Technické kompenzační pomůcky pro děti se sluchovým postižením

Obsah článku:

• Jak slyšíme?
• Příčiny sluchových vad
• Diagnostika sluchových vad
• Sluchadla
• Kochleární implantát
• Další technické kompenzační pomůcky 

Jak slyšíme?

Zvukové vlny proudící vzduchem jsou zachyceny boltcem a zvukovodem (zevní ucho). Zvukovodem jsou přivedeny na bubínek, který rozkmitají. Kmity jsou přenášeny třemi kůstkami ve středním uchu (kladívko, kovadlinka, třmínek) na blanité okénko vnitřního ucha.

Vnitřní ucho (nejdůležitější orgán slyšení – hlemýžď neboli kochlea) je vyplněno tekutinou a obsahuje takzvané vláskové buňky. Kmitání tekutiny tyto vláskové buňky podráždí a ty pak přemění mechanickou energii na nervový impuls. Impuls je veden sluchovým nervem do sluchového centra v mozkové kůře. Tady probíhá analýza zvukových signálů a vytváří se výsledný zvukový obraz – slyšíme.

Pokud vada sluchu vznikla ve vnějším nebo středním uchu, jde o převodní vadu sluchu. Převodní vady sluchu nikdy nevedou k úplné hluchotě a je možné je dobře kompenzovat sluchadly, někdy je lze také operovat.

Pokud došlo k poškození ve vnitřním uchu nebo ve vyšších úrovních sluchové dráhy, jedná se o percepční vadu sluchu. Percepční vady sluchu pokrývají celé spektrum závažnosti: mohou být jen lehčího stupně, mohou ale také vést k úplné hluchotě. Více informací o sluchových vadách, jejich rozsahu a důsledcích je možné najít v kapitole Dítě se sluchovým postižením.

Související článek:
Jak se vyrovnat s postižením dítěte

↑ nahoru

Příčiny sluchových vad

Pro mnoho rodičů je důležité vědět, jak vznikla sluchová vada jejich dítěte. Jak je možné, že jejich dítě má vadu sluchu, když se problémy se sluchem v celé širší rodině dosud neobjevily? Zvláště maminky se mohou ptát: neudělala jsem někdy v průběhu těhotenství nějakou chybu? To jsou jen některé otázky, které rodiče trápí, a v mnoha případech jim může informace o příčině sluchové vady jejich dítěte přinést úlevu.

Je však na místě podotknout, že ačkoli je naše povědomí o fungování lidského těla na vysoké úrovni, stává se, že v některých případech zůstanou rodiče bez odpovědi, příčina sluchové vady je neznámá.

Sluchové vady jsou vrozené:

• Vady genetické (50–80% případů; časté i u rodičů dětí, kteří jsou slyšící, a v jejich rodině se vada sluchu nevyskytla).
• Sluchová vada je součástí syndromů (např. Usherův syndrom).
• Vady způsobené infekčním onemocněním matky v průběhu těhotenství (zarděnky, spalničky a jiné).
• Užívání toxických látek, například ototoxických léků v průběhu těhotenství (léků toxických pro vnitřní ucho a sluchový nerv).

a získané:

• V průběhu porodu.
• V důsledku předčasného porodu, nízké porodní váhy novorozence, poporodní asfyxie (nedostatku kyslíku).
• Onemocnění sluchového orgánu (záněty středního ucha, příušnice, meningitida, nádory a jiné).
• Jiné onemocnění (encefalitida, záškrt, lymská borelióza a jiné).
• V důsledku úrazu, poškození toxickými látkami (léky a podobně), poškození hlukem.
• Z jiných důvodu.

(Zpracováno podle Skákalová, 2011; Horáková, 2012; Jungwirthová, 2015)

↑ nahoru

Diagnostika sluchových vad

(zpracováno podle Když naše dítě neslyší, 2012; Horáková, 2012; Lejska 2003)

Stanovit přesnou diagnózu vady sluchu není zejména u malého dítěte jednoduché a nelze očekávat, že se to povede napoprvé. Obvykle je to déletrvající proces, během něhož se provádějí zkoušky sluchu různými metodami, které diagnózu ověřují, doplňují a zpřesňují. Stanovení konečné diagnózy může trvat i více než jeden rok. Jen na okraj: i v průběhu svého života absolvují lidé se sluchovou vadou opakované vyšetření sluchu, které má podat informaci o tom, jestli se stav jejich sluchu nějak změnil.

