Kontrolující chování je také násilí

Obsah článku:

• Kontrolující chování jako součást dynamiky násilných vztahů 
• Umí lidé kontrolující jednání rozpoznat?
• Jak poznat kontrolující osoby? 
• Co si představíte pod pojmem kontrolující chování? 
• A jak je to s rodičovskými aplikacemi? 
• Jaké další projevy může mít kontrolující chování?
• Jaké dopady má kontrolující jednání?
• Co dělat, pokud se nacházíte ve vztahu, kde dochází ke zneužívání kontroly a moci?
• Kde hledat pomoc?

Je přirozené, že v rámci rodiny se zajímáme o to, kdy kdo přijde domů nebo s kým se stýkají naše děti. Při plánování rodinné “logistiky” potřebujeme vědět, kdy partner/ka končí v práci a kdo může vyzvednout děti. Mnoho párů tak sdílí své kalendáře, rodinní příslušníci prostřednictvím různých aplikací sledují polohu dalších členů rodiny a podobně. Pokud spolu členové rodiny sdílejí informace dobrovolně a cílem je zajištění dobrého fungování a koordinace rodinného života, nikoli ovládání druhých, je to samozřejmě v pořádku. Problém nastává, pokud například jeden z partnerů nerespektuje nesouhlas druhého, informace získává pod nátlakem, prostřednictvím manipulace nebo dokonce tajně bez vědomí toho druhého.

Kontrolující chování jako součást dynamiky násilných vztahů 

Obrázek

Kontrolující chování se často vyskytuje v partnerských vztazích, ale může se ho dopouštět také rodič vůči dospělým (dospívajícím) dětem, dospělé děti vůči rodičům, kamarád/ka, kolega/yně nebo nadřízený/á.   

V tomto článku se budeme zabývat kontrolujícím jednáním v partnerských a rodinných vztazích. Ze statistik vyplývá, že většinu obětí partnerského násilí tvoří ženy (přibližně 90–95 %), nicméně obětí se mohou stát i muži.[1] S ohledem na statistická data budeme v tomto textu používat termín oběť v ženském a agresor v mužském rodě, avšak s vědomím, že role mohou být i obrácené. Z hlediska mezigeneračního násilí pak mohou být obětí také senioři nebo děti.  

Cílem osob, které se dopouštějí násilí ve vztahu je získat a udržet si ve vztahu kontrolu a moc. Násilí, v jakékoli jeho podobě, je pak vlastně nástrojem, jak tohoto cíle dosáhnout. Je důležité upozornit na to, že domácí násilí nemá jen podobu fyzického násilí, ale zahrnuje také další formy: psychické, sexuální nebo ekonomické. Kontrolující chování tvoří jakési jádro všech těchto forem domácího násilí a prolíná se vztahem jako červená nit. Jedná se o systematické chování, které může mít negativní dopad na prožívání a psychiku obětí. Chceme-li podchytit riziko rozvoje násilí ve vztahu, je klíčové umět takové chování rozpoznat a pojmenovat.  

Ze statistik organizace ROSA – centrum pro ženy, z. s. [2a ; 2b] vyplývá, že více než 95 % klientek organizace zažívá některou z forem kontrolujícího a nátlakového jednání.

Umí lidé kontrolující jednání rozpoznat?

Obrázek

Ze závěrů nedávného průzkumu společnosti Vodafone a organizace Hestia ve Velké Británii vyplývá, že čtyři z deseti dospělých lidí (43 %) neví, co přesně si pod pojmem kontrolující chování představit. Více než čtvrtina (28 %) respondentů řekla, že byli ve vztahu, ve kterém se sami cítili být obětí kontrolujícího chování. Z této skupiny pak 39 % lidí nikomu o své zkušenosti neřeklo. Celkem 19 % respondentů vypovědělo, že se teď nacházejí ve vztahu, kde zažívají kontrolující chování. [3]

V roce 2022 proto spustila Nadace Vodafone i v České republice kampaň, která má přiblížit kontrolující chování v partnerských vztazích a prostřednictvím mobilní aplikace Bright Sky, která se věnuje problematice domácího násilí, nabídnout dostupnou pomoc těm, kterých se týká. [4] 

Na to, že domácí násilí nemusí být vždy viditelné a oběti čelí při odchodu z násilného vztahu mnoha překážkám upozorňuje také kampaň společnosti IKEA Za bezpečný domov. [5]

Jak poznat kontrolující osoby? 

