Dětské advokační centrum citlivě pomáhá dětem zasaženým domácím násilím
Obsah článku:
- Co je advokační centrum?
- Současná praxe potřebné prostředí nezajišťuje
- Principy a způsob práce DAC
- Ve světě se jedná o běžnou praxi
- Jak se dítě do DAC dostane a jak vypadá jeho průchod centrem?
- Vize do budoucna
Dětské advokační centrum (dále jen DAC) se zaměřuje na úzkou meziresortní spolupráci v zájmu dítěte. Při řešení týrání dítěte i jiného násilí v rodině podporuje jeho participaci. Kromě úzké multioborové koordinace případu a odborných specializovaných služeb pro dítě a rodinu nabízí dítěti především bezpečné místo, kde je veškerá pomoc koncentrována pod jednou střechou. Místo toho, aby dítě obcházelo různé odborníky, přichází všichni odborníci do DAC za dítětem. Zde velmi úzce spolupracují a sdílejí mezi sebou odpovědnost za vedení případu. V centru je zřízena i výslechová místnost, která v případě České republiky není tou nejpodstatnější součástí DAC, neboť zde sama policie zřídila přes devadesát specializovaných výslechových místností pro děti. Jsou však zpravidla umístěny přímo v budově policie. Výslechová místnost v DAC je připravena nejen pro děti, ale i pro náctileté, a je zařízená způsobem, který děti zklidňuje, navozuje pocit normální rodinné atmosféry a zároveň umožňuje například online přenos pro případ potřeby vyslechnout dítě u soudu. Namísto stresující fyzické přítomnosti u soudu tak může dítě vypovídat online.
V DAC vycházíme z předpokladu, že při práci s dětskými oběťmi násilí je zásadní předcházet riziku retraumatizace a sekundární viktimizace, které může nastat opakovanými výslechy dětí v prostředí, kde nejsou zajištěny jejich potřeby. Výslech například bývá necitlivě vedený či často opakovaný. Koncept jednoho místa, které sjednocuje všechny aktéry a umožňuje sdílení jejich postupů a jednotlivých kroků, se jeví jako nejlepší možné řešení jak pro samotné děti, tak pro zainteresované profesionály. Celý postup přispívá k rychlejší, efektivnější a citlivější pomoci. Všem zainteresovaným poskytuje pocit smysluplnosti a dobré práce ve prospěch dítěte.
Současná praxe potřebné prostředí nezajišťuje
Současná praxe v České republice je bohužel taková, že místo toho, aby s dětmi po incidentu v rodině promluvil dětský psycholog či krizový intervent a poskytl jim první psychologickou pomoc, musí nejprve absolvovat různé typy soudně-znaleckých zkoumání a výslechů. Tyto typy úkonů se zaměřují na důvěryhodnost dítěte; co vidělo a slyšelo či co může o situaci v rodině říci. Nikdo se ho ale neptá na to, jak se má, co cítí a co potřebuje.
„Samotné Centrum LOCIKA poskytlo od svého vzniku v roce 2015 pomoc více než dvěma tisícům dětí a minimální čas, za který se k nim dostala psychologická pomoc, bylo šest měsíců. Průměrně jsou to dva roky. Je přitom takřka nemožné, aby děti samy dokázaly tak náročnou situaci zpracovat,“ říká Wünschová s tím, že psycholog by s nimi měl promluvit nejpozději den po násilném činu. Čím delší dobu budou děti bez pomoci, tím spíše se u nich mohou dostavit úzkostné stavy nebo se rozvinout posttraumatická stresová porucha. „Pak je i pro profesionály komplikované jim pomoci. A přitom by stačilo, aby s dítětem hned na začátku promluvil odborník,“ říká Wünschová.
To vedlo ji a její kolegyně a kolegy v Centru LOCIKA k tomu, aby začali situaci řešit.
Principy a způsob práce DAC
DAC otevřelo loni v září, po tříletých přípravách. Díky jeho službám se zkrátí doba, po kterou trvá, než se k dítěti dostane adekvátní pomoc a celý proces je pro ně méně traumatizující. Dítě je dopředu informováno o svých právech a o tom, co se bude dít. Není jen pasivním objektem vyšetřování, naopak je aktivní součástí řešení a na jeho názor je brán zřetel.
V DAC má každé dítě svého průvodce, který mu řekne, co se bude dít. Vysvětlí mu celý systém a důvody jednotlivých kroků, aby pro ně byl náročný proces předvídatelný. Dohlédne, aby například vědělo, proč doma zasahovala policie, proč tatínek nesmí domů, nebo proč maminka dochází do intervenčního centra. Ujistí ho, že to, co se děje doma, není jeho vina a pomůže mu zorientovat se v jeho prožívání i tom, že existuje odborná pomoc pro ně i jeho rodiče. Podle výzkumů má včasné podání zmíněných informací zásadní vliv na to, zda se u dítěte budou rozvíjet úzkostné či posttraumatické poruchy.
V DAC se klade velký důraz na úzkou spolupráci všech institucí, které se na rozhodování o dítěti podílejí. Mezioborový tým, ve kterém je státní zástupce, policista, zástupce OSPOD i právě průvodce dítěte, by měl mít jeden společný plán, podle kterého postupuje. Možností je celá řada, ale cílem je vždy zajistit bezpečí dítěte. Od vykázání osoby podezřelé z páchání násilí na dítěti přes využití utajeného azylového domu nebo například specializované pěstounské péče na dobu přechodnou. Pokud riziko není tak vysoké, vyjede do rodiny krizový intervenční tým nebo se jejím členům doporučí poradenské služby. Postup se zároveň plánuje tak, aby byly naplněné všechny procesní potřeby policie či soudu.
