Médein komplex a dopady na děti: chronický stres a psychické problémy
Obsah článku
Psychické i fyzické následky Médeina komplexu
Médein komplex dnešní doby lze chápat jako „rozvodový psychický stav“, kdy rodič používá dítě jako prodloužení sama sebe a nevidí ho jako samostatnou bytost. (Wallerstein, Kelly,1980; Jacobs, 1988). V širším pojetí označuje Médein komplex jakoukoli systematickou instrumentalizaci (používání) dítěte či dětí motivovanou pomstou a snahou ublížit druhému rodiči a nezahrnuje již nutně tragické usmrcení potomků. Médein komplex v moderním pojetí tedy upozorňuje na používání dítěte jako nástroje pomsty, kontroly či trestání druhého rodiče, přičemž psychická traumatizace dítěte je původci lhostejná.
Dnes víme, že nepříznivé dopady na děti se týkají všech oblastí jejich psychosociálního vývoje. Děti se potácí mezi dvěma mlýnskými kameny, mezi dvěma světy. Jsou emočně přetíženy (rozbity), vystaveny chronickému stresu a konfliktům loajality. Některé děti se naučí přepínat mezi světem matky a otce, přizpůsobují se tím, že rozvinou „dvojí identitu“. Snaží se tak oběma rodičům vyhovět. Jenže tato strategie přestává fungovat v okamžiku, kdy je třeba činit jednoznačná rozhodnutí, např. o budoucím profesním zaměření dítěte. Pak se nakumulované neřešené problémy mohou vyhrotit a dítě může sklouznout do psychické krize. Konkrétní dopady záleží zejména na věku dítěte a na tom, čemu je vystaveno.
Příběh pětiletého chlapce
Žena otěhotněla po dvouměsíční známosti. Vztah byl původně hezký, ale muž s ní od počátku manipuloval: něco řekl, pak to popřel, často docházelo k hádkám. Po svatbě a narození syna se vztah výrazně zhoršil. Muž si vynucoval sex proti vůli ženy. Říkal, že když u něj bydlí, musí si to odpracovat. Žárlil, neustále ji kontroloval, když přišla pozdě z nákupu, nadával, kopal ji do břicha, tahal za vlasy. Opakovaně jí škrtil i v synově přítomnosti. Synovi dokola opakoval, že ho matka má málo ráda. Žena vztah ukončila, ale kontrola a útoky ze strany exmanžela pokračovaly. Syna si bral jako rukojmí. Při předávání před očima dítěte napadal matku. Od otce přicházel syn v jiném oblečení, v zimě v sandálech. Míval odřeniny a modřiny, dvakrát dokonce popáleniny od cigarety. Po návratu domů syn matku bil, prý za to, že nemá otce ráda. Doma lezl po čtyřech, choval se jako pes, kňučel. Je často nemocný, odmítá chodit do školky.
U menších dětí se traumatizace projevuje často tělesnými příznaky (špatné spaní, neklid, nechutenství, bolesti bříška atp.). U starších dětí se mohou v důsledku dlouhodobé traumatizace vyskytnout různě nápadné psychické problémy. Jejich výkony ve škole mohou být horší, než jaké jsou jejich skutečné předpoklady. To je pak limituje při volbě budoucího uplatnění v životě. Zaznamenáváme také pocity osamělosti, bezcennosti a sebeodmítání, které komplikují hledání vlastního „já“, tedy utváření identity. Děti trápí též zvýšená úzkostnost a depresivní stavy. To vše kalí bezstarostnost i radost ze života, které bytostně patří do dětského věku. Z emocionálního zmatku a úzkosti se může proklubat i nenávist a zlost na svět. Individuální následky se mohou projevovat v reálném čase, ale mohou se manifestovat se zpožděním. Odložené dopady dostihnou některé děti až v dospělosti. Děti poznamenané v dětství spory mezi rodiči obtížně navazují a udržují partnerské vztahy v dospělosti. Bojí se blízkosti anebo opuštění. Nevěří ani v přátelství.
Dopady Médeina komplexu na žáka prvního stupně ZŠ
Soudní přetahování o syna začalo hned po rozpadu manželství. Otec nehleděl na potřeby a zájmy dítěte. Na jeho přání soud syna "rozpůlil", jelikož dle slov otce je půlka dítěte jeho. Otec pokračuje v kontrole a „šikanování“ bývalé manželky i syna. Výhrůžky a naschvály schovává za péči o syna. Je si vědom, že soudní spory působí negativně na psychický stav matky. Syna vyslýchá, stále slídí, co, kde, s kým matka dělá. Osočuje ji před synem, vymýšlí si o ní nepravdy. Navíc syna neustále zavazuje mlčením a tajemstvími. Syn se s tím vyrovnává velmi těžce, projevují se u něho tiky, občas pomočování a výkyvy chování.
