Autosedačka, nosítko, kočárek: kdy prospívají, a kdy škodí?

Obsah článku

• Hlavně, aby byl klid...
• Projevy dítěte s container syndromem
• Pomůcky nezatracujte
• Neustále v nosítku či šátku?
• Pozor na chodítka a hopsadla
• Zlatá střední cesta

Takzvaný conteiner baby syndrome (dále CBS) lze v západní společnosti považovat za trend moderní doby. U kojenců se projevuje řadou zdravotních a vývojových problémů. Vina se přisuzuje právě výdobytkům, které mají rodičům péči o miminka usnadnit – autosedačkám, ohrazeným postýlkám, různým houpačkám, hopsadlům, lehátkům, ale i nosítkům či kočárkům – zkrátka „kontejnerům“, které děti sice chrání, ale zároveň také omezují v pohybu. Jsou tyto pomůcky skutečně tak špatné? Nebo jde spíš o to, jak je užívat? I tady totiž platí pravidlo „všeho s mírou“.

Hlavně, aby byl klid…

Různé bezpečnostní a transportační pomůcky nabírají na popularitě především proto, že umožňují rodičům oddych od neustálého dohledu nad dítětem. Ti mohou polevit od pozornosti, neřešit kde, co a jak miminko dělá, zda na sebe nestrhne závěs, nejí písek nebo se neplazí ze schodů hlavou dolů – v postýlce či sedačce zkrátka leží nebo sedí na místě a je chráněno před všemi nástrahami světa. Rodič má čas na odpočinek, uvařit, uklidit a věnovat se jiným aktivitám.

Obrázek

Není divu, že snadno sklouzne k jejich nadužívání. Když je pak dítě dlouhodobě omezováno v pohybu, například tráví hodiny denně v autosedačce, mohou se objevit problémy v opožděném vývoji, a to jak motorickém, tak psychickém.

Projevy dítěte s container syndromem

První signály „syndromu kontejnerového dítěte“ lze rozpoznat už mezi třemi až šesti měsíci věku. Odchylky od psychomotorického vývoje však mohou mít řadu příčin a v případě jakýchkoli pochybností je žádoucí navštívit fyzioterapeuta zaměřeného na děti.

• Plagiocefalie (zploštění zadní části hlavy): týká se především miminek, která jsou hojně ponechávána v postýlce nebo kočárku. Plochá hlavička vzniká z dlouhodobého opakovaného tlaku hlavičky o podložku z jedné strany.
   
• Torticollis (zkrácení svalů krku, což způsobuje vychýlení hlavičky): opět bývají ohroženy děti, které dlouhodobě leží pouze na zádech. Ale nevyhýbá se ani nošeným dětem, kdy rodič nedbá o pravidelné změny postavení a rotace hlavičky dítěte.
   
• Zpožděné motorické milníky (například zpožděné otáčení, sezení a lezení): dítě, které nemá dostatečné stimuly z okolí, protože pouze leží rovně v postýlce nebo v kočárku, a nevidí například děti na hřišti, pejsky na trávě a další, bude podobně ohroženo zpožděným motorickým vývojem jako dítě, které tráví čas převážně v autosedačce na stole u maminky, která jako vědkyně pracuje hodiny u počítače.
   
• Snížená svalová síla a koordinace: závisí na dostatku příležitostí k pohybu. Dítě, které tráví pravidelně čas na zemi, kde má kolem sebe hračky a členové rodiny i domácí mazlíčci s ním komunikují, bude mít v praxi lepší koordinaci i motivaci k pohybu a větší svalové napětí oproti dítěti, které je buď čistě v postýlce nebo u maminky v nosítku, nebo jiné transportní pomůcce.
   
• Opoždění ve vývoji senzorických a kognitivních schopností: opět souvisí s tím, jaké podměty miminku rodič dává. Dítě v nosítku – ač neustále přítomné u maminky, která s ním jezdí MHD, bere ho na procházky, sportuje s ním – má neustále dobrý výhled do okolí, slyší, s kým a jak maminka komunikuje. Za těchto okolností může mít lepší kognitivní schopnosti než dítě, které je ponecháno samo na zemi v ohrádce s dostatečným prostorem pro pohyb.

Pomůcky nezatracujte

Zmiňované pomůcky jsou zpočátku skvělí „sluhové“, ale později „zlí páni“. U svých tří dětí jsem sama autosedačku s oblibou používala. Z pohledu fyzioterapie u novorozenců až zhruba do tří měsíců věku vajíčko hezky kopíruje schoulené zakřivení páteře miminka a nabízí mnohem lepší rozhled po okolí než rovné podložky na zemi, v postýlce či kočárku. Položíme-li si tedy miminko v sedačce na stůl, například při vaření, může nás dobře pozorovat, rozvíjet vnímání svého okolí a psychické dovednosti.

