Radikalizace dětí a dospívajících a obdiv k extrémnímu násilí: bezpečnostní výzva současné společnosti?

Autor/ka: doc. PhDr. Barbora Vegrichtová, Ph.D., MBA
Datum publikace: 20. 01. 2024, Aktualizováno: 14. 02. 2024
To, že hrozba radikalizace, terorismu a extrémního násilí představuje v současné době aktuální téma, vyšlo bohužel během přípravy článku krutým způsobem najevo. Útok na Filosofickou fakultu Univerzity Karlovy ukázal, jak šíře a souvislosti specifického problému nabývají celospolečenský rozměr a zasahují různé sociální oblasti. Rizika spojená s radikalizačními procesy nelze podceňovat a zdaleka se nejedná o fenomén spjatý výlučně s působností bezpečnostního aparátu státu. Následující text se zaměřuje na předpoklady a příčiny radikalizace, rizikové skupiny i prevenci se zvláštním důrazem na online prostředí.

Obsah článku

Dopady násilných skutků ovlivňují různé sféry veřejného života, vzbuzují strach a nejistotu u obyvatelstva, mohou být příčinou destabilizace společnosti a v neposlední řadě destruovat důvěru veřejnosti v bezpečnostní systém státu. Z výše uvedených důvodů se bezpečnostní a akademická komunita shoduje, že klíčovou oblastí, které je třeba věnovat maximální pozornost, je prevence. Důsledky radikalizace mohou být v individuálních případech natolik závažné, že není možné soustředit se pouze na represi. Terorismus a stejně tak akty extrémního násilí jsou bezpečnostní hrozby globální povahy a postihují nejen konkrétní státy, ale i celé společnosti, mezinárodní instituce a podstatu demokratického světa. O to důležitější je upřednostnit preventivní a multi-agenturní přístup. Jeho podstatou je docílit symbiotického vztahu mezi prevencí a represí. Nadmíru důležité je proto spolupracovat nejenom v rámci bezpečnostních složek, ale zapojit do boje proti terorismu i další takzvané ne-bezpečnostní, především pomáhající profese, jako jsou: učitelé, vychovatelé, speciální pedagogové a sociální pracovníci působcích v různých státních či nestátních institucích a službách. Cílem je dosáhnout včasné identifikace projevů radikalizace a na základě úspěšné detekce se pokusit předejít násilí.

Radikalizace a její spouštěče

Radikalizaci vnímáme v akademickém diskurzu jako proces, kdy se jednotlivec pod vlivem určitého ideologického přesvědčení, náboženské doktríny či jiného světonázoru, začne přiklánět k akceptaci, podpoře či realizaci násilí s cílem dosáhnout společenské, politické či jiné změny společenského systému. Radikalizace je odbornou optikou vnímána jako osobnostní, názorová a postojová transformace jednotlivce, která je zpravidla velmi individuální a zahrnuje různé etapy. Časový sled jednotlivých fází a stejně tak průběh, dynamika a délka radikalizačního procesu, je velmi individuální. Navzdory individuálním odlišnostem se experti pokusili průběh radikalizace vysvětlit a vizualizovat prostřednictvím takzvaných modelů radikalizace.

Obrázek
Dívka se drží za hlavu

Ty se, navzdory určitým odlišnostem v detailech a specifikaci jistých prvků a vazeb, shodují na jednom společném jmenovateli. Radikalizační proces je multifaktorový fenomén. Takzvané spouštěče (triggers) radikalizace představuje značné množství faktorů, které mají interní a externí povahu. Mezi interní faktory se řadí atributy související s osobností jednotlivce, jeho vnímáním určitých skutečností a jedinečnou reakcí na tyto podněty. Jinak řečeno, radikalizační proces může u jedince iniciovat či akcelerovat určitý prožitek, psychosociální nastavení, osobní frustrace, deprese, krize identity, pocity méněcennosti, duševní problémy či celkový mentální stav.

