Kurátor pro mládež aneb Je třeba se ho bát?

Pokud jste někdy slyšeli slovo kurátor, bylo to pravděpodobně v souvislosti s nově otevřenou výstavou v muzeu nebo galerii. Někteří rodiče slyšeli i termín kurátor pro mládež, jako označení člověka, který si je předvolal na úřad kvůli tomu, že jejich ratolest pila alkohol nebo chodila za školu.

Obsah článku:

• Kdo je kurátor pro mládež?
• Co kurátor pro mládež dělá?
• Jak kurátor pro mládež pracuje?
• Oznámení
• Prošetření a vyhodnocení
• Metody práce
• Trestná činnost aneb je to průšvih!
• Trestná činnost dětí aneb čin jinak trestný
• Trestná činnost aneb provinění
• Probační a mediační služba
• Závěrem

Kdo je kurátor pro mládež?

Kurátor pro mládež je specializovaný sociální pracovník. Podobně jako další sociální pracovníky ho najdeme na městském úřadě na oddělení sociálně-právní ochrany dětí (zkráceně OSPOD). Jelikož je to sociální pracovník, má i stejná práva a povinnosti jako ostatní sociální pracovníci OSPOD. Jen jeho náplň práce je trochu odlišná a více specializovaná na některé okruhy, s kterými se může rodič nebo dítě a dospívající setkat. Základním pravidlem, podobně jako u sociálních pracovníků, je, že kurátor pro mládež pracuje s dětmi a dospívajícími do 18 let věku (tedy do jejich zletilosti). I pro dospělé existují kurátoři, tzv. sociální kurátoři – ti ale nemají takové pravomoci jako kurátor pro mládež a hlavně nejsou součástí OSPOD.

Co kurátor pro mládež dělá?

Obecně řečeno je kurátor pro mládež někdo, kdo pracuje na OSPOD s výchovnými problémy dětí. Výchovné problémy jsou pojem, který sám o sobě zavání negativní atmosférou, a proto také okruhy, které řeší, většinou nějaké negativum s sebou přinášejí. Podobně jako sociální pracovník se musí kurátor pro mládež řídit zákonem, zejména pak zákonem o sociálně-právní ochraně dětí, jenž okruhy, na které se kurátor zaměřuje, udává. Obecně zákon mluví o dětech, které „vedou zahálčivý nebo nemravný život“ (§ 6 písm. c) tohoto zákona). Zákon mezi to řadí zejména děti, které se dopouštějí útěků od rodiny, záškoláctví, pijí alkohol, užívají návykové látky (drogy), páchají trestnou činnost nebo přestupky. Patří sem také veškeré poruchy chování a potíže s chováním, které nedokáže škola nebo rodina zvládnout vlastními prostředky.

KOMU zpráva z uvedeného příkladu přijde na stůl?

Kurátor pro mládež nemůže pracovat s rodinou a dítětem na základě vlastního rozmaru. K zahájení spolupráce musí mít zákonný důvod a opodstatnění. V našem příkladu je to oznámení školy, které bude písemné a tedy oficiální. Aneb i tady platí, že co není na papíře, neexistuje.

Související články na portálu Šance Dětem:

• Rodinná mediace: cesta k řešení sporů mezi rozvádějícími se rodiči
• Co je rodinná terapie a rodinné poradenství
• Když dojdou slova a chuť se domluvit, přichází mediátor

↑ nahoru

Jak kurátor pro mládež pracuje?

Aby mohl začít kurátor s dítětem nebo rodinou pracovat, musí k tomu mít důvod. Věc musí vyžadovat opatření, která budou směřovat k prevenci, zmírnění nebo zamezení opakování tohoto negativního vlivu na vývoj dítěte – pokud dítě nechodí do školy, je třeba tomu zamezit, podobně jako při útěku z domova. Zároveň je kurátor pro mládež povinen prošetřit každou informaci, která naznačuje, že by dítě mohlo být negativními vlivy ohroženo.

Oznámení

Na základě výčtu témat, s kterými kurátor pro mládež pracuje, je jasné, že se na něj s žádostí o pomoc obracejí nejrůznější instituce a osoby, s kterými spolupracuje:

Rodiče, kteří si nevědí rady s chováním svého dítěte. Často se stává, že rodiče vyčerpali možnosti pomoci dítěti a situace se nadále zhoršuje. Kurátor pro mládež pracuje s dětmi, které rodiče nerespektují, s dětmi, které opakovaně utíkají z domova, nebo s dětmi, které užívají návykové látky (užívají tvrdé drogy).

