Kdo je školní psycholog?

Autor/ka: Mgr. Anna Frombergerová, Ph.D.
Datum publikace: 03. 10. 2022, Aktualizováno: 31. 10. 2022
Přítomnost psychologů na školách není takovou novinkou, jak by mohlo někomu připadat. Objevovali se tam již od doby první republiky. Jejich působení bylo sice trochu jiné, než je tomu dnes, ale cíl byl stejný – pomoci dětem. Pozice školního psychologa se začala ukotvovat po druhé světové válce a velké rozšíření u nás nastalo po revoluci. Povědomí o této profesi se nyní mezi rodiči a dětmi zlepšuje, ale stále je kolem ní mnoho otázek, mýtů a nejasností.

Obsah článku:

O školní psychology je na školách velký zájem, především mimo větší města jich je však stále málo. Školním psychologem je vystudovaný psycholog, který se rozhodne zaměřit na oblast pedagogiky, témata spojená se školou a působí přímo na konkrétní škole (či školách). V praxi můžeme vidět, že psychologů obecně (a zvlášť dětských), je nedostatek. Školní psycholog se tedy stává jakýmsi prvním a nejbližším kontaktem dětí i rodičů, když se něco nedaří tak, jak má.

Ve škole má své jedinečné místo

Obrázek
psycholožka

Není to ani učitel, ani vychovatel v družině. Patří do takzvaného školského poradenského pracoviště, kde spolupracuje s výchovným poradcem a metodikem prevence. Výchovného poradce a metodika prevence najdete na každé škole a zastávají je učitelé s rozšířeným vzděláním v dané oblasti. Školního psychologa, na rozdíl od zmíněných pozic, škola ze zákona mít nemusí. Je to zatím jakési privilegium, i když existují snahy, aby se školní psychologové postupně stávali standardem. Pokud se však školní psycholog ve škole nachází, je dobré vědět o jeho působení a o tématech, se kterými může pomoci.

Přesně vymezených oblastí, kterým se psycholog na škole věnuje, je velká spousta a najdeme je vyjmenovaná v zákoně. Obecně se dá říct, že školní psycholog poskytuje služby třem skupinám klientů. Jsou jimi děti (tedy žáci dané školy, ale i celé třídy), učitelé (včetně vedení školy) a rodiče. Vždy záleží na konkrétním školním psychologovi a na dané škole, na jakém obsahu práce se domluví. Důležitý je také rozsah práce školního psychologa. Je velký rozdíl v tom, když se psycholog na škole vyskytuje každý den, nebo třeba jen jeden den v týdnu. Školní psychologové obvykle realizují:

Pro žáky a třídy

  • Individuální konzultace
  • Depistáže a náslechy ve třídách
  • Programy pro třídy (na podporu dobrých vztahů ve třídě, prevence rizikového chování, předcházení školní neúspěšnosti a další)

Pro učitele

  • Individuální konzultace a týmové porady
  • Vzdělávací akce
  • Metodické vedení a podpora učitelů v náročných situacích

Pro rodiče

  • Individuální konzultace
  • Informování, vedení a podpora v náročných situacích
  • Vzdělávání

Nejspíš jste si všimli, že výčet činností vždy začíná bodem „individuální konzultace“. Tu nabízí každý školní psycholog. V rámci konzultací je možné řešit jakékoli téma, které je potřeba. Školní psycholog následně zvolí nejvhodnější další postup. Někdy stačí jedna schůzka, v rámci které psycholog dítě/učitele/rodiče informuje o daném tématu, předloží kontakty na specializovaná pracoviště, případně vyslechne a podpoří. Jindy se domluví na pravidelných schůzkách, například každý týden. Vždy záleží na konkrétní situaci, tématu, časových možnostech a představách samotného klienta.

Klientem školního psychologa se dítě/učitel/rodič stává různými cestami

Obrázek
rodič u psychologa

Rodiče obvykle podepisují takzvaný generální souhlas s činností školního psychologa na jejich škole. Jedná se však pouze o informaci, že na škole psychologa lze nalézt a v případě potřeby se na něj obrátit. Souhlas obvykle umožňuje psychologovi pracovat s třídními kolektivy, ale i o tom jsou rodiče zpravidla informováni předem (pokud se nejedná o krizovou situaci, kdy je třeba s třídou pracovat okamžitě, například z důvodu závažné situace, která se ve třídě stala). Pro individuální práci s dětmi však školní psycholog potřebuje ještě speciální informovaný souhlas rodičů, ve kterém specifikuje, jakou službu dítěti poskytuje, s jakým cílem (z jakého důvodu) a v jakém rozsahu. Školní psycholog tedy bez souhlasu rodičů s dítětem nepracuje. I zde však existuje výjimka, kterou je takzvaná krizová intervence. Pokud se dítěti stane něco, co vyžaduje bezodkladnou psychologickou intervenci, psycholog ji poskytne, a až následně informuje rodiče. To se v praxi využívá i tehdy, když dítě samo vyhledá školního psychologa bez předchozího uvědomění rodičů.

Služby školního psychologa jsou důvěrné. Nejedná se o žádného spojence učitelů (ale ani rodičů) směrem k dítěti či naopak. I když rodiče s péčí psychologa souhlasí a jsou informováni o jeho práci, neznamená to, že mají nárok na 100 % informací, které dítě psychologovi sděluje. Důvod pro to je jednoduchý – školní psycholog si potřebuje získat důvěru dítěte. To samozřejmě není možné, pokud dítě ví, že všechno, co řekne, bude rodičům hned tlumočeno. Jsou situace, kdy toto neplatí a školní psycholog má (stejně jako každý jiný občan) ohlašovací povinnost. Ta se týká extrémně závažného jednání, jako je například informování o trestném činu. V takovém případě je třeba informace dál poskytnout a není možné uchovat je jako důvěrné. Ve většině případů se však psycholog s dítětem domluví na tom, co se rodičům sdělí, aby byli o průběhu péče dostatečně informováni a zároveň se nenarušila vybudovaná důvěra.

