Nejčastější duševní onemocnění

S jakými typy psychických onemocnění se nejčastěji můžete setkat? Jsou to:

• Schizofrenie
• Depresivní porucha
• Bipolární porucha
• Poruchy osobnosti
• Poruchy úzkostné
• Obsedantně-kompulzivní porucha
• Poruchy příjmu potravy
• Užívání návykových látek

Schizofrenie

Schizofrenie je duševní nemoc, která ovlivňuje myšlení, vnímání i prožívání nemocného a výrazně zasahuje do jeho života i života jeho blízkých. Příznakem této nemoci rozhodně není rozdvojená osobnost, jak se nás snaží přesvědčit autoři filmů a literatury.

Vyznačuje se především:

• těžkou dezintegrací osobnosti – projevuje se zmateností, rozporuplnými pocity, napětím bez zjevné příčiny, přemírou myšlenek nebo pocity naprosté prázdnoty, nevyzpytatelným chováním,
• porušeným kontaktem s realitou – neboli svět schizofrenika je velmi vzdálený světům ostatních lidí,
• sníženou schopností vypořádat se s běžnou zátěží každodenního života.

Schizofrenie se projevuje především poruchami myšlení (bludy) a poruchami vnímání (halucinacemi).

Blud je falešná představa, která se nemocnému zdá být skutečná a pravdivá a nelze mu ji vyvrátit. Například představa spiknutí, při níž je nemocný přesvědčen, že je sledován a že se na něj chystá nějaký útok. Jindy může mít schizofrenik bludnou představu, že je nadán nějakými nadpřirozenými schopnostmi a že jimi může zachránit svět. Je však nutné uvědomit si, že každý, kdo se cítí být ohrožen nebo má nějaké zvláštní schopnosti, rozhodně není schizofrenik.

Halucinace jsou poruchy vnímání. Nemocný člověk slyší, vidí nebo cítí věci, které jiní nevnímají. Dá se říci, že člověk s bujnější fantazií si představuje různé obrazy, v duchu s někým rozmlouvá, ovšem bez problémů tyto věci odliší od skutečných vjemů zvenčí. Typickým příkladem halucinace je slyšení hlasů. Tyto hlasy s nemocným rozmlouvají, někdy mu nadávají nebo přikazují. Lidé, kteří onemocněli schizofrenií, mívají potíže s pozorností – těžko se soustředí, jejich mozek jako by ztrácí schopnost filtrovat informace přicházející zvenčí. Nemocný je tak přehlcen vjemy, že nedokáže rozlišit důležité od nedůležitého.

Schizofrenik je často velmi citlivý a vnímavý, má také schopnost originálního myšlení (touto nemocí trpěla řada významných osobností, jako například malíř Vincent van Gogh, hudební skladatel Georg Fridrich Händel či fyzik a matematik Isaak Newton).

Kvůli své nemoci je schizofrenik přecitlivělý vůči vnějším vlivům a je svým onemocněním velmi zaměstnán. Kromě halucinací, bludů a potíží s koncentrací se často potýká s úzkostí, depresí, ztrátou motivace nebo propadá apatii. Mění se tak jeho chování i vztahy s blízkými lidmi. Jeho okolí si všimne, že „ten člověk se nějak změnil". Toto je výrazné v akutní fázi onemocnění, která se u některých lidí může vyskytnout pouze jednou a při dobré léčbě se nemusí tento stav už nikdy opakovat. Často však jde o opakující se epizody (ataky), mezi nimiž jsou období klidu, kdy se nemocný projevuje vcelku normálně.

Aby byla léčba úspěšná, je nutná spolupráce s psychiatrem, užívání psychofarmak, užitečná je i dlouhodobá psychoterapie. Někteří nemocní mají sníženou schopnost pracovat, což může dosti komplikovat ekonomickou situaci rodiny.

Související literaturu hledejte v naší Odborné knihovně.

↑ nahoru

Depresivní porucha

Depresí obecně rozumíme stavy, kdy cítíme smutek, prázdnotu, je nám do pláče, jsme unavení, do ničeho se nám nechce, budoucnost vidíme černě, špatně se soustředíme, trpíme nechutenstvím, nebo naopak máme sklon se přejídat, špatně spíme, nemáme chuť na sex, život ztrácí cenu a podobně.

To jsou některé projevy deprese, každý z nás jistě někdy něco z toho zažil. Považujeme to za normální, pokud jde například o reakci na ztrátu blízkého člověka nebo to souvisí s vyčerpáním z přepracování. Jestliže ale chybí jasný důvod, proč se cítíme takto špatně, nebo původně srozumitelná reakce trvá už moc dlouho, pak mluvíme o duševní poruše a začínáme přemýšlet o léčbě.