Interní faktory radikalizace zpravidla doprovází i faktory externí. Za tyto odborná veřejnost považuje zejména makrosociální prostředí, určité stavy společnosti, ale i traumatické a stresové situace či obdobný déletrvající stav. Mezi vnější faktory přispívající ke spuštění radikalizace může patřit existenční nejistota, nezaměstnanost, dysfunkční rodinné prostředí, ale i určitý stresový okamžik, traumatická situace či analogická událost. Je třeba zdůraznit, že rezilience každého jedince vůči zátěži je velmi individuální a proměnlivá v čase. Radikalizační proces zpravidla umocňuje více faktorů působících ve vzájemných souvislostech. Jinak řečeno, radikalizovaná osoba se zpravidla nachází ve stavu, kdy je nespokojena se svým vlastním životem, snaží se nalézt vlastní identitu, způsob seberealizace, či usiluje o plnohodnotný sociální status, který vyhovuje jeho osobnostnímu naladění a odráží jeho světonázor. Nelze jednoznačně konstatovat, že radikalizaci podléhají pouze osoby nacházející se ve složité životní situaci či trpící určitými traumaty. Na druhou stranu se právě na tyto jedince zaměřují extremistické, teroristické a jiné hybridní skupiny a snaží se je ovlivnit umně zacílenou propagandou. Výše uvedené osoby jsou považovány z hlediska radikalizačního potencionálu za vulnerabilní, tedy náchylné k radikalizaci. Teroristické útoky a analogické případy extrémního násilí (takzvaní aktivní útočníci) poslední dekády a analýza předmětných kazuistik ukazují jisté společné symptomy a rovněž taktiky soudobých extremistických skupin.

Dospívající jsou k radikalizaci přirozeně náchylnější

Vyšší tendence k radikalizaci je možné pozorovat zejména u mladé generace, a to z mnoha důvodů. Za nejvýznamnější je považován samotný proces dospívání: specifický způsob prožívání a emočních reakcí, tendence k radikálnímu řešení některých situací, formování vlastní hierarchie životních hodnot a takzvaného sense of belongings, tedy snahy někam patřit. Za velmi znepokojující lze v současné době považovat zacílení extremistické propagandy na děti a mládež, a to především v online prostoru. Netřeba zdůrazňovat, že tuto strategii bezprecedentním způsobem umocnila takzvaná covidová pandemie počínající rokem 2020, kdy se většina profesního, vzdělávacího a sociálního života obyvatelstva v globálním měřítku přesunula do virtuálního prostředí internetu a sociálních médií. Distanční výuka, absence běžných sociálních kontaktů a souvisejí frustrace se stala živnou půdou pro šíření extremistické propagandy a náborování do teroristických organizací a obdobných hybridních hnutí, tedy takzvaný recruitment. Proces rekrutace zahrnuje velmi sofistikovaný komplex manipulativních technik a ovlivňování, majících za cíl přimět jednotlivce ke členství v teroristické organizaci a podpoře terorismu, ať již se jedná o aktivní účast, finanční podporu, šíření ideologie či přímou akci v podobě realizace násilí. Tento manipulativní proces náborování se v odborné terminologii nazývá grooming a je integrální součástí aktivit všech teroristických skupin. V mnohém se podobá získávání nových přívrženců a oddaných členů do sektářských skupin či kriminálních gangů. K podrobnému vysvětlení náborových prostředků a metod by bylo zapotřebí hlubší rozvedení.

Obrázek
Mladý muž pracuje na počítači

Pro pochopení těchto rizikových taktik ale zdůrazňujeme zejména následující: vzbuzování pocitu důležitosti, vyvolenosti, seberealizace, iniciace pocitu lítosti, hraní na city, zdůrazňování potřeby participace na společné věci, snaha izolovat jedince od předcházejícího života, zájmů, rodiny, indoktrinace myšlenkou společného nepřítele, tedy principu my versus oni, ospravedlňování násilí vůči nenáviděné skupině či jejím reprezentantům, legitimizace ilegálních aktivit v zájmu skupiny, nabídka ochrany skupinou, vzbuzování pocitu podezřívavosti, nedůvěry vůči státnímu aparátu, potlačování kritického myšlení a podporování kategorických soudů a další.

Výše uvedený proces zpravidla vyžaduje delší časový úsek, a během všech stádií radikalizace a inklinace k extrémnímu násilí je možné vypozorovat určité projevy jednotlivce, které lze charakterizovat jako změny v osobnosti a chování. Z pohledu prevence radikalizace a terorismu je včasná detekce těchto změn nadmíru důležitá a je zásadní zejména u pedagogických a sociálních profesí. Je tomu z toho důvodu, že radikalizační proces zahrnuje transformaci jedince, kterou je možné zpravidla vypozorovat při dlouhodobém kontaktu s danou osobou. Výhodu v této oblasti mají právě učitelé, vychovatelé, sociální pracovníci, a další profesionálové, kteří pracují s žáky, studenty, klienty, či osobami ve výkonu trestu odnětí svobody na delší časový úsek, nebo umístěnými v záchytných zařízeních pro cizince, a dále.

Tuto problematiku a další její bezpečnostní souvislosti pro Českou republiku řeší v rámci výzkumné činnosti i na Českém vysokém učení technickém ve spolupráci s bezpečnostními sbory, Nejvyšším státním zastupitelstvím, Probační a mediační službou, Správou uprchlických zařízení a dalšími relevantními partnery z oblasti bezpečnosti a sociální práce. Autorka se touto tématikou zabývá společně s výzkumným týmem Českého vysokého učení technického v rámci projektu bezpečnostního výzkumu, který byl schválen a je podporován ministerstvem vnitra pod názvem Detekce radikalizace v kontextu ochrany obyvatelstva a měkkých cílů před násilnými incidenty VI11720192022.

Metody radikalizace

Radikalizace není novým fenoménem, ovšem strategie, metody a modus operandi teroristických skupin a dalších rizikových sociálních komunit se v tomto kontextu mění, adaptují se a přizpůsobují novým podmínkám. S rizikovými aktivitami teroristů a jiných osob adorujících násilí v online prostředí se setkáváme obzvláště v posledních letech. Moderní informační a komunikační technologie zneužívají extremisté a jejich sympatizanti k šíření propagandy, iniciaci násilí, plánování teroristických útoků a jiných aktů extrémního násilí, financování, a především rekrutaci a radikalizaci. Obzvláště znepokojující skutečností je, že se potencionálními cíli a příjemci těchto myšlenek a podnětů stávají mladí dospělí, dospívající, a dokonce i děti. V této souvislosti hovoříme o takzvaných push a pull faktorech, které přijetí a akceptaci extremistických idejí a násilných útoků umocňují.

Za push faktory označujeme jevy a události, které na jedince vytvářejí tlak a umocňují a urychlují jeho radikalizaci. U dětí a dospívajících jde především o:

  • pocit izolace, osamělosti
  • touhu začlenit se
  • frustraci a nešťastné pocity o sobě a o tom, co si o nás myslí druzí
  • krizi identity
  • diskriminaci kvůli pohlaví, fyzickému vzhledu a dispozicím, náboženskému vyznání, sexuální orientaci nebo etnicitě
  • chronický a déletrvající stres
  • úzkostné stavy
  • deprese
  • šikanu, nebo pocit bezpráví a křivdy ze strany bezprostředního okolí, či společnosti
  • potřebu zastat se a bojovat za domněle nebo skutečně utlačované skupiny

Za pull faktory považujeme události a jevy, které extremistické názory a skupiny dělají atraktivnější a jedince přitahují. Mezi ty, které s dětmi a mládeží nejvíc rezonují, patří:

  • působivá organizační struktura fungujícího společenství a referenční skupiny
  • jasně definovaný a srozumitelný program a myšlenky
  • snadno pochopitelný vnitřní řád, pravidla a disciplína
  • sdílená symbolika, rituály a scénáře
  • prostředí plné dobrodružství a adrenalinu
  • zajímavá alternativa ke konzervativní majoritní společnosti
  • saturace potřeby někam patřit, něco znamenat, něco dokázat
  • ochranářské prostředí a zázemí
  • možnost najít přátele

Více informací najdete zde: Co je radikalizace (1/6) - Dostupné z: https://vyuka.o2chytraskola.cz/clanek/68/online-radikalizace/

