Každé dítě patří do rodiny. Nebo snad ne?

Autor/ka: Zuzana Ježková, Středisko náhradní rodinné péče

Datum publikace: 08. 04. 2015, Aktualizováno: 23. 07. 2024

Aby opuštěné děti nemusely začínat svůj život v kojeneckých ústavech – jeden z důvodů, který vedl ke vzniku pěstounské péče na přechodnou dobu. Zejména nejmenší děti totiž potřebují stálou přítomnost jediné pečující osoby, kterou jim ústav na rozdíl od individuální péče přechodného pěstouna a jeho rodiny nabídnout nemůže. Proč se tedy objevují tvrzení, že ústavní péče je pro děti lepší?

„Představte si, že nemůžete, třeba z nějakých závažných důvodů, o své dítě pečovat – budete vždycky hledat někoho blízkého [kdo vás zastoupí]. Napadlo by vůbec někoho, kdo o děti dobře pečuje, že když nemůže, tak dítě dá do ústavního zařízení?“ ptá se ve videu o přechodných pěstounech Alžběta Hlásková, průkopnice pěstounské péče na přechodnou dobu.

Mezi řádky můžeme číst dvě znepokojivé informace:

Stále u nás v nemalém rozsahu funguje ústavní péče o opuštěné děti, a to i o kojence a batolata do tří let věku.
V naší společnosti existují lidé, kteří si myslí, že ústavní péče je pro dítě lepší než péče rodinná.

Laická veřejnost ví jen málo o tom, jak u nás vlastně systém péče o ohrožené děti funguje. I tato nevědomost bohužel nahrává spekulacím o tom, zda je pěstounská péče na přechodnou dobu vlastně potřebná a žádoucí, a násobí obavy rodičů, že jim stát může téměř bez důvodu odebrat vlastní dítě. Vzniká tak živé podhoubí pro bujení nejrůznějších dezinformací o práci a fungování pěstounů na přechodnou dobu a potřebách opuštěných dětí.

Na následujících řádcích se můžete seznámit s nejčastějšími mýty a fakty o pěstounské péči na přechodnou dobu. Na konci článku si pak můžete coby poučení čtenáři položit otázku: V případě, že bych se nemohl/a já (ani nikdo z mých blízkých) po nějakou dobu postarat o své dítě, svěřil/a bych ho do péče zaměstnanců ústavního zařízení, nebo do rodiny přechodného pěstouna?

Co jste také mohli slyšet o pěstounské péči na přechodnou dobu a jaká je realita

Mýtus:

Přechodná pěstounská péče je určena pouze miminkům.

Reálný vhled:

Přechodní pěstouni pečují o děti v krizi, jak o opuštěná miminka, tak o větší děti, o něž se rodiče nemohou, nechtějí nebo nedokážou z nejrůznějších závažných důvodů postarat. Péče přechodných pěstounů je tedy určena všem dětem do osmnácti let věku, pro které je třeba akutně najít dočasné rodinné prostředí, a měla by jí být vždy dána přednost před pobytem dítěte v ústavu. Zavedení pěstounské péče na přechodnou dobu do českého systému péče o ohrožené děti prospělo zejména nejmenším dětem – pro jejich další zdravý vývoj je zcela zásadní, v jakém prostředí stráví první týdny a měsíce svého života. Ani sebelepší ústavní zařízení nemůže nabídnout péči jedné blízké osoby, neřkuli celé rodiny, v níž je malé dítě neustále v něčí náruči.

Odkud a jak přicházejí děti k přechodným pěstounům?

* To dítě není moje!
Příběh holčičky, která přišla k pěstounům rovnou z porodnice a nemusela strávit v ústavní péči ani jediný den.

* Když se čeká na soudy… aneb První měsíce života trvají navždy
Příběh chlapečka, jehož v porodnici opustila maminka závislá na drogách, na svoji novou rodinu však přesto musel čekat celých devět měsíců.

