Nejčastější nedostatky ve stravování dětí

Autor/ka: Bc. Jitka Tomešová, DiS.
Datum publikace: 01. 04. 2014, Aktualizováno: 19. 12. 2023
Přestože se dnešní tisk, internet i televize jen hemží doporučeními na zdravou výživu od nejrůznějších odborníků a mnozí dospělí se jimi snaží řídit, své děti rodiče zdravou výživou podle vlastních slov trápit nechtějí. Neuvědomují si přitom, co je pro jejich potomky dobré a čím děti ve skutečnosti opravdu „týrají“.

Obsah článku:

Na začátek můžeme konstatovat, že v mnoha českých rodinách převládá v jídelníčku stále kvantita nad kvalitou. Ve velkém nakupují takzvaně rodinná balení uzenin, sladkostí, cukrovinek a barevných limonád, protože jsou levnější a mnohdy snad i chutnější než dražší a méně barevné varianty. Rodiče nebo prarodiče počítají s tím, že kilogramem čokolády za 30 korun potěší své děti nebo vnoučata mnohem více než jednou 100gramovou tabulkou za 60 korun, které by ale snědly každý jen kostičku a ne celou tabulku naráz.

Celkem běžné jsou situace, kdy je rodič, především maminka, takzvaně „na dietě“, ale svého potomka hrdě vodí do fast foodových restaurací, a pokud jej do školy vybaví svačinou, pak to často bude sladký koláč nebo čokoládová tyčinka. Za odměnu za těžký den ve škole dostane porci zmrzliny, hamburger, hranolky a limonádu.

Tito dospělí nevidí vklad do budoucnosti – nejen že takovým chováním přispívají k vlastním zdravotním problémům (diabetes druhého typu, nemoci srdce a cév, obezita, některá nádorová onemocnění), ale co je horší – ohrožují tím zdraví svých vlastních dětí či vnoučat. Varováním by měl být například i fakt, že infarkt myokardu před třicátým rokem života přestává být v současné době raritou. Přitom právě vznik podobných zdravotních komplikací je velice snadno ovlivnitelný životním stylem.

Nejčastější chyby rodičů

Více jídla, než je třeba
Nerodíme se sice všichni s geneticky stejnými možnostmi, ale většina miminek má při narození kolem 3,5 kg a 50 cm. Jak je možné, že některé děti dosáhnou váhy deseti kilogramů až kolem dvou nebo tří let, a některé už před dosažením prvního roku věku, když startovací hodnota byla plus minus stejná?

Ústupky při zavádění příkrmů
První chyby dělají rodiče již u nejmenších dětí, zejména potom v době zavádění prvních nemléčných příkrmů. Pro dítě je nová jak chuť, tak konzistence a lžička v ústech a podvědomě se těmto cizostem brání. Rozhodně ale není řešením naznat, že tudy cesta nevede, a proto nadále budeme dítě pouze kojit nebo krmit z láhve. Je třeba zkoušet podávání mixované zeleniny a později kaší, polévek nebo masa po lžičkách, dokud dítě nezjistí, že se mu tím žádné příkoří nečiní a že mu nová forma výživy neublíží. Mixovaná strava musí poté postupně dostávat stále tužší konzistenci, dokud se dítě nenaučí jíst většinu základních potravin.

Uplácení nebo nucení dítěte do jídla
V prvním případě se může snaha rodiče „až sníš polévku, dostaneš čokoládu“ změnit na „udělám to, ale ty mi za to dáš…“. Druhá cesta s připomínkami „musíš sníst tu mrkvičku, protože je zdravá pro oči“, „co by za to daly děti v Africe“ či „za maminku, za tatínka“ také dítěti v jídle nepomůže, spíše jej odradí nebo vystraší (nehledě na to, že čtyřletý strávník opravdu netuší, co by za jeho kuřecí stehno daly děti v Africe). Následkem podobných zážitků například ze školkové nebo školní jídelny mají děti po další roky odpor k jídlům s podobnou situací spojeným.

Dítě z baculatosti vyroste.
Dítě během vývoje prochází etapami, kdy roste rychleji, a může se z „oplácanosti“ vytáhnout do výška. Rozhodně však není dobré na to spoléhat, a je proto namístě zařadit do každodenního programu pohybové aktivity už u malých dětí.