Školy a učitelé,jsou skupinou, která se podobně jako rodiče obrací na kurátora pro mládež v případě, kdy si již nevědí rady. Prvotní odpovědnost za řešení je přitom na škole. Není možné, aby kurátor pro mládež pracoval s dítětem, které má jen špatné známky, nebo s dítětem, které bylo jednu hodinu za školou. Škola sama musí nejdříve vyčerpat své možnosti (pozvání rodičů, výchovné prostředky), než na pomoc přivolá kurátora pro mládež. Ten není při řešení potíží a příčin daného problému pomocníkem školy, ale rodiny.

Lékaři se na kurátora obracejí zejména v případech, kdy mají podezření na užívání návykových látek a mají za to, že je nutné takovou situaci řešit.

Policie žádá kurátora pro mládež o součinnost v případech prošetřování trestné činnosti dětí pod patnáct let a mladistvých nad patnáct let. Kurátor pro mládež se účastní výslechu, je přítomen u soudu a na žádost policie píše zprávu o rodinném zázemí a hodnocení situace.

Další instituce, s kterými kurátor pro mládež pracuje, jsou různá střediska a ústavní zařízení, kam může být dítě dobrovolně nebo na základě soudního rozhodnutí umístěno. Jsou to také přirozeně soudy nebo státní zastupitelství, kterým podává návrhy nebo zprávy.

Další osoby,to jsou hlavně pracovníci institucí (poradny, střediska výchovné péče a podobně) nebo psychologové, jejichž pomoci kurátor pro mládež využívá při řešení příčin problémů.

Prošetření a vyhodnocení

Každý sociální pracovník musí případ, který je mu oznámen, prošetřit, posoudit a vyhodnotit. Vyhodnocení slouží pracovníkovi k posouzení závažnosti celé věci a určení, jaké následné kroky a opatření by měl v daném případě učinit. Kroky jsou konzultovány a plánovány společně s rodinou. V průběhu vyhodnocení pracovník získává různé informace a na jejich základě zjišťuje hlavně potřeby dítěte a možné oblasti jeho ohrožení. V případě záškoláctví to budou jiné potřeby než v případě, kdy bude dívka užívat pervitin a krást v obchodech oblečení. Zároveň takové vyhodnocení dovoluje kurátorovi určit závažnost věci a potřebu dlouhodobé spolupráce.

Hlavní roli v samotném procesu vyhodnocování rizikových faktorů a možností práce s dítětem hraje také jeho věk. Čím je dítě starší, tím bude hranice rizikovosti jeho chování vyšší. Dítě starší 15 ti let má dle zákona vlastní procesní odpovědnost a může se rozhodovat o svém životě svobodně a samostatně. Díky vlastní procesní odpovědnosti postupně klesá rodičovská odpovědnost, která do této svobody volby může zasahovat nebo žádat po dítěti, aby žilo v souladu s představami rodičů. Svobodou volby přitom rozumíme nejen právo dítěte na studium (nikoli povinnost), ale například i právo dítěte na svobodu pohybu nebo jeho právo žít samostatně. Kurátor pro mládež tedy musí při práci s dítětem a rodinou respektovat věk dítěte a jeho právo žít svobodně. OSPOD není represivním orgánem a nemůže být tím, který by dítě trestal za jeho chování nebo konkrétní kroky. Veškeré kroky kurátora budou vždy preventivní, přičemž u starších dětí se jeho úloha stane spíše podpůrnou a poradenskou. Příměrem může být – čím je dítě starší, tím méně ohrožujících rizik budeme moci u něj vnímat. V praxi se tak kurátor pro mládež bude dostávat často do možných rozporů s představami rodičů o tom, jak by s dítětem mělo být pracováno.

Metody práce

Každý krok kurátora s rodinou se odvíjí na základě vyhodnocení a zpracování individuálního plánu ochrany dítěte. Ten slouží k naplánování cílů a kroků, jak jich dosáhnout. Je prováděn ve spolupráci s rodinou a dítětem tak, aby byla spolupráce co nejvzájemnější a nejotevřenější. To samozřejmě klade nároky na spolupráci rodiny. Bez její snahy a aktivity se naplánované kroky minou účinkem. Cílem kurátora je zejména odstranění nebo zmírnění příčin potíží, a tím pádem i odstranění jejich následků. Chlapci, který užívá dlouhodobě pervitin, nepomůže povídání si o jeho škodlivosti a tlak na to, aby chodil do školy. Určitě to nebude bez léčby efektivní krok. Zároveň bude nutná práce s celou rodinou pro obnovení důvěry mezi dítětem a rodiči. Metody práce nemají být nic tajného.

