Gestalt v arteterapii

Obsah článku:

• Zadání 1
• Co je to gestalt-terapie?
• Vnímání
• Zadání 2
• Tady a teď
• Experiment
• Zadání 3
• Kontakt a kontaktový cyklus
• Zadání 4
• Pole a židle

Zadání 1

Vezměte si čtvrtku, zavřete oči a čtvrtku zmuchlejte. Nebojte se přitlačit a zmuchlat ji důkladně. Vezměte akvarely a štětce, zmuchlanou čtvrtku narovnejte, štětcem ji namočte. Zapouštějte akvarelové barvy tak, aby se promísily a zapustily do zlomů (kraklování) ve čtvrtce. Až budete s barevnou plochou spokojeni, nechte ji zaschnout. Nevíte, jestli jste to udělali správně? Já na oplátku nevím, jaké barvy jste použili. Netušíte, co bude dál? Vítejte v gestalt terapii.

Vstoupíme-li do krajiny zvané psychoterapie, zjistíme brzy, že se tu nachází mnoho zákoutí, temných hvozdů, odříznutých údolí. Jako turisty nás některá místa okouzlí svou malebností, jiná nám snad připadají tajemná a trochu děsivá. Jsou tu slunná hřiště a tréninkové haly behaviorálních terapeutů. Jeskyně pomalované pohádkovými výjevy, kolem praskajícího ohně sedí jungiáni. Tichému šumění hájku naslouchají hloučky lidí a šeptem si svěřují své životní zážitky, někde mezi nimi se nejspíš schovává i rogeriánský terapeut. V městečku stojí vila s kovanou bránou a tam prý působí kovaný psychoanalytik; zatímco vedle kavárny visí na prádelní šňůře grafy, kolem stativy s kamerami a mikrofony, lidí se tam dohaduje jako na tureckém bazaru - to je stanoviště transakčního analytika. Ale co když nejsme jen turisté, a hledáme v téhle krajině pomoc? Co když potřebujeme najít místo s příznivým klimatem vhodné právě pro nás?

↑ nahoru

Co je to gestalt-terapie?

Arteterapie je „léčení ducha" využívající výtvarné (či obecněji umělecké) vyjádření jako základní způsob práce s klientem. Arteterapie si vytváří svou kuchařku metod práce, své fígle, jak vtáhnout klienty do procesu tvorby; má i řadu pravidel, jak hodnotit vzniklé artefakty, jak „číst" jejich poselství, jak „stanovit diagnózu". Nepředstavuje však určitý psychoterapeutický směr - nemá vlastní ideologii, pokud jde o pojetí práce, nastavení rolí klient - terapeut či principy terapeutického procesu. Takové směry vznikají uvnitř arteterapie, většinou však navazují či prorůstají s vlivnými terapuetickými školami, jako je psychoanalýza, hlubinná psychologie či gestalt.

Při naší procházce krajinou psychoterapie jsme dorazili k budově divadla. Uvnitř kupodivu není hlediště, pouze scéna s židlemi, hračkami, spoustou rekvizit a loutek, provazů a tyčí, na něž lze vylézt, s trampolínou i bednou hudebních nástrojů a škatule sochařských rydel k tomu. Víc než divadlo to připomíná laboratoř nebo bláznivý umělecký ateliér. Jsme na prknech zvaných gestalt terapie.

Každá terapie se snaží svým klientům prospět, posílit je, rozvíjet je a každá to dělá svým svérázným způsobem. Dala by se položit otázka: co chcete od terapie? Jakou byste si ji přáli mít? Gestalt nabízí akci, spontánnost, experimentování s představami a fantaziemi, s tělem, s vnímáním, se slovy. Gestalt málo analyzuje (pomineme-li to, co běží terapeutovi v hlavě), spíše ponořuje účastníky do situace a účastníci ji s pomocí terapeuta tvarují. Ať už se mluví nebo dělá cokoliv, terapeut pracuje s tím, jak se to dělá, co při tom cítíme v těle, jak to prožíváme, jak to zvnějšku vypadá a ihned zužitkovává nápady a inspirace účastníků. Terapeutické sezení tak může občas připomínat happening či dramaticko-výchovnou dílnu a na terapeutovi je, aby tok představ a akcí podněcoval, aby mistrně improvizoval s okamžitými nápady a zároveň vše strukturoval k patřičnému propracování osobních témat účastníků.