Koncepce prevence a potlačování extremismu a terorismu v kontextu mezinárodních spolupráce

Je nesmírně důležité reagovat, a upřednostňovat takzvaný multiagenturní přístup, prevenci, a především osvětu široké veřejnosti. Takový přístup preferují všechny významné organizace, zabývající se bojem s terorismem a jeho prevencí. Shodují se na potřebě využití a implementace sociální i pedagogické práce a praktických modelů v rámci detekce radikalizace a následné intervence. Global Counterterrorism Forum (GCTF), Globální protiteroristické fórum, United Nations Office of Counterterrorism (UNOCT), tedy Úřad Spojených národů pro boj s terorismem, a evropská multiagenturní instituce Radicalization Awareness Network, neboli Síť pro zvyšování povědomí o problematice radikalizace, se shodují na skutečnosti, že klíčovým komponentem účinných způsobů boje s radikalizací, terorismem a extrémním násilím jsou metody sociální práce, pedagogické a psychologické působení včetně efektivního šíření osvěty v zájmových skupinách. Psychosociální podporu zmiňují výše uvedené organizace a relevantní dokumenty zejména v kontextu resocializačních a reintegračních programů pro uvězněné extremisty, nebo krizové intervence a pomoci rodinným příslušníkům radikalizovaných dětí a mladých dospělých.

Protiteroristická agenda Evropské unie z roku 2020 a let následujících rozvíjí široké spektrum iniciativ k podpoře členských států v oblasti prevence online radikalizace, vězeňství a reintegrace a stejně tak posílení komunitní spolupráce. Za tímto účelem Evropská komise rozvíjí různé nástroje a politiky, mezí jejichž priority patří:

  • potírání teroristické propagandy a šíření verbální nenávisti online (hate speech online);
  • zacílení na radikalizaci ve vězeňských zařízeních;
  • podpora a rozvoj inkluzivní společnosti, vzdělávání a unijních hodnot;
  • posilování výzkumných projektů, budování databází, monitoringu a vytváření odborných sítí;
  • zintenzivnění mezinárodní spolupráce;
  • zlepšení práv a podpory obětí terorismu.

Radikalizace v kyberprostoru

V případě radikalizace dětí a dospívajích se jedná o závažný trend, který nabývá stále intenzivnějších rozměrů. Nepřekvapí, že dominantním prostorem pro šíření závadného obsahu, instrukcí a návodů se stále výrazněji stávají sociální sítě a kyberprostor. Týká se to velmi variabilních skupin s různým ideologickým a tematickým pozadím. Společným jmenovatelem zůstává, že v rámci tohoto působení se děti a dospívající seznamují s různými formami násilí, které je často v rámci diskusí normalizováno a legitimizováno. Děje se tak na rozmanitých platformách, zejména na mezi mladou generací oblíbených médiích, jako je: YouTube, TikTok, Facebook, Twitter, WhatsApp, Telegram, Signal a Instagram, nebo v chatové parakomunikaci během online počítačového hraní.

Obrázek
Mladý muž sedí u počítače

Velmi nebezpečným jevem je takzvaný copycat effect, jinak řečeno princip napodobování a kopírování násilných činů, které se již odehrály v předcházejících letech. Pachatelé těchto násilných skutků bývají ve vybraných sociálních komunitách oslavováni i adorováni, a stávají se v některých případech skutečnou inspirací pro potencionální následovníky. Odkazy aktérů násilí v podobě manifestů anebo video vzkazů jsou na sociálních sítích sdíleny a šířeny spolu s dalšími návody, instrukcemi či výzvami, jak obdobné násilné činy spáchat. Následující konkrétní případy ilustrují výše uvedené skutečnosti. Zdaleka se nejedná u úplný výčet a slouží pouze k praktickému ozřejmění závažnosti tohoto jevu.

