Násilí a agrese v období karantény: prevence i obrana

Rodiče a děti, v jejichž rodinách se vyskytuje násilí, nevnímají mnohdy svůj domov jako bezpečné místo.  V době epidemie onemocnění COVID-19, kdy jsou možnosti volného pohybu osob do značné míry limitovány a kontakt mezi členy rodiny je intenzivnější, musejí někteří z nich čelit ještě většímu ohrožení než dříve. Situace je ale riziková i pro rodiny, ve kterých se s násilím či agresí zatím nepotýkali. Je proto dobré vědět, jak se vyvarovat prvních příznaků vytrácejícího se sebeovládání.

Jak zmíněnou situaci zvládnout a kde mohou dospělí i děti v náročné době najít pomoc? Na to odpovídají odborníci, kteří se problematikou domácího násilí v České republice zabývají.

Článek vznikl ve spolupráci s organizací ROSA (psycholožka a vedoucí organizace PhDr. Branislava Marvánová Vargová),  organizací Magdalenium (právní zástupkyně organizace Mgr. Eva Habánová, psycholožky Mgr. Kristýna Peková a Mgr. Yvona Pecák Fasurová) a psycholožkou PhDr. Hedvikou Boukalovou, Ph.D. (Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, Katedra psychologie)

Obsah článku:

• Důvody nárůstu násilí
• Lze eskalaci napětí předcházet?
• Jak vyhodnotit, zda je chování člena rodiny potenciálně ohrožující?
• V čem je nynější situace náročnější?
• Kam se obrátit, když dojde na násilí?
• Co mohou dělat samotné děti, aby pro ně situace byla snesitelnější?
• Kde mohou hledat pomoc děti, pokud jsou svědky nebo oběťmi?

Z jakých důvodů může právě v době omezení volného pohybu osob docházet k nárůstu násilí mezi členy rodiny?

Magdalenium: Pro všechny osoby jde o zátěžové období. Nárůst konfliktů tak můžeme zaznamenat nejen ve vztazích, v nichž dochází k psychickému či fyzickému násilí, ale také ve většině doposud pozitivních partnerských vztahů. Příčinou je vyšší míra frustrace spojená s omezením kontaktů s jinými lidmi a činností člověka mimo domov. Dochází k tomu, že pracovní a volný čas splynou v jedno, partneři tráví celý den spolu v několika málo místnostech, každý přitom má různé potřeby, jinak snáší takto intenzivní kontakt a úměrně tomu pak roste jejich psychická tenze.

Rosa: Dalším aspektem může být zvýšená úzkost spojená s obavami před nákazou, ale také s nedostatkem informací o tom, jak dlouho opatření mohou trvat a kdy se život vrátí opět do normálu. Navíc rodina spolu tráví mnohem více času než obvykle, přičemž se ale nejedná o „víkendový“ režim, kdy mají všichni členové rodiny volno a mohou se věnovat sobě navzájem nebo výletům, ale je potřeba zajistit chod domácnosti, zvládání učiva a pro ty rodiče, kteří pracují z domova, také všechnu práci. V současnosti na nás tedy působí více stresových podnětů a lidé mohou mít nedostatek času a prostoru pro pozitivní vybití a příjemné činnosti.

Lze eskalaci násilí mezi partnery nějakým způsobem předcházet?

PhDr. Hedvika Boukalová, Ph.D.: Je to možné právě například režimem dne, jeho rozdělením a snahou udržet smysluplné činnosti - pracovní aktivity, učení s dětmi nebo drobné úpravy v domácnosti. Pokud možno rozdělit aktivity mezi partnery a mít ve věcech řád. Také ale zařadit i něco příjemného, vyvážit povinnosti odpočinkem a případně vyzkoušet i nějaké nové aktivity – hry, společné sledování filmu nebo více času na dobrou společnou večeři. Důležitý je pohyb, možnost jít ven, snižovat napětí např. sportem. Je možné si také uvědomovat, že rostoucí nespokojenost mohu cíleně registrovat a snažit se toto napětí ovlivnit – např. se raději jít projít, než začít konflikt s rodinou.