* Nekecej! Dětem se pohádky nečtou!
Příběh čtyřleté holčičky, která čeká v péči přechodných pěstounů na umístění do dlouhodobé péče a navštěvuje ji její maminka.

* Princezny a Princové
Příběhy tří miminek ve vzpomínkách muže – pěstouna na přechodnou dobu.

* Přebírali jsme chlapečka z péče pěstounů na přechodnou dobu (očima osvojitelů)
Jak vypadá „předávání“ dítěte z náruče pěstounů do náruče nových rodičů?

(Zdroj: Pěstounská péče na přechodnou dobu)

Mýtus:

Raději ústavní péče, než aby se dítě stěhovalo z jedné rodiny do druhé.

Pro malé dítě je traumatizující, když přechází z rodiny do rodiny, kde se citově naváže na pěstouny, vzápětí o ně přijde a musí si zvykat na jiné lidi. Je proto lepší, když dítě stráví začátek svého života v ústavním prostředí, než se pro ně najde trvalé řešení.

Reálný vhled:

„Děti, řečeno hantýrkou informačních technologií, jsou systémy s pamětí a od sedmi měsíců reagují na změnu pečující osoby, ke které si vytvořily citový stav. Pečující osobu je tedy možno výjimečně vyměnit – při dodržení překryvných lhůt a dalších zásad, ale není možno ji beztrestně střídat co 8 hodin. Bohužel pro ústavy již půlroční dítě má obstojnou paměť a není evolučně nastavené na to, aby mu ,matkyʻ fungovaly na směny. Absurdita našeho světa vyvstane, když si uvědomíme stávající praxi. Kdyby v normálním prostředí byl u dítěte každých 8 hodin jiný člověk, vyhodnotilo by se to jako selhání rodinného systému a dali bychom dítě do ústavu. Tam mají děti to samé z principu…,“ trefně objasňuje důležitost jedné pečující osoby pro malé dítě psycholog Jeroným Klimeš ve svém textu Podrobnosti o dopadech ústavní péče na dítě.

ilustrační foto: plačící miminko Pro zdravý vývoj každého dítěte je zásadní, aby se naučilo už v nejranějším období na někoho navázat. Schopnost vytvořit si základní citovou vazbu totiž není dovednost, se kterou na svět přichází. Potřebuje proto mít možnost vztahovat se k někomu hned na začátku svého života – aby jednou bylo schopno mít bezpečné vztahy s lidmi a mohlo přenášet tuto ranou zkušenost na další lidi ve svém životě. Jsou to právě pěstouni na přechodnou dobu, kteří napomáhají k tomu, aby se miminko naučilo tuto základní vztahovou vazbu vytvářet, případně mohou výrazně přispět k léčbě poruch této vazby. Jen náhradní rodinné prostředí může dětem, které se ocitly mimo vlastní rodinu, umožnit tuto zcela zásadní životní zkušenost. Milující náruč a bezvýhradné přijetí skutečně nelze nahradit ničím jiným.

Podstatou takzvaného terapeutického rodičovství tedy je, že dítě se naučí této základní vztahové vazbě. Díky pozvolnému předávání dítěte z rodinného prostředí přechodných pěstounů do definitivní rodiny se ji pak naučí i přenášet. Předávání dítěte totiž probíhá vždy pozvolně, aby mělo možnost pomalu se od přechodných pěstounů vzdalovat směrem k jiným dospělým, kteří mu dají trvalý domov. Při přechodu od pěstounů k novým/biologickým rodičům dítě nikdy není předáno ze známé do cizí náruče ze dne na den. Vždy běží nějaké předávací období, aby se dítě mohlo předem opakovaně utvrdit v tom, že i u svých budoucích pečovatelů bude v bezpečí a bude mu tam dobře.

Kolik času minimálně uplyne, než se opuštěné dítě dostane do rodiny?