Vnímání

Cílem gestalt terapie je sjednotit naše vnímání, vnitřní prožívání a náš vnější výraz a projev. Zároveň se snaží tento celek rozšířit, obohatit o nový inventář představ, zkušeností a vyjádření ve smyslu „čím více způsoby mohu být, tím zdravěji a plněji mohu být sám sebou". Gestalt se nezaměřuje na diagnózu a problém, spíše na psychosomatický a duchovní rozvoj. Prvním krokem této cesty je práce s vnímáním a pozorností.

↑ nahoru

Zadání 2

Zadívejte se na barevnou plochu. Najděte v ní tvary a barevné plochy, které vám něco připomínají (postavy, zvířata, rostliny, předměty), a vytáhněte barevně jejich obrys. Najděte alespoň tři nebo čtyři tvary. Můžete obraz otáčet, možná ještě něco objevíte. Nikdy neuškodí změnit způsob pohledu...

Klient se učí vnímat co nejvíce a co nejpřesněji své okolí, tikání hodin, praskání nábytku, rychlý dech svého souseda ve skupině; a také sám sebe, svůj hlad, napětí v prstech, ztuhlá záda, sevření kolem žaludku, má-li promluvit, atd. Totéž dělá neustále terapeut, o své vjemy a postřehy se dělí s klientem/y a žádá je, aby i oni sdíleli vše, co vnímají. Tím se proces terapie neustále vrací do tady a teď.

Tady a teď

Poslter a Polsterová hovoří o oismu prostupujícím naše životy. Velmi často mluvíme o něčem (o minulosti, o mezinárodní situaci, o tom, co jsme četli v novinách), a tím se vyhýbáme riziku, že budeme s někým, že se setkáme. Tento oismus odosobňuje situace, ruší intimitu a někdy prostupuje i psychoterapii. Protitahem je důraz gestalt terapie na zakotvení v tady a teď. Tím se nevylučuje možnost pracovat v terapii s minulostí, se zkušenostmi a vědomostmi, s novinovými zprávami či s recepty na vánoční cukroví. Vše se dá využít jako materiál, ale terapeutického smyslu nabude teprve, když se nyní, v tomto prostoru, pro tyto lidi stane něčím osobním, když ho tady a teď zažívají jako něco přítomného, něco, co se jich dotýká a čeho se mohou dotknout. Základním nástrojem, jak témata zpřítomnit a proměnit v osobní zkušenost je experiment.

Experiment

↑ nahoru

Experiment představuje pro účastníka terapeutického procesu příležitost zkusit si něco, co by bez podpory nejspíš neudělal. Jsou to občas věci divné, věci, které v něm obvykle vyvolávají úzkost nebo odpor. Jindy slouží experiment k vyjasnění slov či představ. Někdy říkáme věty, ale jejich význam zůstává zastřený, dokud je neproměníme v akci, ve fyzickou skutečnost.

Zadání 3

Připravte si papír a tužku na psaní. Vaše tvary jako ve snu právě oživly, na vašem obrázku se něco děje. Vyberte si z objevených tvarů jeden, který bude hlavní postavou snu. Napište, kdo nebo co to je. Dejte mu jméno. Napište, jaké má vlastnosti a co se s ním nebo kolem něj právě děje. Jak se při tom cítí.

Teď si vyberte druhý tvar, druhou postavu. Ta hlavního hrdinu doprovází, je jeho společníkem. Pojmenujte druhou postavu. Poslechněte si ji, možná něco říká. Určitě napište, co prozradí o sobě, jak se cítí ona. Nejspíš něco říká hlavní postavě. Co ví o situaci, ve které se společně nacházejí?

Nechte hlavní postavu mluvit. Možná bude reagovat na to, co říkal její společník. Možná má nějaký nápad nebo vysvětlení. Nechte ty dva, ať si chvíli povídají.

Je však načase uvést na scénu třetí postavu. Bude to zloduch. Někdo, kdo v příběhu škodí či alespoň zlobí. Vyberte si třetí tvar, pojmenujte ho, napište, jaký je a co vlastně provádí.
Nyní nechte „zloducha" mluvit; ať vysvětlí, co dělá, ať se obhájí. - Možná, že první dvě postavy se dají se zloduchem do řeči, nechte je, ať si promluví.