• Pohovory – základní metoda práce s dítětem i rodinou, podobně jako pozorování. Kurátor pro mládež může mluvit nejen s rodiči, ale i samostatně s dítětem. V některých případech se kurátoři s klienty domlouvají na pravidelných pohovorech v určitém časovém rozpětí, při kterých sledují vývoj a ptají se na nové události. Pohovor také umožňuje situaci jednou za čas vyhodnotit a měnit další cíle a kroky podle potřeby.
• Spolupráce s dalšími institucemi a osobami – aby mohl kurátor pro mládež mít co nejvíce informací, musí mít možnost takové informace získat. Proto mu zákon umožnuje žádat o informace školy, lékaře nebo další instituce, které pracují s dětmi. Takové informace musejí být poskytnuty bezplatně.

Hlavní částí této spolupráce je zejména nasměrování rodin a dětí do péče odborníků, kteří jim mohou pomoci s potížemi a problémy. Kurátor má rozhled, jaká instituce a odborník je pro dané téma vhodný, a na základě vyhodnocení určuje, jaký typ služby by mohl pomoci. Základem je přitom snaha o dobrovolnost v rámci spolupráce a domluvy nejen s rodiči, ale i s dítětem. Dobrovolný nástup na léčbu je vždy zárukou většího úspěchu než její nařízení soudem.

• Šetření – další metodou, která kurátorovi umožňuje získat objektivní informace, je provádění sociálních šetření a návštěv v rodinách a zařízeních. Sociální šetření je nedílnou součástí terénní sociální práce a dovoluje zjistit, v jakých podmínkách a prostředí dítě vyrůstá. Podmínky jsou jedny z nejdůležitějších činitelů ovlivňujících vývoj dítěte. Ukazují přirozené prostředí dítěte a pomáhají ve vyhodnocení situace. Šetření není podmínkou každé práce s rodinou a je na vyhodnocení a důvodnosti daného případu, proč by mělo šetření v rodině proběhnout a jak bude jeho potřeba pracovníkem vyhodnocena.
• Případové konference – jde o metodu zakotvenou v zákoně (§ 10, odst. 3, písm e), § 14, odst. 2, písm b) a písm c) zákona 359/1999 Sb.). Zjednodušeně se jedná o setkání všech odborníků, kteří s daným případem a klientem pracují. Mezi pozvanými je také neodmyslitelně rodina a samotné dítě, kteří se mohou k situaci vyjádřit a podílet se na plánování dalších kroků, které pomohou situaci stabilizovat. Výsledkem případové konference je tak odpověď na otázky, které jsou předem položeny, a zpracování jasných postupů pro další období. Povinností OSPOD je svolání případové konference v situaci podání návrhu na svěření dítěte do některé z forem náhradní rodinné péče. Výhodou případové konference je možnost výměny informací mezi všemi zainteresovanými subjekty a hledání konkrétních možností pomoci a podpory.
• Výchovná opatření – Jde o preventivní opatření, která mají rodinu a dítě podpořit ve snaze stabilizovat situaci. Taková opatření nastupují zejména v případech selhání veškerých předchozích kroků a metod sociální práce nebo při nespolupráci ze strany rodičů či dítěte. Zejména kurátor se často potkává s motivací rodičů, ale totálním odmítáním pomoci ze strany dítěte. Dochází pak situacím, kdy všechny snahy o domluvu selhávají. Výchovná opatření může nařídit jak OSPOD v rámci správního řízení, tak soud. Patří mezi ně výchovné omezení, dohled nebo terapie v odborném zařízení. Každému zahájení řízení o výchovném opatření musí předcházet práce s rodinou a snaha o řešení situace domluvou.
• Umístění mimo rodinu - existují výchovná opatření, která může nařídit pouze soud. OSPOD může být jenom navrhovatelem těchto opatření, kdy se stává účastníkem řízení u soudu. Aby mohl kurátor pro mládež nějaký návrh na výchovné opatření podat, musí k tomu mít dostatečné argumenty, které jasně prokazují, že situaci nelze řešit jinou cestou. Jedná se o nejtvrdší opatření v rámci výkonu sociálně-právní ochrany dětí a musí být volena vždy s ohledem na nejlepší zájem a vývoj dítěte.

↑ nahoru

Trestná činnost aneb je to průšvih!

