ACE jsou adverzní dětské zkušenosti

Obsah článku

• Dětské adverzní zkušenosti (Adverse Childhhod Experineces) neboli ACE
• Dopad na další vývoj má každá adverzní zkušenost, ale podle povahy ACE jsou i dopady různé
• Rozlišení dětských adverzních zkušeností podle různých kritérií
• Rané adverzity spojené s péčí rodičů nebo primárních pečovatelů zasluhují zvláštní pozornost
• Závěrem (ACE - prevence, rozpoznání, pomoc)

Německý pediatr C. Henry Campe (1922–1984) v šedesátých letech 20. století jako jeden z prvních rozpoznal a pojmenoval jev zvaný „týrání a zneužívání dětí“. Popsal jej jako situace, kdy potřeby dítěte nejsou naplňovány do takové míry, že je tím ohrožen jeho normální vývoj.

Campe se zabýval také tím, kdo svým chováním dítě ohrožuje nejvíce. Popsal, že se jedná o fyzické nebo psychologické týrání člověkem, na němž je dítě závislé a má k němu vztah založený na důvěře. Toto chování může být namířeno přímo na dítě nebo jde o situace, kdy je dítě vystaveno domácímu násilí, zažívá týrání svých blízkých a podobně. Původcem jsou rodiče nebo primární pečovatelé, někdy také učitelé, vychovatelé nebo vedoucí sportovního oddílu a další (Tan et al., 2012).

V každém případě dítě nejvíce ovlivňuje a potenciálně ohrožuje chování jeho nejbližších, se kterými žije, kteří se o ně starají po většinu času, a s nimiž má blízký vztah. Musíme si uvědomit, že dítě je v období intenzivního fyzického a sociálního vývoje a rodiče nebo primární pečovatelé jsou jeho dominantním sociálním prostředím. Dítě je na nich závislé. Nejvíce tudíž ublíží ti, kteří jsou nejblíže.

Dětské adverzní zkušenosti neboli ACE (Adverse Childhood Experineces)

V roce 1995 američtí lékaři Vincent J. Felitti a Robert F. Anda z Center for Disease Control and the Kaiser Permanente Health Care Organization v Kalifornii realizovali unikátní a přelomovou studii, která se zaměřila na dlouhodobé následky adverzních zkušeností v dětství a jejich vliv na sociální chování, duševní a celkové zdraví člověka.  V rámci studie odpovídalo vice než 17 000 klientů centra preventivní medicíny na otázky, zda jako děti prožili se svými rodiči nebo pečovateli v domácnosti jednu nebo více z celkem deseti dětských adverzních zkušeností.

Výsledky ukázaly, že adverzní zkušenosti jsou běžné i v americké střední třídě a mají významný podíl na rozvoji sociálních problémů a poškození duševního a celkového zdraví. Pokud člověk zažil více ACE (adverzit), zvyšuje se u něj riziko negativních následků, jako jsou problémy s alkoholem a kouřením, zneužívání drog, potíže se studiem a zaměstnáním, nadváha, diabetes, srdeční onemocnění, deprese, úzkosti a další. Tyto obtíže se často objevují až později v životě (Felitti et al., 1998; Winnette, P., 2019; Flaherty et al., 2013). Studie je proslulá jako takzvaná „ACE Study“ a stala se východiskem pro další výzkumy. Vědci se začali ptát: Záleží na tom, kdy dítě zažilo adverzity a jak dlouho trvaly? Mají různé adverzity dopad na jiné časti vyvíjejícího se mozku? Mají některé adverzní zkušenosti větší dopad než jiné?

Dopad na další vývoj má každá adverzní zkušenost, podle povahy ACE jsou různé

Vědci se v současné době shodují, že adverzní zkušenosti mají významný negativní dopad na další život člověka zejména tehdy, když byly zažívány během citlivých a kritických období raného vývoje mozku. Mezi první zkušenosti tohoto typu tak mohou patřit: užívání chemických látek, stres i chování matky v těhotenství a před ním.

Obrázek

Může se jednat o vliv prostředí, které odporuje zdravému a očekávanému vývoji již v období před početím, v prenatálním období, v období raného vývoje a během dalšího dětství.

