Důležitost společných aktivit s dětmi

Obsah článku:

• Pomůže teorie i přirozená hravost
• Myslete na sebe a buďte efektivní
• Využijte aktivity k výchově a výuce
• Nezanedbávat ani nepřehánět
• Budujte společnou paměť

Společná aktivita je hlavní prostředek k navázání bližšího kontaktu mezi dítětem a rodičem. Vytváří pozitivnější emoční ladění členů rodiny, podporuje vzájemnou komunikaci a otevřenost i celkový pocit spokojenosti. Může významně pomoci k vytvoření pocitu bezpečí. V současné době jsme zahlceni návody, jak vychovávat své dítě – pomocí vědomého, opravdového a dlouhodobě udržitelného kontaktu s dítětem. Ten v době mobilních telefonů není snadné realizovat. Do vědomého kontaktu s lidskou bytostí musíme investovat svou aktivní soustředěnost a empatii. Což může být někdy vysilující.

Pomůže teorie i přirozená hravost

Obrázek

Existuje možnost vnitřního přeladění, které nevyžaduje naše úsilí a zmírňuje pocit, že něco musím. Intuitivní rodičovství vystihuje tzv. přirozený rodičovský instinkt, který nám jednoduše napoví co dělat, abychom si s naším mládětem porozuměli. S narozením potomka bychom v sobě měli probudit nejen svou rodičovskou zodpovědnost, ale i svou hravost, která nám mnohdy napoví, jakou společnou aktivitu se svým dítětem podnikat.
Význam a kvalita společných aktivit se liší v souladu s tím, v jakém vývojovém stadiu se dítě nachází. Podrobně se jimi zabývá tzv.  Piagetova teorie kognitivního vývoje a tzv. Eriksonova teorie psychosociálního vývoje. Vnímavost k aktuálnímu stadiu dítěte nám pomáhá vybrat činnost, kterou dítě přirozeně preferuje a vzájemná aktivita se pro obě strany stane i větší zábavou. Ale pozor, každé dítě má své tempo a individualitu. Berme informace z teorií pouze orientačně.

Myslete na sebe a buďte efektivní

Společná aktivita má roli edukativní, nácvikovou, stabilizační a socio-emoční. Zvolte společnou aktivitu, která v danou chvíli může obohatit vás oba. Cítíte-li potřebu zastavit se a komplikované hledání cesty do muzea vás momentálně vyčerpává, zvolte činnost tvořivou, zaměřenou na společné vytváření věcí, při které můžete zůstat doma. Společně něco upečte nebo vyrobte a během této „domácí“ aktivity navíc posilte společné „MY“. Aktuálním možnostem dítěte i rodiče je důležité vyhovět tak, aby ze společné aktivity nevzešel stres, hádka a vyčerpání. Když si rodič dovolí pojmenovat svůj aktuální stav a hledá kompromisy ve společné aktivitě, dítěti dává příklad, jak být citlivý k sobě a zároveň jak brát ohledy na druhé. Učí ho vzájemnému respektu.

Obrázek

K efektivitě společných aktivit patří pravidelnost. Dítěti dává možnost události předvídat a tím získat pocit bezpečí. Rodiči umožňuje alespoň částečnou kontrolu nad situací, a v tom snad i trochu úlevy. Pravidelně můžeme každý večer číst pohádku, chodit každou středu na hřiště, v pátek večer se dívat na film, v neděli chodit za babičkou a dědou, jednou za měsíc jít do ZOO. Aktivity si uzpůsobíme našim potřebám a finančním možnostem a současně získáme vnitřní jistotu, že máme v chaosu požadavků stabilizační body. Rodina si tak vytváří svůj vnitřní čas. 
Jak děti dozrávají, přicházejí zájmy, které vyžadují pravidelnost, zodpovědnost, vytrvalost a mnohdy i účast rodičů. Minimálně k zajištění přepravy.  Rozvrh je třeba přijmout a hledat způsoby, jak  využít čas, kdy dítě sportuje či maluje. Volný čas získaný čekáním na ratolest může být světlým bodem v přepracovaném týdnu. Společnou aktivitu pak můžeme zažít i při přepravě autem či autobusem. Stačí zapojit svou tvořivost, naladění jednoho na druhého a vymyslet, co v danou chvílí chceme společně zažít.
Společné aktivity rodičů a dětí by měly vycházet z jejich přirozeného životního stylu. Posiluje se tak norma, která v rodině vytváří vzájemné porozumění, společný směr a otevřenou komunikaci. Rodina, která tráví hodně času sportem snadněji nalézá společné téma pro dialog. Sport, který stmeluje (jízda na kole, fotbal, tanec, výlety atd.) může rodinu sblížit, ale je potřeba být opatrný na situaci, kdy se sport provozuje výkonnostně a na vrcholové úrovni. Pak se může stát, že tato společná činnost rodinu rozděluje. Komunikace bývá jednoznačně cílená na sportovní téma a unikají další podstatné oblasti rodinných vztahů. Ne vždy se všichni členové rodiny shodnou na společném zájmu. Potom je třeba klást důraz na rozvíjení vzájemné tolerance a na komunikaci při hledání společných aktivit. Ty mohou mít podobu společného jídla, večerního filmu u televize nebo společenské hry. Něčeho malého, co dovolí rodinnému systému pravidelně se dotknout pospolitosti.

