Nošení dětí v šátku

Obsah článku:

• Historie nošení
• Změna pohledu společnosti
• Pozitiva a negativa šátkování (nošení dětí v šátku nebo závěsu)
• Jak omezit rizika?
• Typy úvazů

Je přitom pravdou, že tato technika má řadu předností a je stará nejspíše jako lidstvo samo. Nosit miminko v závěsu na těle matky totiž představuje řešení několika zásadních potřeb, které malé dítě závislé na matce má. Jednak to je nejsnazší způsob přístupu k výživě čili ke kojení, jde také o zdroj tepla a v neposlední řadě je zde dítě v relativním bezpečí a matka má stálý přehled, co se s ním děje.

Všechny tyto výhody „chápou“ kromě člověka i jiné živočišné druhy – především savci. V případě vačnatců (kam patří klokani, vačice a další) je barevný šátek samozřejmě nahrazen „kapsou“ na břiše matky, u primátů (poloopice, opice) a také u vývojových stadií člověka (pračlověk, opočlověk) plní funkci závěsu či kapsy hustá srst, které se mládě drží. Teprve ztrátou srsti či hojného ochlupení není novorozenec (respektive kojenec) schopen se matky držet, je to tedy „pasivní nošenec“. Je závislý výhradně na své matce – na tom, jestli ho má u sebe v závěsné pomůcce, nebo zda jej odloží na zem, do postýlky nebo kolíbky.

Čtěte také:

• Novorozenecké a kojenecké období (do prvních narozenin)
• Attachment: o důležitosti citového pouta v životě, o jeho poruchách a léčení

Historie nošení

Naši předkové v době kamenné (desítky tisíc let před Kristem) byli lovci a sběrači. Neustále se přesouvali a stěhovali a nosit děti s sebou tak byla nutnost. Jistě už tehdy znali techniky, jak mít pomocí pruhů kůže dítě co nejpohodlněji pod kontrolou a v bezpečí – nejčastěji na boku nebo na zádech. Teprve v mladší době kamenné (začíná 8000 let před Kristem) se kočovné kmeny usazují, začínají obdělávat půdu, a proto tráví většinu roku na jednom místě. „Nepohodlné“ břemeno v podobě dítěte tak odkládají na zem, do košíků či kolébek. Navzdory tomu, že má dítě více prostoru a pohodlí, ve skutečnosti si pohoršilo. Jen málo na tom mění pozdější zlepšení jako je dětský kočárek, který je produktem všeobecné technické revoluce v 19. století. Přesuny dětem s rodinami nově umožnily kočáry, vlaky, automobily. I nadále však platilo, že pro běžné maminky s malým dítětem byl při delších cestách šátek u těla praktický a nejdostupnější.

Idea pokroku ale hnala vývoj kupředu a nezadržitelně se odrážela i ve výchově. Nové „moderní“ 20. století změnilo významně vztah maminek k malým dětem. Už se s nimi nechtějí vláčet. Časná separace je pro rozvoj jednotlivce považována za zdravou, a naopak příliš těsné vazby za nezdravé rozmazlování. Dítě je matkou pouze kojeno, jinak tráví všechen čas ve vlastní postýlce či kolébce. V tomto přísném neosobním duchu vyrůstají generace, které čekají dvě světové války. Snad i v reakci na tyto hrůzy se vrací v druhé polovině 20. století do vztahu matka-dítě více empatie, tepla a tělesného kontaktu. Doktrínu dokonalé umělé výživy postupně vytlačuje návrat k nejpřirozenější výživě, tedy ke kojení. A vnímavé matky, které jsou okolím nejprve negativně pozorované a hodnocené, začínají opět nosit své děti v šátku.

Změna pohledu společnosti

Průlomem, který vrátil prestiž a všeobecné přijetí této metodě, byla publikace knihy Koncept kontinua (The Continuum Concept) americké psycholožky Jean Liedloff, která vyšla v USA v roce 1975. Autorka v knize, které dala podtitul „hledání ztraceného štěstí pro nás i naše děti“, popisuje zkušenosti ze svého pobytu u jihoamerických indiánů (Venezuela, kmeny Yecuánů a Sanemů). Nejpodstatnějším zjištěním bylo, že děti zde matka po porodu neodkládá a trvale – do tří let i déle, je nosí na těle. Autorka zde píše mimo jiné: „Novorozenec žije ve věčném Teď. Novorozenec v náručí je ve stavu blaha. Novorozenec nenošený žije ve stavu touhy, v pustině prázdného vesmíru.“