Sluch nejmenších dětí se měří takzvanými objektivními metodami, které nevyžadují spolupráci dítěte. Určení velikosti ztráty sluchu je ale u malých dětí hodně obtížné, proto se v dalších měsících diagnóza zpřesňuje takzvanými subjektivními metodami, které alespoň částečnou spolupráci dítěte vyžadují.

Vyšetření nevyžadující spolupráci dítěte (metody objektivní audiometrie) – výběr

• Screeningové vyšetření sluchu u novorozenců

Prvním testem sluchu u novorozenců je vyšetření výbavnosti takzvaných otoakustických emisí. Je založeno na tom, že vláskové buňky ve vnitřním uchu vydávají jako reakci na zvukový podnět určité zvuky. Spícímu dítěti se proto do ouška vloží malá sonda, která sem vysílá zvuk a také měří, zda vláskové buňky na tento podnět reagují. Pokud není na přístroji zaznamenána zvuková reakce vláskových buněk, je to první signál, že něco může být v nepořádku. Teprve pokud jsou výsledky opakovaného vyšetření stejné, přistupuje se ke specializovanějšímu vyšetření sluchu (například BERA, SSEP), které podezření potvrdí nebo vyvrátí a určí také rozsah sluchové vady.

V České republice je již uzákoněn celoplošný screening sluchu novorozenců (Vyhláška č. 134/1998 Sb.), ve znění pozdějších předpisů), a do tohoto programu zapojuje z vlastní iniciativy velká řada porodnic.

• BERA, SSEP vyšetření

Vyšetření je ve většině případů prováděno v přirozeném nebo medikací navozeném spánku dítěte. Dítěti se do sluchátek pouští zvuky různé hlasitosti a různých frekvencí a měří se elektrická odezva mozku na tyto podněty. Lékař pak zachycuje nejnižší hlasitost v závislosti na dané frekvenci, při které se objeví reakce ze sluchového centra (takzvaný práh sluchu).

SSEP a BERA vyšetření se liší místem v centrální nervové soustavě, odkud se elektrické signály snímají.

 ↑ nahoru

Vyšetření vyžadující spolupráci dítěte (metody subjektivní audiometrie) – výběr

• VRA – audiometrie zrakovým posílením

Dítěti se opakovaně pustí tón a zároveň i zajímavý světelný podnět (například se rozsvítí oči hračky). Když je u dítěte vytvořena podmíněná reakce, zazní pouze zvukový podnět. Vyšetřující odborník sleduje reakci dítěte. Pokud se otáčí směrem ke zdroji světelného podnětu, tón pravděpodobně slyšelo. Vyšetření se u dětí provádí ve věku od 6 měsíců do 3 let věku dítěte.

• Audiometrie hrou

Měření, při kterém se využívá přirozené hravosti dítěte. Dítě se naučí, že když zaslechne tón (nebo když tón skončí), hodí kostičku do košíku, navlékne velký korálek atd. Měření se provádí cca od jednoho roku do tří let věku dítěte.

• Prahová tónová audiometrie

Provádí se ve zvukově izolované místnosti. Dítě/dospělý má nasazena sluchátka, do kterých jsou pouštěny čisté tóny (tóny tvořené jen jednou frekvencí). Jakmile tón zaslechne, dá zmáčknutím tlačítka signál, že tón slyší. Lékař zjišťuje nejnižší intenzitu sluchu, kterou je vyšetřovaný člověk schopný zaslechnout, neboli práh sluchu. Měření by mělo dítě zvládnout přibližně od tří až čtyř let věku dítěte.

• Slovní audiometrie

Touto metodou se zjišťuje porozumění řeči. Vyšetřovanému dítěti nebo dospělému se přehrávají soubory testovaných slov, postupně v různých intenzitách. Vyšetřovaný má slova zopakovat. Výběr slov je vyvážený co do zastoupení slovních druhů, počtu slabik, hlásek nízko a vysokofrekvenčních a podobně.