Pokud  matka před otěhotněním požívala některé chemické látky, například v době těhotenství kouřila a požívala alkohol, mohlo být dítě nedostatečně živeno. Těmto chemickým látkám bylo také vystaveno. Takový typ adverzit ovlivňuje růst, vývoj a zdraví dítěte.

Jinak na dítě negativně působí stres vytvořený adverzitami v sociálním prostředí a blízkých vztazích. Nedostatečná péče matky nebo primárního pečovatele, chybějící sociální kontakt a vztahová konstanta, specifické chování matky nebo primárního pečovatele v blízkém attachmentovém vztahu, to vše vede u dítěte ke stresu. Patří sem hrubé zacházení, odmítání, chaotické interakce s dítětem či chybějící primární pečovatel (for review Boersma et al., 2013).

Dnes víme, že podobné adverzity vždy ovlivňují vývoj mozku. Záleží na tom, o jakou adverzitu jde, kdy a jak dlouho jí bylo dítě vystaveno.

Dětské adverzní zkušenosti odporují zdravému vývoji, a to zejména zdravému vývoji mozku. Typicky dítě bohužel nezažije jen jednu krátkodobou adverzní zkušenost. Adverzity se velmi často překrývají, opakují, trvají dlouhou dobu, kumulují se počtem, typy i v průběhu času (Felitti et al., 1998; Kessler et al., 2010).

Rozlišení dětských adverzních zkušeností podle různých kritérií

Naše příklady ukazují, že termín „adverzita“ je používán pro dosti široké spektrum zkušeností a situací, jež se liší svojí povahou, délkou trvání a dobou, kdy byly zažívány. Charles A. Nelson a Laurel J. Gabard-Durnam navrhli užitečný rámec, který rozlišuje různé typy adverzních zkušeností v dětství.

1. Počet adverzit a jejich kumulativní efekt: jinými slovy, kolik adverzních zkušeností dítě zažilo (Felitti, Anda, 2010).
    
2. Typ adverzity: popisuje vliv adverzity na vývoj dítěte a prožívaný stres. Může vypadat například takto:

(a) Negativně ovlivní vývoj, ale nezpůsobuje stres. Některé adverzity negativně ovlivňují vývoj, ale nezpůsobují stres. Například malá slovní zásoba není stresorem, ale v raném věku může způsobit nedostatečný rozvoj jazyka.

(b) Způsobuje stres, ale neovlivní negativně vývoj. Například když se dítě učí chodit, často padá, cítí se nejisté, někdy i pláče, ale s podporou rodičů to překoná. Jedná se o běžné životní situace a takový stres je považován za zdravý (National Scientific Council one the Developing Child, 2005/2014).

3. Čas: věk, kdy dítě adverzitu zažilo, a jak dlouho trvala. Existují citlivá a kritická období.

Mozek během raného i pozdějšího vývoje otevírá „okna“, kdy je citlivý pro určitý druh učení. V této době jsou mozková centra velmi plastická a ovlivnitelná, takže prostředí má na ně výrazný vliv. Například pro vývoj jazyka jsou citlivým obdobím první tři až čtyři roky života. V této době se dítě bez problémů naučí i dvěma různým jazykům tak, že je bude používat bez námahy jako rodilý mluvčí po celý další život. Z tohoto hlediska a na základě mnoha dalších výzkumů je zřejmé, že zejména raný vývoj je kaskádou citlivých a senzitivních období a má tak značný vliv na fungování během dalšího života (Nelson & Gabard-Durnam, 2020).

4. Ovlivnění různých struktur mozku

Různé typy adverzit ovlivňují mozek různým způsobem. Například zkušenost s nedostatečnou zanedbávající péčí matky má odlišný dopad na sociální učení, než zcela chybějící pečovatel v raném věku . Odlišně se vyvíjejí také mozkové struktury odpovědné za sociální vztahy a chování (Sheridan& McLaughlin, 2014).

Rané adverzity spojené s péčí rodičů nebo primárních pečovatelů zasluhují zvláštní pozornost

Rané adverzní zkušenosti, které dítě zažívá ve vztahu se svými nejbližšími, představují zvláštní typ. Jedná se totiž o rané zkušenosti s blízkým vztahem, kde se vytváří pouto a dítě se učí bezpečně na někom záviset, následovat někoho, patřit k někomu. Takových vztahů máme v životě vždy málo, jsou výjimečné a pro člověka zásadně důležité (Dunbar, 2008).

