Rodina, půl zdraví

Autor/ka: Mgr. Jan Kulhánek
Datum publikace: 02. 11. 2022, Aktualizováno: 22. 12. 2022
Co znamená žít zdravě? Je to vůbec důležité? Jak být v roli rodiče pro svoje děti dobrým příkladem zdravého životního stylu? A jak jim ho naopak nezprotivit? O tom je další díl našeho seriálu. Vychází výjimečně formou rozhovoru s psychologem a psychoterapeutem Mgr. Janem Kulhánkem.

Jaké jsou jednotlivé složky zdravého životního stylu? 

Patří sem psychologická složka – abychom se dokázali dobře v životě zorientovat, prožívali více příjemných než nepříjemných emocí, abychom měli přiměřené množství starostí, které uneseme adekvátně k věku. Dále je důležitá vztahová složka – abychom byli sociální přiměřeně ke své povaze, pěstovali dobré vztahy a měli kvalitní blízké vztahy. Ke zdravému životnímu stylu dále patří péče o naše tělo. Je potřeba, abychom se vhodně věnovali pohybu a udržovali se v kondici, aby tělo mohlo odpočívat, abychom udržovali dobré stanovovací návyky. Patří sem i psychosomatické složky, jako je denní a noční rytmus, to, jak pracujeme se svojí energií. A také hledání rovnováhy – kolik času, energie a myšlenek věnujeme povinnostem, zábavě, nakolik se zajímáme o svoji práci a svůj osobní život.

Je důležité vychovávat ke zdravému životnímu stylu? 

Obrázek
ovoce a zelenina

Pokud věříme tomu, že existuje zdravý životní styl, a že má smysl (jsou lidé, kteří se tímto vůbec nezabývají a zdravý životní styl jim přijde svazující), pak to samé chceme předat i svým dětem. Je dobré děti naučit plnit si své povinnosti. Podpořit je, aby se naučily vyplnit svůj volný čas fajn aktivitami. Je užitečné naučit děti uklízet. Pokud se to nenaučí, bude jim to komplikovat dospělost.

Kdy začít s integrací zdravého životního stylu a jeho návyků do výchovy? 

Už od malička jsme dětem příkladem. Dnes rodiče přistupují k dětem velmi rozmanitě. Od extrémů až po nějaký střed. Já jsem přívrženec rozumných středních proudů. To znamená dětem nelinkovat každou minutu, nebýt extrémně náročný na jejich výkon. Brát to tak, že děti chtějí mít dětství hezké. Mým úkolem rodiče není dělat jim hlídače a domácího učitele. Zároveň nejsem přívržencem nevýchovy, podle které děti samy nejlépe vědí, co potřebují, a rodiče je mají pouze podporovat v tom, co chtějí a nepřekážet v jejich seberozvoji. Z toho vychází můj postoj, že ideální je, když má rodič sám integrované nějaké prvky zdravého životního stylu. Myslím si, že děti toho hodně okoukají. Například, když dítě od malička vidí, že je pro rodiče důležité se včas a přiměřeně najíst, bude to pro ně informace, se kterou bude pracovat a žít. Když dítě vidí, že rodič má rád pohyb a vede je k pohybovým aktivitám, je to zase něco, co pro děti bude přirozené. Na rozdíl od těch, pro které je pohyb povinnost nebo dřina.

Děti si ale nosí nezdravé návyky třeba od vrstevníků ze školy. Pro mě do zdravého životního stylu nepatří pravidelná konzumace energetických nápojů. Tam bych jako rodič určitě zasáhl. U školkových dětí to může být, že děti mohou vyžadovat pouze samá sladká jídla, ale já jim nebudu vařit pouze sladká jídla, protože je chtějí, ale budu se snažit dohlédnout na pestrou stravu. V pubertě možná děti opustí svoje koníčky a řeknou, že je nebaví a vykašlou se na všechny sporty. Ale jako rodič bych měl zachovat klid, vytrvat a dál je podporovat v tom, čemu se věnovaly. Snažit se je postrčit.

Proč toto téma nenechávat na institucích, například škole? 

Instituce mohou zdravý životní styl podpořit, ale rodiče jsou hlavním zdrojem inspirace k tomu, jak žít život. Samozřejmě ne všichni rodiče jsou pro své děti dobrými vzory, a to i v návycích a zdravém životním stylu. Nemusíme být jako rodiče dokonalí. Stačí, když budeme dost dobří. Každý máme své zlozvyky, ale převažovat by měl pozitivní vztah k vlastnímu tělu, ke svému okolí. To je něco s čím se děti mnohem snadněji identifikují u rodičů než ve škole. Pevný základ návyků stejně vzniká ještě před tím, než dítě přijde do školy.

Co když se dítě vzpírá ohledně stravy?