Nošení dětí v šátku se tak stalo nejen módou, ale preferovanou technikou z pohledu dětských psychologů. Je třeba si uvědomit, jaké nesmírné změny čekají každé novorozeně. Porod dítěte představuje významný přelom ve vývoji každého jedince. Fyziologie druhu detailně popisuje adaptační změny, týkající se krevního oběhu, dýchání, výživy i dalších procesů. Poněkud stranou pozornosti však zůstávají méně zjevné rozdíly podmínek, v nichž se nachází plod a již narozený človíček. První z nich je změna polohy těla. Před narozením zaujímá plod takzvaně fetální polohu, s předklonem hlavičky i páteře a nožkami obvykle pokrčenými v kyčlích i kolenou. Tato poloha se uložením do postýlky mění v polohu „vzpřímenou“, záda se narovnávají, hlavička je v ose těla, nožky natažené. Druhou odlišností je to, že plod je navyklý být v průběhu celého těhotenství pohupován, pohyby matky se na něj přenášejí permanentně, i ve spánku. Uložením do postýlky nebo inkubátoru o tento uklidňující pohyb přichází, ztrácí i sluchové a další smyslové vjemy, spojené s nitroděložní lokalizací. Ne náhodou v žádném obydlí našich předků – ani v tom nejchudším – nesměla chybět kolébka pro novorozence. Třetí rozdíl působí nejabstraktněji, ale psychologům je jeho význam jasný. Dítě, které se nedotýká matky, nebo není v její bezprostřední blízkosti, vnímá negativně své odloučení. Trvá mnoho měsíců, než dokáže matku či osoby blízké spontánně vyhledat a identifikovat zrakem i na dálku. Těsná blízkost matky je nejen zdrojem uklidnění a psychického sycení dítěte, ale i permanentní možností sycení nutričního. O blízkosti matky svědčí i tlukot jejího srdce, který plod slyšel po celou dobu těhotenství (tedy od vzniku schopnosti slyšet, která nastává přibližně v polovině těhotenství). Z toho důvodu „primitivní“ národy nosí dítě obvykle na levém boku – blízko srdce. Negativní dopad všech tří výše uvedených poporodních změn odstraňuje nošení dítěte.

Psycholožka českého původu Jiřina Prekopová, která rozvinula terapii pevným objetím, zdůrazňuje další výhody nošení dítěte: „Během doby v šátku na těle matky se dítě naučí mimo jiné vyjadřovat svou zlost vůči matce a konfrontovat se tak dlouho, dokud se opět nespojí se svými city k matce,“ píše ve své knize Kdybyste věděli, jak vás miluji. „Evropská výchova opoziční projevy často trestá, a my se proto neučíme konflikty řešit, ale vyhýbat se jim.“

Zajímavý efekt pozorovali vědci u miminek kočovných národů v Africe nebo Asii (například Křováci v Botswaně). Nošená miminka netrpěla kojeneckými kolikami, které se v našich poměrech, kde každé miminko má svou postýlku, vyskytují naopak často. Děti kočovníků, mnohdy nošené a kojené do 5 nebo 6 let, také zajišťovaly svým maminkám spolehlivou antikoncepci. Dokud se dítě nebylo schopno vyrovnat tempu kočujících soukmenovců a maminka jej nemohla odložit, obvykle nemenstruovala a tedy neporodila další dítě v době, kdy by musela nosit dvě či více dětí, což by bylo nad její síly.

Jsme v Evropě začátku 21. století a laická i odborná veřejnost nošení v šátku přijala a považuje za běžný a samozřejmý jev. Nošení dětí v závěsu (šátku nebo nosítku – anglicky babywearing, německy Babytragen) se stalo nejviditelnějším symbolem tzv. nového přístupu k výchově kojenců a malých dětí. Přesto nebo právě proto je vhodné si uvědomit, že kromě předností má tato technika i svá úskalí a rizika. Jako každá metoda si své standardy teprve vytváří, někdy bohužel nad aspektem zdravotním a bezpečnostním převažují trendy komerční. Následující řádky proto shrnují možné pozitivní a negativní vlivy nošení dětí v šátku. 

