Cesta z města: pojízdný klub GARÁŽ vyjíždí za dětmi v potížích tam, kde pomoc schází

Obsah článku

• Když prší, mají si kde napsat úkoly. Když potřebují pomoct s něčím vážným, nabízíme bezpečný prostor
• Tahle země není pro (všechny) mladý
• Od špatných známek až po vážné psychické potíže

"Po 20 letech stabilní a kvalitní práce přímo v Hradci Králové jsme v roce 2018 připravili strategický plán změny pro města a obce, ve kterých je zatím odborná pomoc dětem a dospívajícím nedostupná. Na základě analýzy situace v kraji jsme začali vytipovaná města a obce oslovovat s nabídkou pomoci a spolupráce. Je to běh na dlouhou trať, ale považujeme to za součást naší zodpovědnosti a poslání," vysvětluje zrod projektu David Petr, tehdejší ředitel PROSTOR PRO a nynější předseda jeho správní rady.

Vytipovaných měst bylo na počátku patnáct a v roce 2019 si s PROSTOR PRO plácli zástupci prvních dvou: Třebechovic pod Orebem a Kostelce nad Orlicí. Služba zde začala působit v roce 2020, jen pár měsíců před nástupem pandemie covidu-19. V obou případech předcházel dohodě několikaměsíční monitoring situace dětí a mládeže a vyhodnocování, zda je pro ně nízkoprahová služba to správné řešení. V roce 2021 k Třebechovicím a Kostelci přibyly ještě Česká Skalice a Úpice, kde se postup opakoval. Momentálně tak pracovníci nízkoprahové služby pro děti a mládež NZDM KLÍDEK pracují, kromě Hradce Králové, ve čtyřech menších městech v Královéhradeckém kraji a na spadnutí je start v pátém.

„Moc dobře víme, že pro menší města je těžké zajistit funkční a dostupnou pomoc. Proto to také děti a dospívající v menších městech mohou mít v jistém ohledu obtížnější, pokud se dostanou do těžké situace. A v takovou chvíli může pomoci právě terénní práce, která přijede odjinud, jako my čtyřikrát týdně z naší centrály v Hradci. Další možnost je takzvaný digitální streetwork – práce v prostředí sociálních sítí, kterou ze stejných důvodů v posledních dvou letech paralelně systematicky rozvíjíme“ vysvětluje Marek Nagy, ředitel PROSTOR PRO.

Když prší, mají si kde napsat úkoly. Když potřebují pomoct s něčím vážným, nabízíme bezpečný prostor

Jedním z motivů, proč do spolupráce s PROSTOR PRO jít, byla pro zástupce měst právě myšlenka pojízdného klubu. GARÁŽ je speciálně upravená dodávka vyvedená v atraktivním graffiti stylu a uvnitř vybavená jako jakýsi miniklub. Několikrát týdně s ní vyrážejí z Hradce Králové dvoučlenné týmy terénních pracovníků. Ty v ulicích, v parcích nebo na sídlištích pomáhají dětem a dospívajícím, které se jim podaří oslovit nebo těm, které je sami vyhledají. A jak dodává vedoucí terénních týmů pro menší města, David Hladík, s barevným klubem na kolečkách je upoutání mladistvých snazší.

„GARÁŽ jsme zprovoznili díky našim dárcům a je to skvělý pomocník. Pomáhá nám dostat se k dětem blíž. Když přijedete s takovou dodávkou do menšího města, tak to prostě vzbudí pozornost. Nese to s sebou proto i nějaké nároky na dobrou komunikaci, ale výhody jasně převažují.“

Obrázek

V České republice podobně fungují čtyři dodávky upravené jako pojízdný klub. Ostatně i královéhradeckou GARÁŽ před třemi lety inspirovala organizace Kotec, která provozuje služby v západních Čechách. Právě od nich si PROSTOR PRO v roce 2019 dodávku do Královéhradeckého kraje přivezl a opravil.