Snad největší dezinformací, se kterou se kurátor pro mládež setkává i ve sdělovacích prostředcích, je dojem, že děti, kterým nebylo patnáct let, nejsou trestně odpovědné a nenesou za své činy žádné důsledky. Zákon přitom umožňuje potrestání všech bez rozdílu věku. Rozděluje jen způsoby a druhy trestů podle toho, zda je, nebo není dítě trestně odpovědné. Právě vzhledem ke specifiku této problematiky si zaslouží podrobnější popis.

Trestná činnost dětí aneb čin jinak trestný

Dítě mladší patnácti let není podle zákona trestně odpovědné, a proto nemůže být za svoje činy souzeno jako dospělý. Takové trestné činnosti se proto říká čin jinak trestný (§ 2, odst. 2, písm a), zákona č. 218/2003 Sb.), u starších dětí by jím jinak byl). Neznamená to, že by věc nevyšetřovala policie. Pokud třináctiletý kluk podpálí kontejner s papírem, bude věc vyšetřovat speciální útvar policie. Pozve si ho na výslech, u kterého bude kurátor pro mládež, jenž u výslechu zastává právo dítěte a chrání jeho zájem. Nesmí dopustit činění nátlaku na dítě nebo pokládání subjektivních otázek. Zákon proto stanovuje povinnost přítomnosti OSPOD u výslechu. Kurátor si zároveň rodiče a chlapce pozve na úřad na pohovor, kde bude zjišťovat informace o jeho vývoji, rodinném prostředí, škole a prospěchu, chování … následně pro policii napíše ze získaných informací zprávu.

Náš chlapec není trestně odpovědný, a policie proto věc odloží. To neznamená její zastavení! Celou věcí se totiž zabývá následně státní zástupce, který musí podat návrh na opatření k soudu. Věc řeší opatrovnické soudy a vyčlenění soudci. Chlapec se ocitá před soudcem, který se ho ptá na důvody a motivaci, proč kontejner zapálil. Kromě soudce je při soudním jednání přítomen státní zástupce, kurátor pro mládež, rodiče a advokát dítěte (v tomto řízení se nazývá opatrovník), jehož jmenuje soud. Všichni se k věci mohou vyjadřovat a činit návrhy na potrestání. Jelikož zákon předpokládá, že tresty by měly být výchovné, může soud uložit i výchovné tresty: napomenutí, probační dohled, docházku do výchovné skupiny nebo uzná samotné projednání věci jako dostačující. Nejvyšším možným opatřením v případě závažných situací je nařízení ochranné výchovy jako přísnějšího modelu ústavní výchovy.

Trestná činnost aneb provinění

Zatímco u dětí mladších patnáctilet mluvíme o činu jinak trestném, u starších jedinců, které nazýváme mladiství, mluvíme o provinění. Způsob celého řízení je částečně podobný  jako u dospělých. Zákon pořád pamatuje na to, že se jedná o dítě, a upravuje tomu způsob vyšetřování i soudního jednání. I zde věc vyšetřuje speciální útvar kriminální policie a u výslechu musí být kurátor jako zastánce práv dítěte. Mladiství musejí mít svého obhájce, který je v případě, že nemá rodina vlastního, určen soudem. Advokát je s mladistvým od počátku a chrání jeho nejlepší zájmy, na rozdíl dětí mladších patnácti let, kde je řízení vedeno jinak (předně nejsou obviňovány a trestně stíhány).

Po ukončení vyšetřování je věc postoupena státnímu zástupci, který může sám uložit se souhlasem mladistvého nějaký trest. V takovém případě věc u státního zástupce končí (například uložením obecně prospěšných prací) a k soudu se již nedostane. Vždy to předpokládá spolupráci mladistvého se všemi, včetně kurátora pro mládež, který opět píše zprávy pro policii. Pokud státní zástupce uzná za vhodné projednání před soudem, podává obžalobu. Tu projednává speciální trestní soud pro mladistvé, kdy se mladistvý stává obviněným. Při jednání je přítomen kromě státního zástupce a jeho advokáta kurátor a rodiče. Jsou vyslýcháni svědci a soud se zaměřuje zejména na motivaci a výchovné hledisko. Samotné tresty se blíží trestům pro dospělé, snižují se však na polovinu. Zákon stanoví, že je nutné více zohledňovat věk a výchovné hledisko. Mimo samotných trestů tak může soud ukládat i výchovné tresty podobné trestům u dětí mladších patnácti let. Cílem je i zde působit hlavně pokud možno preventivně.

Související články na portálu Šance Dětem:

• (Po)rozvodové boje aneb když rodiče zaponmínají na děti
• Partnerská krize
• Lež a lhaní

Probační a mediační služba (zákon č. 257/2000 Sb.)

S touto specifickou institucí se setkají odsouzení dospělí a potom děti a mladiství, kteří se dopustili trestné činnosti. Její náplň práce je obsáhlá a zejména pomáhá při zprostředkování náhrady škody, kontaktu s poškozeným nebo získání náhledu na věc. Kromě pachatelů trestné činnosti pracují i s oběťmi trestné činnosti, dále mohou pomoci s věcmi okolo trestního řízení, náhrady škody a dalších věcí, které mohou být pro oběť zatěžující a nemusí se v nich vyznat. Pracují zde probační úředníci a působnost je vždy stanovena na základě kraje, včetně hlavního města Prahy.

Spolupráce u dětí a mladistvých je dobrovolná, ale je příznivým faktorem pro posouzení možného trestu. Jednoduše řečeno nespolupráce není dobrým výchozím bodem pro pachatele. Probační úředník navíc ze spolupráce, podobně jako kurátor, píše soudu zprávu.

Soud může dětem i mladistvým jako jeden z trestů nařídit takzvaný dohled probačního úředníka (§ 2, odst. 1) a § 4 odst. 2, písm c) a d). V takovém případě soud nařídí povinnost docházet k probačnímu úředníkovi v pravidelných intervalech na pohovory. Jde o pravidelné sledování chování mladistvého v jeho rodině, způsobu výchovného působení rodičů na něj a kontrolu dodržování výchovných opatření. Probační úředník vede mladistvého k životu v souladu se zákonem a spolupracuje s kurátorem pro mládež. Má právo žádat zprávu ze školy nebo provádět šetření. Píše v pravidelném intervalu zprávy o spolupráci soudu, který může rozhodnout na základě této zprávy o zrušení nebo také zpřísnění nařízeného opatření. Ve spolupráci s probační službou jsou zřizovány probační programy, které znamenají pravidelné setkávání skupiny mladistvých, kteří spáchali provinění. Takové typy programů přispívají ke stabilizaci a nápravě budoucího jednání a chování. Působí také preventivně, a proto jsou soudy často upřednostňovány jako jedno z možných opatření. Právě takové tresty zákon upřednostňuje s vidinou toho, že mladistvý se může napravit a je nutné na něj odborně působit.

↑ nahoru

Závěrem

Kurátor pro mládež je často klienty vnímán jako ten postrach, který je zavře do ústavu. Jeho hlavní úlohou je však koordinace pomoci a vyhodnocení potřeb dítěte a příčin jeho chování. Práce kurátora pro mládež je o to náročnější, že pracuje s oblastmi, které jsou pro vývoj dítěte důležité a mohou tento vývoj nenapravitelně poškodit. Druhým dílem je odpovědnost rodičů a jejich výchovy. Sám kurátor mnoho nezmůže bez jejich podílu na řešení věci, snahy o pomoc a schopnosti říct si včas o pomoc. Kurátoři pro mládež se často setkávají s tím, že rodiče přicházejí ve chvíli, kdy žádná preventivní opatření již nic nezmůžou. Je nutné si připomenout, že kurátor není opravář a dítě není porouchaný stroj. Každé dítě potřebuje vědět, že má domov, milující rodiče a důvěru, kterou může zklamat i obnovit. Každá věc s nálepkou problém má svoji příčinu, kterou je možné hledat pouze za aktivní spolupráce rodiny a podobně jako zlomenou nohu léčit ji někdy bolestivě, dlouze, s přítomností mnoha odborníků a následné fyzioterapie. U starších dětí bude úloha kurátora hlavně podpůrná se snahou dítěti vysvětlit možné rizika jeho chování se snahou o dobrovolnou spolupráci s odborníky.

Kurátor má být v první řadě pomocníkem, a ne nepřítelem. Proto je obava ze spolupráce s ním často zbytečným příkopem při chůzi za společným cílem – pomocí dítěti.

Zaujal Vás článek a chcete pravidelně dostávat informace o nových příspěvcích? Přihlaste se k odběru newsletteru a sledujte nás na facebooku.

Související články na portálu Šance Dětem:

• Vandalismus
• Problémy v rodině
• Nenechte rodinné spory dojít k soudu. Mediace je rychlejší a levnější

Související literaturu k tématu najdete v naší Odborné knihovně.