Vše se musí dojíst
Chybou je dítě nutit, aby každé jídlo dojedlo. Tak by si k jídlu mohlo vypěstovat odpor. Na druhou stranu je třeba dát pozor na rozmary dítěte, které by mohly vést k dalším problémům (například k přejídání).

S opatrností je třeba přistupovat také alternativním výživovým směrům. Většina z nich je totiž v jedné nebo více životně důležitých složkách nedostačující a může ohrozit zdravý růst a vývoj dítěte. Americká dietetická společnost ADA již před několika lety ve svém prohlášení uznala, že správně složená vegetariánská strava může být pro správný růst a vývoj dítěte dostačující. Důležité ale je uvědomit si, co znamená „správně složená vegetariánská strava“. V tomto případě je totiž myšleno takzvané laktoovovegetariánství (kromě rostlinných potravin zařazují laktoovovegetariáni denně také vejce a mléko a mléčné výrobky) s případnou občasnou konzumací ryb a plodů moře a dostatečným množstvím správně upravených luštěnin a celozrnných obilovin. Ostatní, striktnější způsoby stravování (veganství, makrobiotika, fruitariánství a podobně) není možné pro děti doporučit.

Nejrozšířenější zlozvyky týkající se stravování dětí

  • Nepravidelnost

Děti nemají čas najíst se. Ráno vstávají na poslední chvíli, ty starší během první vyučovací hodiny ještě dospávají noční vysedávání u počítačových her nebo filmů. Během přestávek se chystají na další předmět, přesouvají se do jiné učebny nebo si prostě hrají se svými spolužáky. Obědy ve škole řada dětí z mnoha důvodů odmítá – chodit do školní jídelny není in, kamarádi tam taky nechodí, jídlo jim nechutná, nejsou na takové, většinou zdravé a moderní, pokrmy zvyklé z domova a prostě je odmítají. Anebo jednoduše „nemají na oběd čas“. Za to odpoledne a večer si to zvládnou vynahradit; nejen zastávkou ve stánku nebo restauraci rychlého občerstvení, ale třeba i u babičky a večer potom doma u počítače či televize. To už mají na jídlo dostatečný klid (stejně jako mnohdy i jejich rodiče).

  • Málo pestrý jídelníček

Malé děti, které se s jídlem teprve seznamují, mnohdy odmítají úplně všechno včetně toho, co ještě před dvěma dny zbožňovaly. Jedná se o součást normálního psychomotorického vývoje dítěte a rodiče by nově nastalý stav neměl zarazit a rozhodně by neměl vést k tomu, že postupně podle nálady dítěte z jídelníčku vyselektují téměř vše. Takové dítě je potom ochotné jíst pouze rohlíky a knedlíky (sice extrémní, ale reálná situace s bývalou dětskou pacientkou). Děti z domova znají pouze základní pečivo, jeden sýr, jeden jogurt a několik druhů ovoce a zeleniny. Všemu ostatnímu se vědomě brání, protože se jedná o pro ně cizí potraviny, které neznají, a dalo by se říci, že z nich mají strach. Aby rodina měla během jídla určitý klid, podřídí se odmítání určitých potravin dítětem a zkoušení nových jídel prostě vzdá.

  • Přemíra sladkostí a limonádděti

Co jsou děti téměř bez výjimky „ochotné“ konzumovat? Jednoznačně sladkosti. Sladká chuť je první, se kterou se v podobě mateřského mléka setkáváme, a vede do jisté míry k navození pocitu bezpečí. V přírodě jsou sladké plody nositeli vyššího množství využitelné energie, a jsou tedy výhodné. Něco jiného je ale situace u mnoha dětí, které v podstatě jinou než sladkou chuť odmítají. A opět k tomu nezřídka přispívají samotní rodiče, kteří dítěti nabízejí sladký úplatek například za to, že sní porci připraveného oběda nebo splní nějaký úkol. Děti se tak sice naučí, že všechno něco stojí, ale mohou se také naučit sladkostmi vydírat své rodiče („udělám to, ale ty mi dej oplatku“). Rozhodně se takovým přístupem nenaučí, jak má vypadat zdravý jídelníček.

