(Po)rozvodové boje: když rodiče zapomínají na děti

Obsah článku:

• Jaké jsou nejčastější rodičovské spory související s dětmi?
• Co jste mi to udělali?
• Rozvod je trauma v každém věku
• Kdo/co může pomoct
• Péče o dítě po rozvodu a možnosti jejího uspořádání
• Dvacet přání dětí rozvedených rodičů

Ty televizní obrázky obletěly před časem celou republiku. Malá holčička stojí mezi rodiči, kteří se ji snaží přetáhnout každý na svou stranu. Matka křičí, otec má zarputilý výraz, dívenka pláče. Jeden z vyhrocených rodičovských sporů o dítě. Tak extrémní většinou konflikty mezi lidmi, kteří se kdysi velmi milovali, nebývají. Přesto ale roste počet případů, kdy se bývalí partneři nedokážou shodnout téměř na ničem a svědky jejich bouřlivých rozepří jsou ti, kteří se neumějí bránit. Rozejít se elegantně a po vzájemně domluvě, to předpokládá velkou duševní zralost nebo alespoň dostatek informací a vůli těžkou situaci vyřešit. Je to náročné, a právě proto mnohdy selhávají i jinak rozumní lidé.

Jaké jsou nejčastější rodičovské spory související s dětmi?

Rodičovské bitvy, které se týkají potomků, jsou paradoxní v tom, že na jedné straně se vedou ve jménu dítěte a jeho zájmů, na druhé straně se však až příliš často přehlížejí skutečné potřeby dítěte a jeho prožívání. „Velmi často jsou ty spory jakoby o dítě, ale to dítě je často jen zastřenou rouškou toho, že jde o to, toho druhého ponížit, ublížit mu, pomstít se mu... A dítě je k tomu nejvhodnější nástroj,“ konstatuje klinická psycholožka Jana Procházková. V každém případě takovými boji o moc rodiče zásadně zasahují do dětské duše a dětské psychiky a její emocionální stránky.

Rodičovské bitvy nejčastěji vyústí v:

• Konflikty kvůli péči o dítě
  Dnešní muži už rozhodně nepřijímají jako nezpochybnitelné, že dítě patří k matce, a snaží se prosadit svá rodičovská práva v co nejvyšší míře i po rozvodu. Navrhují střídavou nebo i svoji výlučnou péči. Matky nesou otcovské sebevědomí často těžce a bojují o to, aby se tradice v této oblasti zachovaly. Dítě se tak stává nechtěným účastníkem nelítostného boje o to, s kým bude žít.

Související článek:
Rozvádíme se. Je pro nás střídavá výchova dítěte ideálním řešením?

• Pomlouvání druhého rodiče
  Očerňování bývalého partnera před dítětem je jedna z nejhorších věcí, které se mohou rodiče ve svém chování dopustit. A nemusí jít jen o pomlouvání tváří v tvář. Stále častější jsou případy, kdy si rodič vylévá zlost prostřednictvím sociálních sítí. Dítě si tak na Facebooku může přečíst například to, že jeho tatínek je ten nejhorší člověk na světě a že mu exmanželka nic nedaruje jenom tak. Bývalí partneři si mnohdy neuvědomují, jak kruté pro dítě je, když slyší nenávistné informace o druhém rodiči. O tom rodiči, kterého přece také velmi miluje. Jaký to pak může mít na dítě dopad, objasňuje PhDr. Procházková: „Jestliže dítě slýchá, že táta (nebo máma) je ošklivý nebo zlý, tak samozřejmě dříve nebo později musí bojovat také s tímto: když jsem z tohoto člověka, jaké asi zlé síly bydlí ve mně – jsou to problémy s identitou, s tím, co jsem podědil. Poměrně často se setkávám s tím, že rodiče neváhají použít slova typu ty jsi (tak příšerný) jako táta...“
• Snahu vytlačit druhého rodiče ze života dítěte
  Matka či otec se snaží, aby dítě na toho druhého „zapomnělo“. Říká mu věci jako: „Táta se o tebe nikdy nestaral, samotným nám bude mnohem lépe.“ U dítěte se tak může vyvinout syndrom zavrženého rodiče, který se projevuje tím, že potomek začíná pomlouvaného odmítat a nechce být v jeho přítomnosti. Podrobněji to vysvětluje PhDr. Procházková: „Pokud rodiče začnou dítětem manipulovat, vlastně ho psychicky týrat, pomlouvat druhého rodiče (nikdy tě neměl rád, ona tě nechtěla,...), dítě má zmatek v hlavě, neví, komu a čemu má věřit, a samozřejmě se navazuje na toho, kdo s ním zůstal. Pak přijde další vlna, kdy na toho, kdo s ním zůstal, má vztek a chce odejít za tím druhým rodičem...“

Související článek:
O nevhodných přístupech v rodičovské výchově, psychickém násilí a jeho vlivu na vývoj dítěte

↑ nahoru

Co jste mi to udělali?