Na konci listopadu roku 2023 byli v Německu bezpečnostními složkami zatčeni dva mladíci ve věku patnáct a šestnáct let, kteří plánovali útoky na vánoční trh nebo synagogu. Motivováni byli militantním islamismem a komunikovali spolu přes Telegram, kde si vyměňovali informace o výrobě improvizovaného nástražného systému a o použití dodávky k realizaci svých úmyslů. Podobný útok již byl v Německu realizován v roce 2016, kdy džihádistický terorista Anis Amri najel kamionem do davu návštěvníků vánočního trhu v Berlíně na náměstí Breitscheidplatz, přičemž usmrtil třináct osob a mnoho dalších zranil.

V roce 2021 byl v Singapuru zatčen šestnáctiletý chlapec, který plánoval teroristický útok na mešity a tento akt násilí dlouhodobě plánoval. Jeho pohnutkami byla intenzivní nenávist vůči muslimům a fascinace násilím. Vzorem se mu stal pachatel teroristického činu Brenton Tarrant, který v březnu roku 2019 zaútočil na dvě mešity v Christchurch na Novém Zélandu. Během brutálního útoku usmrtil 51 osob. Celý průběh navíc nahrával na videokameru a živě streamoval. Singapurský ministr vnitra uvedl v reakci na případ radikalizovaného mladíka, že se jedná o první případ v historii země, kdy pachatele motivovaly a inspirovaly krajně pravicové extremistické ideje. Brentonem Tarrantem se rovněž inspiroval devatenáctiletý Juraj Krajčík, který v říjnu roku 2022 zaútočil na návštěvníky a personál gay baru Tepláreň v Bratislavě na Slovensku. Usmrtil dvě osoby, a tři další zranil. Posléze spáchal sebevraždu. Před činem komunikoval a zveřejňoval nenávistné příspěvky na Twitteru, 4Chanu a Telegramu a netajil svůj obdiv vůči pachatelům extrémního násilí. Rovněž zde projevoval antisemitské názory a nenávist vůči LGBTQ+ komunitě. V manifestu zveřejněném před činem rovněž vyjádřil svůj obdiv k pachateli Gendronu Paytenovi, který dříve téhož roku usmrtil v supermarketu v Buffalu deset osob. I tento pachatel svůj čin natáčel a přenášel živě na platformu Twitch.

V prosinci letošního roku (2023) byli v České republice odsouzeni dva teenageři, kterým v době spáchání činu bylo patnáct a šestnáct let. Společně plánovali bombový útok na tři velvyslanectví v České republice. Tento útok chtěli dospívající realizovat dne 19. dubna 2025 u příležitosti třicetiletého výročí teroristického činu, ke kterému došlo v Oklahoma City a při němž zemřelo 168 osob a bezmála devět set bylo zraněno. Čin v roce 1995 spáchal Timothy McVeigh, který byl za tento skutek odsouzen k trestu smrti. I tento masový vrah, stejně jako předchozí pachatelé, je v některých sociálních komunitách glorifikován a sanktifikován jako vzor a hrdina.

Doposud nejmladším masovým vrahem se stal Kosta Kecmanovič, který v květnu roku 2023 zastřelil v Srbsku devět svých spolužáků a jednoho člena ostrahy školy. V době spáchání činu mu bylo teprve třináct let. Vzhledem k věku pachatele bylo na případ uvaleno informační embargo a pohnutky pachatele tak nejsou zcela zřejmé.

Jak k problému přistupovat

Radikalizace dětí a dospívající a stejně tak jakákoli forma obdivu masových vrahů i extrémního násilí představuje závažný společenský problém. Navzdory snahám policie a dalších složek o včasné detekování toxického obsahu na internetu anebo příprav a plánování násilného útoku k těmto případům, jak jsme se tragicky přesvědčili, stále dochází.