Když se ale miminko dostane do věku, kdy se začne samo přetáčet, vhodnější je rovná podložka – prostorná postýlka se žebřinami, koberec nebo pěnová puzzle na zemi. V tu chvíli už miminko potřebuje prostor pro rozvoj svých motorických dovedností a nebýt omezeno „stěnami pomůcky“.

Neustále v nosítku či šátku?

Obrázek

Je nutné dodat, že nadměrný čas v podobných pomůckách se počítá v bdělém stavu miminka. Miminko – novorozenec či raný kojenec – bývá vzhůru sotva dvě hodiny, proto je naprosto v pořádku, když maminka nosí na sebe upoutaného novorozence či raného kojence v šátku téměř celý den. Je samozřejmě dobré dopřát miminku odpočinek i v pozici, kdy má páteř rovnou nebo má možnost spát na boku. V principu ale šátek či nosítko novorozenci nepřekáží v jeho volní motorice a neomezuje jeho psychomotorický vývoj. Čím je však miminko starší, tím větší má potřebu vlastního pohybu a touhu objevovat různé polohy. Nošení by tedy mělo být vyváženo časem, kdy je dítě volně položené na podložce, optimálně obklopeno barevnými hračkami a podnětnými předměty, aby mělo příležitost ke spontánním pohybům a rozvoji svalů a kognitivních funkcí mozku.

Pozor na chodítka a hopsadla

Zatímco autosedačky u malých kojenců mi jako fyzioterapeutce v rozumné míře nevadí, s chodítky, skákadly a dalšími pomůckami, které udržují batolata předčasně ve vertikální poloze, zcela nesouhlasím.

Pokud si dítě nestoupá nebo nechodí samo podél nábytku, jeho svalový i kostěný aparát na to ještě není připravený. Chodítko ho to nenaučí, jen jej posouvá k chybným pohybovým vzorcům a umožňuje neadekvátní tlak na interní orgány a na ještě chrupavčitý základ skeletu. Dítě je do chodítka pasivně posazeno a s přirozenou radostí má tendenci hopsat a odrážet se. Nemá to ale nic společného s řízeným volním pohybem z centrální nervové soustavy (mozek a mícha) a se svaly, které drží dítě ve stoji proti gravitační síle Země nebo dokonce dokáží tělo nadzvednout proti gravitaci (stoj na jedné noze a odraz od druhé, tah achilovky a nadzvednutí paty...). Nebezpečí chodítek a odrážedel s kolečky tkví také v tom, že dítě nemá dokonalou koordinaci, ani odhad síly, rychlosti a vzdálenosti. Při silnějším odrazu tak může velmi snadno do něčeho vrazit a ublížit si.

Zlatá střední cesta

Ať už tedy preferujete postýlku, kočárek nebo nosítko, vždy je klíčový čas strávený společně mimo spánek; hra na volné podložce, stimulace fyzických dovedností dítěte a interakce s ním. Zvlášť miminka, která už se plazí či lezou, potřebují co nejvíce volnosti – hrát si na písku, zkoušet se sklouznout, houpat se (samozřejmě u dospělého na klíně), to vše jim pomáhá posilovat střed těla a motorické dovednosti.

Obrázek

Když už je dítě delší dobu v transportní nebo bezpečnostní pomůcce, měla by vždy následovat delší fáze volného pohybu. Po dvouhodinové jízdě autem v autosedačce, je dobré miminko z kontejneru hned vyndat a nechat ho v prostoru na podložce svobodně aktivovat pohybový aparát.

Nejsem zastáncem brzkého „pasení koníčků“, ale můžeme s miminkem cvičit i jinak. Výbornou pomůckou je například trochu upuštěný overball. Na něj můžeme i malé miminko opřít hrudníčkem, takže je v poloze „na bříšku“ a jeho hlavička není tolik zatížená gravitací. V této poloze s těžištěm na pánvi můžeme miminko jemně posouvat na ručičky (nesmí zaklánět hlavičku) a zpět na pánev. Vřele také doporučuji preventivní cvičení s miminky. Výborné pro posílení svalů, a mezi maminkami oblíbené, je plavání s kojenci. Vhodné je také hravé cvičení s miminky ve stylu fitness, kdy si rodič pokládá při cvičení dítě na sebe a různě s ním pohupuje.

Související literaturu a další zdroje informací naleznete také v naší Odborné knihovně.

Zaujal Vás článek a chcete každý měsíc dostávat informace o nových příspěvcích? Přihlaste se k odběru newsletteru nebo nás sledujte na Facebooku!

Odebírat newsletter   Sledovat na Facebooku