  • Nedostatek ovoce a zeleniny

Zelenina a ovoce jsou u dětí dlouhodobě zcela nepopulární, přičemž zelenina je na tom ještě o něco hůře než ovoce. Děti ovoce a zeleninu, případně pokrmy z nich, z domova mnohdy neznají a odmítají je ochutnat. Je potom těžké chtít po dětech, aby se stravovaly ve školní jídelně, která se snaží vyhovět spotřebnímu koši i v doporučeních ohledně množství zeleniny a ovoce, kterého mají děti dostat.

  • Mizivá fyzická aktivita

Ke zdravému životnímu stylu dětí patří kromě správného jídelníčku také dostatek vhodné pohybové aktivity. Situace je ale většinou taková, že některé, zejména silnější, děti prostě pohyb v oblibě nemají, tělesná výchova je spíše demotivuje, nešikovnější děti jsou často vystavovány posměchu ostatních. Dětský lékař tedy napíše dítěti žádost o uvolnění z tělesné výchovy, dítě se i po škole před okolím zavírá doma a bludný kruh zdravotních problémů spojených s nesprávným životním stylem dětí se uzavírá. Jak z něho ven?

↑ nahoru

Základy zdravé výživy dětí

Ke svému správnému růstu a vývoji děti potřebují dostatek energie. Ta je obsažena v potravinách, v některých více (tuky, pečivo, sladkosti), v některých méně (ovoce, zelenina). Energii by měly děti mít k dispozici v průběhu celého dne v několika menších porcích – optimální je čtyři až šest denních porcí jídla podle toho, v kolik hodin dítě vstává, v kolik chodí spát a jak je přes den fyzicky aktivní. Odstup mezi jednotlivými denními jídly by neměl být větší než 2,5–3 hodiny.

Není pravda, že dítě je poloviční dospělý, a proto mu stačí poloviční porce. Například dospívající a navíc sportující potomek může mít potřebu jídla daleko vyšší než jeho rodič, který má sedavé zaměstnání. Největší podíl by měl pochopitelně tvořit oběd – přibližně 30–35 % z celkového doporučeného denního příjmu energie. Následuje snídaně a večeře – 20–25 %. Zbývajících 40–50 % energie by mělo být rozděleno mezi dvě nebo tři menší svačinky (nebo dvě svačinky a druhou večeři).

Nejvýznamnějším zdrojem energie jsou sacharidy. V jídelníčku by měly pokrýt přibližně 55 % energie, důležité je ale zaměřit se na jejich původ. S naplněním potřebného množství sacharidů děti pochopitelně nemají problém, převažují však většinou jednoduché sachariden je pro děti maximálně třicet gramů, což odpovídá přibližně dvěma polévkovým lžímělo znamenat, že dítě už nedostane žádnou další sladkou limonádu nebo sladkost ve stejný den. Zaměřme se ale raději na zdroje sacharidů, které dětem dají mnohem více než jen samotnou energii. Vhodné je celozrnné pečivo, ovoce a zelenina jako zdroj vlákniny, vitaminů a minerálních látek. Řadíme sem také přílohy – brambory, rýži, těstoviny, méně často je možné zařadit i knedlíky.

Důležitým stavebním kamenem našeho těla jsou bílkoviny. Jejich potřeba se podle věku mění – nejvíce bílkovin vzhledem k tělesné hmotnosti potřebují kojenci a batolata, s věkem jejich potřeba klesá na cca 0,8–1 g na kilogram tělesné hmotnosti za den. Pro představu – dítě, které váží 35 kg, potřebuje za den 35 × 0,8–1 g, tedy 28–35 g bílkovin. Bílkoviny dokážeme získávat z rostlinných (luštěniny, obiloviny) a živočišných potravin (maso, ryby, vejce, mléko a mléčné výrobky), přičemž kvůli snadnější využitelnosti a vhodnějšímu složení samotné bílkoviny by měly živočišné zdroje bílkovin převažovat nad rostlinnými v poměru 2:1.

