Nárůst předsudečného násilí u mladých: příčiny, projevy a možnosti prevence

Obsah článku

• Projevy předsudečného násilí stoupají
• Příčiny vzniku předsudků
• Změny v posledních letech
• Jak tomu čelit
• Znovu se objevuje antisemitismus
• Síla algoritmů
• Závěr

Projevy předsudečného násilí stoupají

Individuální excesivní projevy verbálního, nonverbálního nebo brachiálního (fyzického) násilí či hrozby podobného druhu agresivity registrují v posledních letech poměrně dramaticky policejní složky, stejně tak školy a školská zařízení. Není třeba připomínat, že spirálu ospravedlňování, sympatií či projevů schvalování násilí, i mnohdy extrémního charakteru, zaznamenala Česká republika po masové vraždě, která se odehrála na půdě Filosofické fakulty Univerzity Karlovy v roce 2023. Tato tragédie představuje velmi rizikový a nebezpečný precedens, který může mít a také má důsledky v možné míře nápodoby či inspirace (tzv. copycat effect) a u vybraných jedinců bažení po tom, spáchat čin podobného druhu či dokonce důraznější. Tento trend může umocnit i veřejné informování a netaktní zprostředkování zpráv ze strany médií o pachatelích těchto činů a případech extrémního násilí. O roli médií v tomto procesu a potřebě revize reportérské a žurnalistické etiky se aktuálně vede intenzivní debata a situace se, až na vybrané excesy motivované pravděpodobně senzacechtivostí, pozvolna lepší.

Příčiny vzniku předsudků

Rodina

Na jednu stranu není možné popírat moc a vliv sociálních sítí, nicméně nelze zcela jednoznačně přisuzovat vinu pouze extremistickým vlivům a ideologiím. Předsudky velmi často pramení, fixují se a mají původ v rodinném prostředí, kde může docházet k mezigeneračnímu přenosu z rodinných příslušníků na dítě. I na první pohled funkční rodinné prostředí může být nasyceno předsudky, ale i různými projevy agresivity, domácího násilí anebo dalšími jevy jako je týrání a zneužívání. Manifestace agresivity a nenávisti dítěte může být ve skutečnosti jedním z prvků tzv. volání o pomoc (z angl. cry for help).

Obrázek

Škola, vrstevníci, veřejní činitelé

Mezi další faktory patří vliv určité autority, školního prostředí anebo referenční skupiny vrstevníků nebo žáků či studentů z vyšších ročníků. Společenská atmosféra a stejně tak vliv veřejných činitelů, i v rovině politické, do značné míry také formuje míru tolerance, respektu a taktéž nevraživosti nebo zášti vůči cizincům, sociálně znevýhodněným osobám nebo odlišným kulturám, etnikům, věkovým nebo genderovým skupinám. A to nejen u mladé generace, ale v celém společenském spektru. Otevřená a bezostyšná bagatelizace v proklamacích a prezentaci veřejně činných osob v kontextu některých dějinných událostí, a stejně tak historických faktů, může nahrávat vybraným nenávistným proudům a umocňovat jejich podporovatelům a sympatizantům sebevědomí a odhodlání dopouštět se bezostyšného násilí. To vše s pomyslným oprávněním, že zde existuje jistý neformální mandát či dokonce právo podobné skutky páchat.

Zhoršující se duševní zdraví

Dalším nepopíratelným vlivem jsou důsledky pandemie covid 19 a další konsekvence spojené se zhoršujícím se duševním zdravím napříč celou společností. Netřeba diskutovat, že osobní frustrace, depresivní stavy, sociální fobie, pocity méněcennosti, nepřijetí v kolektivu, krize sexuální identity, neuspokojivé vrstevnické vztahy a kolapsy v oblasti navazování milostných vztahů mohou mít významný vliv na radikalizaci a umocnit sklony k extrémnímu násilí. Obzvláště intenzivně mohou tyto tzv. push faktory fungovat v okamžiku, kdy se majoritní části sociálně etablované veřejnosti staví k těmto situacím opovržlivě, s nepochopením anebo s odmítáním. Slovní obraty typu skinhead, které se profilovaly skrze šíření nenávisti a předsudků, evokují automaticky obraz tradičních neonacistických hnutí, jež se formovaly v České republice již v samotném počátku devadesátých let minulého století, kdy jejich program, vizuální identita a cílení byly zřejmé a čitelné již od samého prvopočátku.