Dítě velmi často klade vinu samo sobě. Myslí si, že násilné chování ve vypjatých situacích je běžné a také má za to, že právě ono krizi způsobilo. Rodiče mu to dokonce často takto vysvětlují. Kdyby ses lépe učil, méně jsi zlobil, doma bys více pomáhal… To je samozřejmě úplný nesmysl. Odpovědný je vždy ten, kdo se násilí dopouští. V tu chvíli je zásadní, aby přišel někdo zvenčí, kdo jasně řekne, že násilí v rodině není v pořádku. Někdo, kdo neodsoudí násilného rodiče jako osobu, ale zároveň důsledně odsoudí jeho chování a nabídne pomoc jak dítěti, tak i rodičům.
Ve světě se jedná o běžnou praxi
Českému DAC prošlapali cestu odborníci z jiných zemí, kde jsou podobná centra běžná. Centrum LOCIKA se spojilo s organizací Promise, která sdružuje čtyřicet center ve třiadvaceti zemích Evropy. První DAC v ČR má díky tomu k dispozici veškeré podklady a spoustu příkladů dobré praxe. Postupy může konzultovat s experty z jiných zemí. DAC je příkladem toho, jak prospěšné může být adaptovat zahraniční zkušenosti do českého prostředí a legislativy.
Jak se dítě do DAC dostane a jak vypadá jeho průchod centrem?
Vezměme například případ, kdy má učitelka ve škole podezření, že je dítě týráno a nahlásí to. V ideálním případě učitelka kontaktuje školního specialistu, který pak informuje DAC i OSPOD.
Do DAC se ale může ozvat i dítě samo, případně ho může doporučit pracovník OSPOD, státního zastupitelství, pediatr nebo psycholog z jiné organizace či zdravotnického zařízení a další.
Pracovník DAC svolá multioborový tým, do kterého patří kromě OSPOD také státní zástupce, policista, zástupce DAC se specializací na dětskou psychologii a zástupce školy. Dítě přichází do DAC v doprovodu blízkého člověka, kterému důvěřuje. Následně je vyslechnuto proškoleným expertem z řad policie ve výslechové místnosti s kamerami a mikrofonem. Rozhovor se nahrává. Vedle v místnosti je přítomen multioborový tým, který projednává případ. Všichni poslouchají, co dítě říká, aby nemuselo vyprávět svůj příběh opakovaně každému zvlášť. Následně společně rozhodnou o dalším postupu s ohledem na potřeby dítěte a procesní nároky trestního řízení. Tým zajišťuje také ochranu dítěte před pokračováním násilí a retraumatizací a sdílí společně odpovědnost za vedení případu.
Dítě pravidelně dochází do DAC za svým průvodcem. Dostává základní informace, právního zmocněnce a psychologickou, psychiatrickou či psychoterapeutickou péči podle svých potřeb. Dítě zde není jen obětí, ale i aktivním účastníkem celého procesu.
Do DAC dochází dítě do té doby, než se vyšetří násilí v jeho rodině a dokud potřebuje pomoc. Advokační centrum poskytne podporu i nenásilnému rodiči, aby se naučil s dítětem dobře zvládat náročné situace.
Vize do budoucna
První české DAC mělo v pilotní fází v loňském roce (2022) pět klientů. V tomto roce (2023) by chtělo pomoci dalším padesáti. „Cílem loňské pilotní fáze nebylo přijmout co nejvíce dětí, ale vyprofilovat nový typ služby. Vymyslet, jak právně nastavit takový způsob spolupráce mezi všemi institucemi, aby podobná centra mohla vznikat v celé republice a nemusela se potýkat se stejnými problémy,“ popisuje Petra Wünschová s tím, že doufá, že už v roce 2024 bude nový typ služby ukotven v zákoně o sociálně právní ochraně dětí. „A podobně, jako jsou v krajích intervenční centra pro dospělé oběti násilí, by bylo povinné zavést v každém kraji také místo, které se bude starat o děti, jež byly vystaveny násilí v rodině,“ dodává.
„Další naší ambicí v roce 2023 je zavedení možnosti výslechu dítěte u soudu on-line. Aby dítě nemuselo k soudu, kde se většina lidí už z principu cítí provinile. K tomu nám byl vlastně inspirací první online výslech pana prezidenta. Když to jde u těchto případů, mohlo by to být možné i pro dětské oběti. Máme za tímto účelem už zařízenou místnost, technicky je tedy vše vyřešené. Potřebujeme už jen dostat tuto možnost do systému a dát o ní vědět soudům,“ dodává Wünschová.
Projekt Dětského advokačního centra je v současné době financovaný z prostředků Nadace Sirius, které velmi děkujeme za podporu, z prostředků Ministerstva práce a sociálních věcí a z Úřadu vlády. Bez této podpory a záštity by projekt nebyl možný.
Více informací o Dětském advokačním centru najdete na www.centrumlocika.cz/dac.
Související literaturu a další zdroje informací naleznete také v naší Odborné knihovně.
Zaujal Vás článek a chcete každý měsíc dostávat informace o nových příspěvcích? Přihlaste se k odběru newsletteru nebo nás sledujte na Facebooku!
Odebírat newsletter Sledovat na Facebooku