Je vhodné zdůraznit, že neexistuje specifická sestava nezbytných následků a dopadů Médeina komplexu na děti. Například děti vyrůstající uprostřed domácího násilí mezi rodiči mohou vykazovat obdobné příznaky psychické traumatizace jako dětské oběti porozvodového násilí s prvky Médeina komplexu. Za určité specifikum lze považovat snad jen skokové odcizení či náhle narušený vztah k druhému rodiči, který není podložen autentickou špatnou zkušeností dítěte. Platí také, že děti se vyrovnávají a reagují na nepříznivé vlivy individuálně.
Jak rozpoznat varovné signály?
Jednoduché a spolehlivé varovné signály specifické přímo pro tento jev nejsou k dispozici. Doporučit mohu následující vodítka:
- při informacích o separačním násilí bychom měli myslet i na Médein komplex
- silná zášť k druhému rodiči (černobílé vidění vztahu, urputné přenášení viny, bezbřehé očerňování druhého)
- manipulátor líčí sebe jako ušlechtilou dobrou bytost, druhý partner*ka je dle něj neschopný zloduch (tzv. dichotomie dobra a zla)
- je vhodné ověřit, zda se zášť přenáší i na dítě a zda je dítě používáno jako nástroj pro ubližování druhému rodiči (zjevné zamezování kontaktu s dítětem)
- na kontaktu s dítětem omezovaný rodič popisuje konkrétní formy a incidenty násilí (včetně manipulace), které zažil ve vztahu a v separačním násilí
- na kontaktu s dítětem omezovaný rodič popisuje konkrétní násilí na dítěti v průběhu vztahu anebo v rámci separačního násilí
- ofenzivní a manipulativní vystupování jednoho rodiče, v jehož přítomnosti chování dítěte ztrácí spontaneitu, dítě je nápadně mechanické, naučené
- signály, že dítě vnímá kontakt s jedním rodičem jako nebezpečný (má strach)
- příznaky traumatizace u dítěte, které vznikají po rozpadu vztahu rodičů a nelze je jinak vysvětlit (např. drobná zranění, psychické změny jako sklíčenost, apatie, nezájem o kontakty se spolužáky, úzkosti, agrese)
Obecně jsme vlastně u tématu Jak rozpoznat ohrožené dítě. Z pohledu praxe je třeba poznamenat, že varovné signály o špatném zacházení s dítětem jsou v okolí mnohdy známé (např. totální sociální izolace od určité části původní rodiny, denní rytmus dítěte diktuje jeden rodič, který není ochoten ke kompromisům, sousedé slyší z bytu opakovaně pláč dítěte, škola či okolí vnímá dítě často jako zamlklé, smutné, pasivní, apatické). Naznačené signály jsou dostatečným důvodem pro vhodnou intervenci patřičných institucí konajících v zájmu dítěte.
Příběh z praxe
OSPOD obdržel několik anonymních podnětů o tom, že vdaná matka týrá svého tříletého syna. Sousedé si všimli, že dítě má na obličeji hematomy, má vytrhané vlásky a z bytu je často slyšet jeho pláč. Při kontrolních návštěvách sociálních pracovnic rodiče opakovaně vysvětlovali zranění dítěte jeho pohybovou neohrabaností a divokostí. Určitou dobu probíhaly za účelem projasnění věci kontakty mezi sociální pracovnicí a rodiči. Zlom do situace vnesla návštěva otce na OSPOD. Otec sdělil, že syna odvezl ke svým rodičům, neboť mu manželka v hádce hrozila, že zabije sebe i syna. Při lékařském vyšetření tříletého chlapce byla zjištěna četná poranění (stopy po pokousání, škrábance na končetinách, tržné rány). Osmadvacetiletá matka dítěte vyrůstala v navenek spořádané rodině, kterou ovšem tyranizoval otec, závislý na alkoholu. V rodině se cítila odmítaná a ponižovaná. S prvním partnerem zažila domácí násilí. Krátce po bolestivém rozchodu poznala nynějšího manžela. Již v průběhu těhotenství se ocitla v psychiatrické péči pro podezření na hraniční poruchu osobnosti. Péčí a výchovou syna se cítila silně přetížena. Byla odkázána pouze sama na sebe, manžel se o ni a výchovu syna nezajímal. V jeho nepřítomnosti syna často fyzicky napadala. Tchýně ji od začátku peskovala, že je špatná matka. Manžel se stavěl na stranu své matky. V prožívání ženy dominoval životní pocit, že je zcela bezcenná a zbytečná. Znalecké vyšetření potvrdilo diagnózu hraniční porucha. Konstatovalo, že týrání syna bylo mimo jiné také výrazem pomsty manželovi.