Modelová situace 1

Opuštěné miminko je v porodnici, matka ho nechce, otec není uveden v rodném listě dítěte. Lze tedy hledat pro dítě novou (osvojitelskou) rodinu, ve které bude trvale vyrůstat. Běží však ochranná lhůta šesti týdnů, po kterou matka nemůže dát právoplatný souhlas s osvojením, a poté následuje ještě lhůta tří měsíců, kdy si může svůj souhlas rozmyslet. V součtu tedy jde o minimálně 4,5 měsíce života malého dítěte, kdy je jeho budoucnost nejistá. Po tuto dobu může dítě pobývat u budoucích osvojitelů (nových rodičů), pokud jim nevadí prolomení anonymity a nejistota, nebo právě v péči pěstounů na přechodnou dobu, čímž se zcela vyhne pobytu v ústavním prostředí. Dále se čeká na rozhodnutí soudu, jenž nemá stanovenu žádnou zákonnou lhůtu, do které musí rozhodnout (přičemž není žádným tajemstvím, že soudců a soudních znalců je u nás nedostatek).

Modelová situace 2

Rodiče nechají miminko v porodnici. Nedají však souhlas s jeho osvojením, jelikož se o své dítě chtějí starat. Nejprve si ale musejí vyřešit své problémy a připravit podmínky k převzetí dítěte. Pokud dítě nemůže v té době pobývat ani u svých příbuzných či osob rodině blízkých, je ideálním řešením jeho umístění do pěstounské péče na přechodnou dobu (kde může setrvat maximálně po dobu jednoho roku). Rodičům dítěte je tak dána možnost, aby si vyřešili vše potřebné, a dítě se nemusí ocitnout v ústavní péči.

Související články a videorozhovory:
Systém náhradní rodinné péče
Vývoj dítěte a jeho potřeby: Kojenecké období
Attachment: o důležitosti citového pouta v životě, i jeho poruchách a léčení

Mýtus:

Pěstouni se nepostarají o dítě tak dobře jako zaměstnanci ústavních zařízení.

V pěstounské rodině na přechodnou dobu dítě nedostává takovou péči jako v ústavním prostředí, kde jsou vyškolení odborníci. O dítě se může kvalitně postarat jen kvalifikovaný personál.

Reálný vhled:

Malé zamyšlení… Pokud by skutečně platilo, že o dítě se může opravdu dobře postarat jen vyškolený odborník, nemělo by pak být plošně zavedeno, že děti smí mít jen lidé, kteří mají zdravotnické, případně jiné vhodné odborné vzdělání? Jak to, že je rodič schopen poznat, že jeho dítě strádá (má zdravotní problémy, něco ho trápí a podobně), ač k tomu není dopředu nikde vyškolen? Dokážeme vlastně být i bez specializovaného vzdělání dobrými rodiči?

Péče v ústavních zařízeních je na odborné úrovni. Nicméně nezaručí, že sebevíce vzdělaný zaměstnanec je schopen dítěti dát, co potřebuje. Zná správné postupy, ví, kde hledat problém, ale není na dítě napojen tak jako jedna blízká osoba, která o ně pečuje 24 hodin denně, nemusí vůbec tušit, co se skrývá za pláčem dítě… Pečování o dítě často není o správných, rutinních, odborných postupech, ale o hledání cest, zjišťování možností, řešení situací dle individuálního nastavení dítěte.

ilustrační foto: dětská a dospělá ruka Nechme v této souvislosti ještě jednou promluvit psychologa PhDr. Jeronýma Klimeše, Ph.D.: „V ústavním prostředí … nikdy nedosáhneme, aby na jedno dítě připadala jedna sloužící sestra. Navíc plačící děti mají sklon plakat ve vlnách, takže když začne plakat jedno dítě, tak se rozjedou všechny. Co má pak dělat sestra, když jich má na krku minimálně šest plačících? Můžeme se jí divit, že při nejlepší vůli na dětský pláč na rozdíl od chůvy či matky rezignuje a nechá děti lidově řečeno vyřvat až do úplného vyčerpání? To není nedostatečnost zaměstnanců ústavů. To je zjevná nedostatečnost ústavů samotných.“ (Podrobnosti o dopadech ústavní péče na dítě)