Příčinou depresí mohou být dlouhodobě neřešené problémy ve vztazích, v práci, dlouhodobé přetěžování se (neschopnost odpočívat), obtížné vyrovnávání se se ztrátou blízkého člověka nebo užívání návykových látek. Někteří z nás mají navíc k depresím vrozené dispozice.

Člověk v depresi nejen že ztrácí schopnost učit se či pracovat, ale také prožívat vztahy. Záleží také na „hloubce“ deprese. U středně těžké a těžké formy se objevují myšlenky na sebevraždu, které je třeba brát opravdu vážně.

Dlouhodobá deprese jednoho z rodičů je velmi nebezpečná pro celou rodinu. Hrozí ztráta zájmu o partnera i o děti, zanedbávání péče o sebe i děti, ztráta zaměstnání, rozvoj závislosti na alkoholu, riziko sebevraždy.

Čtěte také:
Deprese u dětí

Konzultace s odborníkem je důležitým krokem ke zlepšení stavu.

• Deprese – jak ji rozpoznat a jak ji léčit (zdroj: Český rozhlas, 2005)
• O depresi (zdroj: Česká televize, 2011)

Související literaturu hledejte v naší Odborné knihovně.

↑ nahoru

Bipolární porucha

Pro tyto potíže se dříve užívalo názvu maniodepresivní psychóza. Jde o opakované střídání stavů mánie a deprese. Při mánii je člověk celkově zrychlený, má nadmíru energie, nemá potřebu spánku (nespí několik dní), má euforii (nadnesenou náladu), která se může střídat s podrážděností, nesoustředí se, má sklony utrácet peníze, může mít větší sexuální touhu. Tento stav je pro nemocného dočasně příjemný, posléze přechází ve zmatek, úzkost, neklid, následuje vyčerpání a stav deprese. Pokud mánie trvá týden, deprese se pak může držet nemocného i několik měsíců.

Toto onemocnění má tendenci vracet se, kvalitní léčba u odborníka (psychiatra, psychoterapeuta) je nutná. Nemoc velmi zatěžuje rodinu ve fázi mánie i deprese. V mezidobí rovnováhy vše obvykle funguje normálně a právě v tomto čase by nemocný neměl polevovat v léčbě (léky, psychoterapie), aby dokázal dalším výkyvům předejít nebo na ně včas reagovat – a tím zmírnit jejich dopad na sebe i ostatní.

Související literaturu hledejte v naší Odborné knihovně.

Poruchy osobnosti

Nejde o duševní nemoc v pravém slova smyslu, spíše o takové uspořádání vlastností a charakterových rysů osobnosti, které dotyčnému a často i jeho okolí komplikují život.

Obecně jde o sníženou schopnost přizpůsobení se okolí, sníženou schopnost snášet stres, sníženou schopnost ovládat své emoce, větší zaměření se na sebe. Pokud jsou tyto „zvláštnosti“ přítomné v menší míře, říkáme tomu akcentovaná osobnost či osobnost s určitými rysy – takový člověk si své potíže uvědomuje a bývá ochotný s tím něco dělat. U těžkých poruch osobnosti si obvykle dotyčný myslí, že jeho problémy způsobuje hlavně okolí, na sobě je ochoten pracovat jen velmi sporadicky a život s ním bývá těžký.

Poruch osobnosti existuje celá řada. Některé se podobají duševním poruchám, ovšem příznaky bývají – na rozdíl od duševně nemocných – považovány takto postiženými za součást jejich osobnosti.

Pokud má dotyčný stabilní zázemí a podaří se navázat dobrou spolupráci s psychoterapeutem, je zde velká šance na změnu k lepšímu.

Související literaturu hledejte v naší Odborné knihovně.

Úzkostné poruchy

Úzkostné poruchy patří k nejčastějším psychickým potížím, a to zejména u žen. Mezi známé formy patří různé druhy fobií (strachu z konkrétního objektu či situace), panická porucha a generalizovaná úzkostná porucha (viz dále v článku).

Fobie zaměřené na konkrétní objekty strachu jsou asi nejrozšířenější a v porovnání s ostatními nejméně zatěžující dotyčného i jeho okolí. Patří sem strach z výšek, z uzavřených prostor, z konkrétních zvířat, ze tmy, ze zubního lékaře, prostě z čehokoliv, na co si vzpomenete. Většinou se s tím naučí lidé žít – situacím se vyhýbají nebo se formou tréninku naučí svůj strach překonávat.

