Násilí v partnerském vztahu

Je násilí ve vztahu to, když vám partner občas vynadá, když se hádáte nebo až když vás těžce fyzicky zraní? Násilně se můžeme chovat k druhému, a přitom se ho ani nedotkneme. Násilí vás může zranit, ale také vyvolat pocit nejistoty, ohrožení, zoufalství. Násilí nejsou jen facky a kopance, ale i nadávky, křik, ponižování, vyhrožování.

O domácím/partnerském násilí mluvíme, pokud jeden z partnerů volí násilné chování (ať fyzické, či psychické) k dosažení moci a kontroly nad druhým partnerem a ve druhém partnerovi tak vzbuzuje jeho chování strach. V České republice během svého života zažije násilí ze strany svého partnera 38 procent žen (Pikálková, 2003). Nejčastěji jsou násilím zasaženy ženy na mateřské dovolené a ženy ve věku 30 až 44 let, tedy ženy, které mají doma školní děti. 

Partnerské násilí má svá specifika:

• Pachatel i oběť jsou blízké osoby, v domácím násilí tak hraje roli citová blízkost a ekonomická závislost. K domácímu násilí dochází v soukromí a beze svědků (jedinými tichými svědky bývají děti, a to až v 95 procentech případů domácího násilí).
• Pachatel bývá většinou násilný jen k partnerce, navenek je milý, pozorný, má „dvojí tvář“. Násilí se nedopouští v důsledku „nezvládnutí“ agrese, ale protože má pocit, že má na takové chování nárok.
• K domácímu násilí dochází opakovaně, od zcela nenápadných projevů jako psychické znevažování, ponižování přes kontrolu, postupně nabývá na intenzitě – jak v četnosti, tak i v závažnosti útoků. K domácímu násilí dochází v cyklech: znamená to, že se střídají období vzrůstání napětí a násilí, období omluv  a usmiřování, období relativního klidu a opětovného narůstání tenze a opětovného násilí. Zde je záludnost násilí: Oběti pokaždé věří, že násilí už skončí a nebude se opakovat.
• Násilí je způsobné násilníkem, nikoli obětí nebo vztahem samotným. K násilí dochází, ať oběť udělá cokoli. Je prostředkem udržení kontroly a moci. Násilí může nabývat na intenzitě v době, kdy oběť partnerovi oznámí, že odchází ze vztahu. Proto je lépe nejdříve kontaktovat odborné poradenské centrum, kde oběti mohou pomoci vytvořit bezpečnostní plán.

S psycholožkou a psychoterapeutkou PhDr. Janou Procházkovou o domácím násilí a jeho vlivu na dítě

Čtěte také:

• Problémy s úzkostí a strachem
• Výchovné problémy v dysfunkčních rodinách
• O nevhodných přístupech v rodičovské výchově, psychickém násilí a jeho vlivu na vývoj dítěte

↑ nahoru

Formy domácího násilí

• Psychické násilí
  Nadávky, bezdůvodné obviňování, pokořující poznámky, ponižování, zesměšňování, odepírání spánku, jídla, vyhrožování sebevraždou, sociální izolace – zákaz návštěv příbuzných, sledování telefonátů, nečekané kontroly, sledování.
• Fyzické násilí
  Facky, rány pěstí, kopance, škrcení, smýkání, tahání za vlasy, ohrožování zbraní.
• Ekonomické násilí
  Vytváření ekonomické závislosti na partnerovi, například omezení přístupu k penězům, přidělování peněz po malých částkách a jejich přesné vyúčtování, nucení posílat peníze na konto partnera, nebo naopak zákaz pracovat.
• Sexuální násilí
  Nucení k sexu násilím nebo výhružkami, nucení k nepříjemným sexuálním praktikám, znásilnění.

↑ nahoru

Děti v rodinách, kde dochází k násilí

V rodinách, kde k násilí dochází, jsou děti svědky násilí v 95 procentech případů. Dle statistik na své děti fyzicky útočí 40 až 60 procent násilných otců. Podstatné ale je, že vliv na psychiku a vývoj dětí má už i jen fakt, že násilí přihlížejí. Násilné vzorce chování si pak totiž přenášejí do dalšího života a kontrolu a moc, která je při násilí uplatňována, berou jako samozřejmé prostředky komunikace. Děti jsou nejen svědky násilí, ale mohou být i samy týrány, a mohou být dokonce využívány trýznitelem k manipulaci či získání kontroly nad obětí.

Děti na systematické týrání a ponižování, kterým domácí násilí je, reagují trvalým napětím. Ztrácejí pocit jistoty a bezpečí, který u rodičů hledají a potřebují. Jsou svědky odmítání, protikladného chování. Cítí se bezmocné, svalují vinu na sebe. Z některých se stávají „malí dospělí“, někdy se naopak vrací ve vývoji zpět.

To, jak děti reagují na násilí, záleží na mnoha okolnostech: kromě věku i na blízkosti a intenzitě násilí a na jeho frekvenci, některé se dokážou s traumatickou událostí vcelku brzy vypořádat, jiné mohou být postiženy na celý život. Některé jsou více depresivní, mají strach, stáhnou se do sebe, jsou uzavřené nebo sebedestruktivní. Jiné začnou být agresivní k rodičům a ostatním dětem: agresi přejímají jako jediný správný model komunikace. Jsou zmatené ve svých pocitech vůči rodičům – násilného rodiče mají rády a zároveň se ho bojí.