Další živinou, kterou děti i dospělí jednoznačně potřebují, jsou tuky. Z celkového příjmu energie by měly pokrýt asi třicet procent, často je jich ale v jídelníčku více. Důležitá, stejně jako u bílkovin, není jen vlastní celková konzumace tuků, ale také jejich výběr. Převažovat by měly tuky rostlinného původu (oleje a margaríny s výjimkou palmového a kokosového tuku) nad živočišnými (máslo, tuk v mase, mléce a mléčných výrobcích s výjimkou tuku rybího). Rozhodující u tuků je totiž jejich složení – obsah jednotlivých takzvaných mastných kyselin. V rostlinných olejích a výrobcích z nich a v rybím tuku totiž převažují ty zdraví prospěšné, nenasycené včetně omega 3 mastných kyselin.

Důležitý je pro děti také správný pitný režim. V závislosti na věku, tělesné hmotnosti, aktivitě a teplotě okolního prostředí by děti měly vypít jeden až dva litry tekutin za den. Pro velkou část z nich není problém to splnit, zůstává ale otázkou, o jaké tekutiny jde. Pokud je to totiž běžná limonáda, pak z 1 500 ml takového nápoje dostanou děti 150 g cukru. Je-li to méně sladká limonáda nebo ochucená minerální voda, bude množství „vypitého“ cukru zhruba poloviční, ale stále nadměrně vysoké. Základem by proto měla být čistá neperlivá voda, případně s trochou sirupu nebo ovocného džusu. Podobný (chuťový) účel splní také uvařený a vychlazený ovocný čaj.

Vitaminy jsou látky životně nezbytné (esenciální), které si naše tělo nedokáže vytvořit samo, musíme mu je proto dodávat ve stravě. U dětí je jejich dostatečný příjem důležitější než u dospělých, protože se podílejí se na správném růstu a vývoji, stejně jako i minerální látky.

Videorozhovor s nutriční terapeutkou Jitkou Tomešovou o stravovacích návycích v rodinách

↑ nahoru

Pomůže potravinová pyramida

Každý den potřebuje naše tělo na osmdesát různých látek. Výše uvedená číselná doporučení si proto nyní „vyjádříme“ skupinami potravin a jejich doporučeným množstvím, které by měly děti za den sníst. Názornou ukázkou jsou nejrůznější potravinové pyramidy. Každý barevný úsek pyramidy znázorňuje jinou potravinovou skupinu.

Nejvíce by v jídelníčku mělo být těch potravin, jejichž úsek je nejširší – tedy ovoce a zeleniny. Za den by měli děti i dospělí sníst pět porcí, kousek ovoce nebo zeleniny by měl být součástí každého denního jídla. Jako jednu porci potravinová pyramidasi můžeme představit množství, které se nám vejde do hrsti – a hrst dítěte je podstatně menší než hrst dospělého (přičemž dospělí by měli za den sníst 500–600 g zeleniny a ovoce, děti adekvátně méně).

Další skupinou je pečivo a přílohy, které by měly být zařazeny do jídelníčku také zhruba pětkrát denně jako součást téměř všech denních jídel v závislosti na tom, jak je dítě přes den fyzicky aktivní. Převažovat by měly celozrnné výrobky, protože mají vyšší obsah vlákniny, vitaminů a minerálních látek. Opatrně ale s celozrnným pečivem u nejmenších dětí – jejich střeva by si s vyšším příjmem vlákniny ještě nemusela poradit! Vysloveně zakázané pro ně není, ale nemělo by nad bílým pečivem převažovat. Stejně tak je třeba zamýšlet se i nad vhodnými přílohami a volit spíše naturální rýži před bílou a celozrnné těstoviny. Knedlíky by se pochopitelně měly v jídelníčku objevit pouze občas.

