Dudlík – zatracované šidítko nebo nenahraditelná pomůcka?

Předmět útěchy zejména pro plačící či nespavé kojence zná, vychvaluje i kritizuje v západní kultuře snad každý rodič. Nezřídka je dudlík symbolem natěšeného očekávání, nebo součástí dárkových setů pro těhotné a čerstvé maminky, občas se dokonce objevuje v seznamech výbavy do porodnice. Je už natolik běžným, že se nad používáním šidítka u kojenců a batolat málokdo pozastaví. Ostatně, výbornou reklamu mu dělá i nejmladší členka seriálového rodu Simpsonů.

Obsah článku

• Význam kojení
• Historie dudlíků
• Typy dudlíků, jejich výběr a používání
• Rizika spojená s využíváním dudlíku
• Jak postupovat u nedonošených nebo nemocných dětí?
• Nejistota rodičů a odvykání od dudlíku

Jen v českém jazyce má slovo dudlík spoustu synonym, jako např. cumel, šidítko, savička, dudák. Označení „šidítko“ však jasně napovídá, že jde o náhražku vyvolávající u kojenců a malých dětí sací reflex, který navozuje pocit spokojenosti. Dudlík tak zastupuje prsty, které od prenatálního vývoje a následně po narození svádějí k cumlání. Nahrazuje tím však i prs, jehož sáním se kojenec nejen sytí, ale i uklidňuje. Jeden z „Deseti kroků k úspěšnému kojení“, které je vhodné dodržovat hned po porodu, doporučuje nedávat novorozencům žádné dudlíky ani šidítka. Desatero je ověřeným souhrnem zásadních bodů, vedoucích k přirozenému zahájení kojení. Tuto mezinárodní iniciativu ve společném prohlášení odsouhlasila Světová zdravotnická organizace (WHO) a Dětský fond Organizace spojených národů (UNICEF) nejen pro „Baby-Friendly Hospital Initiative“.

Význam kojení

Novorozenec i maminka se po porodu sžívají a tou nejlepší cestou je být v co nejtěsnějším kontaktu a přikládat – kojit miminko na vyžádání. Prostřednictvím sání, které je pro kojence naprosto přirozené stejně jako dech, vylučování apod., uspokojuje geneticky zakódovanou potřebu být s matkou nablízku a poznává pocit bezpečí a jistoty. Psychologové toto období nazývají orálním. Symbióza matky a dítěte vede k harmonickému úvodu do života. Takový pár nepotřebuje náhražky, jakým je např. dudlík, neboť kojením, tj. nutritivním sáním, dítě uspokojí hlad a následným „dumláním“, tj. nenutritivním sáním, se ukonejší.

Historie dudlíků

Konejšení miminek pomocí náhražek není výdobytkem moderní doby, z historických dokumentů je vysledovatelné snad již ve starém Egyptě, prokazatelně od středověku. V dávných dobách se dětem, aby se uklidnily a usnuly, dával cumlat látkový uzel, váčky s těstem, s chlebem namazaným medem či cukrem, nebo dokonce kousky látky namočené do odvaru z makovic nebo sladkého alkoholu. Dudlík, podobný tomu, jak ho známe dnes, s částí k sání, bezpečnostní ploškou proti vdechnutí/spolknutí a držátkem, se objevil až v 19. století.

Typy dudlíků, jejich výběr a používání

Současný trh, na rozdíl od minulých století, kdy byly dudlíky převážně rotačního tvaru a z gumy, nabízí nepřeberné množství typů, odlišených tvarem, materiálem, velikostí, barvou atd. Na trhu jsou dnes běžně k dostání dudlíky ze dvou základních materiálů, z kaučuku/ latexu a silikonu. Rozdíl mezi nimi je patrný již na pohled. Latexový je tmavší, vizuálně méně atraktivní, ale za to pevnější a odolnější. Silikonový je naopak čirý, díky čemuž vypadá déle čistě a zachovale. První varianta je díky přírodnímu základu ekologičtější, ale zase může vyvolat alergickou reakci. V obou případech platí, jakmile je dudlík poškozený, protržený, prokousnutý, měl by se vyhodit. I tak by se dudlíky měly vyměňovat po cca 2-3 měsících. Pokud navíc není často a správně sterilizován, může být dudlík poměrně silným zdrojem infekcí. Olíznutí dudlíku maminkou také není nejvhodnější údržbou, i když je někdy jediným řešením nelehké situace. Neméně důležité je při výběru dudlíku zvážit, jakou zvolit velikost, aby dudlík v ústech „seděl“ a tvar vybrat nejlépe ortodontický, aby dudáním nedocházelo k poškození formujícího se chrupu, patra a čelisti. Mnozí, zpravidla spokojení kojenci, na dudlík sami reagují jeho vyplivnutím a ani při opakovaných pokusech se nenechají „zlomit“. Naopak děti krmené lahví se savičkou zpravidla dudlík vyžadují. Obhájci dudlíku s podporou některých lékařů proklamují, že dudlík dokonce snižuje syndrom náhlého úmrtí kojence. Toto tvrzení se však nepodařilo dostatečně vědecky ověřit. 