Co se týče vývoje dítěte po zdravotní stránce: Zatímco v kolektivním zařízení představuje nemocné dítě zejména riziko nákazy pro další děti, v rodině pak malý marod znamená přepnutí do režimu „uděláme všechno pro to, ať je mu brzy líp“, což se podepisuje také na jeho emočním a psychickém vývoji. V nesterilním prostředí rodiny dítě mimo jiné získává přirozenou imunitu díky běžným nemocem a běžnému rodinnému „provozu“, přichází do kontaktu s dalšími dětmi a příbuznými v rodině, s návštěvami, stává se součástí dočasné náhradní rodiny a jejího (společenského) života… Je zkrátka přirozeně vystaveno běžným situacím v souvislosti se získáváním imunity (i společenských dovedností). Nežije ve skleníku a díky tomu dostává, co potřebuje pro svůj všestranný zdravý vývoj a co v ústavní péči přirozeně dostat nemůže.

Základní fakta o pěstounské péči na přechodnou dobu

Pěstounská péče na přechodnou dobu získala své pojmenování podle toho, že jde o zajištění péče o ohrožené dítě na krizovou (přechodnou) dobu, maximálně po dobu jednoho roku.
Nastavení pěstounské péče na přechodnou dobu upravuje zejména § 27a zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí. Tuto službu vykonává v současnosti cca 370 pěstounů.
Pěstouni na přechodnou dobu jsou v evidenci krajských úřadů, opuštěné (ohrožené) děti přicházejí do jejich rodin na základě rozhodnutí soudu. Stát pěstouny prověří, proškolí, zajistí odpovídající finanční zabezpečení poskytované péče a prostřednictvím pracovnic orgánu sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD) kontroluje, zda svoji práci dělají dobře.
Pěstoun na přechodnou dobu si dítě předem nevybírá, vychází vstříc aktuálním potřebám ohrožených dětí a OSPOD. Přijímá do své péče děti různých etnik, různého pohlaví, zdravotního stavu a věku, pro který je schválen daným krajským úřadem.
Péče pěstounů na přechodnou dobu je poskytována 24 hodin denně. Pokud dítě doma zrovna nemají, jsou připraveni je kdykoli do své péče přijmout. Jde o institut krizové péče, kdy dítě přichází do rodiny na základě rychlého svěření soudu (nezřídka do čtyřiadvaceti hodin).
Pěstouni na přechodnou dobu úzce a intenzivně spolupracují s institucemi, které se podílejí na sociálně-právní ochraně dětí, aby se trvalé řešení (návrat dítěte do biologické rodiny nebo umístění do náhradní rodinné péče) mohlo uskutečnit co nejdříve. V „popisu práce“ mají mimo jiné spolupráci s úřady a pověřenou organizací (ze zákona ji musí mít každý pěstoun), s biologickou rodinou či budoucími náhradními rodiči dítěte.

ilustrační foto: matka s dítětem Mýtus:

Do pěstounské rodiny není vidět, do ústavu ano.

Reálný vhled:

Že už jste někdy zaslechli tvrzení typu „Dnes už přece nejsou dětské domovy tak hrozné, každý se může jít podívat, že ty děti se tam vůbec nemají špatně…“? To „špatně“ je ale už jen v pouhém nastavení uvažování, že na děti se lze někam chodit dívat jako do zoo, jak se tam mají dobře… Do pěstounské rodiny se jen tak „na kouknutí“ nedostanete, to je fakt. Na druhou stranu možná takovou rodinu opakovaně potkáváte, aniž byste to tušili. Běžně se s ní totiž můžete setkat kdekoli v reálném životě (v rodinném centru, v kavárně, na dětském hřišti, …). „Vstup povolen“ pak do ní mají pracovníci, kteří se podílejí na příběhu dítěte svěřeného do přechodné pěstounské péče – lidé z doprovázející organizace, sociální pracovnice, biologičtí rodiče dítěte, budoucí rodiče (pokud vede cesta dítěte do osvojitelské rodiny) a další. Se všemi jmenovanými musí totiž být pěstounská rodina na přechodnou dobu v intenzivním kontaktu, podílí se na vývoji situace a společně usilují o nalezení co nejlepšího trvalého řešení pro dítě v co nejkratším čase.