 ↑ nahoru

Co je to zvuk, co je to audiogram?

Každému zvuku můžeme přiřadit výšku (frekvenci) a hlasitost (intenzitu). Frekvence je výška, na které slyšíme určitý zvuk. Jednotkou frekvence je Hertz (Hz). Hlasitost je měřena v decibelech (dB).

Audiogram je graf, ve kterém je zobrazeno, jak slyšíme – je výsledkem některých vyšetření (například BERA, SSEP, tónová audiometrie). Je z něj možné vyčíst prahové hodnoty sluchu na různých frekvencích. Znázorňuje schopnost člověka slyšet různě vysoké tóny při různé hlasitosti podnětu.

Lidské ucho reaguje na zvuky ve frekvenční oblasti 20–20 000 Hz. Pro porozumění mluvené řeči je nejdůležitější oblast 500–4 000 Hz, proto se měří práh sluchu na čtyřech frekvencích: 500 – 1000 – 2000 – 4000 Hz. Testuje se odpověď dítěte na nejslabší (nejtišší) zvuk, které dítě na každé z těchto frekvencí slyšelo. Testuje se zvlášť levé ucho a pravé ucho.

Jakmile má lékař (foniatr) výsledky všech potřebných vyšetření sluchu, vybírá na jejich základě pro dítě vhodná sluchadla.

Čtěte také:

• Raná péče
• Dávky pro rodiny dětí se zdravotním postižením
• Úspěšná komunikace s dítětem se sluchovým postižením

Sluchadla

Je to obvykle první pomůcka, kterou děti využívají. Sluchadla může dítě nosit už od raného věku (čím dříve, tím lépe). Sluchadla nosí děti a dospělí s lehkými, středně těžkými, ale i těžkými ztrátami sluchu, je to nejvíce využívaná pomůcka kompenzující sluchové vady.

Všechny děti musí sluchadla nosit nejméně půl roku a teprve poté, pokud není zisk ze sluchadel dostačující, přistupuje se k jiné kompenzaci sluchu – kochleární implantaci (viz dále). Sluchadla totiž přinášejí užitek pouze dětem se zbytky sluchu, které se dají využít pro vnímání a porozumění mluvené řeči.

Jak fungují sluchadla?

Sluchadla zesilují vstupní zvuk na takovou hlasitost, kterou už je člověk se sluchovým postižením schopný vnímat. Lékař (foniatr) musí sluchadla nejprve nastavit, to znamená je naprogramovat, aby co nejlépe kompenzovala danou sluchovou vadu dítěte a aby zvýraznila zejména zvuky mluvené řeči. Foniatr musí sluchadla nastavovat opakovaně, než se mu podaří dosáhnout nejlepšího výsledku. Zvláště u malých dětí je nastavování sluchadel obtížné, protože děti nejsou schopné říct, co jim vyhovuje a co ne. Proto je rodičům doporučováno pozorně sledovat, jak dítě s daným nastavením reaguje na okolní zvuky, a na základě pozorování nastavení sluchadel upravovat.

Závěsná digitální sluchadla

Většina dětí v České republice nosí závěsná digitální sluchadla, která se nosí za uchem. Pouzdro sluchadla je propojeno plastovou hadičkou s ušní tvarovkou, která se vkládá přímo do ucha. V pouzdře sluchadla je zabudovaný malý počítač. Zvuk je zachycen mikrofonem a přeměněn na elektrický signál. Úkolem sluchadla je změnit elektrické signály tak, aby co nejlépe kompenzovaly danou sluchovou ztrátu dítěte. Upravený elektrický signál je opět převeden na zvuk, který je veden skrz ušní tvarovku do ucha.

Pokud mají děti oboustrannou ztrátu sluchu, nosí sluchadla na obou uších. Nošení dvou sluchadel pomáhá dítěti určit, odkud vychází zvuk, a zlepšuje také porozumění řeči v hlučnějším prostředí.

