Kritéria správného výběru obuvi – od plenek až po dospělost

Při narození má naprostá většina miminek zdravé nohy. Pak je ale sevřou těsné ponožky a boty a začnou problémy. Podle některých studií vstupuje do první třídy až 95 % dětí s deformitami nohou, takzvaná plochá noha je nejběžnější z nich. Vážnější potíže, jako migrény, bolesti zad nebo otoky nohou, často nejsou vidět hned, ale mohou se projevit až v dospělosti.

Obsah článku:

• Faktory vzniku ploché nohy
• Prevence deformit chodidel u kojenců a batolat
• Zásady při výběru dětské obuvi
• Jak vybrat správnou velikost dětské boty?
• Barefoot - ano, či ne?
• Cviky na "plochou nohu"

Faktory vzniku ploché nohy

Nejčastější příčinou- plochonoží bývá chronické přetěžování nohou. Faktorem, který jen těžko ovlivníme, je dědičnost či sklon k takzvané uvolněnosti vazů, například při celkové hypermobilitě těla, ke které mají sklony více ženy než muži. Větší elasticitu vazů mají také děti (kvůli vyššímu podílu vody v těle). Plochá noha může být také jednou z fyziologických změn při graviditě.

Faktorem, který ovlivnit můžeme, bývá nadváha či nedostatečná stimulace chodidla zapříčiněná skutečností, že nohy máme neustále „uvězněné“ v obuvi, kde nemají dostatek volného prostoru pro přirozený pohyb.

U dětí může za výskyt plochonoží předčasné a příliš časté nošení bot, například nošení bačkůrek po celý den, nazouvání botiček v době, kdy děti ještě nechodí, nebo špatně zvolená obuv v době růstu nožních kostí. Ploché nohy mohou také vznikat během růstu, kdy kost roste obecně rychleji a pomaleji sílící a rostoucí svaly nestíhají držet podélnou klenbu.

Kdy a jak tedy začít obouvat dítě, abychom nenarušili zdravý vývoj jeho chodidel?

Prevence deformit chodidel u kojenců a batolat

Dětská klenba se tvoří do tří let věku, do té doby je naprosto zásadní její stimulace variabilními podněty. V létě je nejlepší nechat dítko chodit bosé, jak to jen jde. Po trávě, v písku, po kamenech. V zimě může doma zkoušet koberec, parkety, dlažbu a další povrchy.

Prstíky miminek a batolat by měly mít vždy dostatek prostoru. Ponožky je dobré volit z čisté bavlny, aby dobře sály pot, a raději o jedno či dvě čísla větší, aby seděly, i když se po vyprání trochu srazí. Botičky by mělo mít dítě až ve chvíli, kdy chodí.

V domácím prostředí není nutné fixovat patu a kotník jakoukoli obuví. Naopak, pro vývoj zdravé nohy je důležitá volnost a co možná největší variabilita povrchu, po kterém dítě chodí – teplo, chlad, tvrdost, měkkost, kluzkost, drsnost. Proto jsou na doma vhodnější ponožky s protiskluzovou úpravou než bačkůrky, které patří spíš do tělocvičen a školek.

Zásady při výběru dětské obuvi

Vždy je třeba vybírat botičky s atestem zdravotní nezávadnosti České obuvnické asociace, jen ty zaručeně odpovídají ortopedickým a hygienickým požadavkům.

- Ohebnost

Boty by měly být pevné a zároveň pružné – pokud vezmete botu do obou rukou za špičku a za patu, měla by se dát snadno ohnout v místě záprstních kloubů (tam, kde sami nohu ohýbáte). Zároveň by měla být bota snadno ohebná v podélné ose, jako byste ji chtěli zkroutit do spirály. Při chůzi dochází k došlapu nejprve na patu, poté na malíkovou hranu nohy a jako poslední se dotkne země palec. Bota by tedy svou ohebností tuto funkci nohy měla podporovat.

- Prodyšný materiál

Pro malé děti jsou nejlepší měkké, ale zároveň pevné kotníčkové botičky. Materiály upřednostňujte prodyšné – textil nebo kůže, tak se vyhnete dermatologickým potížím. Pro přezuvky platí stejná pravidla jako u jakékoli boty, dovnitř můžeme dát vložku na tlumení nárazů při běhání, skákání (materiál typu silikon, měkká guma, bývají nazvané jako vložky na sport). Školní děti mohou mít nazouvací pantofle, ovšem přes nárt by měly mít minimálně dva, nejlépe tři pásky.

U holínek je důležité, zda jsou po celém svém vnitřním povrchu potaženy bavlněnou látkou. V opačném případě by se totiž PVC z holínek mohlo přes pot dostat do těla dítěte. Kvalitnější výrobky mají i vnitřní vyjímatelnou bavlněnou vložku jako vnitřní stélku, kterou lze snadno vyndat a vysušit.

- Široká špička

Bota by měla mít širokou špičku kvůli dostatečnému prostoru pro prsty a záprstní kosti. Pokud koupíte botičky se zužující se špičkou, bude palec tlačen k ostatním prstům. Tím bude ovlivněn růst kostí prstů a záprstních kostí v ose. Hmotnost boty by měla být co nejnižší a uvnitř by měla být podpora klenby nohy (malý polštářek na straně palce přibližně uprostřed vnitřní stélky boty).