Rosa: Může pomoci, když si zvolíme slovo, tedy jakýsi signál, kterým dáme druhému najevo, že se např. nyní necítíme dobře a nechceme probírat důležité nebo i provozní věci a potřebujeme být sami. Může se tím podařit oddělit to, že se necítím dobře, ale nemá to s partnerem co dělat. Pomoci zároveň může vyčlenit si pravidelný čas, například večer, kdy se proberou provozní věci na další dny. Důležité také je mít možnost trávit chvíli času o samotě, což je nyní velmi obtížné. Pomoci může krátká procházka, koupel, četba knihy. Je dobré ostatní členy rodiny informovat o tom, že teď např. půl hodiny nebudu „na příjmu“ a dotazy a potřeby dětí bude naplňovat druhý rodič.

Pokud už komunikace eskaluje, je důležité nenechat se vtáhnout do manipulující konverzace, raději odpovídat v krátkých větách, držet si svůj osobní prostor a vzdát se myšlenky, že se vše vyřeší v tento moment. Je možné komunikaci oddálit – „probereme to za chvíli“, „teď v rozhovoru pokračovat nechci“, neobhajovat se a neobviňovat. Pokud s partnerem nesouhlasíme, ale obáváme se eskalace násilí, je vhodnější říci – „to je tvůj názor, nesouhlasím s ním, ale respektuji, že si to myslíš“, a je-li to možné, odejít z místnosti.

Podle čeho by měl člověk vyhodnotit, že už projevy partnera nebo partnerky nejsou výsledkem aktuálního stresu, ale že jde o chování, které může být ohrožující?

Magdalenium: Rozlišit to lze na základě definice domácího násilí. U domácího násilí se agresivní chování cyklicky opakuje – dělo se tedy i dříve před vyhlášením omezení pohybu, doba mezi jednotlivými atakami se postupně zkracuje, fyzická i psychická agrese postupně eskaluje a k agresivnímu chování dochází i bez podnětů – dle rčení „Kdo chce psa bít, hůl si vždy najde“. Pokud chování partnera partnerky odpovídá těmto kritériím, je možnost fyzického napadení vysoká a je nezbytné zajistit si bezpečí, tedy dostat se z dosahu agresora a kontaktovat policii.  

PhDr. Hedvika Boukalová, Ph.D.: Ani aktuální stres by neměl být důvodem či omluvou pro chování, které je ponižující, hostilní, poškozující, útočné, ať již z hlediska psychiky, tak fyzicky či sexuálně. Je možné pochopit, že aktuální stres je významným faktorem, je ale důležité, aby jeho zpracování proběhlo bez poškozování druhých. V situaci takového chování je důležité pro oběť dostat se do bezpečí či se pokusit konflikt zastavit, aby mohly emoce opadnout. Je možné se k problémům vrátit po uklidnění. Pokud je za takových okolností dotyčný schopný na své jednání nahlédnout, může se učit stres zvládat lépe. Nemá-li zájem na negativní dopady chování nahlédnout, je to potenciálně problematické.

Čím je současná situace náročnější pro osoby, které se s domácím násilím skutečně potýkají?

Rosa: Může pro ně být mnohem obtížnější vyhledat pomoc, protože kontrolující násilný partner má teď ještě větší možnost sledovat a hlídat, co oběť dělá, s kým komunikuje. Izolace je jedním ze základních rysů domácího násilí a my se nyní ocitáme v řízené izolaci. Navíc, pro oběti je domov nebezpečným místem, jsou tedy nuceny zůstávat izolované v potenciálně nebezpečném prostředí.

Magdalenium: Sociální izolací se navíc může dále prohlubovat závislost na partnerovi nebo partnerce, a to jak psychická, tak fyzická i materiální. Pro oběti domácího násilí je typické nižší sebevědomí, vyšší zranitelnost a psychická citlivost, tudíž i výskyt pandemie mohou vnímat jako velmi ohrožující, a mohou se tak prohlubovat jejich psychické obtíže. Zároveň nyní policie i správní orgány řeší mnohdy urgentní věci související se stavem nouze, a mají tedy velmi omezený prostor na práci s oběťmi domácího násilí, pokud nejde o závažnější trestnou činnost, jskou je například fyzické zranění oběti.

Co může obětem domácího násilí v dané situaci pomoci a kam se mohou za současného stavu obrátit?

Rosa: Důležité teď mohou být kontakty s okolím nebo pomoc od sousedů. Lze se například domluvit na nějakém signálu, např. když pošlu prázdnou SMS zprávu, děje se u nás něco závažného, prosím zavolejte policii. V provozu samozřejmě zůstávají linky pro oběti domácího násilí. Důležité je, aby našly bezpečnou chvíli a prostor, kdy mohou mluvit – může to být při venčení psa, nákupech, z toalety nebo kdekoli, kde je nemůže násilná osoba slyšet.