Rizika spojená s využíváním dudlíku

Používání dudlíku, zejména ihned po porodu, s sebou nese neopomenutelná rizika. Je zcela jisté a prokázané, že jeho časné zavedení může neblaze ovlivnit rozjezd kojení. Pokud dudlík představíme zdravému novorozenci příliš brzy, hrozí, že nastanou potíže s přisátím k prsu a efektivním sáním. Z důvodu nesprávného přiložení pak dochází k deformacím bradavek po kojení, ragádám a bolestivostí prsou kvůli nalití.

Při cumlání šidítka se také oddalují přirozené náznaky hladu, miminko se pak o mléko hlásí až hladovým křikem, namísto běžnými prvotními signály jako je mlaskání, žužlání ručiček, otáčení hlavičky apod. V důsledku brzkého zavedení a nadužívání dudlíku pak může situace vyústit až v pokles tvorby mateřského mléka, neklid dítěte, jeho neprospívání a tím i stresovou zátěž maminky. Roztáčí se kruh negativních okolností, jako jsou úzkostné stavy vyvolané pochybnostmi, bolest v prsou z důvodu tvrdnutí mléka kvůli špatnému vyprazdňování prsu, nebo naopak z důvodu poranění v důsledku chybné techniky přisátí. V mamince se pouze navozuje pocit selhání z neschopnosti ukonejšit hlad dítěte tou nejpřirozenější přírodní cestou, kojením. Emoční rozpoložení maminky pak zbrzďuje tzv. restart kojení čili opětovné nastavení správného přisátí s cílem kvalitního a hlubokého sání, s nímž by snáze došlo k obnově dostatečné tvorby mléka.

Dudlík se může na počátku zdát jako východisko z dětského pláče a řešení matčiny či otcovy touhy odpočinout si, ale během pár dnů může zhatit veškeré snahy o bezproblémové zahájení kojení. Novorozenec totiž zpravidla okamžitě fixuje to, co mu vyhovuje, anebo to, na čem lpíme a čemu důsledně napomáháme. Snažíme-li se o nápravu unáhleného rozhodnutí, ne vždy se kojenec adaptuje hned, a spíše se bude snažit vlastními prostředky vydobýt poznaný pocit spokojenosti.

Velmi často bývá dudlík kojenci nabídnut maminkou, která v zájmu co nejlépe pečovat o své dítě podlehne navzájem si odporujícím radám a ocitne se bez odborné, jednotné pomoci. Stupňující se nejistota z různorodých doporučení, týkajících se např. regulace délky kojení, režimu krmení, poloh a podobně, skrze matku vyústí v neklid dítěte. Pláč pak podlomí matčinu sebedůvěru a zapůsobí jako stres faktor, jenž při kojení opakovaně zablokuje „let down reflex“, tj. mléko se spustí po delší stimulaci a tok není nikterak rychlý. Když se dítěti mléko nespouští dle jeho očekávání (nebo minulé zkušenosti s lahví), propuká v křik, pláč, až odmítání prsu. Mamince následkem toho klesá množství mléka a jako východisko z krize zvolí dudlík a kojení doplní a posléze nahradí (zpočátku se domnívá, že dočasně) lahví se savičkou. Je šidítko v takové situaci „sluhou, nebo zlým pánem“? Co si dítě zapamatuje? A co bude vyhledávat? Dudlík a sání z lahve narušuje správný mechanismus sání kojeného dítěte. „Užití dudlíku, zvláště v prvních 6-8 týdnech vede k horší technice sání a následně k menší tvorbě mléka. Zasahuje tak do procesu nástupu a udržení laktace. Dítě, které je zklidňované dudlíkem, obvykle méně pije z prsu, protože sání dudlíku je jinak než u prsu,“ píše se v příručce o kojení autorky MUDr. Magdaleny Chvílové Weberové.