Je dobré uvědomit si, že pro dítě znamená rozchod rodičů především narušení jeho základní životní jistoty. Narodilo se a mělo mámu a tátu. Najednou se základy jeho světa bortí. Reakce na to mohou být více či méně viditelné, avšak takřka vždy traumatizující. Rozchodové války rodičů představují pro děti nesmírný nápor na psychiku a každé na ně reaguje po svém. Kromě psychické bolesti, smutku a bezmoci se může objevit mnoho dalších emocí a přesvědčení, které pro dítě představují břemeno těžší, než může unést.

• Dítě si velice často problémy mezi rodiči vztahuje na sebe a pociťuje vinu. Říká si: „Kdybych nezlobil, nehádali by se a teď by se nerozváděli.“
• Pokud rodič pomlouvá toho druhého, v dítěti zakládá pocit silné rozporuplnosti. „Když je špatný táta, znamená to, že jsem špatný i já. Vždyť z něj pocházím,“ takové jsou jeho myšlenky.
• Dítě může odmítat jednoho rodiče, protože druhý je proti němu popouzí. Vzniká koalice dva proti jednomu.
• Zloba, hněv a prvky agresivity patří k dalším emocím, se kterými se musí malý člověk nechtěně vyrovnávat. „Jak jste mi mohli něco takového udělat? Zlobím se na vás,“ dává najevo rodičům.
• Opačná reakce je pasivita, stáhnutí se do zdánlivě bezpečné ulity vnitřního prostředí. Za tímto únikem se může skrývat i snaha neobtěžovat, touha stát se neviditelným či nedůležitým.
• Dítě pociťuje ohrožení i v praktických záležitostech svého života. Jak to bude se mnou dále? Kde budu bydlet? Kdo mě ochrání?
• Rodiče si mohou všimnout i mnoha fyzických symptomů, které souvisejí s křehkým psychickým stavem dítěte. Mezi nejčastější patří koktání, bolesti bříška nebo hlavy, nechuť k jídlu, případně noční pomočování i ve věku nad šest let.

Podrobnosti o tom, jakými způsoby může dítě reagovat na rozchod rodičů, si přečtěte v článku dětské psycholožky PhDr. Ilony Špaňhelové Vliv rozvodu na duši a chování dítěte.

↑ nahoru

Rozvod je trauma v každém věku

„Je ještě malé, náš rozchod mu tolik neublíží,“ právě tak často uvažují bývalí partneři, když se rozhodnou podepsat rozvodové papíry. Není to ale tak jednoduché. Dětští psychologové se shodují, že „ideální“ čas na rozvod neexistuje. Starší děti rozchod rodičů již dobře chápou rozumově, a proto se mu vědomě brání a vzniklá situace je trápí. Celkem malé děti to vnímají spíše na úrovni celé své bytosti. Nerozumějí mu, ale velmi přesně registrují, že se děje něco, co je ohrožuje. Rozvod či rozchod rodičů je tak pro děti traumatizující zkušenost v každém věku, nicméně jaký dopad bude mít tato zásadní změna na život dítěte, je jen na rodičích.

Videorozhovor s PhDr. Janou Procházkovou, klinickou psycholožkou a soudní znalkyní

↑ nahoru

Kdo/co může pomoct

Pokud rodiče nejsou schopni rozumně se domluvit na péči o dítě či na dalších důležitých věcech a jejich vzájemný kontakt je plný konfliktů, bez pomoci zvenčí se s největší pravděpodobností neobejdou. Chtějí-li nepříznivou situaci navzdory závažným rozporům řešit, na výběr mají hned několik možností. Není dobré spoléhat jen na soud, ten rozhoduje z pozice moci a jeho výroky nemusejí vyhovovat dítěti ani rodičům.

