Důležitost správné manipulace s novorozencem a kojencem

Autor/ka: Mgr. Iva Bílková, Cert. MDT
Datum publikace: 26. 07. 2022, Aktualizováno: 09. 08. 2022
Narození miminka vyvolá v každé rodině obrovskou radost a štěstí, ale přináší také velkou zodpovědnost a, zejména u prvorodiček, vyvolává mnohé obavy. Před narozením miminka věnujte čas přípravě. Cílem každého rodiče je, aby jeho děťátko bylo co nejspokojenější a dobře prospívalo. Aby tomu tak bylo, je potřeba obstarat jeho základní životní potřeby, projevovat mu dostatek pozornosti a lásky, ale mimo to mít také určité povědomí a alespoň základní znalost o jeho psychomotorickém vývoji. Budeme-li totiž naši výchovu stavět pouze na přirozeném pocitu získaném pouze z toho, co jsme sami zažili či viděli, nedosáhneme zcela optimálních výsledků.

Obsah článku:

Psychomotorickým vývojem máme na mysli postupné dosažení dovedností v oblasti pohybu, řeči, duševního a sociálního života dítěte, vedoucí k jeho plné samostatnosti. Psychomotorický vývoj je určen genetickou výbavou, vnitřní a vnější motivací dítěte a jeho zdravotním stavem. Zdravé dítě dosáhne předpokládané dovednosti i v případě, že se vyskytnou určité odchylky či anomálie v péči. Rozdíly pak shledáváme zejména ve kvalitě provedení, které lze správnou znalostí a manipulací s miminkem výrazně ovlivnit. Nedostatečně informovaní rodiče považují za hlavní cíl svého působení na dítě, aby co nejdříve chodilo, stálo či sedělo. Mylně se pak domnívají, že je zapotřebí dětem v této oblasti aktivně pomáhat a dopouští se tak chyb: děti již od narození nosí ve svislé poloze, později je přitahují za ruce do sedu, posazují a staví či vodí za ruce. Neuvědomí si, že touto „stimulací“ většinou naopak brzdí vlastní zájem, snahu i aktivitu dítěte, a s tím i kvalitní rozvoj. Pro celoživotní zdravý vývoj jedince totiž bude nejdůležitější jeho vlastní aktivita a jejím prostřednictvím nabyté zkušenosti, dovednosti a psychická otužilost.  

Obrázek
Dítě v županu

Každodenní péče o miminko nám umožňuje sledovat a vnímat jeho projevy v různých souvislostech déle a pečlivěji, než je v možnostech odborníka. Budeme-li vědět, čeho si v určitém období věku dítěte všímat, můžeme včas postřehnout rýsující se problém a vyhledat odbornou pomoc. V případě nějaké odchylky je samotné stanovení diagnózy vždy doménou ošetřujícího lékaře, který rozhodne o postupu léčby. Pokud dítě nezvládá určitou dovednost vůbec, či ji provádí asymetricky, pouze jednostranně, či jinak nedokonale, hovoříme o opožděném psychomotorickém vývoji dítěte. Ten může být primárním a někdy i jediným příznakem vážnějších potíží a je potřeba jej včas řešit. Ve většině případů lze správnou manipulací a vhodnou stimulací dítěte, případně použitím některých terapeutických metod (například Vojtova metoda), většinu odchylek upravit.  

Dítěti se porodem změní celý svět

Pokud vývoj dítěte rozdělíme do určitých období, první začíná narozením dítěte a končí 28. dnem života. Označujeme ho jako takzvaně novorozenecké. Je to velmi specifické období, kdy dochází zejména k adaptaci miminka a jeho tělních systémů na podmínky mimo dělohu matky. Toto období znamená pro novorozence velké množství změn, na které je potřeba jej postupně zvykat. V maminčině děloze jsou miminka v poloze klubíčka, v poměrně stísněném a teplém prostředí. Proto se doporučuje miminka do věku až čtyř měsíců balit do zavinovačky a tím jim navodit pocit bezpečí, klidu a tepla. V děloze jsou miminka ve vodním prostředí, které tlumí nárazy a vytváří spíše pomalé houpavé pohyby.

Z toho důvodu i po narození provádíme jakékoliv změny poloh, přebalování či oblékání pomalu a na miminko mluvíme velmi klidným a jemným hlasem. Novorozenec je takzvaně termolabilní, což znamená, že si při změně teploty prostředí nedokáže udržet stálou tělesnou teplotu. Je nutné jej chránit před prudkými výkyvy teplot a dostatečně jej oblékat. Pozor ovšem na přílišné oblékání! To může vést k jeho přehřátí, které je zejména v prvních měsících života nebezpečné a může být jednou z příčin takzvaného SIDS syndromu, neboli náhlého úmrtí kojence. V místnosti, kde dítě přebývá, pravidelně větráme a udržujeme vzduch přiměřeně vlhký a teplý – cca 20 °C v době spánku a 23-24 °C v době bdění.

Co a jak by mělo miminko zvládat?

