Porodnické násilí v souvislostech: zkušenosti žen i výzvy zdravotníků

Obsah článku

• Co znamená pojem porodnické násilí
• Jak si ženy dnes vybírají porodnici a podporu u porodu
• Role recenzí na sociálních sítích
• Perspektiva zdravotníků
• Cesta ke změně
• Závěr

Co znamená pojem porodnické násilí

Hranice mezi násilím a odborným lékařským zásahem může být v praxi tenká a její posouzení závisí na konkrétním kontextu, komunikaci i individuálním vnímání. Světová zdravotnická organizace (WHO) již v roce 2014 upozornila na problematiku neuctivého a hrubého zacházení během porodu. Na tuto debatu následně navázaly další mezinárodní organizace, které začaly používat také pojem porodnické násilí. Dále WHO uvádí, že dosud nebylo porodnické násilí vědecky jednoznačně definováno ani systematicky měřeno (WHO, 2015). Organizace spojených národů (OSN) téma dále ukotvila jako součást diskuse o právech žen a reprodukčním zdraví. Formy porodnického násilí mohou mít různé podoby:

• verbální,
• psychické,
• fyzické,
• ale i způsobené systémovými formami vedení zdravotnického zařízení (Šimonović, 2019).

Organizace Liga lidských práv ve svém průzkumu mezi českými matkami zjistila, že naprostá většina z nich zažila při porodu alespoň jednu situaci, která je citlivě zasáhla. Byly to například:

• chybějící informace
• pocit nerespektování
• nevyžádaný fyzický zákrok

Výzkumy UN Women (United Nations Entity for Gender Equality and the Empowerment of Women) a dalších mezinárodních organizací ukazují, že každá třetí až čtvrtá žena celosvětově popisuje svůj porod jako zážitek, při němž se necítila bezpečně nebo respektovaně (The Lancet, 2019).

Jak si ženy dnes vybírají porodnici a podporu u porodu

Obrázek

Trendem českého porodnictví pro prevenci a eliminaci traumatizujících či poškozujících zkušeností žen jsou internetové recenze na zdravotnická pracoviště (komunitní sdílení konkrétních zkušeností žen), sepsání porodního přání a/nebo zajištění si nadstandardní služby ve formě doprovodu porodní asistentky či duly. Výběr porodnice se naprosto pochopitelně stává jednou ze stěžejních voleb ženy. Častá nečitelnost a nepřehlednost (např. webových stránek) prezentujících se pracovišť může vést k vyhledávání jiného, pro ženu validního zdroje. Tím se může stát porodní asistentka či dula. Tuto nadstandardní službu využívá čím dál více žen a právoplatně na ni pohlíží jako na investici. (pozn.: autorka vychází ze svých zkušeností.) I v porodnické praxi platí v úměře s poklesem porodnosti, že „kde existuje poptávka, existuje i nabídka“. Pestrá nabídka služeb dul či porodních asistentek je v každém kraji jinak dostupná, ale síť je pokrytá po celé České republice. Jednou z důležitých organizací, která poskytuje tuto péči, je Unie porodních asistentek (UNIPA). Na svých webových stránkách zveřejňuje aktuální mapu porodních asistentek, které nabízejí služby v komunitní péči. Další organizací, která mapuje služby dul, je Česká asociace dul. Všechny tyto organizace mají své kodexy, které by měly členky dodržovat a být jimi při své práci vázány.

Role recenzí na sociálních sítích

Klíčová role recenzí a osobních zkušeností žen na sociálních sítích již byla zmíněna. Často si ženy vybírají dle konkrétních zkušeností. Z rešerše vychází, že ženy, které si zvolí doprovázející dulu či porodní asistentku, častěji referují o pozitivní zkušenosti s porodem. Je ale třeba brát v potaz, že jde spíše o subjektivní vnímání než o prokázanou příčinnou souvislost, protože tuto nadstandardní službu si častěji mohou dovolit či vyhledat ženy s jiným zázemím, informovaností nebo předchozí přípravou. Ilustrací mohou být následující recenze na facebookové stránce – jde o jednotlivé, nikoli reprezentativní zkušenosti.

V druhé ilustrované recenzi však zaznívá i pochvala duly za izolaci od personálu – to může vytvářet či prohlubovat propast mezi zdravotníky, ženami a jejich doprovázejícími osobami, potažmo nedůvěru v poskytovanou zdravotnickou péči. Je ovšem třeba zdůraznit, že jde o vybrané, výhradně pozitivní ukázky – zkušenosti s doprovodem duly či porodní asistentky se u různých žen liší, a ne každá spolupráce je stejně harmonická.

Volba ženy vždy závisí na její preferenci – zda vyhledává spíše psychologickou podporu bez zdravotnické kompetence v rámci porodu (duly) nebo erudovaného zdravotnického pracovníka s kompetencemi k vedení fyziologického porodu (porodní asistentky). Také existuje skupina žen, která volí tuto službu jako „kontrolu“, zda zdravotníci nezasahují do porodu příliš nebo zbytečně. To jde ruku v ruce se strachem a nedůvěrou v kompetence a práci zdravotnických pracovníků v zařízení, kde se rozhodly rodit.