• Musí být po jejich: Trvají na tom, že ostatní musí dělat věci tak, jak si oni přejí nebo určí. Vědí vždy nejlíp, jak co má být, jak se co dělá a vyžadují od ostatních, aby vše dělali podle nich. V partnerských vztazích se to může projevovat i lpěním na nerovném rozdělení rolí, které mohou obhajovat tradicemi („Já rozhoduju, do toho nemáš co mluvit!” a podobně)  
• Nerespektují pocity a potřeby druhých: Cizím emocím a potřebám nerozumí. Chybí jim schopnost empatie a ochota připustit si, že někdo jiný může stejnou situaci vnímat nebo prožívat jinak. Pokud v dané chvíli někdo cítí nebo potřebuje něco jiného než oni, vnímají to jako naschvál nebo útok proti nim.  
• Často kritizují ostatní: Mohou být velmi kritičtí k vašemu jednání a mají pocit, že existuje lepší nebo “správný” způsob, jak máte věci dělat. Může se to projevovat kritikou a poznámkami k tomu, co děláte, říkáte nebo jak vypadáte. Pokud se vám něco podaří, mohou mít tendenci to shodit nebo připojit komentář, že to mohlo být ještě lepší a podobně.
• Neumí uznat vlastní chybu, nepřebírají odpovědnost za své činy, za neúspěch obviňují okolí: I když udělají chybu nebo se jim něco nepodaří, neomluví se. Příčiny vlastního neúspěchu přičítají okolí. Z pohledu sociální psychologie se jedná o lidi, kteří mají takzvaně externí “locus of control” (těžiště kontroly). Mají za to, že jejich nezdary jsou ovlivněny a určeny vnějšími vlivy a mohou za ně obviňovat své nejbližší. V případech domácího násilí je typické, že násilné osoby nepřebírají za své násilné jednání odpovědnost a obviňují oběť („Kdybys to neudělala/neřekla/udělala tak, jak jsem ti řekl tak bych ti tu facku nemusel dát“).  
• Nerespektují hranice druhých: Ve zdravých vztazích respektujeme hranice toho druhého vnímáme jejich důležitost. Pro kontrolující osoby ale hranice znamenají překážku v udržení jejich kontroly a moci. Proto je nerespektují a snaží se je různými způsoby, jako například manipulací nebo vyvoláváním pocitů viny nabourat nebo obejít.  
• Manipulují: Manipulativní taktiky jsou u kontrolujících lidí velmi časté. Jejich prostřednictvím si udržují kontrolu a moc nad druhými lidmi.  
• Jejich reakce jsou často nepředvídatelné: Mohou velmi rychle měnit nálady a jejich reakce jsou těžko předvídatelné. To, co jednou projde bez povšimnutí může jindy vyvolat prudkou reakci. Druhá strana tak může mít pocit, jako by neustále našlapovala po minovém poli, přičemž neví, kdy a proč „to bouchne”. Na první pohled to tak nemusí vypadat, ale takto si kontrolující osoba získá pozornost a prostor v hlavě protějšku (a tím i kontrolu). V násilných vztazích se oběti snaží minimalizovat možnost eskalace násilí, předejít mu. Jedna z takových strategií by se dala nazvat “přesunout se do hlavy násilného partnera”. Oběť se snaží předvídat, posuzuje sama sebe očima partnera a mění svoje chování tak, aby se vyhnula násilí. Nemá prostor vnímat vlastní potřeby a přání, přestává dělat věci podle sebe, ale chování přizpůsobuje tak, aby partnerovi vyhověla a zajistila si bezpečí. Mnoho obětí zpětně popisuje pocit, že ztratily samy sebe.
• Vyvolávají ve vás pocity viny nebo “dluhu”: “To mám za to, co jsem pro tebe všechno udělal/a”, “Kdybys neměla co skrývat, nemáš problém mi dát přístupová hesla do telefonu”, “Kdybys byla normální, nemusel bych tě pořád hlídat, ale tobě se nedá věřit.” Jsou však i situace, kdy ukáží svou “vlídnou” tvář, udělají něco milého. Typickým znakem domácího násilí je, že k němu dochází v určitém cyklu, kdy se střídají fáze narůstání napětí, násilí a klidu. A právě v klidových fázích mohou takové osoby vyvolávat zdání, že vše bude v pořádku, pokud se změníte a budete poslušnější. Bohužel, takto to nefunguje a spirála násilí se točí dál.
• Potřebují pozornost: Chtějí být v centru pozornosti a ostatní vnímají jako ty, kdo mají naplňovat jejich potřeby. Většinou se moc nezajímají o to, jak se druzí doopravdy mají nebo jak se cítí. 