Pozitiva a negativa šátkování (nošení dětí v šátku nebo závěsu)

Příznivé skutečnosti (vycházejí ze zkušeností psychologů i samotných rodičů):

• těsný kontakt dítěte s matkou/otcem – úzká psychická vazba
• snadný přístup k prsu a sání – lepší hmotnostní přírůstky (pozor je ovšem třeba dát na zvýšenou kazivost chrupu u dětí, které „neustále“ cumlají bradavku)
• zvýšená sekrece oxytocinu matky při častém dráždění prsu jako prevence laktační psychózy a poporodní deprese matky
• nošené děti jsou od narození klidnější, méně pláčou – dochází k bezprostřednímu ukojení jejich potřeb (teplo, kontakt, výživa, péče a pozornost matky, event. otce)
• prevence kojeneckých kolik – tlak na bříško a poloha v šátku zlepšují peristaltiku
• dítě slyší matčin dech a tep, vnímá rytmické pohyby při chůzi, na které je dítě navyklé z období před narozením
• časná „socializace“ dítěte – v semivertikální či vertikální poloze má větší rozhled a více impulzů, nošené děti se stávají dříve „nezávislými“, časně prokazují „samostatnost“ v dosahování potřeb (kojení apod.)
• časnější psychický vývoj (hojné smyslové vjemy, zkušenosti, rozvoj svalového tonu a rovnováhy, časné učení)
• prevence plagiocefalie (oploštělého záhlaví u dětí ležících na zádech)
• prevence rizika SIDS (spánek na břiše je znám jako rizikový faktor „syndromu náhlého úmrtí kojence“ – svá rizika SIDS má ale i „babywearing“, který je zmíněn dále v textu)

Možnosti nepříznivého dopadu „šátkování“:

• předčasná vertikalizace – obavy z možné deformity páteře či nevyváženého vývoje svalového napětí (poznámka: neexistují však studie, které by toto prokazovaly – např. Evelin Kirkilionis z University ve Freiburgu nenašla u 200 dětí, které byly nošeny, žádné významné odchylky od běžné populace)
• pozice s těsnou addukcí kyčlí (přinožení) – riziko tendence k luxaci (vykloubení) kyčlí - dítě by v šátku mělo mít pokrčeny nohy tak, aby úhel mezi stehenní kostí a trupem byl nejméně 90 stupňů (lépe ještě více), a přitom by abdukce (unožení) v kyčlích měla být taková, aby úhel mezi stehenními kostmi byl skoro 90 stupňů - pak je naopak tato poloha považována za příznivou pro správný vývoj kyčelních kloubů
• rizika časných úrazů – pád rodiče s dítětem v šátku, náraz o nábytek, veřeje dveří, větší akční dosah dítěte (kamna, horká voda, výše položené předměty apod.)
• riziko asfyxie (zadušení dítěte) v nevhodném závěsu – předklon hlavičky, ucpání úst a nosu tělem matky nebo látkou závěsu
• stranou pozornosti by neměl zůstat ani ten, kdo dítě nosí (matka nebo otec) - je nutno si uvědomit, že nosit desetikilové, nebo ještě těžší dítě, představuje významnou zátěž pohybového aparátu (především páteře) a že je nutné uvést vlastní organizmus do souladu s požadovanými nároky, které na něj šátkování klade

Jak omezit rizika?

1. vertikální (svislá) poloha až v půl roce věku – do té doby poloha šikmá
2. vertikální závěs se širokou oporou hýždí a stehen
3. „žabí“ poloha s abdukcí kyčli (roznožení – poloha mezi prsy, na boku matky)
4. střídání stran, na které je dítě nošeno
5. dostatečný prostor, kde se rodič s dítětem v závěsu pohybuje (kuchyně atd.)
6. pevná fixace dítěte v šátku, závěsu či sedačce (správná technika používání)
7. typ závěsu, velikost a poloha dítěte musí umožnit dostatek prostoru k dýchání a volný přístup k dýchacím cestám (certifikované pomůcky)
8. zejména pak „přiměřená“ doba nošení dětí v řádu „několika hodin denně“ – určitě nelze doporučit nošení dítěte v šátku celý den

• Nošení dětí v šátku či závěsu nemůže nahrazovat spontánní pohybovou aktivitu dítěte. Dítě reagující na okolí při smyslovém vjemu (především zrakovém) situaci prožívá a na tomto základě dosahuje svých potřeb především pohybovou aktivitou odpovídající vývojovému stupni dítěte.
• Funkce svalů (zajišťující držení, včetně při vzpřímené postavě), má také vliv na normální vývoj páteře, hrudníku, kyčelních kloubů. Tato aktivita by byla při příliš dlouhém „klokánkování“ významně omezena.