Dvakrát až třikrát za den by děti měly mít v jídelníčku také mléko nebo mléčné výrobky. Je to kvůli vysokému obsahu dobře využitelného vápníku, který děti nezbytně potřebují pro svůj správný růst. Jednu porci představuje sklenice mléka, kelímek jogurtu nebo zakysaného mléčného nápoje a dva tři plátky tvrdého sýra. Přibližně stejně často, ale v mnohem menším množství by měly být v jídelníčku zařazeny také tuky v podobě margarínu na pečivu nebo oleje použitého k přípravě salátu či na vaření. Včetně všech tuků obsažených přirozeně v potravinách by děti za celý den měly sníst přibližně pět polévkových lžic tuků – na viditelné tuky tedy připadají dva až tři namazané krajíce chleba (celé, takže menší dítě = polovina krajíce = automaticky menší porce) a jedna až dvě lžíce během přípravy pokrmů.

Podle stavby pyramidy by jedno jídlo denně teoreticky mělo obsahovat také maso. Je ale vhodné jej dvakrát týdně nahradit rybami. Ekvivalentem pro maso jsou také vejce a luštěniny. Maso rozhodně denně v jídelníčku dětí ani dospělých být nemusí.

S poslední skupinou potravin je třeba nakládat opatrně. Nejedná se sice o potraviny vysloveně zakázané, ale neměly by být v jídelníčku zařazené nijak často ani pravidelně. Jedná se zejména o cukr a sladkosti, solené pochutiny, uzeniny a lahůdkářské výrobky.

Potraviná pyramida má svoji modernější variantu nazvanou Zdravý talíř (http://www.healthyplate.eu/cz/), kterou u nás zpopularizovala Mgr. Margit Slimáková, Ph.D., specialistka na výživu a zdravotní prevenci.

Čtěte také:
Poruchy příjmu potravy u dětí a dospívajících
Vliv rozvodu na duši a chování dítěte
Geny a výchova

↑ nahoru

Bez pohybu to nejde

Ke zdravému životnímu stylu patří neodmyslitelně také přiměřená pohybová aktivita. Snad pro každé dítě je možné nějakou takovou najít, ať se jedná o kolektivní sporty, různé druhy tance, plavání, vycházky, nebo cvičení doma pro děti, které se kolektivu straní. Je ale třeba začít co nejdříve, aby mělo dítě na pohybovou aktivitu „návyk“ a bralo ji stejně samozřejmě jako správně složený jídelníček.

Předškolním dětem je vhodné ponechat co největší volnost, aby si mohly vyzkoušet co nejvíce pohybových aktivit, a sledovat, kterou si vybírají nejčastěji. Není nutné mít z každého dítěte vrcholového sportovce, ale je třeba, aby děti braly pohybové aktivity jako součást každodenního života, ač jde třeba o „pouhou” chůzi.

Jak přistupovat k nadváze u dětí?

Pokud dítě trpí nadváhou nebo má sklony k tloustnutí, je potřeba uvědomit si, že se problém netýká pouze samotného dítěte, ale celé rodiny včetně sourozenců (i když jsou třeba hubení) a prarodičů. Samo dítě si mnohdy svoji vyšší hmotnost reprezentovanou odlišností od ostatních dětí bolestivě uvědomuje. Ale není to dítě, které je v domácnosti zodpovědné za nákup a přípravu stravy. Bez souhlasu rodičů se ani nemůže přihlásit do žádného pohybového kroužku. A co je nejdůležitější, samo potřebuje obrovskou dávku podpory od svého nejbližšího okolí, potřebuje mít pocit, že se svým problémem není samo. Důležité je zvýšení pohybové aktivity – můžete tedy dítě podpořit i tím, že do vašeho rodinného programu zařadíte třeba pravidelné svižné procházky.

Je u dětí vhodná redukční dieta?

Dietu za účelem snížení váhy by děti v žádném případě držet neměly, a to ani v případě, že mají vyšší tělesnou hmotnost. K docílení úbytku hmotnosti u dětí je třeba zejména změnit nastavení jídelníčku (vynechat sladkosti a slazené nápoje, jídla z fast foodu, nevynechávat snídaně, dodržovat pitný režim) a docílit pravidelnosti v podávání stravy (5–6krát denně).