Cena sluchadel

Ceny digitálních závěsných sluchadel se pohybují v širokém rozmezí, v závislosti na technických možnostech daného modelu a také na rozsahu sluchové ztráty, pro kterou jsou určená (sluchadla pro těžší ztráty jsou obvykle dražší). Ceny sluchadel se pohybují od asi 3 000 korun za jedno sluchadlo u nejjednodušších modelů pro nízké ztráty sluchu, horní hranice může u technicky vyspělých sluchadel pro těžké ztráty sluchu dosáhnout ceny i více než 30 000 korun. V České republice je několik zavedených výrobců či prodejců sluchadel, mezi kterými je možné vybírat (kontakty je možné najít na stránce Kde hledat pomoc).

Zdravotní pojišťovny přispívají na sluchadla jednou za 5 let. Níže uvedené částky se týkají příspěvku na dvě sluchadla pro vzdušné vedení. Rozdíl mezi plnou cenou sluchadla a příspěvkem pojišťovny doplácí pacient.

Stav k 1. 1. 2016	Dítě 0–18 let	Dospělý
Středně těžká nedoslýchavost (30 – 59 dB)	max. 10 600 Kč	max. 2 700 Kč
Těžká a velmi těžká nedoslýchavost (60 dB a výše)	max. 11 600 Kč	max. 5 100 Kč

↑ nahoru

Související literaturu najdete v naší Odborné knihovně.

Kochleární implantát

Pokud má dítě menší ztrátu sluchu, sluchadla mu obvykle pomohou. Pokud však dítě nosí minimálně půl roku a nepomáhají v tom, aby rozumělo mluvené řeči a také, aby mluvilo, znamená to, že má závažnější sluchové postižení. Stává se pak kandidátem na takzvanou kochleární implantaci – operaci, při níž dostane kochleární implantát (nebo dva kochleární implantáty). Ten dokáže ve většině případů sluchovou vadu dostatečně kompenzovat.

Kochleární implantáty jsou určené také zejména pro děti a dospělé, kterým se výrazně zhoršil sluch nebo sluch ztratili v pozdějším věku.

Co je to kochleární implantát?

Sluchadla a kochleární implantát fungují na odlišném principu. Na rozdíl od sluchadel, která zvuky zesilují, zprostředkovává kochleární implantát sluchové vjemy přímou elektrickou stimulací sluchového nervu uvnitř hlemýždě vnitřního ucha, kde nahrazuje poškozené či chybějící vláskové buňky.

Kochleární implantát tvoří dvě části, vnitřní a vnější:

• Vnitřní část kochleárního implantátu se skládá z přijímací cívky s magnetem, která je chirurgicky umístěna do jamky skalní kosti, a ze svazku elektrod, který je zaveden do hlemýždě vnitřního ucha.
• Vnější část se skládá z řečového (zvukového) procesoru a mikrofonu, které dítě nebo dospělý nosí, stejně jako sluchadlo, za uchem. Děti mohou mít procesor v podobě krabičky, kterou nosí připevněnou v pouzdře na těle. Další částí je vysílací cívka, napojená na procesor, která je připevněná magnetem k hlavě k vnitřní části implantátu.

V současné době jsou na českém trhu k dispozici kochleární implantáty tří různých firem (kontakty je možné najít na stránce Kde hledat pomoc).

Zdroj: www.porozumeni.cz 

↑ nahoru

Jak funguje kochleární implantát?

Mikrofon zachycuje zvuky z okolního prostředí a odesílá je do řečového procesoru. Procesor zvuk analyzuje, podle příslušného programu zakóduje a pošle do vysílací cívky, která je napojena na přijímací cívku (ta je umístěná ve skalní kosti pod kůží). Tady je informace rozkódována a odeslána do stimulačních elektrod umístěných uvnitř hlemýždě. Odtud vedou signály do sluchového nervu a do mozku.

Výsledky implantace 

Operací kochleárního implantátu celý proces nekončí. Po operaci následuje několikaleté období rehabilitace. Rodiče musí pravidelně dojíždět do vybraného centra kochleárních implantací (v České republice jsou tři centra kochleárních implantací – v Praze, Brně a Ostravě, kontakty najdete na stránce Kde hledat pomoc).