Když jsem před časem vedl uzavřenou arteterapeutickou skupinu teenagerů, častým tématem bylo přátelství, vztahy se spolužáky či s rodiči. Můžete se ptát: ‚jaké je tvoje přátelství s Martinou?' - ‚Martina je moje nejlepší kamarádka, se vším se mi svěřuje,' odpoví Lucie. Víte teď, jakou povahu má jejich vztah? Vědí to ony dvě? Jednou jsem na sezení přinesl různé provazy, nitky, šály, kusy vlny, kloboukovou gumu, řetěz a vyzval účastníky, aby si každý představil své nejdůležitější vztahy, vybral si jeden, o kterém by rád mluvil. „Teď si prohlédněte materiály, osahejte si je, vyzkoušejte. Který z nich vám nejvíc připomíná vztah, o němž chcete hovořit? Zvolte si ve skupině kolegu či kolegy, kteří budou představovat vašeho partnera ve vztahu. Pomocí vybraného materiálu vytvořte váš vztah takový, jaký je. Kdo chce začít?"

Petr si vybírá krátké silné lano, které znázorňuje jeho vztah s Davidem. Ovazuje si lano kolem pasu, přetahuje kolem Davida a připoutává ho k sobě natěsno. Provaz je krátký, sotva stačí, aby ho Petr chytil za druhý konec a uzavřel druhé oko. Teď stojí oba natlačení na sebe. - Petr hrdě hlásí: „David je můj nejlepší kamarád." Já na to: „Jak ti je, Petře?" - Petr: „Dobrý." -Já: „Co ty, Davide?" - David: „Pohoda." - „Mně přijdou hrozně namačkaný," namítne Felix. „Jak se v tom můžete hýbat?" ptám se. David: (Zkouší se zavrtět a vytáhnout ruku uvězněnou pod provazem.) „No, nic moc." - „Mohli by nám zatančit!" navrhuje Láďa. David s Petrem se pohupují v kolenou a dobře se baví. - Petr: „Mně to takhle vyhovuje. Je to pevný přátelství."

↑ nahoru

Situaci experimentu můžeme naplánovat (jak tomu bylo v předchozí ukázce), pokud se ve skupině vrací určité téma. Nejčastěji se však experiment rodí ad hoc v procesu. Pro gestalt je typická dynamika a otevřenost. Někdo začne popisovat své zážitky z imaginace. Říká, že stál na lodi hnané větrem a držel lana poutající plachty. Je to silná představa, ale nevíme, proč se v imaginaci objevila. Všímáme si bezbarvé melodie hlasu, oddělenosti od zážitku, napětí v rukou a prstech vypravěče. Někdo ve skupině se ptá, jak může jediný člověk udržet lana od všech plachet. Navrhuji vyzkoušet to a přecházíme k experimentu. Vypravěč se postaví na židli, jako by stál na vratké palubě, ostatní ho chytnou za ruce a táhnou na různé strany, věší se na něj a smýkají sebou jako plachty ve vichřici. Vypravěč se přesto snaží vypadat vyrovnaně a všechno zvládnout. Terapeut si všímá výrazu a chování vypravěče, proměny jeho emocí, sleduje i ostatní účastníky a podporuje dynamiku experimentu. Po chvíli je vypravěč vyčerpaný. Zastavíme experiment, všímáme si pocitů v těle, sdílíme zážitek z akce, postřehy. Vypravěč si uvědomí, že podobné pocity mívá, když se mu navrší povinnosti a jiní na něj přehodí svou práci. V daném případě experiment pomáhá odkrýt významné téma.

Josef Zinker upozorňuje, že úspěšnost experimentu (jeho užitek pro účastníky) závisí na energii klienta (pokud energie chybí, lze ji do klienta „napumpovat" např. pohybem, dýcháním apod.) a také na správném odhadu a nastavení náročnosti experimentu. Terapeut musí dobře uvážit, nakolik je klient připraven na určitou akci či zážitek.

Řekněme, že budete trpět trémou z veřejných vystoupení. Postavit vás na jeviště se shakespearovským monologem by nyní bylo příliš. Možná byste utekli, zakoktali se a váš strach by ještě zesílil. Terapeut však může vyzvat členy skupiny, aby každý napsal na lístek krátké sousloví. Potom se všichni otočí a zavřou oči, zatímco vy přečtete nápisy z lístků jako báseň. Ostatní budou mít za úkol naslouchat a představovat si váš hlas jako krajinu. O své představy se se skupinou podělí. Pokud se experiment zdaří, získáte zkušenost z vlastního veřejného vystoupení a zjistíte, jak na druhé působí váš hlas.

Dobře vedený experiment připomíná umělecký tvůrčí akt (v gestalt terapii většinou skupinový) rostoucí ze souhry účastníků, z inspirace a asociací, z pozorné vnímavosti a improvizace, tvůrčí akt završený novou zkušeností všech přítomných. Jeho smyslem je dostat klienta do kontaktu s tématem a také do kontaktu se sebou samým, s vlastním tělem a pocity.

↑ nahoru

Kontakt a kontaktový cyklus

Představte si, že sedíte v lenošce a tu vám zakručí v břiše. Chvíli si toho nevšímáte, ale pak vám dojde, že máte hlad. Přemítáte, co dobrého je asi v ledničce, když si vzpomenete na ten francouzský sýr v horní přihrádce. Nechce se vám z lenošky, chvíli se přemlouváte, roztržitě přečtete ještě jednu stránku v knížce. Jenže sliny se vám sbíhají a představa sýra je neodbytná. Vstanete a jdete do ledničky. Šátráte v horní přihrádce plné droždí, vajec a citrónů, až konečně objevíte špalíček francouzského sýra. Rozbalíte, ukrojíte, vychutnáváte, cítíte, jak vám jeho aroma plní ústa i nos. Je skvělý. Trochu se lepí na zuby, ukrojíte si ještě kousek, užíváte si ho podobně jako ten první. S třetím kouskem cítíte uspokojení sytosti. Máte dost. Zabalíte zbytek sýra a vrátíte se do lenošky ke své knize.

Gestaltisté chápou život jako stále probíhající cyklus vnímání - jeho uvědomování - vzrušení a vzburcování energie k akci - realizace představy či potřeby - její naplnění v podobě kontaktu - nasycení a stažení energie do klidu - nový vjem a s ním nový cyklus. Pokud vše probíhá bez zádrhelů jako v našem příkladu s francouzským sýrem, jsme zdrávi; psychické poruchy nastávají, pokud se cyklus někde přerušuje, pokud něco jeho průběh blokuje. Můžete mít hlad, může před vámi stát nádherná dívka, ale vy si svůj vjem neuvědomujete. Na otázku „co vnímáš" nedokážete odpovědět. Můžete si uvědomovat svou touhu, ale nevzruší vás, zůstáváte bez energie. Nebo jste velmi vzrušení, mluvíte o tom, myslíte na to, ale nic neuděláte.

Bojíte se selhání? Bojíte se, že by to nebylo takové a raději zůstanete jen u představ? Anebo dojdete až do finále: ochutnáte sýr, oslovíte dívku, ale neumíte si vychutnat tady a teď, nedostaví se uspokojení z kontaktu. Případně ochutnáte, jíte, jíte dál a nedokážete přestat, nedostaví se nasycení a zklidnění, fixujete se na tento kontakt a nedovedete přenést pozornost k něčemu jinému, novému. Problém v kterékoliv fázi či v přechodu od jedné fáze k další přináší specifické životní obtíže - cílem gestalt terapie pak bude uzdravit tuto blokaci, aby kontaktový cyklus běžel přirozeně.

↑ nahoru

V arteterapii se dostáváme do kontaktu sami se sebou i s druhými prostřednictvím tvorby, zároveň sama tvorba je kontaktem svého druhu. Používáme štětce a rydla, mícháme barvy, prsty roztíráme pastel, hněteme a tvarujeme hlínu. Mám však dojem, že arteterapeut občas zapomíná na tuto smyslovou stránku věci a upřednostňuje vizuální zážitek z artefaktu, který je přece jen nejodtažitější z možných, jaksi bezdotekový a tedy sterilní. Vždycky, když na prohlídce zámku vidím starou harfu či spinet, mám neodolatelnou chuť dotknout se strun. Gestalt nás k dotýkání vede. Nechává nás zažít materiál, tvar, texturu. Vede nás od vjemu k představám. Nechává tyto představy promlouvat. Nechává nás tyto představy zpřítomnit, takže je zakusíme celým tělem, v jejich prostoru, velikosti a uspořádání. Z artefaktu se stává fyzický příběh, v němž se potkáváme a poznáváme.

Zadání 4

Konec snu se blíží, ale najednou se tu objevila ještě další postava, úplně nová, její tvar jste ještě nepostřehli, ale nyní ho zkuste najít, nechte ho vynořit z barevné plochy, zvýrazněte obrys a pojmenujte poslední postavu. Nechte ji, ať zhodnotí, co se tu přihodilo, co si myslí o hrdinovi, jeho společníkovi i zloduchovi a co si myslí o celém příběhu.

Máte-li kolem sebe další přátele či blízké, požádejte je, zda by byli ochotni ujmout se rolí postav z vašeho příběhu. Rozmístěte je v prostoru tak, jak si je představujete. Ať dělají to, co postavy v příběhu. Promluvte si s nimi. Ptejte se jich na to, co vás zajímá. Postavte se na jejich místo a vyzkoušejte si postupně všechny role. Nechte někoho stranou pozorovat, co se děje a komentovat, co vidí a slyší. Reagujte na sebe. Všímejte si změny pocitů. Kdo ví, jak váš barevný sen skončí?

↑ nahoru

Pole a židle

Pokud s terapeutickou skupinou pracujete nějaký čas, členové se na sebe postupně vyladí a vzniká určitá synergie. Nemusí být nutně harmonická a bezproblémová, je však hmatatelná. Tuto síť vztahů a její energii označují gestaltisté jako pole. Během experimentů, jichž se skupina účastní, má pole zvláštní účinek. Řekněme, že jeden z účastníků nám vypráví sen podobný pohádce o perníkové chaloupce. Požádáme ho, aby nás do snu uvedl. Za chvíli tu stojí někdo, kdo je Chaloupka, kolem poletuje na koštěti Ježibaba, na stole sedí hučící Pec a vedle ní leží hrozivý Kocour. Zvláštní důležitost má pochopitelně Lopata. Účastník se ptá, co jeho sen znamená. Abychom to pochopili, potřebujeme si promluvit s Chaloupkou. „Jaká je tahle Chaloupka?" „Je děsivá, celá plechová, všechno tu skřípe a vrže a je plná skrýší." „Můžeš to Chaloupce říct." „Jsi děsivá a plná skrýší!" „Chaloupko, slyšíš, co ti tady Jeníček říká? Jaký je podle tebe Jeníček?" „Nevím, ale připadá mi, že všechno pořád kritizuje. No a co, že vržou prkna? Je tu hezky teplo a on teď nemusí mrznout venku." „Jenže jsem tu zavřený a nemůžu pryč." „Co myslíš, že je schované v těch skrýších, Jeníčku?"... V takto postaveném experimentu se do postav promítají určité klientovy představy o sobě, o druhých lidech, různé aspekty jeho osobnosti. Ostatní členové skupiny, jsou-li dobře vyladěni, zrcadlí jeho pocity a posouvají fantazii dál. Dochází k průběžné skupinové projekci. Zpravidla to na začátku nevypadá příliš uspořádaně a smysl nám zcela uniká. Pokud však terapeut pozorně sleduje emoce a reakce, většinou se mu vynoří nit, za niž je třeba vzít. „A kde je Mařenka?" „Ta zmizela někde v lese." „Ztratila se?" „Prostě zmizela, není tu. To je přesně jako s mojí přítelkyní. Taky vždycky zmizí, když o něco jde..."

Příběh členy skupiny vtáhne, jejich reakce čím dál citlivěji odrážejí situaci a postupně otevírají téma snu. Taková je síla pole. „Chaloupka říká, že můžeš odejít. Chceš odejít?" „Mám tady důležitý úkol. Připadá mi nefér, že to zůstalo na mně. No ale jsem chlap, tak to holt zvládnu!"