Obrázek

Pro dítě jsou rané nejbližší vztahy po řadu let v podstatě exkluzivní. Probíhá v nich intenzivní učení a tvoří dominantní zkušenost dítěte v sociálním fungování. Předjímají jak tvořit, udržovat a prožívat blízké vztahy během celého života. Toto rané učení také ovlivňuje, jak vnímáme sami sebe ve vztahu k ostatním. Není proto divu, že právě rané vztahy a raný sociální vývoj mají zásadní vliv na duševní zdraví. Adverzní zkušenosti ve vztahu s rodiči nebo primárními pečovateli představují riziko pro rozvoj duševních poruch a onemocnění. Rané učení probíhá na implicitní úrovni a podléhá dětské amnézii. Starší děti nebo dospělí si tudíž nedokážou upamatovat na prožité adverzity, ale ty nadále ovlivňují jejich sociální fungování, afekty, ale také pojetí sebe sama a vlastní představy o budoucnosti.

Rané adverzity v nejbližších vztazích vytvářejí paměťové záznamy a schémata, které pak řídí fungování člověka ve vztazích v dospělosti (Thimm, 2010). Tato paměťová schémata mozek používá jako „klíče“ k významu dalších přicházejících zkušeností. Vědci se shodují, že když pak v životě přicházejí nové zážitky, mozek ovlivněný ranými adverzitami použije starý klíč, afektivní schéma, a člověk pak všechny nové impulsy vnímá podobně jako ty staré v dětství (Tottenham, 2020).

Závěrem

ACE - prevence, rozpoznání a pomoc

Když lékaři Vincent Felitti a Robert Anda publikovali vědecký článek o ACE, očekávali, že způsobí stejné prozření u lékařů a psychologů, jaké zažili oni sami, když zjistili výsledky své studie. Význam traumatické historie a dopad adverzit z dětství na další život a zdraví byl pro ně jednoznačným kauzálním výstupem, který by měl podnítit nový přístup k pacientům a ovšem k péči o děti. K jejich překvapení se vědomí o dětských adverzních zkušenostech dostávalo do obecného povědomí pomalu a stále řada profesionálů o ACE běžně u svých pacientů neuvažuje. Na druhou stranu se pojem ACE stal zastřešujícím termínem pro těžké dětské zkušenosti jak v oblasti fyzické, ale také v oblasti emocionální. Je východiskem velké řady psychologických a neuro-vědeckých studií a pod tímto pojmem najdeme rozsáhlou vědeckou literaturu.

Kde můžeme tuto významnou studii a lékařské poznatky využít?

1. Pro specifické vzdělávání lékařů, psychologů, učitelů, sociálních pracovníku, ale i soudců o adverzních dětských zkušenostech a jejich jednoznačném dopadu na duševní vývoj a zdraví
2. Pro vytvoření nástrojů pro evaluaci ACE u dětských i dospělých pacientů a klientů a jejich standardní zavedení v práci profesionálů v oblasti péče o děti, psychologů, učitelů, pediatrů a lékařů obecně (v příloze najdete český překlad ACE dotazníku.
3. Pro využití nástrojů pro rozpoznání ACE u dětí v praxi a doporučení pro specifické kroky pomoci (ohlášení orgánům sociálně právní ochrany, policii, vyhledání specifické terapeutické pomoci)
4. Pro prevenci ACE u ohrožených dětí v náhradní rodinné péči, během rozvodu a střídavé péče po rozvodu, u dětí z rodin s psycho-sociání zátěží (rodiče s duševním onemocněním, drogově závislí rodiče apod.)
5. V současné době je možné hledat pomoc u terapeutů, kteří absolvovali v České republice nebo na Slovensku výcvik ASTRA DDP, který je specificky zaměřen na speciální přípravu terapeutů pro práci s dětmi s ACE a jejich rodinami.

Související literaturu a další zdroje informací naleznete také v naší Odborné knihovně.

Zaujal Vás článek a chcete každý měsíc dostávat informace o nových příspěvcích? Přihlaste se k odběru newsletteru nebo nás sledujte na Facebooku!

Odebírat newsletter   Sledovat na Facebooku