Změny v posledních letech

V průběhu uplynulých desetiletí se tvář nenávistných skupin, které měly svůj základ postavený na animozitě, předsudcích a odmítání jinakosti a menšin různého druhu, podstatným způsobem změnila. Do hry se dostávaly, a čím dál více dostávají sociální sítě, a stejně tak různé alternativní komunity, které se transparentně neprofilovaly skrze návaznost na nacistickou ideologii, ale v novodobých, modifikovaných formátech, rezonujících s potřebami dnešní mládeže.

Obrázek

Generace Z (nar. 1997–2021) a Alfa (nar. od roku 2021–2025/2026) jsou demograficky náchylnější k fungování ve sféře digitálního prostoru, a to se všemi klady i zápory. Mezigenerační propast se prohlubuje a mladší ročníky se neztotožňují s názory dříve či později narozených. Stejně tak se mění užívaný slovník, terminologie, symbolika i životní hodnoty a priority. Logickým důsledkem může být konflikt, pramenící z nepochopení, nedostatku informací nebo odlišného životního rámce či zvyklostí. Ne nadarmo se generace Alfa nazývá tzv. skleněnou generací (z angl. glass generation), tedy lidmi, kteří tráví většinu svého života před monitory počítačů, mobilních telefonů nebo virtuálních asistentů typu umělé inteligence.

Kombinace výše uvedených faktorů s absencí či minimem sociální interakce představuje živnou půdu pro radikalizaci těchto skupin a cílenou a propracovanou manipulaci a rekrutaci ze strany extremistických a jiných toxických skupin a komunit. Co mají ovšem všechny společné? Je to především legitimizace násilí a snaha ospravedlnit útoky na sociálně, etnicky, nábožensky, sexuálně nebo jinak odlišné jednotlivce či entity ve jménu otevřeně deklarovaných a účelově přizpůsobených kvazi hodnot a zájmů. Mění se i formát, grafické a rétorické zázemí těchto skupin a komunit. Mezi obdivované a glorifikované jedince zde patří masoví vrazi, pachatelé teroristických útoků nebo osoby s jinak kriminální minulostí a intolerantními postoji. Vulgarismy, zákeřný a zraňující humor, zesměšňování, různé formy šikany a ponižování jsou nedílnou součástí těchto entit. To vše za využití nejvyšších možných nástrojů digitální propagandy s poutavou grafikou militantního charakteru a ostrakizováním druhých. Ilustrativní ukázku představují sdílené manifesty masových vrahů, ať již jsou to útočníci na školách nebo teroristé rozmanitých ideologických proudů, návody ke spáchání násilných útoků, např. nájezd do davu lidí nebo spáchání žhářského útoku.

Jak tomu čelit

Zásadním prvkem, jak čelit projevům předsudečného násilí, je citlivé, ale současně dostatečné vymezení vůči intoleranci, zesměšňování, zostuzování, ostrakizaci nebo ponižování druhého. Nejlepší cestou, jak s předsudky pracovat a odbourávat je, je individuální autentická zkušenost a zejména zprostředkování kontaktu s lidmi, vůči kterým jsou předsudky namířeny. Vůči proplánovanému násilí je třeba se vymezit cestou zdůrazňování lidských hodnot, etiky a etikety, porozumění a tolerance. Smysluplné a efektivní je také ocenění záslužných činů, projevů hrdinství, dobročinnosti nebo altruismu. Vše je dobré ilustrovat na názorných příkladech a konkrétních činech. Je třeba dávat dětem prostor k diskusi a vyjádření vlastních pocitů a zkušeností a toto reflektovat cestou nenásilné komunikace. Klíčovou roli zde sehrává pochopitelně rodinné prostředí, ale stejně tak pedagogové, vedoucí v rámci volnočasových aktivit nebo jiná osoba, ke které dítě chová důvěru a chce se svěřit. Je třeba zdůraznit, že děti nejsou v tomto ohledu jen pasivními obětmi, ale mají také přiměřenou míru kompetencí a zdravé intuice rozpoznat, co je zlé, jaký způsob komunikace je znepokojuje nebo který obsah považují za ohrožující. Opět je v tomto ohledu důležité, aby děti měly možnost tyto své obavy svobodně a bezpečně vyjádřit, byť se může jednat např. o kamaráda nebo spolužáka ze třídy. I při identifikaci takto rizikového chování nebo projevů je třeba postupovat důrazně, ale na základě kontextů situace a vždy s individuálním přístupem.

Dítě může mít obavy ze sankcí, odsouzení. Může se stáhnout do sebe, zamlčovat, vzdorovat nebo se obávat msty ze strany dané komunity. V okamžiku, kdy tyto základní scénáře a postupy nefungují nebo se situace zhoršuje, je třeba informovat rodiče, školu a samozřejmě policejní orgány. Univerzální recept není možné beze zbytku poskytnout, protože každý případ je individuální a stejně tak pozadí, příčiny a možný další vývoj. Detekci těchto varovných signálů je možné nezávazně probrat se specialisty a experty z oboru. V případě podezření na napojení na extremistickou nebo jinou komunitu propagující násilí je třeba informovat rodiče a bezpečnostní složky. To se týká zejména aktivního vyhrožování násilím.

Znovu se objevuje antisemitismus

Nelze vyloučit, že i tyto vlivy mohou mít významný podíl na předsudečném násilí a umocnění procesu radikalizace. Zjevnou ukázku představuje zvyšující se míra antisemitismu, která metastázovala prakticky celý svět, náš stát nevyjímaje. Českou republiku před několika lety zasáhla celosvětová explozivní vlna antisemitismu, která vypukla bezprostředně po teroristickém útoku Hamásu 7. října 2023. Následná válka v Gaze měla zásadní vliv na počet i obsah projevů protižidovské nesnášenlivosti v roce 2024 a významně přispěla k polarizaci české společnosti. Závěr roku 2023 přinesl zcela nový trend normalizace antisemitismu. V roce 2024 se tento trend dále upevnil. Protižidovská nenávist zejména v podobě démonizace a delegitimace Státu Izrael se stala společensky přijatelným postojem a ovládla veřejný prostor. Z ideologického hlediska došlo k dříve nevídané synergii krajní pravice, krajní levice, islamismu a dezinformační scény. Spojujícím prvkem je nenávist k Izraeli, která pracuje s motivy, narativy, konspiracemi a mýty tradičního antisemitismu [5]. Další příklady by bylo možné jmenovat a přesáhly by rozsah a rámec tohoto příspěvku. Internet a především sociální média jsou do určité míry popisovány jako rozhodující faktory [6] a v častých případech jako katalyzátor radikalizačních procesů. Samotný rozsah přímého vlivu tohoto typu propagandy na různé osoby je individuální a zpravidla determinován okolnostmi konkrétního případu. Jak již bylo naznačeno výše, je také diskutabilní, zda tato propaganda může iniciovat extremistické nebo nenávistné vidění světa a navazující aktivity, nebo jestli pouze posílí a aktivizuje již existující sympatie a přesvědčení.

Síla algoritmů

V tomto smyslu je třeba zmínit podstatnou roli fenoménu filtračních bublin (filter bubbles) a komnat ozvěn (tzv. echo chambers) [7], které v tomto procesu mohou sehrávat nebývalou roli. Jedná se o skutečnost, že většina sociálních sítí prakticky personifikuje obsah, který je uživatelem zobrazován a přizpůsobují ho konkrétním prioritám a preferencím. V reálných situacích to znamená, že se ke konkrétní osobě dostávají opakovaně informace, zprávy, které zapadají do jeho názorového spektra a odlišné vnímání světa tak může být odfiltrováno. Tento koncept bývá metaforicky nazýván jako filtrační bubliny a komnata ozvěn.

Obrázek

Filtrační bubliny, nebo též informační bubliny, vychází z algoritmů webového prostředí, diskusních fór či dalších komunikačních kanálů v kyberprostoru a selektivním způsobem odhadují, jaké informace jsou pro danou osobu zájmové. Tato metafora vyjadřuje, že jedinec se posléze uzavírá ve svém informačním světě, jakési pomyslné bublině, která omezuje akceptaci odlišných či přímo kontrastních názorů. Tyto ideologické, názorové či kulturní bubliny vedou v některých případech k tomu, že se taková osoba není schopna konfrontovat s odlišnými stanovisky, které představují názorový protipól či vybočují z ideového konceptu. Komnata ozvěn je vlastně prostředím či platformou, kde se různé osoby na základě těchto filtrů utvrzují ve svém světonázoru. Vybrané postoje se mohou v průběhu času ještě zintenzivňovat, tedy se vrací jako ozvěna. Redukce diverzifikovaných informací může vést k ideologické segregaci a vytváření skupin podobně smýšlejících a posilujících se ve svých přesvědčeních. Odborná komunita chápe v některých rovinách tento jev jako negativní a ohrožující pluralitu a diverzitu názorů ve společnosti a potenciálně celý demokratický systém. Nadužívání kyberprostoru v posledních letech a efekt filtračních bublin představuje rovněž bezpečnostní riziko, protože může vést potenciálně k extremizaci názorů, zrodu vyhraněných hnutí, či dokonce k aktům předsudečného násilí, masové vraždě či teroristickému útoku. Důležité je v tomto ohledu především vzdělávání, osvěta a sdílení informací mezi pracovníky působícími v dlouhodobém horizontu na děti a dospívající.