Jak postupovat u nedonošených nebo nemocných dětí?

U nezralých, nedonošených, nebo nemocných dětí je rovněž ideální dobře přikládat a vytvořit u miminka správný návyk sání z prsu. Tento způsob krmení není pro slabého kojence náročnější než pití z lahve. V takovém případě je důležité dobře rozhodnout, jak nastavit výživu, aby dítě nebylo ve stejném čase mateno dvěma naprosto odlišnými způsoby sání. Funkční a fungující sání si totiž ukládá i do podvědomí. A pokud mu v dobrém úmyslu „chceme ulevit“ a kombinuje se přikládání k prsu s lahví a následně s dudlíkem, dítě následně zvolí nejrychlejší způsob nasycení. U takových dětí je, pokud se maminka rozhodne kojit, vhodnější kombinovat přikládání k prsu s alternativními způsoby dokrmování., např. stříkačkou po prstu, nebo za pomoci cévky na krmení novorozence.  

Nejistota rodičů a odvykání od dudlíku

Maminka tříměsíční, předčasně narozené Andělky, na mou otázku ohledně používání dudlíku odpověděla: „Dudlík, to je velká věc! Nedávám ho dcerce, protože už z názvu – šidítko – mi není sympatický. Ale zároveň si říkám, jestli jí ho nemám dát, jestli by nebyla šťastnější, kdyby si dudala dudlík. Zatím jsem vypozorovala tři momenty, kdy si cucá ruce: když má hlad, když je objevuje a když je unavená. Zatím mám pocit, že se všechny tři stavy dají řešit bez nutnosti zavést dudlík. Netuším, co nastane, až jí začnou růst zuby. Ale nad otázkou, zda dát či nedat dudlík, se pozastavuji snad každý den. Pláč vnímám jako projev, mluvu dítěte. Snažím se tedy přijít spíš na to, co jí zlobí, než abych ji klidnila dudlíkem. Zároveň řeším, zda ji nepoužíváním dudlíku o něco nepřipravuji.“

Pokud je dítěti odpírána potřeba nenutritivního sání a nedostane dudlík, řeší to obvykle cucáním látky z oděvu, bavlněné plenky, palce či prstů. Někteří kojenci opravdu vykazují vyšší aktivitu sání zejména, když se nudí, jsou unavení, ale nedaří se jim samovolně usnout, nebo jsou vystaveni diskomfortu. Mnoho rodičů se obává, že cucání palce se odnaučuje složitěji než závislost na dudlíku. Podle vyjádření Laktační ligy (www.kojeni.cz) si však většina dětí přestane palec cucat spontánně, když se učí novým dovednostem. Dále uvádí, že podle Americké zubní asociace nezpůsobuje problémy se zuby nebo tvarem čelisti, pokud sání palce nepřekračuje věk 4-5 let. Oproti tomu poškození formujícího chrupu u dětí s dudlíkem může nastat, pokud se bez něj neobejdou ani po druhém, třetím roce života. Umět se rozloučit s dudlíkem vyžaduje někdy obrovskou trpělivost a důslednost. Mnozí rodiče strategicky volí odevzdat dudlík Mikulášovi, kouzelným bytostem, nebo symbolicky předat mladšímu sourozenci či hračce. Ne vždy se však dítě chce s dudlíkem rozloučit.

Dudlík, se svými „pro i proti“, je stále hojně diskutovanou součástí každodenní péče o miminka a batolata. Osobně bych se pozastavila především nad dudlíky v ústech školkových dětí, či dokonce předškoláků.

Související literaturu a další zdroje informací najdete v naší Odborné knihovně.

Zaujal Vás článek a chcete pravidelně dostávat informace o nových příspěvcích? Přihlaste se k odběru newsletteru a sledujte nás na facebooku.

Odebírat newsletter   Sledovat na Facebooku