Obrázek
Ruce mladého muže

Extrémní násilí, ať již se jedná o teroristické činy motivované určitou ideologií, cílenou manipulací a rekrutací, či masové vraždy páchané individuálními útočníky bez extremistických vazeb a ze subjektivních příčin, má tragický dopad nejen na pozůstalé obětí, ale i na celou společnost. Základní premisou efektivity preventivních postupů je informovanost pedagogických pracovníků, psychologů, sociálních kurátorů, vychovatelů a dalších osob spolupodílejících se na výchově, péči a vzdělávání dětí a dospívajících. Edukace a školení zaměřené na rozpoznání varovných signálů, které mohou naznačit probíhající či postupující radikalizační proces nebo přípravu násilného činu, jsou elementárním východiskem pro předcházení těmto incidentům. Důsledná a dlouhodobá spolupráce a transparentní předávání informací musí probíhat nejen mezi odborníky, ale též otevřenou komunikací s rodiči. Odborná akreditovaná školení realizuje autorka článku v rámci celoživotního vzdělávání v rámci Profesního institutu – Vyšší odborné školy sociálně právní – Jahodovky. Více informací je možné nalézt níže v záložce Užitečné odkazy.

Změny v chování, projevech a verbálním vyjadřování dětí a dospívajících nesmíme podceňovat, ani relativizovat. Každé tendence obdivu k násilí a jejich aktérům je třeba vnímat s naprostou vážností a pohotově a rychle na tyto projevy reagovat. Mezi rizikové varovné signály, kterým je zapotřebí věnovat patřičnou pozornost, patří zejména: infinita ke zbraním, násilné kriminalitě a sociálně patologickým jevům, adorace masových vrahů a pachatelů aktů extrémního násilí, agresivní projevy vůči vrstevníkům, pedagogům a rodičům, hypersenzitivita vůči kritice, sociální izolace, silová řešení problémů, sdílení nenávistného a násilného obsahu na sociálních sítích další. Příčiny takového chování mohou být velmi individuální a nelze praktikovat univerzální přístup, který by obecně fungoval na všechny případy. Pro kvalifikovanou identifikaci rizikového chování je důležité absolvovat odborná školení a kontinuálně sledovat vývoj a trendy v této závažné bezpečnostní problematice.

 

Zdroje a literatura

  • Approaches to violent extremist offenders and countering radicalisation in prisons and probation (RAN P&P Practitioners’ working paper). 2016. RAN Centre of Excellence. Dostupné z: https://ec.europa.eu/home-affairs/sites/homeaffairs/files/what-we-do/networks/radicalisation_awareness_network/about-ran/ran-p-and-p/docs/ran_pp_approaches_to_violent_extremist_en.pdf
  • Preventing online radicalization. Dostupné z: https://www.dcfp.org.uk/preventing-online-radicalisation/
  • HAMM S. M. Prisoner Radicalization: Assessing the Threat in U.S. Correctional Institutions. NIJ Journal No. 261, October 2008. [online]. [cit. 21.11.2016] Dostupné z: https://www.nij.gov/journals/261/pages/prisoner-radicalization.aspx
  • MCCAULEY, C. and S. MOSKALENKO. Mechanism of Political Radicalisation: Pathways Toward Terrorism, Terrorism and Political Violence, 20, 3, 2008. pg- 415-433.
  • MOGHADDAM, F. Staircase to terrorism. American Psychologist, February–March. 2005.
  • VEGRICHTOVÁ, B. a kol. Terorismus a radikalizace v České republice: možnosti detekce rizikových osob. 1.vydání Praha: Grada. 2022 ISBN 978-80-271-3126-6.
  • VEGRICHTOVÁ, B. Kriminální a extremistická symbolika a tetování. Plzeň: Aleš Čeněk, 2022., 1. vydání. ISBN 978-807380-902-7.
  • VEGRICHTOVÁ, B. Extremismus a společnost. 3. aktualizované a doplněné vydání. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2023. ISBN 978-80-7380-98-8.
  • VEGRICHTOVÁ, B. Hrozba radikalizace: terorismus, varovné signály a ochrana společnosti. Praha: Grada, 2019. ISBN 978-80-271-2031-4.

Související literaturu a další zdroje informací naleznete také v naší Odborné knihovně.

Zaujal Vás článek a chcete každý měsíc dostávat informace o nových příspěvcích? Přihlaste se k odběru newsletteru nebo nás sledujte na Facebooku!

 

Odebírat newsletter   Sledovat na Facebooku

 
Chlapec po rvačce

Máte osobní zkušenost s pokusem o radikalizaci dítěte v digitálním prostředí?

Choices