Komplikovanější je to s takzvanou sociální fobií. Jde o pocity úzkosti na veřejnosti, zejména pokud se tam máte nějak projevovat, má tam na vás být upřena z nějakého důvodu pozornost, máte s někým komunikovat. Tento problém dokáže dotyčného izolovat, jde o prožívání značné nejistoty v kontaktu s lidmi mimo rodinu. Pokud je sociální fobik ten, kdo v rodině určuje pravidla, může jeho strach z lidí omezovat i ostatní členy rodiny.

Panická porucha popisuje návaly úzkosti doprovázené bouřlivými tělesnými příznaky – bušením srdce, potížemi s dechem, pocity na omdlení. Takto nemocný mívá při atace panické úzkosti strach o svůj život. Zvláště v počátku jsou tito lidé nesprávně odváženi do nemocnice s podezřením na infarkt myokardu či mozkovou příhodu.

Generalizovaná úzkost je určitá připravenost reagovat nepřiměřenou úzkostí i na menší podněty. Projevuje se také třesem, pocením, žaludečními nevolnostmi, u dotyčného bývá přítomen nepřiměřený strach o sebe či blízké, že onemocní, že budou mít dopravní nehodu.

Léčba je zde samozřejmě velmi užitečná a účinná, při neřešení problému zde hrozí získání návyku na alkohol či na léky snižující úzkost.

Související literaturu hledejte v naší Odborné knihovně.

↑ nahoru

Obsedantně-kompulzivní porucha

Obsese jsou nutkavé myšlenky – nápady, představy, impulzy, které se opakovaně vtírají do mysli, přinášejí tíseň a potřebu nějak jim vyhovět. Kompulze je ritualizované chování reagující na vtíravé myšlenky. Například stále dokola můžu mít pocit, že mám špinavé ruce, a proto se stále dokola myji, až mám kůži na rukou poničenou. Myšlenky se mohou týkat kontroly různých věcí, uspořádání věcí, představ, že udělám nějakou nepřístojnost, a podobně.

Je to poměrně těžká porucha vzhledem k utrpení, které nemocnému přináší i vzhledem k obtížnosti léčby. Může jít také o projev osobnostní poruchy. Okolím jsou pak tito lidé vnímáni jako upjatí, pedantičtí, rigidní (ztuhlí, nepoddajní). Odborná péče může být účinná, ale chce to trpělivost od „pacienta“ i jeho okolí, protože změny probíhají jen pozvolna.

Poruchy příjmu potravy

Jde o okruh onemocnění, k nimž se řadí mentální anorexie (odmítání jídla), bulimie (záchvaty přejídání a zvracení) a také přejídání spojené s jinými psychickými poruchami, například se stresem. U poruch příjmu potravy jsou typické obavy z tloušťky, manipulace s jídlem sloužící ke snížení hmotnosti a zkreslené vnímání vlastního těla.

Jde o nemoc – to znamená, že chování spojené s anorexií či bulimií není nemocný člověk od určitého stadia schopen ovládat, a tedy se sám bez pomoci druhých tohoto onemocnění zbavit. Nemoc bývá doprovázena ztrátou zájmu o kontakt s vrstevníky (především u anorexie), nesoustředěností a náladovostí. Středem zájmu se stává jídlo a vlastní postava.

Neléčená porucha příjmu potravy se obvykle stává chronickým problémem, který zatěžuje celou rodinu, a je zde riziko předání negativního vztahu k jídlu a ke svému tělu z rodiče na děti. Více informací najdete ve speciální kapitole o poruchách příjmu potravy u dětí a dospívajících.

Čtěte také téma měsíce: Poruchy příjmu potravy u dětí a dospívajících

Související literaturu hledejte v naší Odborné knihovně.

Užívání návykových látek

Závislost rodiče na alkoholu, drogách či lécích představuje velice závažný problém pro celou rodinu. Působí destruktivně jak na partnerský vztah, tak i na vývoj dítěte. Závislostí je dotčeno chování i emocionální prožívání dotyčného.

Je-li některý z rodinných příslušníků závislý, je nutné vyhledat odbornou pomoc, a to i navzdory tomu, že dotyčný nemusí od začátku na léčbě spolupracovat. Více informací naleznete v samostatné kapitole s názvem Rodiče jsou závislí.

Související literaturu hledejte v naší Odborné knihovně.

Možnosti pomoci najdete v rubrice Kde hledat pomoc.

Zaujal Vás článek a chcete každý měsíc dostávat informace o nových příspěvcích? Přihlaste se k odběru newsletteru!

 

Odebírat newsletter   Sledovat na Facebooku