Možnosti řešení
Předpokládá se, že závažné podoby, kdy literatura už mluví přímo o Médeině syndromu, jsou spojené s psychiatrickou zátěží rodiče a vyžadují komplexní péči s ohledem na zjištěnou diagnózu. (viz příklad výše). Běžnější jsou lehčí podoby Médeina komplexu. Ty mohou postihnout více rozvádějících se párů. Mají však větší šanci na vyhasnutí, protože jde více o „psychopatickou reakci“ a nikoli o „psychopatickou osobnost“. U takových případů má včasná intervence také smysl.
Co pomáhá v těchto případech? Obecně řečeno včasné poradenství, krizová intervence či psychoterapie. V kontaktu s nezaujatým odborníkem je rodič veden tak, aby „odpustil a pustil“, t.j. aby se mentálně odpoutal od bývalého partnera*ky a přijal nový život. V rámci psychologické pomoci je třeba tematizovat i situaci dítěte po kolapsu vztahu rodičů.
Příběh z praxe
Žena vyhledává psychologickou poradnu na doporučení své rozvodové advokátky. Manžel ji ponížil, odešel k přítelkyni. Klientka ví, že manžel se chce rychle rozvést, aby mohl založit novou rodinu. A ona mu to nechce ulehčit. Proto protahuje řízení o péči jejich společné dcery. Zlostně dodává, že manžel je zrádce, ona je nešťastná. Má snad manžel být šťastný? A má být on vítěz, když ona je zlomená? Vždyť jí byl nevěrný. Klientka manželovi často telefonuje, prý musí kvůli dceři. Obě přece mají nárok, aby i nyní manžel pokryl nastavený vysoký životní standard. Klientka říká, že je jí zle, drží to v sobě, nespí, hodně pláče. Cítí, že není schopna se odrazit ode dna. Proto potřebuje psychologa anebo kouče, aby zase byla šťastná. Manžel odešel, aniž řekl, že má novou přítelkyni. Klientka se to dozvěděla od dcery, protože nová přítelkyně už s manželem bydlí. Klientka těžce nese, že osmiletá dcera chodí k otci ráda. Jak je to možné, když vlastně rozbil rodinu? A když zradil ji, zradí i dceru. Proto omezuje dceru v kontaktu s otcem, dělá to pro její dobro. Vlastně ji chrání před zklamáním. Nechce dceru pustit se stále ještě manželem ani na hory. Vysvětlila dceři, co je otec zač. Zakázala dceři telefonovat otci.
Ve výše uvedeném případu jde zatím jen o náznaky omezování dcery v kontaktu s otcem a zhoršení vztahu matky ke svému dítěti. Příznivým znakem je, že matka sama na doporučení své advokátky vyhledává pomoc. V rámci edukativně laděného poradenství a intervence byla klientka schopná změnit svůj úhel pohledu. Přijala novou situaci a změnila svůj postoj ke kontaktům otce s dcerou (prázdniny s otcem na horách se konaly). S podporou psychoterapie si začala hledat nové místo v životě. Soudní řízení o porozvodovou péči o dceru přestala blokovat.
První pomoc může přijít i z neformálního okolí. Rozcházející či rozvádějící se rodiče nežijí ve vzduchoprázdnu. Jsou obklopeni širší rodinou, přáteli, kolegy. Okolí má tedy šanci zaregistrovat signály o zneužívání dětí v boji proti druhému rodiči. I z těchto míst by měla přijít podpora pro rodiče, který je v krizi.
Je pochopitelné, že v lehčích variantách „rozvodového psychického stavu“ má intervence větší úspěšnost. A naopak u jedinců s povahovými nápadnostmi či poruchami osobnosti je změna chování svízelná. Z praxe lze odvodit následující poučku: čím systematičtější a dlouhodobější je instrumentalizace dětí v rámci Médeina komplexu, tím obtížnější je cesta k nápravě. Úspěšnost intervence bývá v těchto kauzách mizivá. Pravděpodobně k tomu přispívá dynamika pocitů, které komplex spouští. Pocity jako je zoufalství, ztráta lásky, beznaděj, zášť a pomsta by měly časem slábnout. Jsou-li však udržovány při životě konkrétními aktivitami (v tomto případě manipulováním a programováním dětí) nevyhasínají, ale naopak upevňují se. Svým způsobem dochází k jejich normalizaci a legitimizaci. Rodič pak nemá na svou skutečnou motivaci náhled.
Závěr
Specifikou Médeina komplexu je ubližování vlastním potomkům motivované pomstou na druhém rodiči. Pomsta není nemoc, ale může být symptomem závažné poruchy. V současném pojetí Médein komplex zahrnuje násilí na dětech, které citelně zasáhne druhého rodiče. Již samotné odloučení dítěte od milované matky či otce představuje pro dítě trauma ztráty. K tomu se u Médeina komplexu přidává zejména psychické ale někdy také fyzické násilí na dětech.