↑ nahoru

Jí vaše dítě dostatečně?matka s dcerou a jídlo

Kromě nadváhy a obezity, které jsou v posledních letech mezi dětskou populací nepřehlédnutelné, jsou závažným problémem u dospívajících dětí také poruchy příjmu potravy. Děti, zejména dívky, postižené mentální anorexií nebo bulimií nebývají svému okolí tolik nápadné jako děti silnější. Je hlavně na rodičích, aby si nenápadně všímali případných změn v jídelním chování svých dětí. Na problém by je mělo upozornit zejména to, že jejich potomek začal jíst sám, je více unavený a podrážděný nebo má nezvyklé výkyvy nálady. Pokud se tyto příznaky objeví, není dobré brát řešení do vlastních rukou, vždy je lepší obrátit se na odborníky.

Velice horkou a na první pohled těžko zodpověditelnou otázkou je, jak rodiče mohou sami poznat, zda jejich dítě má ve stravě všeho dostatek. Jednoduchým ukazatelem je správný růst a přiměřené přibývání tělesné hmotnosti. Tyto parametry jsou vždy kontrolovány během pravidelných preventivních prohlídek u praktického dětského lékaře. Mezi prohlídkami můžete při nedostatečné výživě svého dítěte pozorovat nově vzniklou únavu, pobledlost, ztrátu předchozích zájmů, zhoršení kvality pokožky, nehtů a vlasů a pochopitelně hubnutí. Není ale dobré začít dítěti hned nutit větší porce jídla, protože se může jednat i o příznak nově vzniklé nemoci. Je proto namístě poradit se s odborníkem.

Naprosto jiná je situace u dětí a dospívajících, kteří se aktivně věnují sportu. Není správné říkat, že se v jídle nemusejí omezovat a že po každém tréninku dostanou nějakou sladkost. Jistě, při jejich velkém fyzickém výdeji se pamlsky snadno v těle ztratí, ale pro případ, že by dítě později přestalo sportovat, může návyk na sladké představovat docela závažný problém. Jídelníček dětí-sportovců může být v podstatě podobný zdravému jídelníčku ostatních dětí, jen porce budou muset být vydatnější a jejich rozložení během dne je třeba přizpůsobit tréninkovému plánu. Velice podstatný je i důsledný pitný režim.

Zaujal Vás článek a chcete každý měsíc dostávat informace o nových příspěvcích? Přihlaste se k odběru newsletteru nebo nás sledujte na Facebooku!

 

Odebírat newsletter   Sledovat na Facebooku

Související literaturu najdete také v naší Odborné knihovně.

Literatura

Zdroje na webu

Audiozáznamy

Videozáznamy

Česká televize, Sama doma: Obezita – děti – MUDr. Petr Karger / Stravovací a pohybové návyky dětí – Zuzana Labudová

Autorka článku

Bc. Jitka Tomešová, DiS.

Nutriční terapeutka na infolince a poradně v občanském sdružení Výživa dětí. Vystudovala obor nutriční terapeut na Vyšší zdravotnické škole v Praze a na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně obor všeobecná biologie. Nyní dokončuje obor biomedicínská antropologie na Karlově univerzitě v Praze. Jako klinický nutriční terapeut pracuje na Interním oddělení Thomayerovy nemocnice v Praze-Krči. Je spoluautorem publikací Bababook (Computer Press, 2007) a Zdravá výživa na každý den (Grada, 2009). Na zahraniční konferenci v Barceloně získala v roce 2011 cenu za nejlepší práci prezentovanou studentem.

Autor/ka

Nutriční terapeutka na infolince a poradně v občanském sdružení Výživa dětí. Vystudovala obor nutriční terapeut na Vyšší zdravotnické škole v Praze a na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně obor všeobecná biologie. Nyní dokončuje obor biomedicínská antropologie na Karlově univerzitě v Praze. Jako klinický nutriční terapeut pracuje na Interním oddělení Thomayerovy nemocnice v Praze-Krči. Je spoluautorem publikací Bababook (Computer Press, 2007) a Zdravá výživa na každý den (Grada, 2009). Na zahraniční konferenci v Barceloně získala v roce 2011 cenu za nejlepší práci prezentovanou studentem.

Odborná knihovna:
Články:
Dívka s melounem [fotografka Jill Wellington]

Který nedostatek ve stravovacích návycích se nejvíce týká vašich dětí?

Choices