickým problémům, včetně zhoršeného duševního zdraví nebo snížené schopnosti fungovat v běžném životě. Navíc mohou působit jako spouštěč latentních psychických poruch, což může mít za následek rozvoj psychózy nebo dlouhodobých depresivních stavů, zejména u predisponovaných osob.

Účinky halucinogenů jsou různé a mohou zahrnovat tělesné příznaky jako slabost, nevolnost, závratě, mravenčení v končetinách, rozmazané vidění a někdy dřímotu. Mohou se objevit změny ve vnímání tvarů a barev, neschopnost zaostřit na objekty, zesílení sluchových vjemů, a vzácně i synestezii, kdy intoxikovaní vnímají například sluchové vjemy jako vizuální (vidění zvuků). Mezi psychické změny patří rozkolísané nálady (střídání pocitů štěstí, smutku nebo podrážděnosti), změny vnímání času, depersonalizace (pocit odpojení od sebe samého), zážitky snové kvality a někdy i skutečné halucinace.

První pomoc v případě komplikací

Pokud někdo po užití halucinogenů projevuje příznaky komplikací, je důležité zůstat klidný a zajistit bezpečné prostředí.

1. Zklidnění: Zajištění klidného prostředí může pomoci minimalizovat úzkost nebo paniku.
2. Dohled: Intoxikovaná osoba by neměla být ponechána o samotě – je nutný někdo, kdo dohlíží na její dýchání a vědomí.
3. První pomoc při bezvědomí nebo záchvatech: Při vážných komplikacích, jako je bezvědomí či křeče, je nutné okamžitě zavolat záchrannou službu (číslo 155). Nikdy se nesnažte podávat jídlo nebo pití, pokud je osoba v bezvědomí.

Při stavu zvaném bad trip způsobeném halucinogeny je klíčová pro zvládnutí nepříjemných a děsivých příznaků, které uživatel prožívá, první pomoc. Tento přístup je dostupný každému, nevyžaduje speciální odborné znalosti a nezahrnuje podávání silných psychoaktivních léků. Spočívá v principech uklidňující péče a může výrazně přispět k tomu, aby se uživatel cítil bezpečně a aby se negativní prožitek nezhoršil.

Prvním krokem je rozpoznání příznaků bad tripu. Mezi typické projevy patří intenzivní strach nebo úzkost, pocit ztráty kontroly, zmatenost a dezorientace, potíže s chápáním okolí a halucinace. Postižená osoba může vidět, slyšet nebo cítit věci, které neexistují, paranoiu či podezíravost, i vůči blízkým lidem, a fyzické příznaky jako pocení, třes nebo zrychlený tep.

Pokud se tyto příznaky objeví, je důležité zůstat klidný a poskytnout osobě potřebnou podporu. Postup zahrnuje vytvoření bezpečného prostoru přesunutím osoby na klidné, známé a pohodlné místo, kde se cítí v bezpečí. Ideální je místnost bez rušivých podnětů, hluku, ostrého světla či davu lidí. Využívejte klidného přístupu. Zůstaňte s osobou, mluvte k ní klidným a uklidňujícím hlasem, opakovaně ji ujišťujte, že je v bezpečí a že prožitek brzy odezní. Připomenutí dočasnosti ujišťuje dotyčného, že to, co prožívá, skončí a vše se vrátí do normálu. Mluvte jednoduše, bez složitých výrazů, a v případě obtíží s pochopením informace ji opakujte. Pokud to situace dovolí, může být vhodné nabídnout například vodu nebo přikrývku, aby se dotyčný cítil pohodlněji. Fyzický kontakt (například lehké položení ruky na rameno) může být uklidňující, ale vždy je vhodné požádat o souhlas. Důležité je zůstat v přítomnosti osoby po celou dobu a zajistit jí potřebné bezpečí.

V závažných případech, kdy se symptomy zhoršují nebo přetrvávají, je nutné vyhledat lékařskou pomoc.

Prevence a informovanost mladistvých

Obrázek

Prevence užívání halucinogenních drog je klíčovým prvkem snižování rizik spojených s jejich užíváním. Mezi osvědčené preventivní přístupy patří zejména otevřená komunikace mezi rodiči a dětmi, která umožňuje mladým lidem získat relevantní informace o nebezpečích drog a jejich dopadu na fyzické i duševní zdraví. Důležitou roli hrají také preventivní programy ve školách, které by měly nejen poskytovat informace o rizicích, ale zároveň podporovat zdravý životní styl a rozvíjet dovednosti vedoucí k odolnosti vůči experimentování s návykovými látkami. Pro zajištění skutečné efektivity by měly být tyto programy dlouhodobé, systematické a pravidelně evaluované, přičemž zásadní je jejich zakotvení v přístupech založených na důkazech (evidence-based). Pouze tak lze zajistit udržitelný dopad na cílovou populaci a účinně předcházet rizikovému chování souvisejícímu s užíváním halucinogenních látek.

Terapeutický potenciál halucinogenů

Výzkumy v posledních letech naznačují, že některé halucinogenní látky mohou mít terapeutický potenciál při léčbě duševních onemocnění. Mezi nejstudovanější látky patří psilocybin, MDMA a ketamin, které vykazují slibné výsledky v klinických studiích zaměřených na léčbu depresivních a úzkostných poruch či posttraumatické stresové poruchy (PTSD). Psilocybin, psychoaktivní složka některých druhů hub, je zkoumán pro svou schopnost zmírňovat symptomy deprese a úzkosti, přičemž některé studie naznačují, že jeho účinky mohou být dlouhodobé i po jednorázovém podání. MDMA, známý především jako extáze, prokázal v klinických studiích pozitivní efekt při léčbě PTSD, kdy pomáhá pacientům lépe zpracovat traumatické vzpomínky. Ketamin, který je v medicíně dlouhodobě používán jako anestetikum, se u některých pacientů s těžkou depresí ukázal jako rychle účinný prostředek ke zmírnění depresivních symptomů, zejména v případech rezistentních na standardní léčbu.

V současnosti probíhá řada výzkumů zaměřených na bezpečné a kontrolované terapeutické využití těchto látek, přičemž v některých klinických zařízeních se ketamin již používá v přísně kontrolovaných dávkách jako součást léčby deprese. Přestože výsledky dosavadních studií jsou slibné, odborníci zdůrazňují nutnost dalšího výzkumu, který by zajistil bezpečné podmínky užívání těchto látek v klinické praxi a stanovil jasná pravidla pro jejich terapeutické využití.

Související literaturu a další zdroje informací naleznete také v naší Odborné knihovně.

Zaujal Vás článek a chcete každý měsíc dostávat informace o nových příspěvcích? Přihlaste se k odběru newsletteru nebo nás sledujte na Facebooku!

Odebírat newsletter   Sledovat na Facebooku