Jak vám může pomoci školní poradenské pracoviště?
Pokud se v něčem i jen trochu poznáváte, věřte, že nejste jediní rodiče potýkající se se stejnými nebo podobnými trabli. Normální je také, že si možná už nevíte rady. Dobrou zprávou ale je, že na to jako rodiče nemusíte být sami. V těchto a ještě mnoha dalších případech vám může podat pomocnou ruku školní poradenské pracoviště (ŠPP).
Jak již název napovídá, školní poradenské pracoviště naleznete v každé škole (školám jeho zřízení ukládá zákon). Matoucí ovšem může být slovo „pracoviště“. Mnohem lepší je představit si tým odborníků: pedagogů, poradců a psychologů, kteří působí přímo ve škole.
ŠPP může být buď úplné, nebo neúplné. Neúplné ŠPP tvoří výchovný poradce a metodik prevence, kteří mohou na škole zastávat zároveň i pozice učitelů. Úplné ŠPP je pak doplněno ještě o školního psychologa a speciálního pedagoga.
Hlavním cílem jeho pracovníků je zajistit potřebnou péči pro žáky se specifickými obtížemi a také podpořit rodiče a pedagogy v leckdy nelehkých situacích. Mohou tak být velkou posilou – ve školách se mnohdy vyskytuje velký počet dětí, vyžadujících větší pozornost a péči, než může samotný učitel při tradičním množství žáků ve třídě zvládnout. Někdy problém dítěte dokonce přímo vyžaduje specifické kompetence daného odborníka.
V následujících řádcích se pokusím popsat, jací odborníci do ŠPP patří a s jakými typy problémů vám mohou pomoci.
Velmi často mezi žáky vyžadující odlišnou péči patří děti se speciálními poruchami učení (SPU). Zřejmě nejznámější SPU je dyslexie (specifická porucha čtení), ale samotných SPU je samozřejmě mnohem více. Nejčastěji se týkají dovedností, jako je psaní, čtení a počítání.
SPU nijak nevypovídají o inteligenci žáka, ale na výkon dítěte ve škole mohou mít značný vliv. Bohužel tak mohou potrápit nejen učitele, ale především samotné dítě a jeho rodiče. Dítě může domů nosit špatné známky i přesto, že jeho intelekt je v pořádku, ve škole se snaží a doma se poctivě věnuje přípravě do školy. Rodiče, kteří často (a naprosto pochopitelně) ani netuší, že jejich dítě má tento typ poruchy, mohou být z celé situace velmi zmatení a nešťastní. Nedokáží pochopit, proč jejich jinak normální, nebo dokonce velmi chytré dítě nedokáže něco přečíst, napsat nebo spočítat, aniž by přitom, jak se říká, „nenasekalo“ plno chyb.
Těmto žákům, a tudíž i jejich rodičům může ve škole pomoci speciální pedagog. Ve spolupráci s třídním učitelem může během výuky děti s takovými obtížemi odhalit a zajistit jim následnou péči.
Dalším krokem je v tomto případě diagnostické vyšetření, které probíhá externě mimo školu ve školním poradenském zařízení (například v pedagogicko-psychologické poradně, nebo speciálně-pedagogickém centru). Pokud je SPU u dítěte potvrzena, získává rodič po návštěvě poradny doporučení pro učitele (například, aby učitel poskytl dítěti delší čas na čtení) a zprávu z vyšetření, obsahující mimo jiné rady, jak mají rodiče s dítětem postupovat během domácí přípravy. Ačkoli celý proces může znít poměrně složitě, ŠPP může pomoci rodičům celým procesem projít. Správným pojmenováním a vysvětlením problému se rodičům může nakonec i velmi ulevit.
Speciální pedagog může také pracovat přímo s dítětem, a to formou tvz. reedukací. Nejedná se o doučování, ale o speciální postupy a metody, jak rozvinout poškozené či nevyvinuté funkce (např. vnímání). Ve škole pak mohou žáci za speciálním pedagogem docházet a během individuálních setkání společně pracovat na zlepšení zasažených dovedností. Některé školy za tímto účelem mají dokonce třídy vedené speciálním pedagogem.