- Vždy nové

Z ekonomického hlediska bych rodinám doporučila 1-2 boty na sezónu. Za tu dobu dítě boty nesešmajdá tak, že by si ničilo nohu. Horší může být dědění po sourozencích nebo od kamarádek. Předchozí dítě botu lehce obnosilo, a to druhé nastoupí do sešlapané stélky a podrážky. Bude si měnit osy zatížení, což by mohlo vést ke změně tvaru kostí a vzniku vad nohou.

Barefoot - ano, či ne?

Filosofie barefoot obuvi, která se přizpůsobuje noze a neomezuje chodidlo v přirozeném pohybu, je mi blízká. Prospěšnost bosé chůze jsem zmínila už výše a u dětí, u kterých se nevyskytují závažné ortopedické či neurologické vady, to považuji za samozřejmost. V dospělosti je nutné chůzi naboso, pokud jsme ji do té doby nepraktikovali, přivykat postupně. Ale i v pozdějším věku se rozvoj přirozené funkce chodidel dá dohnat, jen musíme postupovat pozvolna a s rozmyslem. Děti mají výhodu, že si špatné návyky ještě nestačily vybudovat.

Barefoot obutí má jistě pozitivní vliv na vývoj nohy, ale při velké zátěži hrozí bolest chodidel, kleneb a svalů. Lidé chodí převážně po tvrdé dlažbě a na bosou chůzi nejsou zvyklí, proto pak trpí patními ostruhami a záněty achillové šlachy, která má funkci tlumiče při dopadu i funkci pro akceleraci těla proti gravitaci. V klasické botě je funkce tlumiče v podrážce, v barefootové botě chybí.

Určitě je lepší chodit bos či v barefoot botách po měkkých površích v přírodě než po zpevněných asfaltkách. Pokud chce někdo bosou chůzi aplikovat ve městě, pak bych volila barefoot jen občas a střídala bych ji s jiným typem obuvi s pevnou, ale měkkou podrážkou.

Dětské barefoot boty jsou lehké, ohebné ve všech směrech, s tenkou podešví, proto velmi dobře splňují podmínky pro respektování aktivity svalů chodidla a odvíjení chodidla od podložky. Na kratší vzdálenost bych se nebála jít s dítětem v barefoot obuvi ani po tvrdém povrchu, nesmíme však nožky dítěte přetěžovat dlouhými náročnými trasami.

Cviky na "plochou nohu":

MALÁ NOHA

Principem cvičení nazývaného „malá noha“ je snaha o pomyslné zmenšení nohy (asi o půl až jedno celé číslo), aniž byste při tom pokrčili prsty. Jde tedy pouze o zvedání nártu a podélné klenby nohy. Představte si, že mezi palcovým kloubem a patou vede jedna kolej a mezi malíkovým kloubem a patní kostí druhá. Jde vlastně o osy podélných kleneb. Zkuste po těchto kolejích klouby palce a malíku přitahovat směrem k patní kosti. Samotné prsty se ale nesmí vůbec krčit – nepracujete tedy s ohybači prstů, ale jen se svaly, které podpírají podélné klenby.

Tyto dva body se přitahují k sobě. Video cviku: https://www.youtube.com/watch?time_continue=5&v=4n1a9IW_mpM 

PALCEM DOVNITŘ

V tomto cviku se pouze snažíme oddálit palec směrem do strany od ostatních prstů. Naši předkové, kteří ještě lezli po stromech nebo si nohou drželi banán, dokázali palec na noze oddálit od ostatních prstů stejně jako palec na ruce. Sval na noze nám od dob lidoopů zůstal, jen už nejsme zvyklí ho aktivovat. Zkuste tedy palec po zemi sunout daleko od ostatních prstů. Když poškrábete sval, který vede od palce k patní kosti na vnitřní hraně chodidla, zároveň tím budete stimulovat sval, který pohyb vykonává. Video cviku: https://www.youtube.com/watch?v=PWowIPkzaRU 

NATAŽENÍ RUČNÍKU NEBOLI VELKÁ NOHA

Ke správnému provedení cviku Vám může pomoci ručník nebo jeho pouhá představa. Položte ručník na zem a stoupněte si rovně na obě chodidla. Zkuste roztáhnout (pomyslný) ručník oběma nohama směrem od středu do stran. Nohy zůstávají při cvičení na místě, jen byste měli mít pocit, že chcete chodidlo doširoka rozevřít stejně, jako to umíte s dlaní. Můžete mít pocit, ŽE se Vám lehce nadzvedají podélné (vnitřní) klenby Vašich nohou. Při cvičení navíc cítíte, že zapojujete také svaly bočních stran stehen a boků. Video cviku: https://www.youtube.com/watch?v=aWilsh1z_mU 

CHŮZE PO ŠPIČKÁCH

Pokud chcete zlepšit klenbu u velmi malých dětí, které ještě neumí pochopit drobné pohyby nožních kloubů, stačí, když s nimi budete chodit po špičkách. Svaly, které jsou v chodidle, budou posilovat tím, že budou nadnášet celé tělíčko proti gravitaci.

Zaujal Vás článek a chcete pravidelně dostávat informace o nových příspěvcích? Přihlaste se k odběru newsletteru a sledujte nás na facebooku.

Související literaturu a další zdroje informací najdete v naší Odborné knihovně.