U dítěte, které je ve stresu z traumatického zážitku, kdy je objektem násilí osoba, kterou má rádo a která se o něj stará, může dojít k útlumu vývoje, projevuje se u něj separační strach a strach obecně jako nejsilnější dětská emoce, pronásledují je noční můry. Převážně chlapci bývají nepřátelští a agresivní, dívky vykazují spíše vnitřní problémy (deprese a somatické potíže). Může to ale být i naopak. Děti mohou být neklidné, plačtivé, úzkostné, trpí malou sebeúctou, jsou zlostné, mají potíže se sebekontrolou, jdou z nemoci do nemoci, objevují se u nich poruchy příjmu potravy (například anorexie), pokusy o sebevraždu, sebepoškozování, v případě starších dětí dochází k užívání drog a alkoholu, případně k útěkům z domova.

Děti zažívající domácí násilí přestávají komunikovat s vrstevníky, učitelkami. Mohou mít i další potíže ve škole – s koncentrací a přizpůsobením, zpožďují se oproti vrstevníkům. Řada dětí trpí stresem vyvolanými indispozicemi, jako jsou bolesti hlavy, břicha, žaludku či teploty. Opakovaně si vybavují útoky, zažité násilí se jim vrací. Trpí posttraumatickými stresovými poruchami. Přebírají odpovědnosti za týrání, trpí stálou úzkostí, že dojde k dalšímu násilí, a pocity viny, že nejsou  schopny násilí zastavit. Některé z nich nepřebírají zodpovědnost, naopak svalují vinu na druhé (odpozorovaný model od násilného rodiče). Zažité potíže se mohou vrátit po letech: při volbě partnera či výchově vlastních dětí. Riziko, že děti, které jsou svědky násilí, budou později samy agresory nebo oběťmi, je velké.

↑ nahoru

Kde hledat pomoc – dospělí

• ROSA – centrum pro týrané a osamělé ženy
  Poskytuje komplexní pomoc ženám – obětem domácího násilí: odborné sociální poradenství, azylový dům s utajenou adresou, telefonickou krizovou pomoc.
  Tel.: 241 432 466, krizová SOS linka:602 246 102
  Web: https://www.stopnasili.cz/, e-mail: (internetové poradenství) poradna@rosa-os.cz
• Psychosociální centrum Acorus
  Poskytuje pomoc obětem domácího násilí – krizová telefonní linka, ambulantní pomoc, krizová lůžka, pobytový program.
  Nonstop linka: 283 892 772
  Web: www.acorus.cz, e-mail: info@acorus.cz
• Bílý kruh bezpečí
  Poskytuje odbornou, bezplatnou a diskrétní pomoc obětem a svědkům trestných činů.
  Tel.: 257 317 110, nonstop DONA linka pro oběti domácího násilí: 251 511 313.
  Web: www.bkb.cz
• Intervenční centrum Praha – pomoc obětem domácího násilí
  Tel.: 281 911 883,  734 510 292 
  Web: https://www.csspraha.cz/intervencni-centrum e-mail: icpraha@csspraha.cz

Kde hledat pomoc – děti

• Linka bezpečí: 116 111
• Linka důvěry Dětského krizového centra: 241 484 149
• Dětské krizové centrum (týrané a ohrožené děti): 241 483 853
• Webové sídlo "Kolotoč násilí"

Zaujal Vás článek a chcete každý měsíc dostávat informace o nových příspěvcích? Přihlaste se k odběru newsletteru!

Odebírat newsletter   Sledovat na Facebooku

Přečtěte si o tématu více

• Institut "Vykázání" v Zákoně č. 273/2008 Sb., o Policii ČR (§ 44 až § 47)
• "Zvláštní ustanovení o výkonu rozhodnutí ve věci ochrany proti domácímu násilí" v Zákoně č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (§ 492 až § 496)
• CLOUD, H., TOWNSEND, J. Praha: Hranice v manželství. Návrat domů, 2001. 212 s.
• VAVROŇOVÁ, Marie, PROKOPOVÁ, Zdeňka. Přežila jsem…(výpovědi týraných žen). ROSA, 2002. 50 s.
• GJURIČOVÁ, Š., KOCOURKOVÁ, J., KOUTEK, J. Podoby násilí v rodině. Praha: Vyšehrad, 2000. 101 s.
• KASTOVÁ, Verena. Nebuďte obětí. Brno: ERA group, 2003. 120 s.
• MARREWA, Al. Praha: Nenechte si ubližovat.  Portál, 2005. 264 s.
• NAZARE-AGA, Isabella. Láska a manipulace. Praha: Portál, 2005. 152 s.
• To si dovolit nesmíš. Praha: ROSA, 2006.

Internetové zdroje informací

• ROSA – Občanské sdružení nabízející komplexní pomoc ženám – obětem domácího násilí [online]. [cit. 2011-05-20]. Dostupné na www.rosa-os.cz.

Související literaturu najdete v naší Odborné knihovně.