Termín klokánkování byl použit v širším slova smyslu. V užším a medicínsky definovaném smyslu se jedná o metodu, která se inspirovala nošením novorozených mláďat – z anglického Kangaroo Mother Care (KMC). Je to respektovaná a standardizovaná metoda, využívající v péči o předčasně narozené děti a nebo děti s nízkou porodní hmotností bezprostřední kontakt mezi novorozencem a matkou (eventuálně otcem). Metoda byla v 80. letech 20. století zavedena do praxe v porodním centru nemocnice v Bogotě, v Kolumbii.Tento způsob (24hodinový „pobyt“ novorozence na matčině těle – skin to skin – v prvních dnech po porodu) nahrazoval tehdy malou dostupnost inkubátorů.

Metoda se díky svým překvapivě dobrým výsledkům rozšířila především v dalších rozvojových zemích (jižní Amerika, Asie, Afrika), ale později pronikla i do zemí, kde problémem nebyl nedostatek moderní techniky (severní Evropa, USA, Kanada). Užívají ji i některá perinatologická centra v České republice a všeobecně je umístění dítěte na tělo maminky či tatínka bezprostředně po porodu běžným postupem většiny českých porodnic v rámci tzv. časného poporodního bondingu (čili okamžitého poporodního propojení novorozenec-matka).

Protože není nad vlastní zkušenost, dovoluji si uvést zkušenosti spoluautorky článku a zároveň mé manželky, která v šátku odnosila čtyři děti. Její popis je sice už 8 roků starý, ale je natolik instruktivní, že jej ponechávám v původní podobě.

Typy úvazů

Způsobů, jak uvázat šátek je řada a každý má svá pro a proti. Pro ilustraci uvedeme alespoň dva nejběžnější.

Kříž s vnější kapsou

Kříž s vnější kapsou je úvazem vhodným od narození. V prvních čtyřech týdnech se doporučuje vkládat miminko do tohoto úvazu jako do kolébky (viz návod č. 2 s tatínkem). Od čtvrtého týdne lze tento úvaz využívat v plné míře, je však nutné dbát na dobré dotažení šátku a u malých miminek na fixaci hlavičky pruhem látky. 

Poslední tři obrázky ukazují:

1. u kojence přetáhneme pruh látky až přes temeno hlavy
2. u dětí dobře držících hlavičku stačí horní kapsu přetáhnout jen přes záda, ale ručky nechat uvnitř
3. větší děti mohou mít ruce venku (pozor na větší dosah dítěte – např. horká kamna)

Výhody:

1. vertikální poloha pomáhá miminkům, které špatně odříhávají
2. úvaz je vhodný i pro těžší děti díky dobrému rozložení váhy na obě ramena
3. vkládání a vyndávání dítěte bez nutnosti rozvazovat šátek
4. variabilita používání (vložení do kolébky, možnost použít s kapsou i bez)

Nevýhody:

- nutnost jistého cviku v dotahování šátku  

Kolébka v kříži s kapsou

Úvaz se váže stejným způsobem jako kříž s vnější kapsou. Rozdílné je však vložení miminka a jeho poloha v šátku. Miminko vložíme do pruhu látky, který je blíže k tělu, přetáhneme pruhem vzdálenějším a zajistíme vrchní kapsou. Úvaz vhodný od narození. Je vhodné střídat pravou a levou stranu z důvodu jednostranného zatížení páteře nosiče i dítěte. Poslední obrázek ukazuje polohu dítěte v šátku. Hlavička spočívá nad úrovní prsou, tělíčko je bokem k nosiči a kolínka pokrčená.

Výhody:

1. vhodné pro děti s nadýmáním
2. snadný přístup k prsu a sání
3. u větších dětí dobrý rozhled

Nevýhody:

1. jednostranné zatížení nosiče
2. úvaz se nedoporučuje pro děti, které mají potíže s kyčlemi

Související literaturu a další zdroje informací najdete v naší Odborné knihovně. 

Zaujal Vás článek a chcete každý měsíc dostávat informace o nových příspěvcích? Přihlaste se k odběru newsletteru!

Odebírat newsletter   Sledovat na Facebooku