Zřídit stabilní „kamenný“ nízkoprahový klub na dva až tři dny v týdnu není v menším městě úplně snadné. Pojízdný klub na kolečkách nám pomáhá kamenný klub suplovat – na rozdíl od klasické terénní práce máme najednou k dispozici například i vymezený bezpečný prostor. Můžeme pracovat za každého počasí a poskytovat bohatou nabídku pomoci a aktivit od hraní her, přes sledování filmů až po rozhovory v klidu a anonymitě. Zároveň přitom nepřicházíme o pružnost klasické terénní práce – můžeme klub přesouvat podle potřeby po lokalitách i v rámci jednoho města.

Dlouhodobým cílem PROSTOR PRO ale zůstává vytvořit „kamennou“ službu všude tam, kde už to kapacitně bude dávat smysl, protože stabilní prostor může dětem a dospívajícím nabídnout příjemnější zázemí, kam se mohou vracet, širší paletu aktivit pro náplň volného času a větší kapacitu služby. Ve větším prostoru zkrátka pracovníci obslouží více dětí a dospívajících. Tak se to podařilo například v Kostelci nad Orlicí, kde poptávka po sociální práci s mladými přesáhla stávající kapacitu a možnosti pracovníků. Jedním z důvodů je právě specifičnost terénní práce v menších městech.

Tahle země není pro (všechny) mladý

Obecný problém Česka je absence míst, kde by mohli dospívající trávit čas bezpečně, a přitom neorganizovaně. Řada dětí okolo dvanácti či třinácti let dosavadní zájmy a koníčky opouští, hledá svoje místo mezi vrstevníky „v partě“, mnozí začnou navíc v tomto věku experimentovat s návykovými látkami a obecně testovat hranice rizik.

V menších městech je tento obecný stav „jen“ viditelnější – v mnoha z nich teenageři nemají prakticky žádné místo, kam by mohli ve volném čase zajít a netrávit ho jen na ulici. Také je tu spousta dětí, jejichž rodiče nemají na zájmové kroužky peníze nebo je k žádné smysluplné aktivitě nevedou.

„To s sebou samozřejmě nese nárůst rizik pro děti a dospívající. Pokud se to potká i s horším sociálním a ekonomickým zázemím, je na potíže v dospívání v podstatě zaděláno." Pojízdný klub tak může být i zpestřením všedních dnů. „V GARÁŽI, která má na střeše solární baterie, jsou křesla, promítací plátno, umyvadlo, deskové hry, věci na kreslení, sportovní vybavení nebo hudební nástroje,“ shrnuje Hladík další z výhod pojízdného klubu při práci v menších městech.

Hlavním posláním pojízdného klubu ale zůstává sociální práce s mládeží. „Úkolem terénních pracovníků je primárně včas zachytávat potíže dětí a mladých lidí a pomáhat při jejich řešení, aby nebylo později nutné hasit už opravdu velký požár," popisuje hlavní cíl práce týmu GARÁŽE Lepková. Smyslem služby je podle ní doprovázet děti a mladé lidi dospíváním tak, aby přechod do dospělosti zvládli bez velkých pádů. „Málokteré dítě nebo dospívající se ve chvíli, kdy se ocitnou v potížích, samo obrátí na psychologa nebo zajde za sociálním pracovníkem do nějaké instituce. A ne se vším se děti dokážou nebo mohou svěřit rodičům. Práce v terénu tohle umí podchytit včas.“

Obrázek

Fungování GARÁŽE a obecně terénní práce je systematické. Služba má pravidelné „provozní“ hodiny, údaje o případné změně mohou klienti sledovat na sociálních sítích, stejně tak i informace kdy a kde přesně mohou GARÁŽ a její tým ve svém městě potkat. „Máme samozřejmě vytipovaná místa, kde se děti a dospívající, kteří by mohli potřebovat naši pomoc, scházejí. Také jsme v kontaktu se sociálním odborem města, se školami, umíme spolupracovat i s policií. Lokality podle aktuální situace měníme,“ říká Lepková.

A jak vypadá takový běžný den terénních pracovníků v pojízdném klubu? Práce jim začíná už v dopoledních hodinách, kdy se připravují na svůj den v terénu. Krátce po poledni pak nasednou do GARÁŽE a vyráží do okolních obcí. V jeden den zvládnou pracovníci obsloužit dvě sobě blízká města. S dodávkou přijíždí na předem vytipované místo: někde je to hřiště, jinde náměstí a jinde parkoviště před školou. Děti a dospívající, kteří je již znají, často na jejich příjezd čekají. Pracovníci se věnují aktuálním potřebám dětí, nejčastěji si povídají o jejich každodenním životě, osobních příbězích, nabízí jim podporu a hledají možnosti řešení jejich situací. Někdy pomáhají s přípravou do školy, jindy hrají třeba deskové hry. Práce neprobíhá pouze uvnitř dodávky, ale i v její bezprostřední blízkosti. „Pojízdný klub je dobré poznávací znamení a pomáhá nám novým potenciálním zájemcům o službu vysvětlovat, kdo jsme a co nabízíme,“ přibližuje provoz klubu Hladík.

Od špatných známek až po vážné psychické potíže

Přestože města, kam pojízdný klub dojíždí, jsou si z hlediska velikosti podobná – okolo 5 000 obyvatel – vykazuje práce v každém z nich určitá specifika. Někde ohrožuje mladé aktivní drogová scéna, někde špatná sociální situace, jinde nedostatek příležitostí, jak trávit volný čas.

„Mnohdy samozřejmě netušíme, s čím se na nás děti v tu chvíli obrátí, analyzujeme situaci a snažíme se zjistit, v čem jim můžeme být nápomocní. Je těžké se předem připravit, většinou řešíme situace teď a tady. Bavíme se s nimi, reagujeme. Naši pracovníci musejí proto být lidé se širokým záběrem a poměrně komplexním výcvikem i vzděláním,“ říká Hladík.

Nejvíce dětí je ve skupině od dvanácti do sedmnácti let. Trápí je nefunkční rodinné nebo vrstevnické vztahy, problémy ve škole a v poslední době nejvýrazněji i duševní potíže. „Bezpochyby to souvisí s covidem, ale tento nastupující trend jsme zaznamenali už před pandemií. Děti trpí úzkostmi, mají pocit odcizení a velkého tlaku i nejistoty z budoucnosti,“ podotýká Lepková.

Obrázek

Nejen z tohoto důvodu se služba snaží v každé lokalitě o takzvané zasíťování. To znamená, že je v kontaktu s dalšími návaznými službami, jako jsou například sociálně aktivizační služby pro rodiny, terénní služby pro lidi ohrožené závislostí nebo chudobou, sociální odbory na úřadech a další. Nízkoprahová služba svojí působností vždy dostáhne “pouze” na dítě nebo dospívajícího, proto potřebuje spolupracovat i s dalšími odborníky, například ve chvíli, kdy dítě řeší náročnou rodinnou situaci.

Příkladem může být příběh sedmnáctileté Lenky (jméno bylo změněno). Té před časem zemřela matka. Se ztrátou se těžce vyrovnávala. Nikdo neví, jak by to skončilo, ale díky setkání s týmem pojízdného klubu se zdá, že se věci začaly obracet dobrým směrem. „Dlouho jsem se plácala v úzkostech. Máma měla rakovinu a umřela. Je to těžký. Příjezd mobilního klubu do našeho města, kde doteď nebyl nikdo, kdo by mi nabídl pomoc, pro mě znamenal možnost o tom s někým v klidu nerušeně pokecat a zvládat to,“ svěřuje se Lenka. Po několika setkáních s terénními pracovníky z PROSTOR PRO souhlasila, že si promluví s psychologem, a začala docházet na terapie. „Bylo pro ni hrozně důležité, že se měla komu svěřit, s kým to probrat a začít sbírat síly na řešení,“ vzpomíná Gabriela Lepková.

Za tři roky svého provozu pomohli pracovníci „klubu na kolečkách“ téměř tisícovce dětí a dospívajících v menších městech Královéhradeckého kraje. Pokud vše dobře dopadne, svitne díky GARÁŽÍ od léta naděje i mladým v podkrkonošském Hostinném.

Zdroj fotografií: PROSTOR PRO

Související literaturu a další zdroje informací naleznete také v naší Odborné knihovně.

Zaujal Vás článek a chcete každý měsíc dostávat informace o nových příspěvcích? Přihlaste se k odběru newsletteru nebo nás sledujte na Facebooku!

Odebírat newsletter   Sledovat na Facebooku