Kojeňák, děcák, diagnosťák – jak to s těmi ústavy vlastně je?

V České republice najdete:

Zařízení pro děti vykazující okamžitou pomoc

Dětská centra, Klokánky – stojí mimo systém ústavní péče, poskytují možnost rychlého umístění dítěte v případě krize.

Ústavní zařízení

Kojenecké ústavy a dětské domovy pro děti do tří let věku (zdravotnická zařízení)
Dětské domovy pro děti od tří do osmnácti, případně šestadvaceti, let věku (školská zařízení)
Dětské domovy se školou pro děti zpravidla od šesti let do ukončení povinné školní docházky (školská zařízení)
Výchovné ústavy pečující o děti starší patnácti let věku se závažnými poruchami chování (školská zařízení)
Domovy pro osoby se zdravotním postižením, pro děti se zdravotním postižením, které vyžadují zvláštní odbornou péči (zařízení sociálních služeb)

Mýtus:

Pěstounská péče na přechodnou dobu je novinka ze Západu.

Pěstounská péče na přechodnou dobu není historicky tradiční způsob péče o opuštěné/ohrožené děti v naší zemi. Ústavní péče u nás přitom má dlouholetou tradici a není důvod to měnit.

Reálný vhled:

Především je třeba nezapomínat, že institucionální péče o ohrožené děti u nás byla zavedena v období komunismu a přerušila dlouholetou tradici péče pěstounské. Pěstounská péče za úplatu totiž v českých zemích byla uzákoněna poprvé již před více než dvěma sty lety ustanovením Všeobecného občanského zákoníku (1811). Za první republiky u nás existovalo mnoho forem pěstounské péče o děti, která byla dále rozvíjena. Po roce 1948 ovšem začal být fungující systém náhradní rodinné péče postupně destruován a v roce 1952 bylo takřka ze dne na den umístěno do ústavů z péče pěstounské cca pět tisíc dětí a pěstounská péče byla komunistickým režimem zcela zrušena.

Na základě dlouhodobého neúnavného poukazování odborníků (dětských psychologů) na negativní dopady ústavní péče na děti byla pěstounská péče do systému znovuzavedena v roce 1973. Pěstounská péče má tedy zjevně v našich končinách mnohem delší tradici než péče ústavní. Jen se o ní v posledních letech mnohem víc mluví, což budí dojem, že se jedná o „novinku zavlečenou k nám ze Západu“.

Videoreportáž:
Přechodní pěstouni zblízka: co dělají a jak pomáhají opuštěným dětem

Mýtus:

Pěstounem na přechodnou dobu může být kdokoli z ulice.

Pěstounem může být jakýkoli nezaměstnaný, pěstouni nejsou dostatečně proškoleni, stačí krátká rekvalifikace.

Reálný vhled:

Podmínek, které musí pěstoun na přechodnou dobu splňovat, aby mohl práci vykonávat, není málo. Podrobně je zde vyjmenovávat nebudeme. Vše důležité k tomuto tématu si můžete přečíst na webu věnovaném pěstounské péči na přechodnou dobu ve velice dobře zpracované rubrice Kritéria výběru pěstounů na přechodnou dobu.

Víte, že pěstoun na přechodnou dobu…

… je něco jako hasič? Musí totiž být stále připraven hasit požár (přijmout dítě do své péče kdykoli) a likvidovat jeho následky (nabídnout dítěti „terapeutickou“ náruč a napomáhat k co nejrychlejšímu nalezení trvalého řešení pro dítě), jeho směna však nikdy nekončí…

… by měl být již zkušeným rodičem alespoň jednoho vlastního, ideálně odrostlejšího dítěte?

… musí mít uzavřenou dohodu o výkonu pěstounské péče s doprovázející organizací?

… pobírá finanční odměnu, která činí přibližně 21 Kč za hodinu práce bez ohledu na počet dětí mu do péče svěřených?

… musí ročně absolvovat vzdělávání v rozsahu nejméně dvaceti čtyř hodin?

Mýtus:

Lidi to budou dělat pro peníze.

Z pěstounství na přechodnou dobu se může stát výhodný byznys, protože pěstouni dostávají plat i v době, kdy doma dítě v péči zrovna nemají.

Reálný vhled:

Odměna pěstouna činí 20 000 Kč hrubého (částka podléhá zdanění a odvodům pojistného) a pěstoun ji skutečně pobírá i po dobu, kdy doma žádné dítě v péči nemá. Nicméně musí být vždy k dispozici a být připraven kdykoli okamžitě přijmout potřebné dítě, které se ocitne v krizové situaci. Jde tedy o náhradu za plat, který by pěstoun pobíral, kdyby chodil do zaměstnání.

Kromě již výše zmiňovaných faktů pěstouni na přechodnou dobu předem vědí, že:

budou muset zajistit náročnou, nepřetržitou péči o (malé) dítě/děti včetně nočních „směn“ (pěstounská rodina může mít v péči i více dětí najednou – například sourozence či nezletilou matku a její dítě).
musí počítat s tím, že budou do své péče přijímat děti s různými problémy (s abstinenčními příznaky, zdravotními obtížemi, děti traumatizované, deprivované a podobně). Řadu věcí pro děti budou muset pořídit sami ze svých finančních zdrojů (například výbavu a výbavičku pro miminko a další potřebné věci pro dítě).

ilustrační foto: smutná holčička za oknem Mýtus:

Ústavní péče bude zcela zrušena.

Pěstounská péče na přechodnou dobu má být jediným možným způsobem péče o ohrožené (malé) děti v České republice a ústavní péče se kvůli tomu zcela zruší.

Reálný vhled:

Ústavní péče tu zůstane, nicméně dochází k postupnému přenastavení celého systému péče o ohrožené děti. Pořád budou na světě děti, které se bez ústavní péče neobejdou nebo které „nebude nikdo chtít“ kupříkladu kvůli závažnému zdravotnímu postižení. Nejde tedy v tuto chvíli o zrušení ústavů, ale o jasné upřednostnění pěstounské (tedy rodinné) péče na přechodnou dobu před péčí ústavní u dětí, které jen potřebují někde „počkat“, než se pro ně najde trvalé řešení.

Obecně známým faktem je, že naše země byla dlouhodobě kritizována za vysoký počet dětí v ústavech a že jsme poslední zemí Evropské unie, kde není zcela zakázáno umísťování malých dětí (do tří let věku) do ústavní péče. (Zatímco například u našich slovenských sousedů uzákonili zákaz umísťování dětí do šesti let věku do ústavního prosředí už před třemi lety!) Smyslem novelizací zákona o sociálně-právní ochraně dětí, je, mimo jiné, zkvalitnění pěstounské péče tak, aby se stala efektivní alternativou k umísťování dětí do institucionální (ústavní) péče, a mohlo tak dojít k rozbourání dlouhodobě zažité praxe, která má na děti a jejich vývoj prokázané negativní dopady.

Mýtus:

Děti budou odebírány ze svých rodin bezdůvodně, jen aby pěstouni na přechodnou dobu měli práci.

Hrozí nebezpečí, že samotná existence pěstounské péče na přechodnou dobu začne být zneužívána. Může nastat situace, kdy nebude dostatek dětí pro přechodnou pěstounskou péči, vznikne nadbytek přechodných pěstounů a úřady začnou odebírat děti z rodin bez závažných důvodů, aby vyhověly „poptávce“ pěstounů.