RODINNÁ MEDIACE

Zatímco ve vyspělých západních zemích mediátoři řeší přibližně sedmdesát procent všech rozvodových rozepří, u nás je tato služba stále relativně neznámá. Její možnosti jsou přitom obrovské, podle zkušeností z rozvinutějších zemí končí přijatelnou dohodou až dvě třetiny případů, které mediátoři dostanou na stůl. Tito odborníci vystupují v nestranné pozici a snaží se přispět k nalezení cesty, která bude v těžkém terénu pro všechny zúčastněné alespoň trochu schůdná. Mediátor sám o ničem nerozhoduje, spíše ukazuje možnosti a naviguje k dosažitelné dohodě. Pokud jedna ze stran sporu následně nebude uzavřenou dohodu respektovat, může se poškozený obrátit na soud. V případě rozchodů a dohadů kolem dětí je nutné obrátit se na mediátora, který se specializuje na tuto problematiku, protože mediace se dotýká i jiných oblastí (často mohou doporučit kvalifikované rodinného mediátora pracovníci OSPOD).

Co může přinést rodinná mediace:

• Alternativní mimosoudní řešení sporu zaměřené na dohodu
• Zlepšení současné situace a harmonizaci vztahů pro budoucí fungování bývalých manželů/partnerů

Jaká jsou témata rozvodových mediací:

• Péče o dítě
• Úprava kontaktů dítěte s rodičem
• Výchovné styly a postupy rodičů
• Komunikace
• Výživné na nezletilé dítě aj.

Související článek:

• Rodinná mediace: cesta k řešení sporů mezi rozvádějícími se rodiči
• Rodinná mediace jako pomoc při rozvodu – videorozhovor s mediátorkou Danou Vrabcovou

PORADNA PRO RODINU, MANŽELSTVÍ A MEZILIDSKÉ VZTAHY

Kvalifikovaní psychologové a sociální pracovnice poskytují pomoc manželům, kteří nedokážou řešit své konflikty, partnerům, kteří mají mezi sebou neshody, manželům před rozvodem, rozvedeným manželům při úpravě styku rodičů s nezletilými dětmi a lidem s problémy v mezilidských vztazích obecně.

Adresář poraden pro rodinu

↑ nahoru

PORADNA PSYCHOLOGA ČI PSYCHOTERAPEUTA

V situaci, kdy bývalí partneři oscilují na hraně nože, se rozhodnutí jít k psychologovi může jevit jako marné, ale určitě je dobré vyzkoušet možnosti, které tato pomoc obsahuje. Cílem návštěvy u psychologa není ani tak najít shodu, jako spíše pochopit motivy vlastního chování i pohnutky bývalého partnera a přenést pozornost z vlastních pozic na potřeby dítěte. Existují i psychologové či psychoterapeuti, kteří se zaměřují na krizové momenty, ke kterým rozvod a uspořádání vztahů po něm bezesporu patří. Hledat lze například na http://www.katalog.psychoweb.cz/.

DĚTSKÝ PSYCHOLOG

Na citové prožívání dítěte se bývalí partneři v době krize většinou zaměřují jen málo. Přehlížejí je nebo podceňují, protože se soustřeďují na svoje vlastní emoce a cíle. Neuvědomují si, že dítě může pod tíhou situace velmi trpět, což se projeví řadou fyzických i psychických příznaků. Pokud je rodiče chtějí řešit a mají zájem naučit se, jak k dítěti během rozvodu a po něm přistupovat, mohou k tomu využít profesionální pomoc. V každém větším městě jsou pedagogicko-psychologické poradny, které sice patří pod školní poradenská zařízení, ale zaměřují se nejen na školní problematiku. Seznam těchto poraden je na webu Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. Nebo můžete vyhledat i soukromého dětského psychologa (ve vážnějších případech dětského psychiatra).

V případě psychických problémů dítěte je namístě zvážit také možnost rodinné terapie, která může přinést podporu při novém nastavení a uspořádání interakcí a vztahů v rozpadající se rodině.

Dětský psycholog a jeho práce – videorozhovor s PhDr. Jiřím Losem

ORGÁN SOCIÁLNĚ-PRÁVNÍ OCHRANY DĚTÍ (OSPOD)

Jeho cílem je chránit děti v různých krizových situacích. Zastupuje tak jejich zájmy i v soudním řízení, pokud mezi rodiči vládnou konflikty a nemohou se domluvit, jak bude probíhat třeba péče o potomka po rozchodu. Tehdy se orgán sociálně-právní ochrany dětí stává vždy kolizním opatrovníkem dítěte, i když samozřejmě zákonnými zástupci zůstávají nadále rodiče. OSPOD působí většinou na pověřených městských úřadech.

↑ nahoru

Péče o dítě po rozvodu

Jak si rozdělit péči o dítě, to je velmi častý důvod rodičovských konfliktů před rozvodem a v jeho průběhu. Podle statistik opatrovnických sporů o děti u nás přibývá (české soudy jich řeší na dvacet tisíc ročně). Klinická psycholožka PhDr. Jana Procházková k tomu dodává, že dle jejích zkušeností jako soudního znalce ve věcech opatrovnictví přibývá zejména ostrých a dlouhodobých sporů. Narůstá tak počet případů, kdy se tyto spory táhnou několik let, někdy až do dovršení zletilosti dítěte. „Je to dáno mnoha faktory, které v naší republice působí, kromě jiného tím, že se rodiče často mohou odvolávat – soud vydá po nějaké době trvání sporu rozhodnutí, jeden z rodičů se odvolá a začíná další kolo, někdy se tak soudí až do 18 let věku dítěte... Roky plynou, dítě je psychicky zničené, a nic se nevyřeší," konstatuje psycholožka.

Jaké možnosti porozvodové péče o dítě nabízí české legislativa?

• Výhradní péče – dítě žije s jedním rodičem, styk s druhým je podstatně omezený a většinou daný soudním rozhodnutím. V praxi to funguje obvykle tak, že dítě je ve společné domácnosti s matkou a u otce tráví každý druhý víkend. Toto řešení u nás přetrvává dlouhé roky, ačkoli odborníci je většinou považují za překonané, protože dítě potřebuje co nejvíce oba rodiče.
• Výhradní péče s rozšířeným stykem – dítě je většinu času s jedním rodičem, má jeden stabilní domov, nemusí se neustále přesouvat z místa na místo. S druhým rodičem se stýká velmi často. Bývalí partneři se většinou dokážou bez problémů domluvit, kdo a kdy bude o společného potomka pečovat. Mnohdy k tomu ani nepotřebují soud. Vycházejí si maximálně vstříc, protože na prvním místě vidí zájem dítěte.
• Střídavá péče – dítě tráví stejný čas u mámy i u táty. Ještě před několika lety se u rodičů střídalo po dvou týdnech, ale dnes se tato doba zkracuje na jeden týden. Nevidět druhého rodiče až čtrnáct dnů je totiž pro psychiku dítěte velkou zátěží. Záleží však na soudu, jakou délku pobytu zvolí. Může to být i měsíc nebo dokonce půl roku, což se už v extrémních případech stalo. Ústavní soud před nedávnem rozhodl, že střídavá péče se má ve sporech o dítě upřednostňovat. Může to být vhodné řešení, pokud vůči tomuto uspořádání rodiče nemají námitky, respektují se a jsou schopni domluvit se na detailech péče o potomka. Velmi důležité je i to, aby dítě „střídavku“ psychicky dobře neslo. Soud by měl jeho osobnost, psychiku a momentální stav zohlednit. Střídavá péče je velmi sporná v případech, kdy ji rodiče prosazují jen jako formu pomsty vůči bývalému partnerovi. Pro děti je nevýhodné, že se musí neustále stěhovat z místa na místo. Finančně nákladnější, ale k dítěti rozhodně vstřícnější, je model, kdy žije jen v jednom bytě a střídají se u něj rodiče.
• Společná péče rodičů – rodiče pečují o dítě podle toho, jak se aktuálně dohodnou. Mezi mámou a tátou se volně přesouvá a jeho potřeby se zabezpečují operativně. Podmínkou společné péče je, že rodiče bydlí v těsné blízkosti a mají mimořádně korektní vztahy. U nás se tento model péče příliš nevyužívá, to ale neznamená, že je nevyhovující. Jen se o něm příliš neví a málokoho napadne, že i takto by mohla péče o dítě po rozvodu vypadat.

↑ nahoru

Dvacet přání dětí rozvedených rodičů

Přečtěte si na závěr rady, které by mohlo dát bezbranné dítě svým rozvádějícím se rodičům, pokud by se ho ptali na jeho názor a zajímali se o jeho prožívání.

Milá maminko a tatínku!