Děti ale mohou tížit i problémy jiného charakteru, než jen ty spojené přímo s dovednostmi v učení. Žáci se mohou také potýkat se vztahovými, emocionálními či jinak osobními strastmi v jakémkoli věku.
Můžeme si představit třeba druháčka, kterého pobolívá bříško každou neděli večer a v pondělí ráno je až plačtivý, protože se bojí jít do školy. Nebo dvanáctiletou dívku, která má pocit, že její spolužačky začínají být příliš „jiné“ – jakoby najednou z ničeho nic mají zájem jen o instagram a o kluky. S panenkami si už hrát nechtějí, ba dokonce jimi pohrdají. Přitom sama dívka by si s nimi ještě chtěla hrát, ale když se o tom ve třídě třeba jen zmíní, sklízí posměch. S podobnými příklady bychom mohli pokračovat dál a dál. Ačkoli by dospělému tyto problémy mohly připadat úsměvné, z pozice dítěte jsou autenticky bolestivé či jinak emočně zatěžující, takže by se k nim dospělí měli stavět s adekvátní vážností.
Žáky s těmito obtížemi se snaží podpořit školní psycholog, a to většinou prostřednictvím rozhovoru nebo formou hry. Starší děti školního psychologa vyhledají často i samy, u těch menších (zhruba 1. až 3. třída) pak o pomoc psychologa většinou žádají rodiče či pedagogové.
Pro setkávání žáka se školním psychologem platí určitá pravidla. Pokud si dítě přeje vídat se se školním psychologem, psycholog po prvním kontaktu s dítětem požádá rodiče o písemný souhlas. Výjimkou jsou situace spojené s krizí, ve kterých je psychologická pomoc dítěti neodkladná. Psycholog je také vázán mlčenlivostí (vyjma výjimečných a závažných případů spojených s ohlašovací povinností příslušným orgánům, např. nahlášení trestného činu na policii). V praxi pak žák může školního psychologa požádat například o to, aby nikomu neřekl, že mívá v noci noční můry a bojí se.
V rámci poradenské činnosti školního psychologa si s ním mohou domluvit schůzku i rodiče – a to s cílem konzultovat problémy dítěte ve vztahu k rodinné situaci (například konflikty mezi sourozenci), ke škole, výchovným otázkám apod.
Každý školní psycholog má různé zkušenosti a kompetence, na jejichž základě může nabídnout své služby. Obecně se ale dá říct, že školní psycholog ve škole nepracuje třeba jako psychoterapeut, klinický psycholog apod. Pokud bychom použili určitou analogii k lékařům, pak je možné si školního psychologa představit spíše jako obvodního lékaře. U žáka může školní psycholog odhalit prvotní obtíže, a pokud se vymykají jeho kompetencím či kapacitě, doporučí žákovi adekvátní péči nebo vyšetření u dalšího odborníka. V praxi pak žáky odkazuje na vyšetření například do pedagogicko-psychologické poradny nebo ke klinickému psychologovi. Navrhnout může také návštěvu psychoterapeuta, psychiatra apod. Rodičům je tato navazující péče pouze doporučena, tudíž nejsou nijak vázáni se těmito doporučeními řídit.
Školní psycholog (společně s metodikem prevence) na škole působí také preventivně, a to pečováním o bezpečné klima třídy nebo školy celkově. Jinými slovy, školní psycholog se snaží starat o přátelské prostředí se zdravými vztahy. Může se podílet, nebo i sám vytvářet a vést preventivně-stmelující programy pro třídy, při kterých se skrz aktivity a následné reflexe snaží podporovat přátelské vztahy a prosociální chování mezi spolužáky.