V současné chvíli může pomoci také aplikace do mobilních telefonů Bright Sky, která je ke stažení zdarma a obsahuje celou řadu velmi důležitých informací – například otázky, které pomohou vyhodnotit riziko ve kterém se oběť nachází. Zásadní jsou především kontakty na nejbližší pomoc a funkce „můj deník“, kde oběť může zachytit projevy domácího násilí v písemné, audio nebo video podobě. Pokud se oběť cítí v ohrožení, je samozřejmě zcela na místě volat linku 158 a přivolat si pomoc. I současném krizovém stavu má stát povinnost chránit majetek, zdraví a životy svých občanů.

Magdalenium: Za této situace je důležité fotograficky zdokumentovat případná poranění a pokud je to možné, učinit jak audio nahrávky agrese, tak případně jednání agresora. Poté okamžitě telefonicky informovat policii, vyžádat si jejich mail a poslat jim vše uvedené. Vždy je ale potřeba myslet na bezpečné pořizování důkazního materiálů i řešení situace a dbát na ochranu sebe i svých dětí.

Když se nyní zaměříme právě na děti, co mohou samy pro sebe udělat, aby se ve stresujícím domácím prostředí, kde se násilí vůči nim nebo mezi rodiči vyskytuje, cítily o něco lépe?

Rosa: Pro děti je důležité, aby rozuměly tomu, co se okolo nich děje. Jinak mají zvláště menší děti tendenci vysvětlovat si to tak, že za všechno můžou ony. Důležité je, aby mohly mít alespoň telefonický kontakt s někým, komu důvěřují. Může to být kamarád, teta, babička, učitelka. Pomoci může také sestavit si jednoduchý bezpečnostní plán – co budu dělat, když se budu bát? Kam se můžu schovat? Můžu někomu zavolat? Co mi pomáhá? Je v rodině někdo, kdo mi pomůže? Můžu o svých pocitech napsat nebo je namalovat?

Magdalenium: U dětí ve starším školním věku a dospívajících je vhodné udržovat, byť telefonický, pravidelný kontakt s vrstevníky, ventilovat tak své napětí a čerpat u nich podporu. Dále se věnovat svým zájmům a odreagovat se prostřednictvím sportu. U mladších dětí lze využít oblíbených her k odreagování napětí a úzkosti z konfliktů rodičů, děti mohou vyhledat místo v pokoji, kde si vytvoří tzv. bezpečný úkryt, budou zde mít své plyšáky, knížky a budou se moci pomyslně odříznout od světa dospělých. Malým dětem mohou pomoci překonat těžké období pohádky, kde vítězí dobro nad zlem, mohou také u sebe nosit talisman, který jim bude nosit štěstí a bude je alespoň psychicky chránit, či hračku, která jim dodá pocit bezpečí.

Kde děti, které se stávají oběťmi násilí ze strany svých rodičů nebo jsou jeho svědky, najít pomoc?

Magdalenium: Pro dítě je situace, kdy je násilný jeden z rodičů, velmi náročná. Zejména vzhledem k nerovnému postavení, které zastává, k závislosti na rodičích a k vývojovému stupni vlastních emocí a zvládacích mechanismů. Základem je proto obrátit se na další blízké osoby – příbuzné, sousedy nebo i učitele, se kterými jsou děti v kontaktu kvůli předávání úkolů. Informovat je o domácí situaci, poradit se s nimi a požádat je o pomoc. Za nezbytně nutné pak považujeme, aby každé dítě bylo vybaveno kontakty na krizové linky pro děti a dospívající, kde se jim může dostat adekvátní pomoci.

Rosa: Pokud je dítě svědkem násilí mezi rodiči, je důležité, aby vědělo, že by nemělo zasahovat do násilných situací, protože se tím významně zvyšuje riziko, že může být samo zraněno. Mělo by spíše vědět, z jakého bezpečného místa (záchod, postel, pokojíček) může přivolat pomoc (z telefonu, z okna). I v současné době funguje například Linka bezpečí, která pomáhá dětem v náročných situacích. Děti se mohou ale obrátit i na Oddělení sociálně-právní ochrany dětí.
 

Zaujal Vás článek a chcete pravidelně dostávat informace o nových příspěvcích? Přihlaste se k odběru newsletteru a sledujte nás na facebooku.

Odebírat newsletter   Sledovat na Facebooku