↑ nahoru

Vynoří-li se nit v podobě silného konfliktu či polarity, přichází ke slovu židle. Náš vypravěč má pocit, že přítelkyně „Mařenka" utekla ze společného projektu kvůli neshodám s kolegy, zatímco on tam zodpovědně zůstal. Protože Mařenku nemáme k dispozici, požádáme vypravěče, aby si v místnosti vybral předmět, který mu Mařenku připomíná a posadil ho na židli proti sobě. Jeníček položí na židli plyšovou opici. „Řekni Mařence, co ti vadí a jak se bez ní cítíš." „Podle mě se to dalo vydržet. Mohli jsme na to být dva. Hrozně mě štve, že děláme každý něco jiného a nejsme spolu." „Díky, Jeníčku. Teď, prosím vstaň a posaď se na místo Mařenky, vezmi si ji na klín, jako bys byl Mařenka. Jeníček ti říká: ‚Dalo se to vydržet. Hrozně mě štve, že děláme každý něco jiného a nejsme spolu.' Jak se cítíš, Mařenko?"

Tato technika gestaltu působí na první pohled dojmem naprosté schizofrenie, ale má obrovskou sílu. Změna pozice a místa v prostoru skutečně přepíná náš stav. Představte si, že vystoupáte po schodišti, posadíte se na královský trůn a vezmete si do ruky žezlo. Jaké budete mít pocity?

Práce s židlemi, rekvizitami a střídáním rolí umožňuje klientovi slyšet svá vlastní slova, jako by je poslouchal ušima druhého. Může se dostat do pocitů svého protějšku, být na chvíli v jeho kůži. Ostatně konflikty s druhými lidmi zpravidla navazují na naše vnitřní konflikty, na odmítané role a alergie, potlačené vlastnosti apod. Dobře vedená hra s židlí směřuje k empatii, k akceptování pohledu druhých lidí, k integraci odvržených aspektů našeho já. Trhliny v našem bytostném tvaru se mohou zacelit. A nedokončené záležitosti, které nás dráždí jako tříska pod nehtem, můžeme dokončit.

Zaujal Vás článek a chcete pravidelně dostávat informace o nových příspěvcích? Přihlaste se k odběru newsletteru a sledujte nás na facebooku.

Seznam doporučené literatury

1. Aron, L.: Setkání myslí: vzájemnost v psychoanalýze. Praha, Triton 2011.
2. Evans, K.: Úvod do integrativní psychoterapie. Praha, Triton 2011.
3. Gilbert, M. - Orlans, V.: Integrative Therapy. 100 Key points and techniques. London - New York, Routledge 2011.
4. Joyce, P., Sills, C.: Základní dovednosti v gestalt psychoterapii. Praha, Portál 2011.
5. Mackewn,J.: Gestalt psychoterapie. Praha, Portál 2009.
6. McWilliams, N.: Psychoanalytická diagnóza. Praha, Portál 2015.
7. Mitchell, S.A. - Blacková, M.J.: Freud a po Freudovi. Praha, Triton 1999.
8. Perls, F.: Gestalt terapie doslova. Olomouc, Votobia 1996.
9. Perls, F.-Hefferline,R.F.-Goodman,P.: Gestalt terapie. Praha, Triton 2004.
10. Polsterovi, E. a M.: Integrovaná gestalt terapie. Boskovice, Albert 2000.
11. Prochazka, J.O.- Norcross, J.C.: Psychoterapeutické systémy. Praha, Grada Publishing 1999.
12. Ramachandran V.S: Krátký výlet po lidském vědomí. Praha, Portál 2016.
13. Siegel, D.J.: Vnitřní nazírání. Praha, Triton 2014.
14. Vybíral, Z., Roubal, J. (eds.): Současná psychoterapie. Praha, Portál 2010.
15. Yalom, I.D.: Teorie a praxe skupinové psychoterapie. Praha, Portál 2016.
16. Yontef, G.M.: Gestaltterapie - uvědomování, dialog a proces. Praha, Triton 2009.
17. Zinker, J.: Tvůrčí proces v gestalt terapii. Brno, Era 2004

Další literaturu najdete v naší Odborné knihovně. 

Další informace či pomoc hledejte:

• Psychoterapeutické centrum Řipská
• Česká společnost pro gestalt terapii
• Institut pro výcvik v Gestalt terapii