Poruchy nálady

Víte, že i kojenec se může ocitnout v depresi? Jak se poruchy nálady projevují u dětí v různém věku a jak k nim přistupovat?

Nejrozšířenější poruchou nálady je deprese, která má různou hloubku, různé projevy a odvíjí se od věku dítěte – podle toho se k ní také různě přistupuje.

Kojenecký věk

U dětí v raném věku (kojenci, batolata) je deprese reakcí na závažné nedostatky v kontaktu s rodiči, například s matkou (sama matka může trpět těžkou depresí), na nedostatek přímého kontaktu v kojeneckých ústavech nebo jde o jeden z projevů jiného somatického onemocnění.

Projevuje se:

• apatií (nezájmem o okolí),
• nechutenstvím (systematickým odmítáním potravy),
• ochuzením ve spontánních aktivitách (hry, žvatlání).

První osobou, na kterou se obracíme, je rozhodně pediatr, který doporučí další vyšetření a postup léčby.

Předškolní věk

V předškolním věku ještě děti nedostatečně zobecňují (abstrahují) na to, aby dokázaly více rozlišovat své nálady, a hlavně aby o tom dokázaly mluvit. Proto kromě snížení spontánních aktivit se u nich deprese často projevuje v podobě různých bolestí bříška, zažívacích potíží (průjmy, zácpy), problémů se spánkem – jde o nadměrný spánek, strach z usínání spojený s úzkostmi, opakující se divoké sny.

Zdrojem depresí bývá obtížný nástup do mateřské školy spojený s problematickou adaptací na nové prostředí, vleklé konflikty mezi rodiči, někdy také příchod nového sourozence. Je zřejmé, že pro laika je rozlišení deprese od virózy či jiných somatických potíží takřka nemožné, ale může hodně pomoci vnímání souvislostí s aktuálním děním v mateřské škole, v rodině.

Zvláště citlivější děti mohou klamat tělem – tváří se, že vše zvládají, nebo si ničeho nevšímají (hádek rodičů doma), ve skutečnosti „to v nich žije“. Jako první krok může posloužit konzultace s učitelkou v mateřské škole, dále pak s dětským psychologem či psychiatrem (přičemž výsledkem rozhodně nemusí být nasazení antidepresiv).

Čtěte také:

• Deprese u dětí
• Rizika závislostního chování u dětí a jejich prevence
• O nevhodných přístupech v rodičovské výchově, psychickém násilí a jeho vlivu na vývoj dítěte

Školní věk

Školní věk je spojený s výkonem ve škole, s adaptací a prosazováním se v kolektivu vrstevníků, někdy s měnící se rodinnou situací a v pubertě také s různými experimenty. Přicházejí první lásky a zklamání. To vše může být zdrojem deprese předpubertálního a pubertálního dítěte, která se opět projevuje různými tělesnými potížemi (bolesti hlavy, zažívací potíže, únava). Dítě už je ale schopné mluvit o tom, že je smutné, bez nálady, do ničeho se mu dlouhodoběji nechce. Zhoršuje se jeho školní prospěch, přestávají ho bavit koníčky, stahuje se ze vztahů s kamarády, hůře spí, méně mu chutná, nebo se naopak přejídá. Po desátém roce věku se někdy objevují myšlenky, že život nemá cenu, že by bylo lepší tu nebýt.

Tohle všechno je třeba brát vážně a nenechat dítě, aby na své starosti bylo samo. V tomto věku už s ním můžeme věci probrat, někdy je vhodné při dobrém kontaktu se školou promluvit i s třídním učitelem či školním psychologem. Poté následuje opět konzultace s dětským psychologem nebo psychiatrem.

Dospívání

Období dospívání bývá doprovázeno depresivními propady, ale hlavně výkyvy nálady, podrážděností, až naštvaností. Na vině jsou hormonální změny, ale zejména přecitlivělost dospívajících na hodnocení druhými, obtížnější zvládání kritiky, nejistota v přijímání vlastního těla, úzkosti a zaujetí v sexuální roli (probouzející se sexualita je pro puberťáky přitažlivé téma, zároveň značně znejišťující), vymezování se vůči autoritám a zvýšené konflikty s rodiči.

Deprese v období adolescence obvykle souvisí s pocity osamělosti, nepochopení od ostatních, nezdaru ve skupině vrstevníků či ve škole. Někdy jde také o reakci na experimentování s návykovými látkami – alkoholem, marihuanou či jinými drogami. Může jít o důsledek přetížení při studiu náročné školy nebo o reakci na závažnější problémy v rodině (manželská krize, rozvod, nemoc). Kromě zmiňovaných zdrojů pomoci je pro mnohé adolescenty vhodná práce v terapeutické skupině, kterých je ovšem jen velmi málo.

Deprese je také normální reakcí na ztrátu blízkého člověka či na vyčerpání organismu. Jako poruchu jí vnímáme, pokud v takových situacích nepomáhá časový odstup, stav se nelepší a dítě výrazněji selhává ve škole, trápí se anebo má myšlenky na sebevraždu.

Zaujal Vás článek a chcete každý měsíc dostávat informace o nových příspěvcích? Přihlaste se k odběru newsletteru!

Odebírat newsletter   Sledovat na Facebooku

Tipy na další související zdroje informací

Zaujalo vás toto téma? Máme pro vás tipy na další zdroje zajímavých informací z naší elektronické Odborné knihovny. Kromě knižních titulů vám nabízíme související výzkumy, legislativní dokumenty nebo audio- a videozáznamy z českých rádií a televizí. Jednoduše klikněte na knížku nebo záznam, který vás zaujal, a dozvíte se více. Další související literaturu najdete v naší Odborné knihovně.

Výzkumy

• No one saw my pain : why teens kill themselves. Slaby, Andrew Edmund, Garfinkel, Lili Frank, 1994.
• POLAND S.: Suicide intervention in the schools, 1989.

Audiozáznamy

• (Ne)mám depresi - Jeroným Klimeš. Radio, ČRo 1 Radiožurnál - HandyCamping, 2009.
• Deprese a psychické zdraví - Marek Vašut a MUDr. Jan Cimický. Radio, ČRo 1 Radiožurnál - HandyCamping, 2006.
• Deprese. Radio, ČRo HandyCamping, 2005.

Videozáznamy

• Dětská deprese. TV, Česká televize- Rodina a já, 2011.
• Deprese v pubertě - doc. MUDr. Eva Malá. TV, Česká televize, 2006.

Další související zdroje internetových informací

Další zdroje informací a organizace naleznete v rubrice: KDE HLEDAT POMOC.