Využijte aktivity k výchově a výuce

Společná aktivita může být různá. Nejedná se pouze o volnočasové aktivity, ale i o aktivity výukové. Někdy se dá dobře uchopený výukový čas pojmout jako hra, která nejenže přináší nové informace, ale i rozpouští úzkost z bezradnosti a napomáhá vzájemnému porozumění.

Obrázek

Je důležité, aby rodič kriticky zhodnotil své limity a v případě, že si s dítětem v této oblasti nesednou, předal doučování jiným. Výuka musí být uzpůsobená vnitřnímu nastavení rodiče i dítěte. Jinak se nepotkají a společně strávený čas může být utrpením.
Společná aktivita může být implementovaná do běžného rodinného fungování v podobě vaření, uklízení či třídění ponožek. Podporuje tak výchovné záměry rodiče. Odměnou může být nejen pochvala, ale i společná legrace. Nicméně každá činnost musí odpovídat věku dítěte a rodičovské nároky je třeba přizpůsobit jeho možnostem.  Zní to samozřejmě, ale v akci, kdy má rodič jasný cíl – rychle uvařit – a zapojí do činnosti děti kolem 4 let, snad uvaří, ale určitě ne rychle.

Dítě během své činnosti objevuje svět. Všetečné otázky a snaha osahat si potraviny či nůž mohou ze společné aktivity vytvořit spíše stresovou situaci. Rozhodně je důležité, aby rodiče slevili ze svých nároků. Rodič obyčejně směřuje k rychlému dosažení cíle, aby uvolnil prostor pro další plnění povinností. V tomto načasování se s dítětem mohou míjet. Je tedy na rodiči, aby své tempo zpomalil a dítě mohl při společné činnosti provázet.

Nezanedbávat ani nepřehánět

Společné zájmy a aktivity mohou být stmelujícím prostorem. Je to čas, kdy víme, že o sobě navzájem víme. Dávají pocit bezpečí, sounáležitosti a vzájemné inspirace, která nás může obohatit. Rozhodně je špatně, když společné aktivity v rodině chybí. Je tam pak prázdno, které může zejména dítě pociťovat jako nezájem, a z toho odvodit své sebehodnocení: „Nemám pro rodiče hodnotu.“, „Nestojím za jejich zájem.“, „Nejsem tedy dost dobrý.“ Je těžké učit se kooperaci bez parťáka, který by pomohl tento vztahový rámec ozkoušet v praxi.
Zároveň všeho moc škodí. Hodně společné zábavy s sebou nese hodně organizace, plánování, vzájemného přizpůsobování a následného vyčerpání všech zúčastněných. Někdo může být vyčerpaný dříve a někdo později. V příliš organizovaném systému chybí volnost, svoboda a zdravá osobní samota. Dítě i rodiče potřebují svůj prostor na takzvané vstřebávání podnětů, které nás do určitého stupně obohacují. Pokud je jich příliš, i pozitivní podněty doslova vyčerpávají.
Každý máme svou hladinu, kdy je nám kontakt s okolím příjemný. Vše, co je pod hladinou, může způsobit pocit nudy a vše, co je nad touto hladinou, můžeme pociťovat jako přetížení. Každá nestabilita vede až ke stresu. Každý máme svou tzv. frustrační toleranci na jiné úrovni a je dobré vědět, že i v kontaktu s naší milovanou bytostí nás může potkat přetížení, které nelze ovládnout vůlí, ale jednoduchým počinem. Vyhovět si a zpomalit, nebo jít do akce. Zkrátka vyrovnat svou hladinu aktivity.

Obrázek

Budujte společnou paměť

S věkem dítěte se ochota spolupracovat mění. Dokonce lze předpokládat, že s narůstajícím věkem se ochota ke spolupráci přímo úměrně snižuje. Hlavním úkolem adolescentů je separovat se a vyhledávat aktivity s vrstevníky. Přesto je důležité zachovat rituály a společné chvilky, které možná nebudou tak hluboce prožité, ale dávají dospívajícím vzkaz: v případě nouze mají kontakt s někým, s kým mohou prožít společnou aktivitu, i když se jim nechce mluvit o tom, co je zrovna trápí.
Rodinný systém společnou aktivitou vytváří zážitky, které posilují společnou historii. Je dobré fotit si je. Vzniká památka na to, že se váš život neskládá jen z povinností, ale i z legrace anebo dobrodružství. Fotografie mohou všem připomenout, že se umí společně bavit a v náročnější době máte důkaz, že jste pro své děti i sebe udělali maximum. Pracovali na společném „MY“.
V případě, že se vzájemnost členů rodiny ztrácí, doporučuji zpomalit svůj rytmus života a uvědomit si, v jakém stadiu se rodina nachází. Máme-li děti malé a našich společných výletů, her a večeří ubývá, je důležité uvědomit si důvod. Proč nemáme čas na společné chvíle?  Co nám fungovalo dříve? Co bychom chtěli společně zažívat teď? Zkoušejme ze svého režimu vypustit něco nepodstatného a místo toho naplánovat společnou akci. Je důležité uvědomit si, že akce nemusí být časově náročné. Začínejme od jednoduchých činností. Nedělat věci pořád na sto procent je přirozené, nepřirozené je žít v blízkých vztazích a cítit se od sebe vzdálení.

Související literaturu a další zdroje informací naleznete také v naší Odborné knihovně.

Zaujal Vás článek a chcete každý měsíc dostávat informace o nových příspěvcích? Přihlaste se k odběru newsletteru!

Odebírat newsletter   Sledovat na Facebooku