V rámci rehabilitace se rodiče i odborníci věnují tomu, aby dítě mělo z pomůcky co největší zisk, především tomu, aby se rozvíjela jeho schopnost vnímat mluvenou řeč a porozumět jí a také aby se rozvíjela jeho schopnost mluvit. Jde o dlouhodobý proces, který vyžaduje spolupráci foniatrů, logopedů a dalších odborníků na jedné straně a rodičů na straně druhé.

Pokud se kochleární implantát zavádí malým dětem, bývají obvykle výsledky v oblasti rozvoje sluchu a mluvené řeči velmi dobré. Nejvhodnější dobou je období v rozmezí mezi jedním rokem a nejpozději šesti lety věku dítěte. Obecně platí, že čím dříve dojde k implantaci, tím bývají její výsledky lepší. Míra toho, jaký zisk budou mít děti z kochleárního implantátu, je však závislá na mnoha faktorech a může se u jednotlivých dětí lišit. I přesto, že má většina dětí z implantátu výrazný zisk, stále existuje skupinka dětí, u nichž je využití implantátu z různých důvodů omezené.

Kochleární implantát nenahrazuje dokonale normální slyšení. I při velmi dobrých výsledcích bude implantovaný člověk slyšet jako člověk s lehkou nebo středně těžkou ztrátou sluchu. Kochleární implantát je navíc pouze kompenzační pomůcka. Pokud není v provozu (např. při koupání, nemoci a podobně), je člověk opět neslyšící.

Cena kochleárního implantátu

Pro rodiče či uživatele implantátu není tato informace podstatná, a to proto, že příprava na kochleární implantaci, kochleární implantát, samotná operace i následná rehabilitace jsou placené ze zdravotního pojištění (od roku 2014 pojišťovna proplácí i druhou implantaci).

Nárok na nový procesor (vnější část kochleárního implantátu) mají uživatelé po deseti letech užívání.

Příspěvek pojišťovny představuje 173.649 Kč (stav k 1. 1. 2016), rozdíl mezi reálnou cenou procesoru a příspěvkem od pojišťovny hradí klient sám, jedná se o řádově desítky tisíc korun (u implantátů různých firem jsou finanční částky různé).

 ↑ nahoru

Související literaturu najdete v naší Odborné knihovně.

Další kompenzační pomůcky

Zde nabízíme jen stručný seznam dalších pomůcek či jiných možností, které lze využít ke kompenzaci sluchové vady.

• Indukční smyčka

Indukční smyčka pro nedoslýchavé je zařízení, které mění analogový elektrický signál na elektromagnetické pole. Většina sluchadel pro nedoslýchavé má vestavěný takzvaný indukční snímač, který umožňuje toto magnetické pole zachytit. Pokud je v místnosti, divadle, kině a podobně instalovaná smyčka, je poslech přes indukční snímač nesrovnatelně kvalitnější než poslech přes mikrofon sluchadla.

• F-M systém

Velké množství dětí i dospělých s vadou sluchu má problém slyšet v hlučném prostředí (u dětí je to např. školní třída, u dospělých může jít o posluchárny, místnosti, kde probíhá nějaká přednáška a podobně). F-M systém přenáší zvuk pomocí mikrofonu přímo do sluchadla posluchače. Člověk, který mluví, má u sebe mikrofon s vysílačem. S využitím rádiových vln systém vysílá zvuk mluvené řeči posluchači, který má u sebe F-M přijímač (bezdrátově) napojený na sluchadlo. Tím se mohou uživatelé F-M systému soustředit pouze na hlas mluvčího. F-M systémy umožňují napojení na také na různá audio zařízení (CD, videa, některé typy telefonů).