Žáci, rodiče i učitelé přicházejí s nejrůznějšími oblastmi, které je trápí. Jedná se o témata přímo spojená se školou (školní neúspěšnost, vztahy ve třídě, problémy s učiteli), i témata vzdálenější či nijak se školou nesouvisející (problémy v rodině, nepříjemné psychické stavy a podobně). Obecně by se dalo říct, že školní psycholog by měl pomoci v těch tématech, která jsou blíže spojená se školou. Pokud je problém závažnější a se školou třeba ani tematicky nesouvisí, obvykle hledá s klientem možnosti řešit problém s jiným odborníkem. I v tuto chvíli je však velmi důležitý, protože je mnohdy první, komu se například žák s nějakým problémem svěří. Pomáhá následně vybrat další vhodnou péči a je s dítětem či rodičem často i nadále v kontaktu.

Ve škole je psycholog součástí týmu poradenského pracoviště

Měl by být informován o dění ve škole, o problémech i úspěších jednotlivých žáků i tříd. V rámci školy (a v poradenském týmu) zastává školní psycholog celou řadu specifických rolí. Často se jedná o roli zprostředkovatele (či mediátora) pomáhajícího porozumět, zlepšujícího komunikaci mezi různými aktéry a velmi často smiřujícího různé tábory (například rodiče a učitele). Může však mít na škole také roli jakéhosi outsidera, který stojí mimo celý systém (není ani učitel, ani vychovatel), vlastně sám proti všem. Role, kdy je psycholog na škole brán spíše jako „nutné zlo“, vypovídá o tom, že spolupráce nebyla dobře nastavena a příliš nefunguje. Školní psycholog je často považován za odborníka, ale někdy až do té míry, že je vnímán jako všemocný kouzelník či děd Vševěd, který je okamžitě schopný vyřešit i několik let trvající problémy. Při takto zjednodušeném vnímání psychologické práce jsou často klienti (ať už žáci, rodiče nebo učitelé) zklamáni, že proces není tak jednoduchý, a že je vyžadována také jejich součinnost. Častá je také role zpovědníka, který naslouchá problémům a na kterého je možné se s důvěrou obrátit. Pomáhá tedy už jen svou pouhou přítomností v prostředí školy a možností jednoduše se na něj obrátit. Školní psycholog může také fungovat jako prodloužená ruka školy směrem k dalším institucím (například k pedagogicko-psychologickým poradnám či speciálně pedagogickým centrům), případně prodloužená ruka poradny (když je nápomocný při informování například o vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami, jejich chování, fungování ve školní třídě a dalším).

Již samotná přítomnost psychologa v prostředí školy má svůj význam

Obrázek
chlapec u školního psychologa

Dává všem žákům i učitelskému sboru jasnou zprávu, že zde je místo, kde se dbá na jejich wellbeing. Tedy na to, aby se ve škole cítili dobře a mohli se kvalitně vzdělávat, v případě žáků, či kvalitně vyučovat, v případě pedagogů. Vytváření bezpečného prostředí ve škole a jednotlivých třídách je jedním z důležitých cílů práce každého školního psychologa. Podpora pozitivního klimatu ve školních třídách a v celé škole je jedním z velkých cílů školních psychologů, ale i samotných učitelů. Jen v bezpečném, vstřícném a otevřeném prostředí mohou žáci naplno využít svůj potenciál a vzdělávat se s radostí.

Školní psychologové jsou vyhledávanými odborníky a o jejich přítomnost na školách je velký zájem. O tom svědčí také to, jak obtížně mnohdy školy psychologa hledají, protože jejich počet je velmi omezený a poptávku ani zdaleka nepokrývá. Pokud škola psychologa k dispozici má, měla by jeho služby naplno využívat a pomáhat mu v jeho optimálním fungování. Velmi nápomocni mohou být i rodiče žáků. Ještě stále se můžeme setkat s názory, že navštívit psychologa je něco „nenormálního“, což se psychologové (a nejen ti školní) snaží osvětou a popisováním své práce měnit. Rodiče mohou velice přispět, když sami změní své postoje a otevřou se případné pomoci, pokud je potřebná. Motivovat dítě ke spolupráci je mnohem snadnější, když není třeba řešit nelibost ze strany rodiče. V dnešní době plně vytížených psychologů a objednacích lhůt na konzultaci, terapii či vyšetření – někdy v řádu měsíců – je dostupnost školních psychologů velice cenná a neměla by být vnímána jako samozřejmost.

Související literaturu a další zdroje informací naleznete také v naší Odborné knihovně.

Zaujal Vás článek a chcete každý měsíc dostávat informace o nových příspěvcích? Přihlaste se k odběru newsletteru nebo nás sledujte na Facebooku!

 

Odebírat newsletter   Sledovat na Facebooku

 

Autor/ka

Pracuje jako poradenská a školní psycholožka, vyučuje na Katedře psychologie Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy především budoucí učitele. Pracuje v hnutí Otevřeno, které se snaží o zlepšování pregraduální přípravy učitelů na pedagogických fakultách v České republice. Působila v pedagogicko-psychologické poradně, kde se kromě dětské diagnostiky věnovala také práci se třídními kolektivy. Školí lektory programů primární prevence a vede další odborné kurzy pro učitele, veřejnost a firmy. Pracovala jako školní psycholožka na základní škole a na gymnáziu.  

Odborná knihovna:
Články: