Rozvádíme se. Je pro nás střídavá výchova dítěte ideálním řešením?

Co říká o střídavé péči Občanský zákoník (§ 906 a §907)?

Výkon rodičovské odpovědnosti po rozvodu manželství

§ 906

(1) Má-li být rozhodnuto o rozvodu manželství rodičů dítěte, soud nejprve určí, jak bude každý z rodičů napříště o dítě pečovat, a to s uvážením zájmu dítěte; s tímto zřetelem se od souhlasného stanoviska rodičů soud odchýlí jen tehdy, vyžaduje-li to zájem dítěte. Soud vezme v úvahu nejen vztah dítěte ke každému z rodičů, ale také jeho vztah k sourozencům, popřípadě i k prarodičům.

(2) Soud může rozhodnout i tak, že schválí dohodu rodičů, ledaže je zřejmé, že dohodnutý způsob výkonu rodičovské odpovědnosti není v souladu se zájmem dítěte.

§ 907

(1) Soud může svěřit dítě do péče jednoho z rodičů, nebo do střídavé péče, nebo do společné péče; soud může dítě svěřit i do péče jiné osoby než rodiče, je-li to potřebné v zájmu dítěte. Má-li být dítě svěřeno do společné péče, je třeba, aby s tím rodiče souhlasili.

(2) Při rozhodování o svěření do péče soud rozhoduje tak, aby rozhodnutí odpovídalo zájmu dítěte. Soud přitom bere ohled na osobnost dítěte, zejména na jeho vlohy a schopnosti ve vztahu k vývojovým možnostem a životním poměrům rodičů, jakož i na citovou orientaci a zázemí dítěte, na výchovné schopnosti každého z rodičů, na stávající a očekávanou stálost výchovného prostředí, v němž má dítě napříště žít, na citové vazby dítěte k jeho sourozencům, prarodičům, popřípadě dalším příbuzným i nepříbuzným osobám. Soud vezme vždy v úvahu, který z rodičů dosud o dítě řádně pečoval a řádně dbal o jeho citovou, rozumovou a mravní výchovu, jakož i to, u kterého z rodičů má dítě lepší předpoklady zdravého a úspěšného vývoje.

(3) Soud při rozhodování o svěření dítěte do péče dbá rovněž na právo dítěte na péči obou rodičů a udržování pravidelného osobního styku s nimi, na právo druhého rodiče, jemuž dítě nebude svěřeno, na pravidelnou informaci o dítěti, dále soud bere zřetel rovněž ke schopnosti rodiče dohodnout se na výchově dítěte s druhým rodičem.

Podle Usnesení Ústavního soudu z roku 2008 (, kdy ještě občanský zákoník 89/2012 Sb. neexistoval,) je pouze v zájmu dětí, aby se rodiče na takovém modelu výchovy dohodli, nebo jej alespoň akceptovali. Předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský usnesení vysvětlil tak, že pouhý nesouhlas jednoho z rodičů se střídavou výchovou Ústavní soud nepovažuje za dostatečně pádný důvod k jejímu zamítnutí. Na prvém místě totiž není zájem toho či onoho rodiče, ale zájem dítěte, a tím je, aby mu zůstaly v co nejširším měřítku zachovány vazby na oba rodiče. Faktem je, že tento názor někteří odborníci z řad dětských psychologů zpochybňují, neboť je velmi málo pravděpodobné, že se rodič, který se střídavou výchovou nesouhlasí, ale přesto ji má soudně nařízenou, bude upřímně snažit o její bezvadné fungování.

Případ z praxe mediátorky Dany Vrabcové

Libor a Markéta jsou rodiče pětileté Anežky a osmiletého Ondry. Mezi rodiči už delší dobu panuje napětí, hádají se a děti jsou často svědky bouřlivých scén nebo je jim nepříjemně z tiché a husté atmosféry domova.

Libor se rozhodl situaci řešit rozvodem. Chtěl by se s Markétou za pomoci někoho neutrálního a hlavně v klidném prostředí dohodnout na tom, jak se budou starat o děti po rozvodu. Na doporučení sociální pracovnice vyhledal mediátorku. Markéta mediaci uvítala.

Při první rozvodrrr se od rodičů mediátorka dozvěděla, že Libor a Markéta prožívají poslední dva roky napjaté scény a bouřlivé výměny názorů. Markéta Liborovi po jedné z hádek řekla, že by bylo lepší rozejít se a že začne pro sebe v blízkosti jejich stávajícího domova hledat byt. Před půl rokem se odstěhovala. Libor je přesvědčený, že Markéta miluje jiného muže. Je zklamaný a nechápe, že se Markéta chce rozvádět. Manželství považoval za spokojené a Markétiny výtky vnímal jako něco, co mohou společně řešit. Markéta mluvila o tom, že Libor dlouhodobě nereagoval na její prosby, aby problémy mezi nimi řešili. Markétě chyběl Liborův zájem o to, co se děje s ní a dětmi, pořád byl v práci nebo se věnoval svým zájmům. Během první mediace si rodiče sdělovali své názory na vzniklé situace a snažili se vysvětlit svoje postoje k tomu, co se jim stalo. V závěru oba shodně uvedli, že se chtějí rozvést a v mediaci budou pokračovat, aby se domluvili na tom, jak budou pečovat o své děti a jak si rozdělí společný majetek.

Po týdnu se Markéta s Liborem setkali na druhé mediaci. Mediátorka pojmenovala témata, která potřebují vyřešit:

• Jak zlepšit vzájemnou komunikaci
• Jak se postarat o děti po rozvodu
• Jak rozdělit společný majetek

Rodiče popisovali, že je pro ně v současné době bezpečné, když si informace ohledně dětí vyměňují e-mailem. Zatím nejsou schopni komunikovat spolu v klidu osobně, budou však myslet na to, že by se mohli v budoucnu setkávat, podělit se o zážitky s dětmi a budovat mezi sebou ztracenou důvěru.

Jedním z výsledků prvního setkání byla dohoda o tom, že důležité informace o dětech si budou rodiče posílat e-mailem, zprávy budou stručné a věcné. Záležitosti, které je potřeba vyřešit do druhého dne, si rodiče budou sdělovat telefonicky (nejpozději do 22.00 hodin). Pokud by se dělo cokoli závažného (zdraví dětí, náhlá změna programu), budou se kontaktovat telefonicky ihned.

Jedním z výsledků druhého setkání byla dohoda o tom, jak se rodiče budou střídat v péči o děti. Libor i Markéta podnikají a svou práci si mohou částečně časově přizpůsobit potřebám dětí. Dohodli se na střídavé péči po týdnu. Výživné bude Libor hradit ve výši 6 000 Kč a Markéta 2 000 Kč měsíčně. Výše výživného zohledňuje rozdíl v příjmech manželů.

Rodiče na konci mediačního sezení uvedli, že jen s pomocí mediátorky jsou schopni o věcech klidně a věcně mluvit a že v mediaci chtějí pokračovat.

Třetí setkání proběhlo za měsíc. Libor i Markéta se shodovali v tom, že systém střídání péče o děti po týdnu jim i dětem vyhovuje. Potřebovali si ještě vyjasnit, jak budou postupovat v případě, že bude potřeba koupit dětem vybavení na kolo, lyže, popřípadě další nákladnější věci. Shodli se na tom, že si e-mailem sdělí, jaké věci je potřeba dětem koupit. Vytipují na internetu konkrétní věci a Libor zajistí jejich nákup. O náklady se rodiče podělí.

V další části mediace se rodiče domluvili na tom, jak vyřeší rozdělení společného majetku. Libor Markétě vyplatí poloviční podíl z domu, výši podílu stanoví znalec, na kterém se oba shodli.

V závěru mediace se rodiče domluvili, že mediační dohodu, kterou s mediátorkou sepsali, předloží soudu. V případě, že by mezi nimi došlo k rozporům nebo by se změnily podmínky, budou svoje spory řešit vzájemným vyjednáváním nebo mediací.

Z praxe psycholožky a psychoterapeutky Kateřiny Krtičkové

Evička (13 měsíců), matka na mateřské dovolené, otec evidovaný na úřadě práce, osm měsíců nezaměstnaný. Po dramatickém rozchodu s partnerkou otec zažádal o střídavou péči. Jeho argumentem je, že se matka dobře nestará, že chodí po hospodách a že má hodně „kamarádů“, dokonce s jedním divným teď žije. Což měl být důvod jeho odchodu. Její argument, proč nesouhlasí s jeho návrhem na střídavou péči, je, že se chce vyhnout placení výživného, nechodit do práce a pomstít se jí. „Celé moje těhotenství trávil v hospodě a popíjel, pak i přišel o práci. Když byly malé tři měsíce, tak od nás odešel a Evičku půl roku neviděl. Když jí byl rok, najednou se objevil a hraje si na vzorného otce. Nedopustím, aby byla Evička svěřena do střídavé péče. Já se o ni postarám, i můj nový přítel, se kterým jsem dva měsíce…“

Svěření dítěte do střídavé péče do dvou, potažmo do tří let věku dítěte je z psychologického hlediska (téma přimknutí – attachment) nevhodné, ba dokonce patologizující pro vývoj dítěte. K jeho realizaci lze přistoupit jen ve výjimečných případech a spíše na přechodnou dobu, kdy selhává péče matky nebo je s ní opakovaná zkušenost s nepečováním o děti. Důvodem bývají různé sociopatologické jevy, ale také neschopnost sociálního zabezpečení dítěte.

Do jednoho a půl roku věku dítěte není vhodné nechávat dítě u otce přes noc; důvodem je prostý fakt, že muži nejsou fylogeneticky vybaveni „mateřskou bdělostí“. Každá matka po narození dítěte řekne, že největší změna se stala s její kvalitou (a obvykle i kvantitou) spánku. Zatímco manžel spí, matka vnímá každé zavrtění, pohyb i zvuk dítěte. Ať už jsou právní a celospolečenské postoje proměnlivé a „rodičovsky rovnoprávné“, jak jsme nastaveni jako muž a žena přírodou, nikdy ničím neobelžeme.

Z praxe rodinné terapeutky Mgr. Kateřiny Krtičkové

Honzík (4 roky), otec s ním byl od tří měsíců na mateřské dovolené, pracoval v domácích podmínkách jako počítačový specialista. Matka nastoupila na předchozí post manažerky nadnárodní firmy. Před dvěma lety se zamilovala do kolegy, rozhodla se od manžela odejít. Zcela samozřejmě počítala, že si vezme do nového života i syna Honzíka. Otec chtěl, aby syn byl svěřen do jeho péče, matka dítě chtěla do své péče. Našli kompromis ve střídavé péči. Matčin nový partner má dvě děti z předchozího manželství, které si bere každý druhý víkend. V době, kdy je Honzík u matky, starají se o něj její rodiče, protože je hodně pracovně vytížená. Otec opět zažádal o odůvodněné svěření do své výhradní péče, oba jsou se synem na sebe fixováni. Soud dosud otci nevyhověl. Situaci komplikuje možnost matky odjet pracovně na rok do Číny, kde „by měla mít na Honzíka více času“. Otec se velice obává dalšího postupu soudního rozhodnutí.

Martinka (5,5 roku), od čtyř let věku ve střídavé péči matky a otce v intervalu čtrnácti dnů. Oba rodiče se rozešli po dohodě, že měli jiné představy o vztahu a že se k sobě nehodí, protože se cítí být spíše kamarády. Oba si ještě v průběhu manželství našli nové partnery, nová partnerka i nový partner již měli jedno dítě z předchozího vztahu. Rodiče poctivě s dítětem mluvili o svém rozchodu a o snaze nepřipravit dítě o oba rodiče. Funguje mezi nimi domluva, bez emocí, jejich společným zájmem je starost o spokojenost a zdraví dítěte. Oba si vycházejí vstříc, mezi rodiči není vzájemná zášť. Tolerují i své nové partnery. Martinka je přes všechnu snahu přecitlivělá, plačtivá, přetrvává stresová enuréza (pomočování). Oba rodiče docházejí na rodinnou terapii a řeší potíže holčičky.

Z praxe rodinné terapeutky Mgr. Kateřiny Krtičkové

Mirek (7 let), Pavel (10 let), rodiče rozvedeni tři roky, dohodli se na střídavé péči se střídáním po týdnu. „Je to docela dobrý, táta bydlí v bytě, tam máme pokoj, a u mamky jsme v domě, který si spolu pořídili. Tady jsme víc doma. Ale taťka s námi chodí na geocashing a taky chodíme na turisťák. S mamkou chodíme na kreslení a brácha hraje na kytaru. Někdy jdeme i všichni společně do bazénu. Když jsme nemocní, tak pomáhají babičky. Mírovi se někdy stýská po mamince, ale tak ho uklidním, že ji může druhý den vidět a že se zase budeme brzy střídat.“

Z praxe rodinné terapeutky Mgr. Kateřiny Krtičkové

Karolína (14 let): „Do devíti let jsem byla jen u mámy, pak se rodiče dohodli na střídavce. Máma si totiž našla novýho přítele, kterýho jsem nesnášela. Chtěla jsem být u táty napořád, ale to máma nepovolila. Mámě se narodily před třemi lety dvojčata a oni chtějí, abych pomohla. Jenomže mě jejich křiklouni nezajímají. Táta má sice taky teď druhou přítelkyni, ale ta je super a je s ní sranda, asi proto, že není o moc starší než já, bude jí 21 let. U mámy je nuda, pořád ty jejich společný večeře a vejlety, radši bych byla s kámošema. U táty jsou někdy mejdany a hraje se muzika. Máma po mně chce ve škole vyznamenání, táta to tak nehrotí, říká, že nebyl ve škole nic moc, ale někam to dotáhnul. U táty mám malej pokojík, ale můžu si ho vymalovat a vylepit plakátama, jak chci. U mámy mám sice větší pokoj v domě, ale všechno musí být podle mámy a hlavně všechny věci uklizený.“

Tomáš (13 let), Nikola (15 let)

Již čtyři roky probíhá střídavá péče v týdenním intervalu, Tomáš je spokojený: „Myslím, že se oba rodiče snaží, ale někdy jsem z toho taky unavený, mít dva domovy. Kdybych si měl teď vybrat, zůstal bych s tátou. Hrajeme totiž fotbal a trénujeme spolu. Taky dobře vycházím s jeho novou ženou, kterou má dva roky. Jenomže bych to mamce neřekl, protože by z toho byla smutná, možná by se zlobila nebo bych ji zklamal.“

Nikola: „S mámou se sice hádám, ale jsme takové kamarádky, nakupujeme spolu oblečení a jdeme do kina. S tátou moc společného nemám, moc toho nenamluví a taky moc neposlouchá. A přitom, než přišla „ona“, bylo to dobrý. Bydleli jsme ve třech, chodila za námi babička, já jsem taťkovi pomáhala. Nejsem ráda, že se táta tak rychle znovu oženil. Ze začátku mi vůbec nevadila, jenomže teď se před tátou pořád natřásá a chce, aby si jí všímal. Jako bych byla vzduch. Myslím si, že chce, aby si mě táta míň všímal, aby ho měla pro sebe. Hádám se s ní, táta je na její straně. Minule mě hrozně seřvala, protože jsem si dovolila půjčit si její tričko a šminky. Kdybych si teď měla vybrat, u koho budu, šla bych k mamce.“ 

Dohoda je nutná u těchto aspektů:

• Předávací den a hodina
  Za selhání střídavé výchovy je třeba považovat, když rodiče nejsou schopni si předat dítě s kufrem jinak, než kontaktně mezi dveřmi, neboť to dokládá, že chybí výchovná rodičovská koalice. Předávání dítěte má proto probíhat stejně jako ve funkčních rodinách, tedy s přibližně půlhodinovým časovým překryvem, kdy si rodiče na chvíli společně sednou a předají si důležité provozní informace (co potřebuje dítě v dalším týdnu do školy, že je pozváno na oslavu kamarádových narozenin, kdo půjde na třídní schůzky a podobně). Pro dítě je navíc nesmírně prospěšné, pokud vidí, že jsou rodiče schopni spolu komunikovat a dohodnout se.
• Trvalé bydliště dítěte
  Rodiče by se měli dohodnout na trvalém bydlišti dítěte, protože na jeho adresu je vázána celá řada sociálních dávek.
• Daňové zvýhodnění na vyživované dítě
  Důležitá je i domluva rodičů, kdo z nich bude na dítě uplatňovat daňové zvýhodnění na vyživované dítě žijící s ním v domácnosti (§ 35c zákona č. 586/1992 Sb. o daních z příjmů). Pro úplnost dodejme, že alimenty se u střídavé péče většinou neplatí (s výjimkou případů, kdy mají rodiče dítěte výrazně rozdílné příjmy).
• Výdaje
  Rodiče se musí domluvit i na tom, jak budou hrazeny veškeré výdaje spojené s dítětem – oblečení, školní pomůcky, kroužky a vybavení na ně, sportovní potřeby, vstupné na různé akce, tábory a další. Mnoha rodičům praktikujícím střídavou výchovu se osvědčilo, že si výdaje zapisují a jednou za čas si je mezi sebou vyrovnají.
• Zdravotní informace
  Kromě dohody, kdo půjde s dítětem na preventivní zdravotní prohlídky, je třeba se domluvit například i na tom, jestli nechat dítě naočkovat nad rámec povinného očkovacího kalendáře a podobně. Rodiče by se měli navzájem informovat i o drobných zdravotních potížích dítěte (bolelo ho bříško, mělo klíště, ve školce se objevily neštovice atd.).

Je toho ale daleko víc. Téměř každý den musí rodiče při střídavé péči řešit další a další záležitosti a na každé z nich se nějak domluvit, nebo najít kompromisní řešení. Na to vše by měli být otec i matka předem připraveni, a především toho musí být i v dlouhodobém horizontu schopni.