Třesení kojencem a syndrom třeseného dítěte

Většina z nás poznala zdánlivě bezvýchodnou situaci, kdy dítě neustále pláče a nereaguje na naše pokusy utišit ho. Jeho křik se stále stupňuje navzdory tomu, že děláme, co můžeme. Jsme nevyspalí, unavení, ztrácíme nervy...

Zvláště muži v takové chvíli mohou pozbýt trpělivosti, vzít dítě do náruče a zatřást s ním. Třesení s kojencem sice někdy vede k jeho utišení, ale daň, kterou za to dítě zaplatí, je neúměrně vysoká.

Proč k syndromu třeseného dítěte dochází?

Dětská hlava a krk jsou mimořádně zranitelné. Hlava je v porovnání k tělu větší než u dospělého a krční svaly slabé – neposkytují hlavě dostatečnou oporu za každé situace. Dětský mozek a cévy jsou navíc velmi křehké.

Třesení, škubání a prudké trhání nedokážou krční svaly účinně tlumit a to má vážné následky pro mozkovou tkáň. Jemné natřásání dítěte na kolenou je v pořádku, neublíží a pomáhá, ale prudké pohyby, cloumání a třesení, nezávisle na tom, za jakou část těla je při tom dítě dospělým drženo, mohou vést k celoživotnímu poškození jeho zdravého vývoje a jeho duševních schopností. Pokud se s kojencem nebo batoletem neurvale třese, jeho hlavička kvůli slabosti krčních svalů začne nekontrolovatelně rotovat. Svaly, jak již bylo uvedeno, ještě neposkytují hlavě dostatečnou oporu a pohyby se v důsledku toho přenášejí na mozkovou tkáň, která naráží na lebeční kosti. Silným třesením tak dítěti způsobíme otřes a zhmoždění mozku různé intenzity, tedy podobný úraz, jaký si přivodíme pádem z kola nebo z motocyklu.

Kolik dětí je tímto nešetrným zacházením a týráním postiženo?

Podle dostupné literatury se odhaduje, že každoročně se například ve Spojených státech amerických vyskytne kolem 50 000 případů syndromu třeseného dítěte (v zemích Evropské unie přesná statistika prozatím chybí). Každé čtvrté dítě na následky takového týrání umírá. Některé studie uvádějí, že patnáct procent dětských úmrtí je zapříčiněno bitím nebo třesením.

Oběťmi cloumání jsou především kojenci ve věku od několika týdnů do osmi měsíců.Tímto způsobem ale mohou být týrány i děti starší – batolata a předškoláci. Přibližně ze šedesáti procent jsou týranými dětmi chlapci.

Ohroženy jsou zejména děti z rodin, které žijí v horší ekonomické a sociální situaci a mají nižší vzdělání. Spouštěčem násilného chování u dospělého může být deprese, pocity izolace, ale také negativní zážitky z dětství. Vysoce rizikový faktor představuje i nedostatek zkušeností mladých rodičů. Syndrom třeseného dítěte se často vyskytuje současně s jiným typem zneužívání nebo týrání dítěte. Odhaduje se, že 65 až 90 procent pachatelů jsou muži, obvykle se jedná o otce dítěte nebo matčina přítele; často jde o muže ve věku jen lehce nad dvacet let.

Videorozhovor
O závažných následcích třesení dítětem a případech ze své chirurgické praxe v rozhovoru promlouvá prof. MUDr. Petr Havránek, CSc., přednosta Dětské chirurgie a traumatologie 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Fakultní nemocnince s poliklinikou v Praze-Krči.

Čtěte také:
Vývoj dítěte: Novorozenecké a kojenecké období
Zanedbávané dítě: nejméně viditelné, s vážnými následky
Tresty ve výchově dětí: ano, či ne?

Zranění a postižení dítěte závisí na intenzitě a frekvenci nešetrného zacházení

Síla, s jakou rodič nebo opatrovník s dítětem třese, a počet opakování takových příhod je určující pro závažnost poranění. U nejzávažnějších případů se děti po třesení dostávají do ambulance v bezvědomí, šoku nebo v epileptickém záchvatu. Pokud ovšem vůbec rodiče vyhledají lékařskou pomoc.

Nešetrné zacházení s kojencem může mít za následek poškození cév, krvácení do mozku a natržení mozkové tkáně nebo porušení nervových vláken. Poškození je větší, když třesení končí nárazem, i když se jedná „jen“ o náraz na pohovku.

Jak syndrom třeseného dítěte diagnostikovat?

Stejně jako všechny formy týrání i syndrom třeseného dítěte je obtížné odhalit. Rodiče nebo opatrovníci nepřiznají, že s dítětem nešetrně a násilně zachází. V mnoha případech dítě zprvu nemá žádné specifické příznaky, samo o své bolesti vypovídat nedokáže, a tak se dá tento typ domácího násilí dlouho utajit.

Dráždivost nebo zvracení jsou příznaky nespecifické, které se běžně objevují u kojenců z mnoha jiných důvodů a těžko mohou samy o sobě vést lékaře ke správné diagnóze. K dalším více či méně nespecifickým příznakům, podle kterých bychom mohli usuzovat na nešetrné zacházení s dítětem, patří mimo jiné zhoršené sání nebo polykání, snížená chuť k jídlu, absence úsměvů a hlasových projevů, apatie, neschopnost zvednout hlavičku, nepřiměřená velikost zorniček, poruchy vědomí.

K podezření na týrání dítěte by nás měla vést nevysvětlitelná poranění, jako jsou:

• zlomeniny lebky,
• otok mozku,
• krvácení do mozkových obalů,
• zlomeniny žeber a dlouhých kostí,
• krví podlité oči,
• modřiny na hlavě a hrudníku.

Velký problém představuje to, že se syndrom třeseného dítěte prokáže často pozdě. Právě opakované násilí totiž nejvíce poškozuje vyvíjející se organismus, především mozkové funkce.

Jak syndromu třeseného dítěte předejít?

V souvislosti se syndromem třeseného dítěte bývá zmiňována nutnost osvěty a nedostatečnost prevence. Rodiče by měli vědět o možných následcích násilného třesení. Před touto osvětou je však namístě upřednostnit znalost rodičů, jak o dítě pečovat, podporu matek v kojení a dostupnost lékařské péče v kteroukoli denní i noční dobu. To jsou hlavní předpoklady, jak se vyhnout situacím, kdy se jeden z rodičů přestane ovládat a dítěti ublíží.

Pláč a křik se dají zvládnout láskyplným chováním, kolébáním, opakovaným přiložením k prsu, pevnějším zabalením do zavinovačky, úlevovou polohou na předloktí, nošením dítěte v šátku nebo babyvaku. Pomoci může i monotónní zvuk pračky nebo vysavače.

Je důležité, aby se rodiče naučili ovládat vlastní hněv a reagovat na pláč svého dítěte vhodným způsobem, ať už se jedná o jakýkoli pláč. U nejmenších dětí znamená pláč dorozumívací prostředek a vyjadřuje různé „požadavky“ a potřeby dítěte, je tedy třeba nejprve v klidu zjistit, co zrovna v danou chvíli pláč u miminka vyvolává. Probrat všechny možné příčiny včetně uvědomění si, že dítě možná může být jen předrážděné, přestimulované, zlobí  ho hluk, v místnosti je zrovna příliš světla, nebo naopak mu vadí tma… Mějte na paměti, že nenormální je, když dítě vůbec nepláče.

Samozřejmě dlouhodobá plačtivost u dítěte, zejména v nočních hodinách, je pro rodiče či jiného pečovatele vyčerpávající a může poukazovat na nějakou závažnější nemoc. Pak je namístě navštívit dětského praktického lékaře.

Prevence syndromu třeseného dítěte

Nejlepší prevencí je odpočinek – cítí-li se rodič vyčerpaný, neměl by se zdráhat promluvit si o tom se svými nebližšími a požádat je o pomoc s péčí o dítě, aby si mohl odpočinout a nabrat nové síly. Podstatné je také vyhýbat se „problémovým“ aktivitám a situacím, které by mohly dítěti ublížit, tedy jakémukoli hrubému zacházení či nepřiměřenému poskakování s dítětem. Rozhodně není dobré mít u sebe v náručí dítě například během hádky, kdy emoce prudce stoupají, případně v jakýchkoli jiných situacích, které vyvolávají v dotyčném dospělém hněv a zlobu. V žádném případě pak není vhodné svěřovat dítě opilému či zdrogovanému člověku nebo komukoli se sklony k násilnickému chování.

Rizikové chování představuje i tolik oblíbené vyhazování dítěte do výšky při hře, ačkoli přímá spojitost se syndromem třeseného dítěte prokázána není. Následky takové nevinné hry však mohou být fatální, pokud dojde například k nechtěnému pádu dítěte. Sporná je z tohoto pohledu i kontroverzní metoda „létání miminek“.

Kde hledat pomoc

Pokud dojde k silnému třesení či cloumání s dítětem, bez prodlení kontaktujte rychlou lékařskou pomoc (155) nebo okamžitě vyhledejte pediatra. Lékař dle potřeby zabezpečí neurologické a ultrasonografické vyšetření mozku, rentgenové vyšetření, CT vyšetření nebo vyšetření magnetickou rezonancí, oftalmologické vyšetření.

Zaujal Vás článek a chcete každý měsíc dostávat informace o nových příspěvcích? Přihlaste se k odběru newsletteru!

Odebírat newsletter   Sledovat na Facebooku

Tipy na další související zdroje informací

Zaujalo vás toto téma? Máme pro vás tipy na další zdroje zajímavých informací z naší elektronické Odborné knihovny. Kromě knižních titulů vám nabízíme související výzkumy, legislativní dokumenty nebo audio- a videozáznamy z českých rádií a televizí. Jednoduše klikněte na knížku nebo záznam, který vás zaujal, a dozvíte se více. Další související literaturu najdete v naší Odborné knihovně.

Literatura

• BACUS, ANNE. Dítě pláče – co dělat. Portál: Praha, 2006.
• Diplomová práce: Problematika a prevence syndromu třeseného dítěte z retrospektivního pohledu sestry
• Idnes.cz: Červené blikání a usedavý pláč. Umělé dítě pomáhá zkoumat syndrom třesení

Legislativní dokumenty

• Doporučení RE 4(1984) o rodičovské zodpovědnosti
• Úmluva o zákazu a okamžitých opatření k odstranění nejhorších forem dětské práce (2000)
• Úmluva o právech dítěte vyhlášená pod č. 104/1991 Sb.
• Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník

Videozáznamy

• Třesení s dítětem může mít dramatické následky - MUDr. Petr Havránek. Videozáznam, Nadace Sirius, 2013.
• Syndrom třeseného dítěte. TV, Česká televize, Port TV, 2010.