Konkrétně se jedná o aktivity herního charakteru, při kterých dítě dostane možnost zkusit si zážitkovou formou, jak vypadá například efektivní komunikace nebo konstruktivní řešení konfliktů. Cílem těchto programů je především to, aby spolu žáci ve třídě uměli dobře vycházet a aby tak došlo k eliminaci negativních třídních jevů, jako je například šikana.
Celkově může být náplň práce školního psychologa velmi různorodá a většinou reflektuje charakteristiky a potřeby školy. Velmi ale závisí na výši úvazku, kterou psycholog na škole má.
Jak bylo zmíněno výše, metodik prevence zajišťuje preventivní programy ve třídách s cílem posílení pozitivních vztahů mezi dětmi. Tyto programy může sám vytvářet, ale také může koordinovat činnost externích organizací, jejichž pracovníci vstupují do tříd se svým vlastním preventivním programem.
Zřejmě nejznámějším tématem, kterým se metodik prevence zabývá, je šikana. A to nejen prevencí šikany, ale i jejím šetřením v případech, kdy se šikana ve škole doopravdy rozvine. Obecně se dá říci, že metodik prevence se snaží na škole předejít všem sociálně nežádoucím jevům, jako jsou například závislosti, záškoláctví, násilí, vandalismus, kyberšikana, jiná kriminální činnost apod.
V rámci prevence rizikového chování pak pro žáky organizuje různé besedy a přednášky. Zároveň pedagogům poskytuje metodickou podporu a vzdělání v této oblasti. Také se snaží přímo vyhledávat žáky s projevy problematického chování a poskytnout jim a jejich rodičům následnou pomoc a poradenství.
Jak název napovídá, výchovný poradce je tu pro rodiče a jejich děti v případech, kdy se u dítěte objeví potíže s chováním, dodržováním pravidel nebo nerespektováním autorit. Pokud dítě začne překračovat hranice, například začne být fyzicky nebo verbálně útočné na své spolužáky (nebo dokonce na svého učitele), může se výchovný poradce setkat s rodiči a pokusit se problémy identifikovat a hledat jejich řešení. Pokud jsou problémy nad rámec kompetencí výchovného poradce, je možné žáka odkázat na středisko výchovné péče (SVP).
SVP je jedním ze školních poradenských zařízení a existuje i ambulantně. Lze si ho představit jako poradnu, v níž se rodičům může dostat pomoci v oblasti výchovy dítěte.
Dále výchovný poradce velmi často poskytuje kariérní poradenství. Žákům může pomoci hledat vhodné střední (nebo vysoké) školy, případně rovnou vyhovující kariérní směr. Výchovný poradce obvykle také pečuje o žáky se speciálními potřebami a vede evidenci tvz. plánů pedagogické podpory – dokumentů, které popisují obtíže žáka a stanovují cíle a způsoby jeho podpory.
V některých oblastech se činnosti a kompetence těchto odborníků prolínají nebo alespoň úzce dotýkají. V nejlepším případě ŠPP funguje jako jednotný tým, který na společných poradách hledá to nejlepší možné řešení, aby žákovi nebo celé třídě efektivně pomohli.
Jako rodiče se na ŠPP neostýchejte obrátit. Pokud si nejste jisti, kterého z pracovníků oslovit, pevně věřím, že budete jakýmkoli členem ŠPP odkázáni na příslušnou osobu. Pokud se obáváte úniku informací vzhledem k citlivosti problému vašeho dítěte nebo rodiny, vždy můžete zdůraznit požadovanou diskrétnost, případně rovnou oslovit školního psychologa, který je vázán povinnou mlčenlivostí.
Jako doplňkový zdroj informací poslouží web Národního pedagogického institutu ČR "Zapojme všechny".
Související literaturu a další zdroje informací naleznete také v naší Odborné knihovně.
Zaujal Vás článek a chcete každý měsíc dostávat informace o nových příspěvcích? Přihlaste se k odběru newsletteru!
Odebírat newsletter Sledovat na Facebooku