Obrázek
Dítě se dívá na chrastítko

Novorozenci jsou velmi nestabilní. Pokud je položíme na pevnou podložku dochází k tzv. asymetrickému držení těla (tam, kam je otočen obličej, je vyklenutý trup dítěte, ramínka a osa pánve se sbíhají na straně záhlaví), které v je v tomto věku velmi důležité. Pokud je miminko nezaujímá, je to známka chybného řízení motoriky na míšní nebo mozkové úrovni. Toto predilekční držení těla je fyziologické až do věku tří měsíců po narození a je důsledkem čistě tzv. geneticky determinovaných pohybových programů. Při manipulaci s miminkem je tedy dobré toto respektovat, ale zároveň dítěti nabízet i jiné polohy, ve kterých postupně nabývá jistoty. Malým kojencům velmi prospívá, pokud je střídavě polohujeme na pravý a levý bok, například pomocí válečků. Pokud necháme miminko střídavě spát na pravém a levém boku, působíme pozitivně na tvarování hlavičky, předcházíme vzniku oploštění na záhlaví a zároveň, pokud se miminko ublinkne během spánku, natrávené mléko steče volně přes tvář na podložku, aniž by hrozilo vdechnutí tekutiny. Pokud je miminko bdělé, doporučuji nabízet mu “informace” z různých stran a v různých polohách. Zároveň musíme respektovat přirozený psychomotorický vývoj, tedy miminka předčasně nepolohujeme na bříško, do sedu apod. 

Psychomotorický vývoj je v podstatě soubor informací, co a v jakém období by mělo miminko zvládat. Pokud jeho svaly, kosti, klouby nebo šlachy nejsou natolik silné – hlavně v koordinaci na přední a zadní straně páteře (pro snadnější představu z břišní i zádové strany páteře) – aby udržely vyváženě napřímenou páteř ( například krční páteř v leže na bříšku), je zbytečné miminko na bříško pokládat. V přirozeném vývoji se objevuje přetáčení na bok ve čtvrtém měsíci věku dítěte, samostatné přetočení z boku na bříško až v pátém měsíci. Pokud je miminko pokládáno na bříško dříve, je u něj velmi často patrná aktivita trapézových svalů s předsunem hlavičky či záklonem šíje. Aktivita trapézového svalu má vliv na formování tvaru obratlů na hrudní páteři atd. Pokud necháme miminko přirozenému vývoji, dojde k vytvoření takzvané koaktivace (současná koordinace) všech svalů účastnících se na aktivitě hlubokého stabilizačního systému (břišní svaly, bránice, pánevní dno, svaly podél páteře jdoucí na břišní a zadní straně páteře). Dítě pak bude velmi dobře držet napřímení (první i následující vzpřímení) a správná koordinace se bude odrážet i ve složitějších navazujících pohybech (plazení, lezení, vstávání, chůze, běh). To logicky platí i naopak. Pokud budeme vývoj dítěte uspišovat bez respektu k jeho správnému psychomotorickému vývoji, dítě si bude vytvářet chybné pohybové stereotypy, které bude po zafixování využívat i ve vyšších vývojových řadách.

Jak s novorozencem správně zacházet?

Obrázek
Matka chová dítě

Předpokládejme, že je rodič poučen a má alespoň základní znalosti v oblasti psychomotoriky dítěte. Jak s dítětem ale správně zacházet, aby bylo vše v co největším souladu s jeho přirozeným vývojem? Jak jsme již zmínili, nejdůležitější je vývoj dítěte nepředbíhat. Jednou z nejčastějších chyb je předčasné polohování do svislé pozice. Proč je tato pozice pro vývoj špatná? Zaprvé, miminko je motivováno zejména zrakovými podněty, tudíž pokud jej rodič zvedne do svislé polohy, dítě lépe vidí a je spokojené. Chytré děti si tuto skutečnost velmi rychle uvědomí a vědí, že stačí zaplakat a milující rodič je zvedne, aniž by se musely samy snažit. Dochází k podněcované pasivitě dítěte a brždění jeho psychomotorického vývoje. Dítě nemá možnost trénovat a získávat potřebné zkušenosti. Předčasnou vertikalizací může docházet ke vzniku vadného držení těla, skoliózy, hyperkyfózy a následným bolestem páteře či hlavy, ale může dojít i k nevhodnému tvarování kostí páteře a nosných kloubů dolních končetin. 

Do vertikální polohy je potřeba se postupně propracovat, na což má dítě celých 12 měsíců. Během nich postupně rozvíjí schopnost rovnováhy i koordinace a posiluje svaly celého těla natolik, aby dokázaly fungovat efektivně. Zároveň dochází k postupné osifikaci kostí. Z měkkého chrupavčitého základu se tvoří pevnější kosti, schopné nést hmotnost těla tak, jak fyzický vývoj odpovídá psychomotorickému. Proto dítě nejméně do devátého měsíce nenosíme ve svislé poloze s vysazenou pánví, ani neposazujeme. Sednout si a stát může až v době, kdy se z lezení dokáže posadit a postavit samo. Správná manipulace s dítětem je zásadní u dětí, u kterých došlo k mírnému porušení nervové soustavy během porodu, což může vést k rozvoji mírných odchylek do budoucna. Nesprávná manipulace může potíže zhoršovat. V budoucnu se projevují poruchou jemné a hrubé motoriky, roztěkaností, nesoustředěností, odchylkami chování a dalším.

Související literaturu a další zdroje informací naleznete také v naší Odborné knihovně.

Zaujal Vás článek a chcete každý měsíc dostávat informace o nových příspěvcích? Přihlaste se k odběru newsletteru nebo nás sledujte na Facebooku!

 

Odebírat newsletter   Sledovat na Facebooku

Autor/ka

S manželem založila FYZIOkliniku, v níž jako vedoucí fyzioterapeutka aplikuje kombinaci manuální fyzioterapie s inovativní technologií rázových vln. Specializuje se na cílenou pomoc s odhalením i zdánlivě nesouvisejících příčin obtíží. Ověřenými i moderními technikami ulevuje od bolestí zad, hlavy, kloubů, ale i při menstruačních obtížích, po úrazech nebo kožních a traumatických diagnózách. V dubnu 2018 složila mezinárodní zkoušku McKenzie Institute International a jako jedna z mála Čechů se stala držitelkou této fyzioterapeutické akreditace.

Odborná knihovna:
Články: