Podpora příbuzenských pěstounů se musí změnit, upozorňuje Centrum psychologické pomoci

Autor/ka: Redakce portálu Šance Dětem
Datum publikace: 10. 02. 2021, Aktualizováno: 25. 02. 2021
Obecně sdílená představa o pěstounech je patrně pár, možná bezdětný, který se stará o něčí nechtěné dítě. Realita pěstounské péče je ale složitější. Na pěstouny klade řadu nároků, finančních, ale například i v oblasti povinného vzdělávání. Pokud se stanete pěstounem z vlastního rozhodnutí, pravděpodobně jste na pěstounství dobře připraveni. Pěstouny se ale lidé nejčastěji stávají jinou cestou. Nečekaně, nedobrovolně, bez přípravy, a ve věku, kdy už s touto rolí nepočítali. Řeč je o příbuzenských pěstounech.

Obsah článku:

Žena, prarodič, přibližně 55 let, žijící ve městě. Tak by vypadal typický příbuzenský pěstoun doprovázený Centrem psychologické pomoci. Od věku čtyř let pečuje o dítě, které se nyní nachází na prahu puberty. Rodiče neprojevovali o výchovu potomka zájem, případně propadli závislosti na alkoholu či drogách. V minulosti bylo nejhorší vyrovnat se s nastalou situací. Nyní nastupuje obava, zda bude stačit na výchovu puberťáka.

Příbuzenští pěstouni jsou jiní

Na příkladu typického příbuzenského pěstouna jsme naznačili, proč se tato skupina tolik liší od pěstounů nepříbuzenských. Díky zmíněným okolnostem je mnohem různorodější. Najdeme zde zmíněné prarodiče, ale i tety a strýce či sourozence. Příbuzenskými pěstouny jsou lidé v různých věkových kategoriích, s různým vzděláním, finančním zabezpečením a časovými možnostmi. Na počátku není osobní motivace a sebevědomí pustit se do pěstounské péče. Budoucí pěstoun se prostě vyskytne v situaci, kdy hrozí umístění dítěte do ústavu. Není čas na přípravu, dokonce ani na pořádné zhodnocení svých možností. Rozhoduje láska k dítěti, svědomí a morální povinnost.

Obrázek
Pěstounka s kojencem

To, že je situace příbuzenských pěstounů jiná, věděli doprovázející organizace už dlouho. Díky spolupráci výzkumné organizace SocioFaktor a Centra psychologické pomoci v Ostravě, a za podpory Nadace Sirius byl nyní dokončen první ucelený výzkum, který jejich problémy popisuje. Díky tomu máme model typického příbuzenského pěstouna z úvodu, ale i argumenty pro to, že se systém jejich podpory musí změnit a odlišit od podpory ostatních pěstounů. „Příbuzní pěstouni jsou z hlediska legislativy na okraji zájmu, protože společnost předpokládá, že se dětí z rodiny automaticky ujmou,“ říká PaedDr. Zdeněk Moldrzyk. „Ale oni nic takového ve svém životě neplánovali a potřebují v mnoha ohledech specializovanou pomoc, protože jde často o seniory. Přitom si musíme uvědomit, že bez příbuzných hrozí kolaps péče o ohrožené děti, což platí pro celou Českou republiku.“

Potřeby pěstounů se mění v čase

Výzkumná zpráva Centra psychologické pomoci ukazuje, že nejvíce problémů řeší příbuzenští pěstouni před začátkem a těsně po začátku pěstounské péče. Jsou mezi nimi problémy s biologickými rodiči dětí, finanční problémy, psychické problémy dětí, změny týkající se jejich zaměstnání či složitá administrativa spojená se svěřením dětí do péče. Podpora, kterou očekávají, se skládá především z jednotného a uceleného informačního servisu, jednotného a informovaného postupu institucí (například v přiznání statusu, či odměny pěstouna), či třeba možnosti využít služeb doprovodné organizace před zahájením vlastního pěstounství. Později se situace do určité míry stabilizuje, ale přidávají se problémy s vlastním zdravím a obavy o to, zda budou mít dost sil na výchovu dospívajícího dítěte – tedy obavy z budoucnosti. A tím se dostáváme k dalšímu sdělení výzkumné zprávy: příbuzenští pěstouni chápou roli pěstouna spíše jako dlouhodobou, nahrazující dětem rodiče.

Obrázek
Problémy příbuzenských pěstounů a jejich proměna v čase

Podpora příbuzenských pěstounů se neobejde bez zásahů do legislativy

Chápání významu pěstounské péče dotazovaných příbuzenských pěstounů tím odporuje významu pěstounské péče tak, jak ji charakterizuje Ministerstvo práce a sociálních věcí České republiky „Do pěstounské péče se svěřují děti, o něž nemůže pečovat žádný z rodičů ani poručník, a to na dobu, po kterou trvá překážka bránící rodičům v osobní péči o dítě. Rodič pak může požadovat dítě zpět do své osobní péče.“ (MPSV, 2019). Nabízí se tedy otázka, zda je institut pěstounské péče tak, jak je ministerstvem práce a sociálních věcí definován, vhodně nastaven pro potřeby a rodinné situace příbuzenských pěstounů a jim svěřených dětí. Odborníci upozorňují na to, že se nejedná o zdaleka jediný případ, kdy realita není sladěna s legislativou, ačkoliv příbuzní představují podle statistik 67 % všech pěstounů. Příbuzenští pěstouni například potřebují specializovanou psychologickou, sociálně-právní a často i finanční podporu ještě před začátkem pěstounské péče, čímž se zásadně odlišují od ostatních pěstounů.

„Zásadní je absence jasného legislativního odlišení této péče, které by umožnilo specifický přístup odborů sociálně-právní ochrany dítěte, ale i soudů. Příbuzní navíc na rozdíl od ostatních pěstounů řeší mnohem častěji problémy s biologickými rodiči, finanční tíseň a své vlastní zdraví s ohledem na svůj věk,“ uvádí psycholog Mgr. Libor Škoda.

Pěstouni by také uvítali osvětu společnosti týkající se přímo příbuzenské pěstounské péče, neboť obraz takového pěstouna ve společnosti nebývá vždy kladný a dochází k jejich stereotypizaci.

Související literaturu a další zdroje informací najdete v naší Odborné knihovně.

Zaujal Vás článek a chcete každý měsíc dostávat informace o nových příspěvcích? Přihlaste se k odběru newsletteru!

Přihlášení k odběru newsletteru

Autor/ka
Redakce portálu Šance Dětem

Autoři tohoto článku jsou členy redakce portálu Šance Dětem.