Obrázek
cvičící žena

Pokud se dítě vzpírá v pubertě, tak s tím neuděláme vůbec nic. Většinou se ale nezačne vzpírat až v pubertě. Měli bychom řešit, zda tomu dítěti něco nechutná, například růžičková kapusta. Pokud tedy dítě nejí pouze nějakou potravinu, ale jí dost jiných věcí, tak bych to respektoval a dítěti vyhověl. Pokud toho ale dítě nejí víc, například odmítá veškerou zeleninu, což se děje, řešil bych to. Je to tím, že doma nejíme zeleninu a dítě na ni není zvyklé? Nemá nějakou alergii, že mu zelenina nedělá dobře? Někdy ale děti mají jen několik jídel, které jedí a zbytek odmítají. Jde o selektivní jídelníček, a to je forma poruchy přijmu potravy. Pokud rodiče toto u dětí zanedbají a nechají dítě jíst jen několik oblíbených jídel, musí si uvědomit, že za tím je ve skutečnosti schovaný jejich strach z konfliktu s dítětem nebo nedůvěra ve své vlastní dospělé rodičovské kompetence. Když v tom dítě necháme, ono si zvykne a ve školním věku je to už na řešení s odborníkem – nutričním terapeutem a psychologem, který se věnuje poruchám přijmu potravy. Tam už nějaká domluva doma nepomůže.

Jak co nejlépe zaručit, že hodnoty zdravého životního stylu dítě převezme za své a nevzepře se, například v pubertě? 

Dítě je převezme za své, ale i když je převezme za své, tak se v pubertě může začít vzpírat a dělat pravý opak. Není to o tom, že by negovalo hodnoty, ale neguje nás jako rodiče, jako dospělé. A to dělá z jiných důvodů, ne kvůli zdravému životnímu stylu. Pokud se jedná o pubertální vzdor, tak ty hodnoty zdravého životního stylu tam někde zůstávají a pak se k nim většinou děti vrací.

Co může dítě naopak odrazovat? Jak to s důrazem nepřehnat? 

Moc velká naléhavost ze strany rodičů. Zdravý životní styl není soubor pravidel, která někomu vnutíme. Je to spíše nabídka, jak žít, aby nám bylo líp. Pokud jsme tedy jako rodiče pro dítě hlavní inspirací, nesmíme s tím být moc otravní. Tak můžeme dítěti zprotivit úplně všechno.

Třecí plochy jsou třeba v otázce, kdy má jít dítě spát. Těch věcí, kde budeme zcela nekompromisní a příliš důslední by nemělo být příliš.

Jak srovnat vlastní představy o zdravém životním stylu s preferencemi dítěte? Je důležité umění kompromisu? 

Obrázek
chlapec s knihou

U jídla jsme to už zmínili. Jiné preference mohou být třeba také v představě o trávení volného času. Rodič může být aktivní sportovec a být pohybově založený a dítě může být od malička více hloubavé, a raději by si doma četlo nebo hrálo na kytaru. Měl bych respekt k té jinakosti, že každý můžeme mít jiné představy o odpočinku. Někdy není špatné nechat se inspirovat dítětem a trávit volný čas podle něj. Nemusí být vždy po mém. Zdravý životní styl je vyvážený pozitivní vztah k sobě a k okolí.

Jak ovlivňuje vlastní rodičovský příklad? 

Dítě nás stále sleduje a pokud vidí, že něco jiného říkáme, a něco jiného děláme, tak je to bude pobuřovat a komplikovat vztah s námi. Těžko říkat dítěti: „Nekoukej pořád do toho telefonu!“, když rodič ráno vstane a už u snídaně má v ruce telefon. Stejně je to s alkoholem u dospívajících a tak dále. Můžeme stokrát říkat, ty seš ještě dítě, ale pokud dítě vidí, že my pijeme nebo kouříme, nebude nás respektovat.

Určitě hraje roli vztah k vlastnímu tělu?

Pozitivní vztah k vlastnímu tělu se ve vztahu rodič–dítě buduje už od narození. Dítě prožívá svoje tělo skrze příjemný kontakt se svými rodiči. Rodiče, kteří se mazlí, dítě hladí a netrestají ho fyzicky, podporují v pozitivnímu vztahu k vlastnímu tělu. A opět platí osobní příklad. Pokud rodiče mají přiměřeně pozitivní vztah k vlastnímu tělu, dítě to vycítí a nechává se tím pozitivně ovlivnit. Naopak fyzické tresty (nemyslím tím, když dítě dostane jednou na zadek, protože mu nejde domluvit, aby neutíkalo do vozovky plné aut) určitě vedou k negativnímu postoji k sobě i k vlastnímu tělu. Když se rodič o své tělo nestará, nemá ho rád, ovlivní to děti taky.

Související literaturu a další zdroje informací naleznete také v naší Odborné knihovně.

Zaujal Vás článek a chcete každý měsíc dostávat informace o nových příspěvcích? Přihlaste se k odběru newsletteru nebo nás sledujte na Facebooku!

 

Odebírat newsletter   Sledovat na Facebooku

 

Autor/ka

Klinický psycholog a psychoterapeut, vystudoval jednooborovou psychologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Pracoval jako psycholog na Dětské psychiatrické klinice Fakultní nemocnice Motol v Praze (1992–2006), byl vedoucím psychologem a psychoterapeutem v Denním psychoterapeutickém sanatoriu Ondřejov (2008–2011). Specializuje se na léčbu poruch příjmu potravy u dětí i dospělých, ve své práci využívá arteterapii. Podílel se na realizaci Mezinárodní konference o poruchách příjmu potravy v letech 2003–2011. Vyučuje na Pražské vysoké škole psychoterapeutických studií a má privátní psychoterapeutickou praxi.

Odborná knihovna:
Články:
matka s dcerou

Co děláte pro budování zdravých návyků rodiny? Můžete hlasovat pro více možností.

Choices