Vandalismus

Pod vandalismus řadíme formy chování, které jsou namířené proti druhé osobě či skupině lidí a jejich majetku.

Ve škole se jedná nejčastěji o poškozování školního majetku či věcí spolužáků. Mimo prostor školy se s extrémními formami vandalismu můžeme setkat při sportovních utkáních (takzvaní „hooligans“ neboli radikální sportovní fanoušci), dále jde o ničení veřejného či soukromého majetku (například ničení laviček, telefonních automatů, rozbíjení zastávek či výloh, ničení hřbitovních náhrobků a podobně) nebo o často diskutované subkultury v podobě sprejerství (graffiti). Nejsofistikovanější podobou vandalismu jsou počítačové viry a spamy.

Cílem takto se chovajících jedinců či celých skupin je často pouze to, aby jejich dílo spatřilo nebo zažilo co nejvíce „diváků“. Zaměřují se proto na společné prostory (vagony metra, vlaků a podobně), ale i na virtuální prostory. Ty pak fungují jako „přenosná média“, která zaručí dostatečné publikum. Společná veškerému vandalskému chování je snaha zůstat v anonymitě.

Důsledky neefektivního řešení problému

Při nedostatečném nebo chybějícím vhodném zacházení s dětmi se často stává, že násilné chování přeroste do podoby, kterou není možné běžnými výchovnými prostředky zvládnout, dítě se stává nezvladatelným a dostane diagnózu „poruchy chování“. V zásadě neefektivní přístupy jsou:

• Represivní přístup (to znamená, že řešíme pouze následek a nezajímá nás příčina) – potrestáme dítě, které bude v podobném chování pravděpodobně pokračovat, jen si dá příště větší pozor.
• Opakované získávání slibů a vyčítání – sice může hnout svědomím dítěte, které se bude chvíli snažit, ale bez náhradního ventilu agresivního chování a hledání příčin se k původnímu chování stejně vrátí.

Jak předcházet vandalismu u dítěte?

Dítě by mělo znát hodnotu práce a nejlépe si ji uvědomí svojí vlastní prací. Není potřeba hned dítěti shánět brigádu. Stačí přidělit mu takové domácí práce, které ve svém věku zvládne a je schopno za ně nést odpovědnost. Na vás pak je dítě kontrolovat, zda úkoly plní (práci po něm ovšem neopravujte, tím byste popřeli smysl celého konání). Pro vás to je možnost sejmout ze sebe část povinností a získat více času pro sebe nebo pro sebe a své dítě.

Kdy a kde hledat pomoc

Vlastní zdroje

Zamyslete se, proč musí dítě užít tak extrémních forem chování, aby na sebe upozornilo a získalo vaši pozornost a váš čas. Proberte s dítětem úpravu jeho povinností a trávení volného času. Přečtěte si více informací o dané problematice na důvěryhodných portálech, například:

• Ministerstvo vnitra ČR: www.mvcr.cz
• Probačně mediační služba ČR: www.pmscr.cz

Ve škole

Zeptatejte se na kontakty, vyhledejte pomoc u školního metodika prevence, výchovného poradce, školního psychologa. Vymyslete společnou strategii náhrady škod, pokud je vaše dítě pachatelem.

Další zdroje pomoci

• Můžete si sjednat schůzku se sociálním pracovníkem, sociálním kurátorem či pracovníkem nízkoprahových služeb pro danou oblast v případě, že už vaše dítě je pachatelem vandalismu nebo když máte podezření, že se stýká se skupinou lidí, kteří se takto chovají.
• Policie ČR – oddělení prevence
• Probačně mediační služba a organizace realizující probační programy, Sdružení pro probaci a mediaci v justici (www.spj.cz).
• Webové poradny, kde se můžete anonymně ptát a zjistit více informací, popřípadě vyhledat organizaci, na kterou se můžete dále obrátit.
• Krizové linky, linky bezpečí, telefonicky kontaktovat organizace, se kterými se můžete domluvit na konzultaci.
  Linka důvěry , tel. 222 580 697 – nonstop
  Linka bezpečí , tel. 116 111 – nonstop
  Linka důvěry Centra krizové intervence, tel. 284 016 666 – nonstop
  Linka důvěry Dětského krizového centra , tel. 241 484 149 – nonstop
• Pedagogicko-psychologické poradny – seznam poraden v ČR 
  Střediska výchovné péče – seznam středisek v ČR 
• Centra a neziskové organizace zaměřené na prevenci rizikového chování
• Rodinní poradci, psychologové, terapeuti, poradci, kteří dlouhodobě pracují v dané problematice. Vždy je dobré si o nich či dané instituci napřed získat nějaké informace z důvěryhodného zdroje.
• Legislativa na vandalismus nahlíží ponejvíce jako na poškození cizí věci (včetně sprejerství, § 228) a výtržnictví (§ 358), oba paragrafy jsou v zákoně č. 40/2009 Sb., trestním zákoníku

Zaujal Vás článek a chcete pravidelně dostávat informace o nových příspěvcích? Přihlaste se k odběru newsletteru a sledujte nás na facebooku.

Související literaturu najdete v naší Odborné knihovně.