Závěr

Informační diverzita a schopnost absorpce kvalitativně a obsahově rozmanitých názorů a zdrojů je předpokladem zdravého kritického myšlení a tolerance k odlišným aspektům života lidského společenství. Akceptace protipólních názorů a jejich vyhodnocování je také základem efektivnějších rozhodovacích procesů. Nutno podotknout, že současné niveu extremistické scény a digitálního světa s těmito efekty v rámci propagandy umně operuje. Podobná schémata mohou radikalizovat či přimět k páchání násilí dětské pouliční gangy, přívržence skupin diváckého násilí zvané hooligans, ale i stejně tak běžného jednotlivce z mainstreamové, středostavovské rodiny bez ohledu na věk, pohlaví nebo sociální identitu. Způsobů, cvičení a metod, které se dají použít je nespočet a dají se vhodným způsobem integrovat do aktivit s dětmi.

Je dobré a úlevné toto sdílet. A třeba si také otevřeně říct a zeptat se v rámci skupiny, co se dětem v uplynulých dnech povedlo, na co jsou pyšné a jakou emoci jim to přineslo. Děti také vnímají aktuální témata ve společnosti a možná bezpečnostní rizika a chtějí se na tomto poli orientovat.

Obrázek

Netabuizování, vstřícnost a pojmenování věcí bez vytáček mladá generace ocení na jakékoliv úrovni. Například, pokud se hovoří o odlišných kulturách, je třeba upozorňovat na to, z jakého zdroje informace pocházejí. Nalézat nejen to, co je odlišné, ale co máme s touto kulturou společné a co si vzájemně dáváme. Pokud má dítě negativní zkušenost s reprezentantem jakékoliv skupiny, nepodléhat kritice, ale snažit se zdůraznit, že generalizace není ta pravá cesta k porozumění. Xenofobie a nedůvěra v neznámé a cizí je přirozenou součástí lidské povahy a stejně tak dozrávání. Přínosné je setkat se zástupci různých kultur a dalších menšin a diskutovat otevřeně, co mladou generaci zajímá, případně, co se jeví jako nesrozumitelné. Mnoho konfliktů a sporů pochází z nedostatku informací, nepochopení některých tradic, zvyků, gest a rituálů. Toto je častým zdrojem předsudků a stereotypů. Děti by měly mít prostor se k tomu vyjádřit. Velmi dobře funguje i metoda modelování a vzorů, aneb formou hry pochopit, s kým se děti identifikují a z jakého důvodu. Více než teorie pomáhá praxe, vyprávění příběhů osob a osobností, které pomáhají společnosti. Tato vyprávění mohou složit jako protiklad proti zlu a násilí šířícím skupinám a organizacím.

Ohroženou skupinou nejsou zdaleka jen děti a dospívající. Podobným vlivům anebo transformaci osobnosti a přesvědčení může podlehnout hypoteticky každý člověk. Složité problémy společnosti nemají nikdy jednoduchá a rychlá řešení. Cesta z tohoto bludiště násilí a nenávisti je v dlouhodobé péči o duševní zdraví, výchově k toleranci, respektu nejen k lidským právům, ale především k lidskosti, slušnosti, empatii, a hlavně k nenásilným řešením jakéhokoliv problému, ať již má osobní nebo společenský charakter.

Související literaturu a další zdroje informací naleznete také v naší Odborné knihovně.

Zaujal Vás článek a chcete každý měsíc dostávat informace o nových příspěvcích? Přihlaste se k odběru newsletteru nebo nás sledujte na Facebooku!

Odebírat newsletter   Sledovat na Facebooku