1. Nikdy nezapomeňte, že jsem dítě vás obou. Druhého rodiče potřebuji úplně stejně.
2. Neptejte se mě, koho mám radši. Mám vás stejně rád. Neočerňujte přede mnou toho druhého, bolí mě to.
3. Pomozte mi být v kontaktu s tím rodičem, se kterým netrávím většinu času. Vytočte mi jeho telefon nebo mi pomozte připravit či koupit pro něj k Vánocům či k narozeninám hezký dárek.
4. Mluvte spolu jako dospělí lidé. Nepoužívejte mě jako poslíčka mezi vámi, a už vůbec ne se zprávami, které toho druhého zarmoutí nebo rozčílí.
5. Nebuďte smutní, když odcházím k druhému rodiči. Nejraději bych byl stále s vámi oběma. Ale nemůžu se roztrhnout na dva kusy jenom proto, že vy jste roztrhli naši rodinu.
6. Neplánujte mi nikdy nic na dobu, kdy mám být s druhým rodičem. Část mého času patří mamince, část tatínkovi.
7. Nebuďte zklamaní ani se nezlobte, když se vám nehlásím v době, kdy jsem s druhým rodičem. Mám teď dva domovy a musím je dobře oddělovat, jinak bych se ve svém životě už vůbec nevyznal.
8. Nepředávejte si mě u dveří druhého rodiče jako balík. Pozvěte toho druhého na chvíli dále a promluvte si o tom, jak byste mohli zlepšit můj nelehký život. Když si mě předáváte, jsou to kratičké chvilky, kdy vás mám oba. Neničte je tím, že se ignorujete nebo hádáte.
9. Když se doopravdy nemůžete ani vidět, předávejte si mě ve škole, ve školce nebo u přátel.
10. Nehádejte se přede mnou. Buďte ke mně alespoň tak zdvořilí, jako jste k ostatním lidem a jak to vyžadujete také ode mě.
11. Nevyprávějte mi věci, kterým ještě nemohu rozumět.
12. Dovolte mi přivést si k vám své kamarády. Chci, aby poznali moji maminku a mého tatínka a viděli, jak jsou oba skvělí.
13. Dohodněte se férově o penězích. Nechci, aby jeden z vás měl peněz moc a druhý málo. Ať se vám oběma daří stejně dobře.
14. Nesoutěžte o to, kdo mě více rozmazlí. Tolik čokolády bych totiž nikdy nemohl sníst, jak moc vás mám oba rád.
15. Důležitější než peníze je čas. Ze skvělé společné hry se raduji mnohem více než z nové hračky.
16. Není nutné stále podnikat nějaké akce a zažívat něco nového. Nejhezčí pro mě je, když jsme veselí, hrajeme si a máme i trochu klidu.
17. Nechte v mém životě co nejvíce věcí tak, jak byly před vaším rozchodem.
18. Buďte hodní na babičku a dědečka z druhé strany, i když při rozvodu stáli více u svého dítěte. Stáli byste při mně také, kdyby se mi vedlo špatně. Nechci ztratit ještě své prarodiče.
19. Buďte féroví k novému partnerovi, kterého si ten druhý našel nebo najde. S ním musím také vycházet.
20. Buďte optimističtí. Svoje manželství jste nezvládli, tak zkuste alespoň dobře zvládnout čas poté.

(Zdroj: časopis Děti a my, číslo 9/2011, převzato z materiálů německé pracovní skupiny Cochemer Praxis, www.ak-cochem.de.)

Co si můžete přečíst:

• Novák, T. Péče o dítě po rozvodu a její úskalí. Praha: Grada, 2012.
• Špaňhelová, I. Dítě a rozvod rodičů. Praha: Grada, 2010.
• Berger, M., Gravillon, I. Když se rodiče rozvádějí: jak pochopit cítění ditěte a jak mu pomoci. Praha: Portál, 2011.
• Novák, T. Střídavá péče o dítě: zájem dítěte především. Praha: Portál, 2013.
• Rodná, K. Rozvod: jak z bludného kruhu ven? Přizvěte mediátora! Časopis Děti a my, číslo 7–8/2012. 

Zaujal Vás článek a chcete každý měsíc dostávat informace o nových příspěvcích? Přihlaste se k odběru newsletteru nebo nás sledujte na Facebooku!

Odebírat newsletter   Sledovat na Facebooku

Další související literaturu najdete v naší Odborné knihovně.

• Porozvodové uspořádání
• Porozvodové konflikty
• Porozvodové a rozvodové konflikty a práce s rodinou

Stres dítěte v rozvodové a porozvodové situaci