Simultánnost v českém znakovém jazyce

V naší práci budeme zkoumat jeden ze základních povahových rysů znakových jazyků: simultánnost. Tato vlastnost je jednou ze základních vlastností, kterou se znakové jazyky liší od jazyků, které mají mluvenou formu!. Při výzkumu budeme vycházet z dostupných zahraničních i domácích studií, které se danou problematikou ve znakových jazycích zabývají. Na základě poznatků získaných v těchto studiích vytvoříme přehledný soupis prostředků, které mají potenciál vyjadřovat významy simultánně, a doložíme je analogickými příklady českého znakového jazyka. Na jeden z těchto prostředků, klasifikátory, se v naší práci zaměříme více. Vzhledem k tomu, že jsme si zvolili velmi obsáhlé a zároveň dosti obecné téma, není možné se jednotlivým prostředkům simultánnosti věnovat hlouběji - pokud máme toto téma postihnout v jeho šíři. Omezujeme se tedy jen na prostý výčet těchto prostředků, které dokládáme vždy jen jedním nebo dvěma příklady. Jsme si vědomi toho, že každý z těchto prostředků by si zasluhoval samostatný výzkum a že naše práce poskytuje jen úvodní vhled do dané problematiky. Proto doufáme, že tato práce poskytne všem případným zájemcům dostatečnou inspiraci a informační zázemí pro další výzkum českého znakového jazyka a dané problematiky.