Co si představíte pod pojmem kontrolující chování? 

Obrázek

Většině lidí se vybaví situace, kdy jeden z partnerů vyžaduje neustálý přehled o tom, kam druhý partner jde, co dělá, s kým a o čem mluví, kdy přijde. Jedna klientka hovořila o tom, že její manžel měl přesně vypočítáno, jak dlouho jí zabere cesta do práce a hned ráno jí volal do zaměstnání na pevnou linku, aby zkontroloval, jestli už je v práci a někde se nezdržela. Stejně tak ji kontroloval i po příchodu domů. Volal jí například, jakou barvu má utěrka, kterou nechal položenou na stole a podobně. Jiná klientka hovořila o tom, že když šla s kamarádkami ven, partner jí neustále volal a vyžadoval po ní, aby mu posílala fotky z místa, kde jsou a chtěl, aby vyfotila všechny, kteří s ní sedí u stolu.  

V současnosti jsou k různým formám kontroly velmi často využívány, či spíše zneužívány moderní technologie. Jak ukazuje průzkum společnosti Avast [6], v posledních letech výrazně vzrostlo používání takzvaného stalkerware. Na rozdíl od takzvaného spyware neslouží ke zcizení osobních údajů, ale ke sledování a monitorování života oběti, která ve většině případů o tom, že má stalkerware nainstalován v telefonu nebo jiném zařízení, vůbec neví. Tyto aplikace jsou skryté, nezobrazuje se jejich ikona, neinformují oběť o své instalaci, neposílají vám žádná upozornění. Stalkerware je software, který může tomu, kdo jej ovládá, předávat informace o poloze oběti, o stránkách, které navštěvuje na internetu, umožňuje přístup k fotografiím či videím, může spustit kameru zařízení, aniž by o tom majitel/ka věděl/a, zachytit e-maily a zprávy z aplikací jako je například WhatsApp nebo Facebook, sledovat textové zprávy či odposlouchávat telefonáty.

Pokud máte podezření, můžete si stáhnout některou z antivirových aplikací, které dokáží stalkerwareidentifikovat. Necítíte-li se v technických otázkách příliš zdatní, můžete například navštívit prodejnu vašeho operátora a požádat o kontrolu aplikací a softwaru, který máte v telefonu.  

Potvrdí-li se vaše podezření, je důležité promyslet další kroky zejména s ohledem na vlastní bezpečnost. Pokud vám stalkerware naistaloval kontrolující či násilný partner, mohlo by smazání jeho agresivitu eskalovat. V takovém případě je dobré poradit se o dalších krocích v některé z organizací specializovaných na pomoc obětem domácího násilí. Pro jejich kontaktování použijte zařízení, které není monitorováno, například telefon osoby, které důvěřujete.  

A jak je to s rodičovskými aplikacemi? 