Statisticky vzato představuje Médein komplex výjimku. Rozpoznat včas Médein komplex u postiženého rodiče v krátkodobých kontaktech v soudní síni či na úřadech není zrovna jednoduchou záležitostí. Přesto by na něj odborníci neměli zapomínat, neboť škodí dětem. Může ohrozit jejich zdravý vývoj a výjimečně i život. Příznivým signálem je ochota takového rodiče přijmout pomoc. V prvním kroku jsou vhodná individuální sezení v rámci poradenství, krizové intervence či psychoterapie. První pomoc při řešení konkrétních případů lze hledat u organizací a poraden, které se zaměřují na partnerské vztahy a na oběti domácího násilí.
Organizace, které se zabývají pomocí obětem domácího násilí
- Psychosociální centrum Acorus - poskytuje pomoc obětem domácího násilí – krizová telefonní linka, ambulantní pomoc, krizová lůžka, pobytový program. Nonstop linka: 283 892 772, web: www.acorus.cz, e-mail: info@acorus.cz
- Bílý kruh bezpečí - poskytuje odbornou, bezplatnou a diskrétní pomoc obětem a svědkům trestných činů a domácího násilí. Tel.: 257 317 110, Nonstop linka 116006 pro oběti trestných činů a domácího násilí, web: www.bkb.cz
- Intervenční centra - pomoc obětem domácího násilí - Intervenční centrum Praha Tel.: 281 911 883, 734 510 292, web:Intervenční centrum Praha, e-mail: icpraha@csspraha.cz
- ROSA - centrum pro osamělé a týrané ženy - poskytuje komplexní pomoc ženám – obětem domácího násilí: odborné sociální poradenství, azylový dům s utajenou adresou, telefonickou krizovou pomoc. Tel.: 241 432 466, krizová SOS linka: 602 246 10, web: Stop násilí, e-mail: (internetové poradenství) poradna@rosa-os.cz
Literatura a zdroje:
- Bourget, D., Grace, J., Whitehurst, L. A review of maternal and paternal filicide. J Am Acad Psychiatry Law. 2007,35(1), s. 74-82. PMID: 17389348
- Jacobs, J., W. Euripides' Medea: a psychodynamic model of severe divorce pathology. Am J Psychother.1988, Apr;42(2):308-19. doi: 10.1176/appi.psychotherapy.1988.42.2.308. PMID: 3400789.
- Kelly, J., B. Longer-term adjustment in children of divorce: Converging findings and implications for practice. Journal of Family Psychology, 1988, 2(2), 119–140. https://doi.org/10.1037/h0080489.
- Lansky, M., R. The impossibility of forgiveness: shame fantasies as instigators of vengefulness in Euripides' Medea. J Am Psychoanal Assoc. 2005 Spring;53(2):437-64. doi: 10.1177/00030651050530021701. PMID: 16045160.
- Liem, M., Koenraadt, F. Familicide: a comparison with spousal and child homicide by mentally disordered perpetrators. Crim Behav Ment Health. 2008;18(5):306-18. doi: 10.1002/cbm.710. PMID: 19072934.
- Marneros, A., Medea-Syndrom. In: Enzyklopädie der Eponymen Syndrome und Begriffe in Psychiatrie und Klinischer Psychologie. Heidelberg: Springer, 2019. s.170–172.
- Nothhafft, S. Projekt Safety First. (Evaluation der Praxisimplementation des „Fragebogens zur Gefährlichkeitseinschätzung gemäß Sonderleitfaden (Münchener Modell) insbesondere bei Gerichtsverfahren zu Umgang bzw.- aussetzung, Sorge- und Aufenthaltsbestimmungsrecht, Herausgabe von Kindern“ nach einer Trennung auf Grund von Häuslicher Gewalt.) München 2022. Projektwebsite www.safetyfirst-umgang-sorge.de.
- Rand, D. C. The history of parental alienation from early days to modern times. In D. Lorandos, W. Bernet, & S. R. Sauber (Eds.), Parental alienation: The handbook for mental health and legal professionals. Springfield, Illinois: Charles C Thomas Publisher, Ltd., 2013, s.291–321.
- Resnick, P., J. Child murder by parents: a psychiatric review of filicide. Am J Psychiatry. 1969 Sep;126(3):325-34. doi: 10.1176/ajp.126.3.325. PMID: 5801251.
- Wallerstein Judith S., Kelly Joan. Surviving the Breakup: How Children and Parents Cope with Divorce. New York: Basic Books, 1980.
Související literaturu a další zdroje informací naleznete také v naší Odborné knihovně.
Zaujal Vás článek a chcete každý měsíc dostávat informace o nových příspěvcích? Přihlaste se k odběru newsletteru nebo nás sledujte na Facebooku!
Odebírat newsletter Sledovat na Facebooku