Perspektiva zdravotníků

Obor porodnictví je jedním z nejvíce právně napadaných zdravotnických oborů. Strach ze soudního procesu visí bez nadsázky nad každou porodní asistentkou či lékařem/lékařkou, kteří pečují o rodičku. Právní nejistota tedy hraje klíčovou roli: zdravotníci se obávají, že jakákoliv odchylka od zavedených protokolů může vyvolat právní postih, i když by byla ve prospěch rodičky. Existují pracoviště, ve kterých jsou porodní asistentky či lékaři postihováni za závažnější komplikace spojené s porodem (větší porodní poranění, pokud nebyl proveden nástřih či pokud žena rodila v jiné poloze než v polosedě apod.). Obrana prostřednictvím protokolů však může být v přímém rozporu s individuálními potřebami ženy. Cílem zdravotních pracovníků je jednotka „zdravé dítě-zdravá matka“. Porodnické násilí je mnohdy pácháno nevědomky, z valné většiny za ním stojí „dobrý úmysl“ a zdravotničtí pracovníci mají pro dané postupy jasné důvody.

Obrázek

Hojně skloňované je časté verbální násilí páchané zdravotnickým personálem – vydírání, zastrašování. Hranice mezi touto formou komunikace a upřímným zájmem o zdraví matky a dítěte, zkušenostmi a erudicí personálu, který vidí o několik kroků napřed, je velice tenká. Dalším aspektem ovlivňujícím celkové vnímání přístupu zdravotníků očima žen, je rozhodně složitá komunikace během porodu, kdy nezbývá tolik času. Navíc některé ženy často do zařízení přichází s již nastavenou nedůvěrou (ať už z vlastní zkušenosti či vlivem doprovázející osoby, duly či komunitní porodní asistentky). To znamená méně času na koncentraci na samotný proces porodu a trvá několik hodin, než se vybuduje důvěra mezi přicházející rodičkou a zdravotnickým personálem, pokud vůbec.

Když se žena rozhodne navázat vztah s doprovázející osobou poskytující tyto nadstandardní služby, vzniká mezi nimi větší důvěra než k ostatním (především) zdravotníkům poskytujícím péči. Naprostá většina dul a doprovázejících porodních asistentek k této práci přichází z upřímného zájmu provázet ženy náročným obdobím a svou roli vykonává profesionálně a v mezích svých kompetencí. Stejně jako u zdravotníků ale i zde hraje roli lidský faktor. U některých poskytovatelek se nadstandardní služba stává především způsobem obživy, případně prostorem, kde se (často nevědomky) promítají vlastní zkušenosti do provázení dalších žen. Členky výše vyjmenovaných asociací jsou navíc zavázány etickým kodexem, který vymezuje kompetence duly jakožto nezdravotnického pracovníka a doprovázející porodní asistentky, jež nemá přímou zodpovědnost za průběh porodu ve vybraném zdravotnickém zařízení. Stejně jako u lékařů a porodních asistentek se i zde občas stává, že tyto hranice nejsou zcela dodrženy a doprovod tak může ženu ovlivnit směrem k rozhodnutí, které jde proti doporučeným postupům zdravotnického pracoviště a může přímo ohrožovat zdraví ženy/novorozence.

Obrázek

Mnoho zdravotníků vnímá označení porodnické násilí jako stigmatizující. Argumentují, že zákroky, které ženy subjektivně popisují jako narušení svých práv, jsou ve skutečnosti urgentní lékařská opatření odůvodněná stavem matky nebo plodu. Porodník, který provede nástřih bez zdlouhavého vyjednávání, může jednat v dobré víře, a přesto ženu hluboce zasáhnout.

Sami zdravotníci přitom přiznávají, že jejich komunikační dovednosti nejsou v systému vzdělávání dostatečně rozvíjeny. Empatie a respekt nejsou pokládány za odborné kompetence, nýbrž za osobní vlastnosti. A to je problém, který je třeba systémově řešit. Dalším problémem je nedostatek personálu, potažmo pracovní přetížení. Ve zdravotnických pracovištích je ideální stav péče jedna porodní asistentka na jednu ženu. To se ale často v praxi neděje, a porodní asistentka má tak v péči více než jednu ženu. Poskytovaná péče je tedy omezována na nutné minimum k zajištění bezpečí matky a dítěte.  

Cesta ke změně

Více času na péči

Cesta ke zlepšení porodnické péče nevede přes hledání viníka, ale přes systémové kroky, které dají prostor jak ženám, tak zdravotníkům. Paradoxně zde může sehrát roli i klesající porodnost. Nižší počet porodů znamená, že jedna porodní asistentka může mít v péči méně žen najednou, což otevírá prostor pro větší autonomii personálu i individuálnější přístup k rodičkám. Aby se tato příležitost proměnila ve skutečnou změnu, musí přijít impuls shora – ze strany vedení zdravotnických zařízení, které dnes porodní asistentky často svazuje rigidními protokoly. Uvolnění tohoto svěracího rámce může být jedním z klíčových kroků k méně direktivní a více partnerské péči.

Recenze jako kvalitní zpětná vazba

Obrázek

Podobně proměnlivou roli hrají i online recenze. V současnosti fungují jako jeden z mála nástrojů, kterým ženy signalizují nespokojenost a zároveň si podle nich vybírají porodnici. Lze očekávat, že s postupnou implementací systémových změn bude počet negativních recenzí pravděpodobně klesat. Recenze by tedy neměly být vnímány jako hrozba pro pověst zařízení, ale jako cenná zpětná vazba. Jejich skutečný přínos ale závisí na tom, zda je dokáže management zdravotnického zařízení převést do konkrétních změn v každodenní praxi – bez tohoto kroku zůstávají recenze jen sbírkou stížností bez reálného dopadu.

Porodem to začíná

Diskuse o respektující péči se navíc nesmí zastavit u dveří porodního sálu. Velká část pozornosti – odborné i mediální – se dosud soustředí na samotný porod, zatímco období šestinedělí, adaptace na kojení a péče na oddělení po porodu zůstávají téměř neopečovaným prostorem. Ženy popisují pocit, že jakmile miminko přijde na svět, zájem o jejich prožívání a potřeby výrazně opadá. Cesta ke změně proto musí zahrnovat i tuto fázi – nejen technicky (dostupnost laktační poradkyně, informace o péči o novorozence), ale i lidsky, s ohledem na psychickou zátěž, kterou ženy v šestinedělí prožívají.

Vztahy mezi všemi zúčastněnými

Zásadním předpokladem změny je také rovnocenný vztah mezi jednotlivými aktéry porodnické péče – lékaři, porodními asistentkami, dulami i doprovázejícími osobami. Namísto vzájemné nedůvěry a obav z „konkurence“ kompetencí je potřeba budovat spolupráci založenou na respektu k roli každého z nich. Taková setkání se již dějí – příkladem je aktivita České asociace dul, která systematicky organizuje společná setkání dul, porodních asistentek a lékařů s cílem otevřít dialog a sjednotit očekávání jednotlivých stran. Stejně důležitá je i podpora směrem k lékařům a porodním asistentkám samotným. Jejich profesní vyhoření a strach z právního postihu se totiž nepřímo promítá i do kvality komunikace s rodičkami.

Mezigenerační vztahy mezi zdravotníky

V neposlední řadě hraje roli i generační rozdíl v přístupu k péči. Mladší generace zdravotníků často spojuje odbornou erudici s většími znalostmi podpůrných komunikačních technik, zatímco zkušenější kolegové přinášejí praktickou erudici a klinickou intuici. Propojení obou přístupů – tedy odbornosti s empatickou komunikací – je jedním z konkrétních směrů, kterými se může porodnická péče v Česku ubírat k lepšímu.

Závěr

Obrázek

Porodnické násilí není nálepka určená k obviňování jedné strany. Je to spíše zrcadlo, ve kterém se odráží napětí mezi dobrým úmyslem, systémovými limity a křehkostí ženy v jednom z nejvýznamnějších okamžiků jejího života. Tento článek ukazuje, že za většinou bolestivých zkušeností nestojí zlý úmysl, ale spíše nedostatek času, komunikace, důvěry a prostoru pro individuální přístup. Ženy si zaslouží být slyšeny a respektovány. Zdravotníci si zaslouží podmínky, ve kterých mohou svou péči poskytovat s klidem a beze strachu z právního postihu.

Přesto je důvod k naději. Klesající porodnost, rostoucí povědomí o právech rodiček i tlak mezinárodních organizací nastartovaly systémové kroky. Od zákonem zaručených práv rodiček přes vznikající Strategii rozvoje respektující péče až po iniciativy jako Baby Friendly Hospital Initiative. Změna je možná tehdy, pokud jsou k ní ochotny přispět všechny zúčastněné strany – ženy, porodní asistentky, lékaři, duly i vedení zdravotnických zařízení.

Cesta vpřed proto nevede přes hledání viníka, ale přes otevřený dialog, vzájemný respekt a empatii na obou stranách porodního sálu. Jen tak se může porodnictví stát prostorem, kde je bezpečí matky i dítěte doprovázeno také důstojností a lidským přístupem.

Související literaturu a další zdroje informací naleznete také v naší Odborné knihovně.

Zaujal Vás článek a chcete každý měsíc dostávat informace o nových příspěvcích? Přihlaste se k odběru newsletteru nebo nás sledujte na Facebooku!

Odebírat newsletter   Sledovat na Facebooku