Mnoho rodičů používá různé aplikace na sledování polohy dítěte z důvodu zajištění jejich bezpečí. To je zcela v pořádku, pokud o tom děti vědí a rozumí důvodům proč je používáte. Důležité je také zohlednit věk dítěte i další funkce, které aplikace nabízí.  Pokud aplikace umožňuje také přístup do zpráv, fotek a podobně, je její používání bez souhlasu nebo vědomí dítěte spojeno s řadou etických otázek a může narušit vzájemnou důvěru mezi dítětem a rodičem. Jak uvádí CISO společnosti Avast Jaya Baloo “vytváření bezpečného prostředí pro vaše dítě začíná důvěrou, a i když mohou být nástroje rodičovské kontroly užitečné, stalkerwarenení řešením. Děti mají také právo na soukromí, a přestože je důležité vědět o jejich online aktivitách, je třeba i jejich souhlasu. Klíčové je mluvit s dětmi transparentně a otevřeně. [7] 

Kontrolující chování ale nezahrnuje jen sledování a přehled o tom, kde a s kým partner/ka je, o čem s nimi mluví a podobně. Má i řadu dalších podob.

Jaké další projevy může mít kontrolující chování? 

Obrázek

Kontrola nad rozhodováním: Kontrolující chování nemusí být jen o tom, že daná osoba o vás chce všechno vědět. Může chtít přímo řídit váš život. Ve vztahu taková osoba může rozhodovat o všech aspektech života – od toho, co si můžete vzít na sebe, jaký účes máte nosit, s kým se můžete nebo nesmíte stýkat, jak budete trávit svůj volný čas, zda můžete pracovat či studovat, co bude s penězi, které vyděláte a tak dále. 

Nerespektování vašeho osobního prostoru a potřeb: Kontrolující osoby mohou kontrolovat a určovat, co máte jíst, kdy můžete jíst nebo vám jídlo odpírat. Patří sem také noční buzení, omezování lékařské péče, omezování pohybu v bytě i mimo něj a podobně.

Kontrola financí: Je to jedna z cest, jak oběti domácího násilí znemožnit nebo ztížit odchod z násilného vztahu.  Tyto formy již spadají pod formy ekonomického násilí.  

Izolace: Snaha izolovat vás od rodiny či přátel je signálem toho, že vás chce dotyčný ovládat a kontrolovat. Cílem izolace je omezit vaše kontakty s lidmi, kteří by vám mohli být oporou, kterým byste se mohl/a svěřit, a kteří by vám mohli dát zpětnou vazbu na to, co se ve vztahu děje. Agresor současně předchází tomu, aby si někdo všiml modřin nebo jiných zranění.  

Tato forma kontroly probíhá postupně, často nenápadně. Na začátku vztahu může působit jako zájem o vás. Chce-li s vámi partner trávit veškerý čas, říká vám, že bez vás nemůže být, může to být projev zamilovanosti. Pokud mu ale řeknete, že dnes půjdete někam s kamarádkou nebo navštívíte rodiče a on to nerespektuje, ale začne ve vás vzbuzovat pocity viny větami jako: “To je teda pěkný, já jsem si všechno zrušil, chtěl jsem být s tebou, ale asi ti nejsem dost dobrý” nebo “Tak to mě asi nemiluješ tak, jak jsi říkala, když ti je přednější kamarádka než já”, měli byste zpozornět. Mnoho žen, které vyhledaly pomoc v naší poradně hovořilo o tom, že si uvědomily, jak se vlastně raději vzdaly veškerých kontaktů s blízkými a nikam nechodily, jen aby byl “doma klid”. Součásti taktiky izolovat může být také pomlouvání či očerňování vašich blízkých. Důsledkem izolace může být také dojem, že kromě partnera nikoho jiného nemáte a nikdo jiný vám nepomůže. To posiluje pocit závislosti na něm.

Gaslighting: Je to forma manipulace a emočního zneužívání, jejímž prostřednictvím násilná osoba zpochybňuje úsudek, vnímání reality, paměť a zdravý rozum oběti. Děje se prostřednictvím opakovaného lhaní, popírání reality, schovávání věcí, zpochybňování, shazování oběti, jejích názorů a myšlenek. Cílem je opět získání kontroly nad životem druhého a prohloubení závislosti oběti na násilné osobě.  m je opět získání kontroly nad životem druhého a prohloubení závislosti oběti na násilné osobě.  

Jaké dopady má kontrolující jednání? 

Negativní dopady kontrolujícího chování na prožívání oběti mohou mít různé podoby. Závisí na intenzitě a míře kontroly, zda je spojena také s nátlakovým jednáním či jinými formami násilí a podobně. Velmi často vyvolává pocity viny, nedůvěry, ponížení. Emoční reakce mohou být různé, od pocitu smutku, depresivního ladění, bezmoci, zoufalství až po podráždění, zlost a naštvání, které však v násilném vztahu oběti zpravidla potlačují, protože jejich projevení by mohlo vést k eskalaci násilí ze strany násilné osoby.  

Děti, které vyrůstají v takovém prostředí mohou mít problém se zdravým nastavením hranic ve vrstevnických a později i partnerských vztazích, s odmítnutím toho, co je jim nepříjemné, s uvědomováním a vyjadřováním vlastních potřeb nebo s nepřebíráním odpovědnosti za pocity a emoce druhých.  

Kontrolující a nátlakové chování se bohužel vyskytuje i ve vztazích mladých lidí. Pokud máte podezření, že by vaše dospívající dítě mohlo být něčemu takovému vystaveno a nevíte, jak s ní/m o tomto tématu hovořit, obraťte se na některou ze specializovaných poraden nebo na Rodičovskou linku. 

Co dělat, pokud se nacházíte ve vztahu, kde dochází ke zneužívání kontroly a moci? 

Obrázek

• Myslete na svoje bezpečí a na bezpečí dětí, které s vámi vyrůstají: Zajistěte si bezpečí také v online prostoru. 
• Jste-li v ohrožení, máte-li strach, přivolejte policii/pomoc.  
• Vyhledejte odbornou pomoc: Specializované poradny nabízí nejen osobní poradenství, ale také možnosti konzultací po telefonu nebo online konzultace, případně také poradenství prostřednictvím chatu. Poradenství můžete vyhledat zcela anonymně.  
• Nebuďte na to sami: Máte možnost s někým, komu důvěřujete, hovořit o samotě? Pokud již nemáte kontakt s rodinou nebo někým blízkým, může to být například ošetřující lékař/ka, kolegyně/kolega apod.  
• Pište si deník: Pokud váš partner opakovaně zpochybňuje, co se stalo, co udělal on nebo vy, co jste řekli a podobně, můžete přestat věřit sami sobě. Začněte si psát deník, zaznamenávat si jednotlivé události, abyste pro sebe měli možnost zkontrolovat si realitu. I v tomto případě myslete na své bezpečí. Pokud není bezpečné si psát poznámky do sešitu nebo počítače, protože by je násilná osoba mohla najít, můžete využít funkci Můj deník aplikace Bright Sky a zajistit tak, aby tyto informace byly v bezpečí.  
• Vyhledejte si více informací: I v tomto případě je však důležité, aby kontrolující partner nenašel například historii stránek prohlížeče a podobně. Je-li to pro vás bezpečnější, hledejte informace na zařízeních, ke kterým partner nemá přístup.  
• Stručná komunikace: Pokud vás partner obviňuje a podobně, nenechte se vtáhnout do hádky. Odpovídejte stručně, hovořte o tom, jak situaci vnímáte vy. Je-li to možné, snažte se získat čas a nejednat pod nátlakem.  

Kontrolující chování, nátlak a manipulace jsou toxické a do zdravého vztahu nepatří. Nevychází z lásky, ale st rachu a potřeby ovládat. Máte právo se rozhodnout, zda v takovém vztahu chcete zůstat, nebo odejít.  

Rozhodnete-li se z násilného vztahu odejít, promyslete si bezpečnostní plán. S jeho sestavením vám pomohou ve specializovaných poradnách.

Související literaturu a další zdroje informací naleznete také v naší Odborné knihovně.

Zaujal Vás článek a chcete každý měsíc dostávat informace o nových příspěvcích? Přihlaste se k odběru newsletteru nebo nás sledujte na Facebooku!

Odebírat newsletter   Sledovat na Facebooku