• Pomůcky pro signalizaci(upozorňují na různé typy zvuku): světelný zvonek; světelný, vibrační budík; signalizace pláče dítěte aj.
• Pomůcky pro komunikaci na dálku, pro získávání informací: psací telefon, fax, internet (e-mail, komunikační programy: Skype, ICQ, komunikace prostřednictvím webkamery), mobilní telefon (sms zprávy) a další.
• Teletext, skryté titulky pro neslyšící (pro získávání informací z televize)

↑ nahoru

Technické a kompenzační pomůcky (užitečné zejména při výuce)

Jsou to pomůcky, které mají sluchově postiženým osobám ulehčit socializaci při výchovně-vzdělávacím procesu, zlepšit komunikaci se slyšícími a usnadnit jim život jako takový. Jde o poměrně široké spektrum speciálních elektroakustických přístrojů, které umožňují kompenzovat sluchovou poruchu.

Přístroje lze rozdělit na:

Individuální zesilovače sluchu – sluchadla

Sluchadla se dělí podle tří hledisek:

1. podle konstrukčního provedení

– krabičková (kapesní)

 

Zdroj: https://www.zivotsesyndromem.cz/druhy-sluchadel/

– brýlová

Zdroj: https://web.archive.org/web/20210514044655/http://ruce.cz/clanky/525-kompenzacni-pomucky-jako-hobby 

–  závěsná

Zdroj: prosluch.cz

– nitroušní – boltcová, zvukovodová a kanálová

Zdroj: https://www.auris-audio.cz/category/baterie-do-sluchadel 

2. podle způsobu zpracování signálu (analogová, digitální, lineární, nelineární)

3. podle druhu vedení zvuku (kostní, vzdušné)

↑ nahoru

Kolektivní zesilovače zvuku (technické pomůcky používané v edukaci dětí se sluchovým postižením)

Indukční smyčka – výhodou použití indukční smyčky je fakt, že takto zachycený signál není zkreslován okolním prostředím.

Zdroj: http://mobilobchod.eu/mo/?p=productsMore&iProduct=200&sName=Indukcni-smycka-pro-nedoslychave-Nokia-LPS-4 

Pojítka – fungují na principu infračerveného záření, jsou schopna přenášet signál v rámci jedné místnosti, zatímco pojítka využívající rádiové vysílání mají dosah například v celé budově.

Kompenzační pomůcky pro běžné užívání (zesílené, psací a mobilní telefony, počítače, internet)– jedná se především o různé pomůcky informující o přítomném zvuku prostřednictvím vibrací, světelných signálů a proudu vzduchu (například světelné a vibrační budíky, signalizátory domovního zvonku, signalizace zvonění telefonu, ventilátory).

Implantáty

kochleární implantát

Zdroj: http://ladislavkratochvil.blog.idnes.cz/c/191685/Myty-o-kochlearnich-implantatech.html

BAHA

Zdroj: http://products.cochlearamericas.com/baha/introduction-to-baha

VOPR

Zdroj: http://www.earassociates.com/services-middle-ear-surgery-otitis-media-san-jose-ca.html

ABI

Zdroj: http://www.neurinoma.com.br/English/abi.html

↑ nahoru

Zaujal Vás článek a chcete pravidelně dostávat informace o nových příspěvcích? Přihlaste se k odběru newsletteru a sledujte nás na facebooku.

 

Odebírat newsletter   Sledovat na Facebooku

Použitá (doporučená) literatura:

• HORÁKOVÁ, R. Sluchové postižení. Úvod do surdopedie. Praha: Portál, 2012.
• JUNGWIRTHOVÁ, I. Dítě se sluchovým postižením v MŠ a ZŠ. Praha: Portál, 2015.
• FENCLOVÁ, J. Když naše dítě neslyší. První informace pro rodiče dětí s vadou sluchu. Praha: Federace rodičů a přátel sluchově postižených, 2012.
• LEJSKA, M. Poruchy verbální komunikace a foniatrie. Brno: Paido, 2003.
• Moje dítě neslyší? První informace pro rodiče, rodinné příslušníky a blízké o tom, jak přijmout dítě se sluchovým postižením, jak porozumět jeho potřebám. Praha: Federace rodičů a přátel sluchově postižených, 2012.
• SKÁKALOVÁ, T. Uvedení do problematiky sluchového postižení. Hradec Králové: Gaudeamus, 2011.

Související literaturu najdete v naší Odborné knihovně.