Následná péče o matky se závislostí a jejich děti

Pokud se žena se závislostí rozhodne, že si chce dítě po porodu ponechat ve vlastní péči, a zároveň je motivovaná s užíváním přestat, je to třeba jednoznačně vnímat jako pozitivní krok. Často však tyto ženy nemají kvalitní sociální zázemí nebo jim chybí adekvátní rodičovské kompetence. Je tedy nutné, aby získaly vhodnou pomoc a léčbu určenou právě pro matky s dětmi. Ta je může postupnými kroky navést na cestu, která bude nejen v jejich nejlepším zájmu, ale především prospívat i nově narozenému dítěti.

Rozhodování o umístění dítěte

Už v období před porodem je bezpodmínečně nutné, aby se ženou promluvil odborník a zjistil, zda si chce dítě ponechat. Důležité je, aby rozuměl problematice dětí, různým formám náhradní rodinné péče a zároveň tématu závislostí. Jen tak bude kvalifikovaně schopen pochopit situaci matky a pomoci jí ve fázi, kdy je například nakloněna tomu, dítěte se vzdát. Spíše než o definitivní a pevné rozhodnutí ovšem může jít o to, že aktuálně nevidí jinou možnost řešení. Volí proto tu první, která ji napadá. V ideálním případě by tedy měla proběhnout jakási týmová porada, při které se schází porodník, adiktolog, neonatolog a také zástupce sociálních služeb. Ti společně zvažují zdravotní stav a konkrétní situaci ženy i dítěte a následně ji informují o možných variantách. Na rozhovor se ženou by vždy měl být vyhrazen dostatek času a měl by být veden právě i s vědomím toho, že žena může reagovat zkratkovitě a na základě pocitu ohrožení.

Spolupráce se sociálními pracovníky

Se všemi ženami, které se potýkají se závislostí a dostanou se do porodnice, přichází do kontaktu orgán sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD). Úkolem sociálních pracovníků je ještě před samotným porodem pomocí objektivních kritérií vyhodnotit, zda je prostředí, do kterého by mělo dítě přijít, vhodné a jestli je matka schopna o dítě adekvátně pečovat.

Jestliže je prostředí komplikované pro ni samotnou, natož pro jejího potomka, je nutné hledat jiné alternativy. Ale i ve chvíli, kdy není pro matku a dítě ohrožující, bývá samotná závislost považována za překážku bránící tomu, aby mohla žena mít dítě ihned zcela ve své péči.

Sociální pracovníci zpravidla svá rozhodnutí konzultují i s dalšími specialisty. Zvažují situaci a ženě následně nabízejí možnosti léčby a řešení dalších potíží, vždy s ohledem na její stav a okolnosti.

Vhodný model péče o matku s dítětem a možnosti řešení

Ambulantní péče a denní stacionáře

Ideální stav je, pokud nemusí dojít k rozdělení matky a dítěte, a ti tak spolu mohou být i nadále v blízkém kontaktu. Pokud žena potřebuje řešit svou závislost, je vhodné, aby současně byla zajištěna péče o dítě formou určitého chráněného prostředí. Není tedy nutné, aby svého potomka opouštěla. Jejich vzájemná vazba se dále posiluje a žena může pracovat na tom, aby byla do budoucna schopna se o dítě co nejlépe postarat.

V Praze na této bázi funguje například Dětské centrum při Thomayerově nemocnici. Matka zde žije společně s dítětem, získává potřebné dovednosti týkající se péče o něj a učí se nést odpovědnost za sebe i za svého potomka. Zároveň ale může každý den docházet do intenzivního ambulantního léčebného programu, kde řeší svou závislost – například denní stacionář SANANIM. Tyto dvě organizace spolu navíc úzce spolupracují a koordinují své postupy.

Kromě toho může žena v rámci stacionáře využít také psychologickou a pedagogickou pomoc pro své dítě, pokud si kupříkladu není jistá, jestli správně prospívá. Dochází také k rozvíjení jejích rodičovských kompetencí a může získat i podporu a cenné rady pro výchovu svého potomka.

Jde-li o ženu, která žije mimo hlavní město a měla by o daný typ péče zájem, je možné se domluvit s příslušným oddělením sociálně-právní ochrany dětí. To jí může pomoci se do Dětského centra v Praze dostat. Pobyt zde je bezplatný a matka si hradí pouze hygienické potřeby pro sebe a dítě.

V rámci jiných denních stacionářů může většinou žena dítě mít s sebou (například v kočárku), ale během doby, kdy se účastní denního programu, o něj není nijak speciálně postaráno. Navíc danou variantu je možné využít pouze tehdy, je-li dítě klidné a neobjevuje se u něj například prodloužený abstinenční stav, který může přetrvávat i několik týdnů po porodu.

Pokud by žena namísto ambulantní formy péče potřebovala kratší hospitalizaci (stabilizační nebo detoxifikační) nebo dlouhodobou odvykací léčbu v řádu týdnů či měsíců, dítě by s sebou v zařízení mít nemohla. Řešením by mohlo být buď zapojení přechodného pěstouna, nebo někoho ze spolehlivých členů ženiny rodiny. Pokud jsou zmínění pečovatelé schopni vytvořit dítěti kvalitní sociální i emoční zázemí, může se žena léčit i v rámci delšího pobytového programu. Dítě sice nemá u sebe, může s ním ovšem být díky rodině nebo pěstounům v pravidelném kontaktu.

Čtěte také:
Příběhy ze života rodin
Závislost v těhotenství a její vliv na dítě

Terapeutická komunita

Bezprostředně po porodu může žena také nastoupit do terapeutické komunity, a to společně se svým dítětem. Jde o specifický program, který je pro ně přímo koncipován a počítá s novorozenci, ale i se zapojením starších dětí. Cílem je přizpůsobit ženě prostředí a průběh tak, jako kdyby měla dítě doma, a vytvořit jí adekvátní časové a prostorové podmínky pro péči. To znamená, že v době, kdy je například na skupinové terapii, pečuje o dítě vyškolený personál a ženu neruší obavy o něj. Zároveň má v komunitě k dispozici všechny důležité pomůcky. Pro ženu je také přínosné, že sdílí obdobnou zkušenost a životní situaci s dalšími matkami.

Konkrétním příkladem může být Terapeutická komunita Karlov v jižních Čechách, do které se také mohou hlásit lidé z celé republiky. Vždy záleží zejména na aktuální volné kapacitě zařízení (mapu dalších komunit v rámci ČR najdete zde). 

Podpora rodičovských kompetencí

Řada žen potýkajících se se závislostí nemá dostatek rodičovských kompetencí. Není si jista, jak své dítě správně vychovávat nebo jak se starat o domácnost. V tomto směru výrazně pomáhá právě pobyt v terapeutické komunitě, kde klientka může dané dovednosti získat. Těmto ženám často chybějí správné vzory z vlastní rodiny a mnohdy jde o osoby, které mají bohatou zkušenost s nejrůznějšími ústavy a institucemi. Díky délce trvání pobytu v komunitě mají možnost osvojit si základní sociální, pracovní a hygienické návyky, ale i zvýšit svou finanční gramotnost. Například si musejí umět rozplánovat, co budou vařit, nakoupit suroviny a vystačit s vyhrazenými financemi. Byť se tato dovednost může zdát jako banální a samozřejmá, ukazuje se, že mnoho z těchto žen právě k takovému uvažování nikdy nikdo nevedl.

Učí se především prostřednictvím běžného fungování v komunitě, tedy v přirozeném prostředí. Zdokonalují se nejen v tom, jak provést určitou činnost technicky, ale také jak o ní s druhými lidmi komunikovat a jak řešit případné konflikty konstruktivně, bez agrese nebo útěku. Ani v tomto směru si totiž obvykle nepřinášejí ze svého původního prostředí vhodné vzory chování.

Při pobytu v komunitě si ženy také mohou udělat některé akreditované kvalifikační kurzy, které jim po jejím opuštění pomůžou najít pracovní uplatnění.

Doléčování a další následná péče

Doléčování je návazná a velmi podstatná součást celého procesu. Jde o služby, které směřují k celkové stabilizaci a nalezení vlastního místa a uplatnění ve společnosti. Člověk v programu následné péče pochopitelně nikdy není zcela mimo nebezpečí relapsu (opětovného propadnutí návykové látce), ale když už k němu dojde, je možné s nastalou situací rychleji a lépe pracovat.

Následná péče může probíhat ambulantně. Není tak intenzivní, a tudíž není překážkou, aby v tomto případě měla žena dítě ve své péči. Kromě individuálních konzultací či psychoterapie spadají do této formy péče například i volnočasové aktivity, svépomocné skupiny, podporované zaměstnání, sociální práce, socioterapie, psychiatrická péče, ale i konzultace s dětským psychologem nebo výchovné poradenství. Příkladem takového programu může být Doléčovací centrum pro matky s dětmi SANANIM.

Do dané oblasti patří také chráněné bydlení. To bývá často nabízeno ženám s dětmi, které opouštějí terapeutickou komunitu a nemají se kam vrátit nebo jejich původní prostředí není vhodné. Pobyt zpravidla trvá půl roku, výjimečně déle. Během něj se žena snaží společně s odborníky hledat bezpečnější formy bydlení, ale také práci. Celkově je cílem udržení žádoucích změn, ke kterým došlo během léčby; integrace do běžného života, zvládání mateřské role a zajištění stabilního prostředí a adekvátních podmínek pro dítě.

Zapojení rodiny a dalších blízkých osob

To, kdy se do léčebného procesu zapojí další blízké osoby, je velmi individuální. U každé ženy se vždy provádí podrobné mapování situace, při kterém se zjišťuje, jaké další osoby mohou vstoupit do děje a léčbu podpořit, nebo ji naopak ohrozit. Na tomto základě se vytváří plán. Pokud existuje varianta, kdy jsou rodiče ženy schopni postarat se o dítě, zapojí se následně i do terapeutického procesu. Dozvědí se, co mají a nemají dělat, aby léčbu podpořili, ale zároveň uchránili i sami sebe. Toto se odehrává v rámci rodinné terapie.

Další vývoj dítěte

Aby celkové prospívání matky a dítěte bylo i nadále na dobré úrovni, neměl by kontakt s odbornými zařízeními a následná péče jako taková končit příliš brzy nebo unáhleně. Například Klinika adiktologie Všeobecné fakultní nemocnice v Praze nabízí svým klientům dokonce pětiletý program.

Ve chvíli, kdy se tedy začnou objevovat například výchovné problémy nebo jakékoliv jiné potíže s dítětem, je ihned možné zajistit návaznost na další typ služeb. Kvalifikovaní odborníci (psychologové, psychiatři, speciální pedagogové a další) pak mohou matce i dítěti rychle a účinně pomoci.

Velmi vhodné je také nabídnout matce kontakt na střediska pro psychoterapii, rodinnou terapii a zejména na vhodné programy pro děti. Ty se mohou během svého dalšího života potýkat s nejrůznějšími problémy – v oblasti chování, prožívání, vrstevnických vztahů, partnerství, ale i v mnoha dalších směrech. Je proto cenné, když mohou získat pomoc od profesionálů, ale zároveň být v kontaktu s dětmi, které mají podobný osud, a pracovat tak společně na tom, aby si negativní vzorce nenesly dále do života. Konkrétním příkladem může být třeba program Závislí na závislých, zaměřený na děti závislých rodičů a jejich podporu.

Článek připravila redaktorka Alice Zoubková ve spolupráci s MUDr. Petrem Popovem.

Zaujal Vás článek a chcete pravidelně dostávat informace o nových příspěvcích? Přihlaste se k odběru newsletteru a sledujte nás na facebooku.

Odebírat newsletter   Sledovat na Facebooku

Související literaturu a další zdroje informací najdete v naší Odborné knihovně pod pojmy "závislost" a "náhradní rodinná péče".