Reálný vhled:

Dle slov PhDr. Věduny Bubleové, ředitelky Střediska náhradní rodinné péče, institut pěstounské péče na přechodnou dobu nemůže být uvedeným způsobem nikdy zneužitelný. Pro ilustraci: V kojeneckých ústavech a dětských centrech je v současné době 1 700 dětí, pěstounů na přechodnou dobu je nyní 370. Systém může být jen těžko zneužitelný, neboť o umístění dětí (zda a kam)nerozhodují jednotlivci na úřadech, ale soudy na návrh pracovníků orgánu sociálně-právní ochrany dětí.

Mýtus:

Ztrácí se podpora původní rodiny dítěte svěřeného do pěstounské péče na přechodnou dobu.

V současné době je bezhlavě podporována pěstounská péče na přechodnou dobu místo zaměření se na práci s biologickou rodinou, ze které bylo dítě odebráno. Pěstouni na přechodnou dobu původní rodinu dítěti nenahradí.

Reálný vhled: ilustrační foto: bosé nohy

Faktem je, že právě díky zavedení pěstounské péče na přechodnou dobu se začalo mnohem více pracovat s původní rodinou dítěte svěřeného přechodným pěstounům, neboť novela z roku 2013 jasně deklaruje, že děti patří do rodin, ne do ústavů, přičemž na prvním místě je biologická rodina dítěte. Současné pojetí pěstounské péče tedy klade mnohem větší důraz než dříve na zachování vazeb dětí s jejich původními rodinami. Pěstoun má dokonce ze zákona povinnost udržovat, rozvíjet a prohlubovat sounáležitost dítěte s osobami blízkými, zejména s rodiči, a umožnit setkávání rodičů s dítětem v pěstounské péči (pokud soud nerozhodne jinak).

Na pěstouny na přechodnou dobu můžeme nahlížet jako na dobré sousedy, kteří se snaží pomoct dítěti i jeho biologické rodině. Smyslem institutu pěstounské péče na přechodnou dobu rozhodně není nahradit dítěti původní rodinu, ale podržet ho v rozbouřených vodách nejistoty, než dopluje do bezpečného přístavu. Každé dítě patří do rodiny, samozřejmě nejlépe do té své, do níž se narodilo. A pokud ve své rodině být nemůže, pak život v ústavním prostředí by pro ně měl být opravdu tím posledním myslitelným řešením.

Legislativa

Zdroje informací

Zaujalo Vás Téma měsíce a chcete každý měsíc dostávat informace o nových příspěvcích? Přihlaste se k odběru newsletteru!

Další související literaturu najdete v naší Odborné knihovně.

Videa

Reportéři ČT – Přechodný domov:
https://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/1142743803-reporteri-ct/215452801240010/titulky
Aktuálně.TV – Přechodné pěstouny nepotřebujeme, říká poslankyně Chalánková:
http://video.aktualne.cz/dvtv/prechodne-pestouny-nepotrebujeme-rika-poslankyne-chalankova/r~dc3b7f22c1d011e4a7d8002590604f2e/

Autor/ka

Zuzana Ježková

Autorka tohoto článku úzce spolupracuje s portálem Šance Dětem.

Články:

Autor/ka

Středisko náhradní rodinné péče

Středisko náhradní rodinné péče, spolek, se od roku 1994 zabývá problematikou dětí, které se ocitly ve zvlášť obtížných životních situacích, a dětí, které vyrůstají mimo vlastní rodinu. Cílem Střediska NRP je, aby rodinná péče převládla nad péčí ústavní a aby se všestranně rozvíjel a změnil systém náhradní rodinné péče v ČR. Služby Střediska jsou určeny především zájemcům o přijetí dítěte do náhradní rodinné péče a osvojitelským rodinám.

Odborná knihovna: